Hlavní obsah

Test ojetiny: BMW 330i E90 si nechte, dokud vám ho nezakážou

Foto: Dalibor Žák
1. 7. 2021

Tohle nebude ani tak klasický test ojetiny, jako spíše vyprávění o tom, jak jsem zase jednou kupoval ojetého bavoráka, kterého si chci už napořád nechat. Ale jak se tak znám, stejně do něj jen nasypu hromadu peněz a za dva roky se ho zase zbavím.

Článek

Protože mi Dominik to velice slušné a zachovalé kupé 335i doslova vyfouknul, musel jsem nějakého toho bavoráka v klasické konfiguraci s benzinovým šestiválcem, manuálem a se zadním pohonem hledat dál. A já jsem stejně 335i a hlavně bílé kupé nutně mít nemusel.

Nutno říci, že ta cesta k autu byla hodně trnitá. Ale zase mám spoustu zajímavých zážitků z výletů za ojetými bavoráky. Kdybych si kupoval ojetou škodovku ze značkového programu ojetin, určitě bych si neužil tolik zábavy. Taky už mě v tom zoufalství napadlo se na bavoráka vykašlat, ale já chci prostě „zadohrab“.

Jak podle fotek vidíte, tak to nakonec dopadlo. Sice jsem si nekoupil žádnou leštěnku, ale úplně obyčejné ojeté auto, které snad ještě bude nějaký ten rok fungovat. A dokonce se zdá, že vůbec nežere olej, což je u starých bavoráků docela zázrak.

Už nejsou a nikdy nebudou

Podařilo se mi nakonec sehnat verzi 330i v klasické konfiguraci v karoserii sedan, bez paketu M a hlavně bez tuningu. Bývalý majitel akorát na auto dal černé ledvinky. Teď má tahle „trojka“ najeto 302 000 km a podle všeho opravdu poctivých. Kolik stálo, to vám říkat nebudu, ale prodejce jako snad jediný neměl naprosto zvrácenou představu o ceně. Takže jsme si plácli.

Foto: Dalibor Žák

Najít slušnou E90 s benzinovým šestiválcem je už docela oříšek. Investicím se stejně nevyhnete. I u relativně dobrého auta si nechte stranou tak padesát tisíc na první servis. Mě budou všechny plánované opravy a výměny stát dohromady tak sto tisíc, možná víc

Doba je zlá a šestiválcových bavoráků je málo. Generace E90 je vlastně poslední trojka, ve které jste mohli mít benzinový šestiválec jako obyčejný motor v normálním autě. Nástupce už dostal čtyřválce s turbem a vrcholná 340i s přeplňovaným šestiválcem stála na okraji zájmu. Na prodejích to bylo vidět, těch aut je opravdu málo.

V současné době se v inzerátech u nás stabilně nachází kolem pár desítek kusů E90, které by měly šestiválec, pohon zadních kol a manuál. Ceny se pohybují mezi 150 a 300 000 Kč v závislosti na nájezdu a celkovém stavu. Ani za hranicemi není nabídka moc velká. Ptejte se i na klubových fórech, hezký bavorák do běžného inzerátu nepůjde, pokud nebude jiného zbytí. Slušný kus se vždycky prodá na doporučení.

Podobně jsem auto našel i já. Z té veřejně inzerované nabídky to byla většinou bída s nouzí. Mnoho prodejců naslibovalo hory doly, aby pak auto vypadalo ve skutečnosti stokrát hůř než na fotkách. Když pak můj mechanik chtěl napojit diagnostiku, prodejci se často kroutili. Jeden bazarník v Českých Budějovicích pak dokonce ani neumožnil testovací jízdu, dokud auto nekoupíme. To mohl říci rovnou do telefonu, že se s autem nesvezu a že mě nechá stát za plotem jak prašivého psa. Nemusel jsem se celý den táhnout s mechanikem do té jeho bazarnické budky „vyzdobené“ hambatými kalendáři.

Foto: Dalibor Žák

Hledejte všude, kde se dá. Objeďte také několik nabídek, ať si uděláte představu o stavu ojetin. V zavedených bazarech se slušný kus objeví velmi vzácně

Někteří prodejci se pořád chovají jak komiksoví bazarníci na počátku 90. let a myslí si, že má asi každý na čele namalovanou klobásu. Ale tohle je úděl starých bavoráků. Lákají divné lidi a divní lidé se kolem nich motají. My, co jen chceme auto, které vážně skvěle jezdí, to musíme vydržet. Asi jsme taky divní.

Ale naštěstí v současné době tahle německá automobilka už auta pro nadšence nedělá, takže do budoucna toho budeme ušetřeni. Takoví ti machýrci, co si položí sedačku, drží volant pěstí a naftovým bavorákem ověšeným falešnými znáčky M kolem dokola dělají na silnici bordel, si vždycky u téhle značky vyberou. Osobně by mě docela zajímalo, kde budeme za deset, dvacet let nakupovat. Asi u značky Kia. Nebo třeba zase u Alfy Romeo. Kdo ví…

Poslední svého druhu

Představovat řadu 3 generace E90 asi moc nemusím. Už jsme se jí v testech ojetin věnovali párkrát, měli jsme tu především oblíbený dvoulitrový diesel v kombíku a také kupé 325i s modernější verzí a vlastně poslední generací benzinového šestiválce. A samozřejmě také ono bílé kupé 335i, o které jsme se v redakci málem poprali. Tak zachovalý bavorák se jen tak nevidí, v bazarech už vůbec ne.

V tomhle autě jste ještě mohli mít klasický manuál, šestiválec byl vlastně běžný motor z nabídky (vrchol tvořila právě verze 335i se dvěma turby a pak samozřejmě osmiválcová M3, případně malosériová Alpina B3) a nebylo povinné mít k šestiválci automat, čtyřkolku a M paket jako dnes.

Uvnitř si nemáte kam dát kafe nebo telefon a klíče, ale to je mi celkem jedno, protože na mobil za jízdy nekoukám a v autě nepiju a nejím. Dávám si na cestách rezervu, abych si mohl udělat přestávky. Jsem už starší pán, musím pravidelně preventivně na záchod a bolí mě nohy a záda.

Foto: Dalibor Žák

Tyhle sedačky jsou skvělé, ale černá kůže je v létě peklo. Jenže u ojetiny si člověk moc vybírat nemůže. Ergonomie je v pořádku a ovládání jednoduché. Auto na mě hlavně nemluví, nepípá a netahá mi za volant

Foto: Dalibor Žák

Zahoďte runflaty a dejte na auto obyčejné gumy. Sedmnáctky pak promění tvrdou E90 v poměrně pohodlný dopravní prostředek. Micheliny Pilot Sport 4 jsou špičkové gumy, nelituji toho příplatku za ně

Na auto jsem nechal dát zrenovované originální sedmnáctky bez runflatů, takže tahle E90 po průměrné silnici netříská jak žebřiