Článek
Však to znáte. Nedotáčivost je, když se bojí řidič. Přetáčivost je, když se bojí spolujezdec. Ačkoli jsou dnes auta už hlavně bezpečná (takže i zadokolky poletí ze zatáčky spíše po čumáku ven), pořád je klasická koncepce s pohonem zadních kol z řidičského pohledu ta nejlepší. Chcete se naučit řídit? Kupte si zadokolku. Ale jakou?
Aktuálně je na inzerentním portálu sauto.cz přes 95 000 nabídek na ojetá i nová auta. Z nich ale jen asi 2 600 má pohon zadních kol, tedy jen necelá 3 % aut v inzerci. Když pak nabídku omezíte ještě na auta s manuální převodovkou, vyjde vám necelých 500 vozů. Zadokolek s manuálem je tak v inzerci jen asi půl procenta. Benzinových aut je jen asi 300.
Vynecháme auta, která se na sportovní jízdu moc nehodí. Třeba mercedesy sice také jsou s pohonem zadních kol, ale prakticky žádný model není vhodný k tomu, abyste si z něj udělali učební pomůcku sportovní jízdy. Dokonce ani některá osmiválcová AMG. Často v nich totiž zcela nevypnete stabilizaci. Takže co se dá koupit?
BMW jako jistota?

S bavoráky bývá zábava, hlavně tedy s těmi staršími. Koupíte je pořád docela levně. Bohužel už bývají v zuboženém stavu. Ale jako základ nadšeneckého projektu pořád dávají smysl.
Tradičně největší nabídka je mezi ojetými bavoráky, na které připadá prakticky polovina všech inzerátů v této kategorii. Jenže kterého vybrat? Výhoda je, že vám stačí rozpočet 100 000 Kč a koupíte klidně i ikonický šestiválec. Ideální je řada 3, ve verzi sedan nebo kupé. Levně se dá koupit i hatchback řady 1. Modernější auta už jsou dražší, ale i generaci E90 koupíte kolem sta tisíc. Hezké kusy jsou dražší a silná 335i stojí stále docela dost.
Bohužel posledních zhruba 15 let dochází k transformaci značky BMW z opravdu sportovních a řidičských aut na obludné metrosexuální crossovery, takže nic novějšího než zhruba dvacet let starý sedan či kupé si na zábavu a naučení nekoupíte (tedy, pokud vás rozpočet netrápí, můžete si za dva miliony koupit třeba M2). Zas pokud chcete auto jen jako učební pomůcku (u kterého se počítá s tím, že ho občas budete tahat z křoví), asi to nemusí být nová „leštěnka ve vůni za dvojku“.
Problémem starých bavoráků obecně bývá zanedbaný servis a celkově dost žalostný stav, na kterém se podepsali majitelé, kteří sice musí mít bavoráka, ale bydlí u maminky a nemají na servis. Tato auta si totiž nekupují jen nadšenci, ale také pozéři a idioti (i když ti spíše sáhnou po dieselu, položí si hned sedačku jako u zubaře a chytnou volant pěstí). Koroze je u starých BMW poměrně běžná, vždyť tato auta mívají často najeto reálně kolem půl milionu kilometrů. Bez nezbytných investic se to neobejde, a to jak do údržby a oprav, tak do toho, aby vůbec auto jako učební pomůcka fungovalo. Poslední standardní model, který se prodával se samosvorným diferenciálem, byla generace E36, takže kdo chce novější kus z běžné modelové řady (ikonické M už se levně koupit nedá) na školu driftu, bude muset investovat do nového samosvoru. A ten stojí i s instalací zhruba 50 tisíc. Na sněhu se dá blbnout i bez něj, ale s otevřeným diferenciálem to prostě není úplně ono.
Mazda MX-5

Mazdu MX-5 si můžete užívat celý rok a nikdy vás neomrzí. Požadujte ale dvoulitr se samosvorem, pokud si to chcete opravdu užít. A když s ní chcete jezdit i v zimě, bude potřeba dodatečná ochrana dutin a podvozku. Sůl je svinstvo.
První „mrkací“ generace NA je už spíše sběratelský veterán a na huntování někde ve sněhu a soli je jí škoda. Špatně se shání a hodí se už více na pečlivou renovaci a na chov. To běžné kusy generace NB koupíte do zhruba 150 tisíc korun, pozdější NC se dá sehnat mezi 200 a 300 000 Kč. A s nimi se svezete pořád moc pěkně.
Třetí generace NC je vlastně moderní a použitelné auto. Chtějte ale dvoulitr s šestistupňovým manuálem, který už má samosvor (pozor, pár zvláštních importů bylo bez něj) a pro sportovní jízdu se hodí nejvíc. Problémem utahaných MX-5 bývá tradičně koroze, ale prověřte také motor a převodovku. Dost kusů má za sebou těžký život, náročné víkendy na okruhu a zanedbaný základní servis.
Čtvrtá generace ND stojí od asi 400 000 Kč, ale dravější je provedení s dvoulitrovým motorem. Patnáctistovka je prima, ale nebývá se samosvorem (ten se dá dokoupit jako tuningový díl). A u dvoulitru samosvor také není vždy, i když většina evropských aut ho má. Nezapomínejme ani na příbuzný Fiat 124, ale ten má turbo, trochu tupější reakci na plyn a na drifty se nehodí tolik jako přímočará mazda.
Hyundai Genesis

Ono to s Genesisem Coupé jde, ale verze, s níž jsem jezdil, nebyla pro jemné ovládání pedálem plynu moc vhodná (a měla i dost divně nakalibrované řízení, které nemělo rádo rychlé kontra). Na suchu mu to ale bylo jedno, stačilo motoru naložit a letěl bokem, až hořely gumy.
Zajímavou alternativou zavedeným modelům bylo kupé Hyundai Genesis. Ideální je verze s atmosférickým šestiválcem 3,8 l, kterou koupíte kolem 400 000 Kč. Bohužel jich u nás moc není, a když už, mají spíše automat. S manuálem je to extrémně vzácné auto a to i za hranicemi. V Německu ho koupíte od asi 11 000 eur.
Problém Genesisu byl ale v tom, že měl velice zvláštní ucukanou charakteristiku motoru, tupé reakce na pedál plynu a neochotné řízení, takže s ním jízda driftem na sněhu nikdy nebyla tak jednoduchá a přirozená jako třeba s konkurenčními auty. Genesis se na limitu neřídí snadno a dost pak kazí celkový dojem, když potřebujete být precizní. Asi bychom se raději podívali po něčem jiném, pokud chcete klasickou zadokolku na zábavu a učení se jezdit.
Lexus, Infiniti (a taky Alfa Romeo)

Alfu Romeo Giulia koupíte levně jen s dieselem. Sportovní verze jsou i jako ojetiny dost drahé a pořád je to spíše normální auto, i když dovádět se s ní samozřejmě dá. Na vrcholnou QV si ale připravte tak dva miliony. To levněji koupíte i ojetou M3 od BMW.
S ojetými lexusy je to podobné. Sice jsou to skvělá auta na denní používání, ale sportovní je vlastně jen osmiválcový sedan IS-F (a to jen po modernizaci se samosvorem a vypínatelnou kontrolou trakce a stabilizací). Jenže byl jen s automatem a už se dostáváme do cenového teritoria BMW M3. Sportovní RC-F a LC 500 jsou už moc drahá auta (aktuálně kolem dvou milionů) pro běžného kupce klasické ojetiny.
To samé platí pro některá Infiniti (vzácně se objeví kupé G37 příbuzné s Nissanem 370Z) a třeba bohužel i pro Alfu Romeo Giulia - nevhodné specifikace s automatem a restriktivní elektronikou. Správnou Giulii (zadokolka, samosvor) sice koupíte, ale je jich málo a mají právě jen automat. Jde to s ní, ale člověk si bude nadávat, že by to přeci jen mohlo být s manuálem lepší. Je to spíše auto na denní ježdění, které vás bude bavit. Připravte si na ní tak 600 tisíc korun. Ostrá QV s manuálem stojí klidně dva miliony.
Nissan 350Z/370Z

Starší 350Z se dá koupit docela levně, ale bývá často v příšerném tuzingu. Novější 370Z se ale také zcela sériová shání dost těžko. Profesionálním a kvalitním úpravám se však nebraňte.
Klasické sportovní kupé 350Z od Nissanu se dá dnes koupit za zhruba 300 až 400 000 Kč, druhá generace 370Z je k mání mezi 500 a 600 000 Kč. Asi bychom se vyhnuli kabrioletům a kusům s automatem, ale zadokolek s manuálem je dost. Pozor hlavně na americké importy, ideální jsou auta určená pro evropský trh. Ta mají, až na pár výjimek, standardně samosvor.
Tady vlastně platí to samé co u ostatních aut - záleží na celkovém stavu a jak bylo o vůz postaráno. Olejový servis se nevyplácí podceňovat už proto, že v motoru VQ35 je jen 4,7 litru oleje. Měňte ho klidně každých 5000 km, když jezdíte ostře. Jsou známé případy poškozené převodovky a zadního diferenciálu, vše hlavně kvůli extrémnímu vytěžování.
Bohužel hlavně 350Z (ale i pozdější 370Z) jsou sice sportovní kupé, ale ne okruhové speciály. Aby se s nimi celý den dovádělo na okruhu, tak potřebují rozsáhlejší úpravy chlazení (hlavně oleje motoru a převodovky) a brzd. Ojetina bude vyžadovat vysoké vstupní investice, ale pokud funguje, svezete se moc pěkně.
Subaru BRZ a Toyota GT86

Subaru BRZ a Toyota GR86 sdílejí technický základ a jsou to špičková sportovní auta. Na učení jsou dobrá, ale podobné kousky už si může dovolit jen hodně zkušený řidič. Na uzavřené trati a na sněhu se s nimi ale naučíte jezdit bokem snadno.
Z trhu také zmizely levné kusy skvělé sportovní zadokolky od Toyoty a Subaru. Pár kusů první generace ještě koupíte (od asi 400 000 Kč), ale spíše bude potřeba ten rozpočet trochu rozšířit, klidně na 600 tisíc. A to už se dá koupit více ojetá druhá generace se silnějším motorem 2,4 l.
Tohle auto je skvělý sporťák, ale hlavně první generace má své mouchy. Některé importy v základní specifikaci neměly ani samosvor, ty nechcete. Vyhněte se přehnanému tuningu a neodborným zásahům do motoru (instalace kompresoru a podobně). Zkontrolujte původ a ověřte, jestli vůz prošel svolávacími a servisními akcemi (u prvních ročníků, hlavně těch z USA, se řešil problém s hlavou motoru).
Když je o tohle auto postaráno, funguje parádně. Technika je spolehlivá, ale pokud se intenzivně využívá třeba na okruhu, opravdu je potřeba přistoupit k důsledným výměnám oleje, provozních kapalin a namáhaných dílů. Na „školu smyku“ je to ovšem ideální auto a lepšího řidiče z vás udělá. A navíc se dá používat bez velkých kompromisů každý den s relativně rozumnými provozními náklady.
Ford Mustang (od 2015)

Poslední Mustangy už jsou dobrá sportovní auta, která umí dokonce i zatáčet a brzdit. Jen je otázka, zda není ten osmiválec přeci jen trochu zbytečnost. Na naučení by to asi chtělo něco slabšího.
Od šesté generace Mustangu už se dá o tomto klasickém americkém kupé hovořit jako o sportovním autě, které jezdí i jinak než rovně. Koncepcí podvozku už je to poctivý sporťák. Ideální je s pětilitrovým osmiválcem, který v Evropě koupíte velmi často právě s manuálem. Svého času to bylo jediné auto, které šlo v této kombinaci (osmiválec + zadokolka + manuál) koupit.
Ceny jsou od asi 800 tisíc korun, ale je potřeba se zamyslet nad tím, jestli tak silné auto na učení v zimě potřebujete. Na sněhu je toho výkonu až moc a Mustang je pořádný kus železa, který nezkušenému řidiči nic nedaruje. Nikomu ho samozřejmě rozmlouvat nebudeme, ale aby to klouzalo, na to vám stačí v zimě i čtyřválec s třetinovým výkonem.
Pozor na původ vozu a vyhněte se přehnanému tuningu. Sériových exemplářů je dost, stejně tak kusů s kompletní historií. Mustang je spolehlivý (maximálně pozlobí drobnosti) a potřebuje jen běžnou údržbu a rozumné zacházení. Není to okruhový speciál a bez dodatečných úprav chlazení motoru a převodovky se neobejde, pokud si z něj chcete udělat okruhovou víkendovku na drifty (nebo si kupte ostrou verzi Shelby GT350 za dva miliony).
Jakékoli porsche

Obyčejná 911 v zadokolce s manuálem je fantastické auto, které z vás po víkendovém kurzu ježdění na sněhu udělá řidičského boha. Skvělé jsou i Boxstery a Caymany.
Teď už se dostáváme do cenových relací, které jsou asi mimo možnosti běžných nadšenců. Ale sportovní auta věhlasné značky se dají koupit klidně kolem 600 000 Kč. První generace Boxsteru je už dost stará (a může být i relativně levná), ale svezení je s ní pořád moc pěkné. Skvělá je druhá generace, zejména pak odvozené kupé Cayman. Kolem 600 tisíc je pár slušných aut s manuálem, za zhruba 700 tisíc se dá koupit pěkný Cayman S se silnějším motorem a samosvorem.
Koupíte i ikonickou 911, ale teď už i neoblíbená 996 roste na ceně a slušné kusy s manuálem už zase lezou k milionu. Nástupce 997 už je s manuálem často přes milion a je jich na prodej málo. Nástupce 991 s manuálem skoro vůbec na trhu není. U ojetých porsche je potřeba upozornit na to, že většinou vyžadují vysoké vstupní investice, ale pak ty zážitky stojí za to. Důležitý je funkční motor a převodovka, pak už je celkem jedno, že to není leštěnka a že má trochu zašedlá přední světla.
Velký pozor si dejte na nákupy neprověřených aut. Oslovte specialisty, kteří vám pomohou auto prohlédnout a odhadnout nezbytné opravy a investice. Do ojetého porsche běžně spadne 200 až 300 tisíc korun, aby fungovalo bez chyb. Ale pak máte špičkový univerzální sporťák, který už si svou cenu udrží. A vy už nikdy žádné jiné sportovní auto potřebovat nebudete.











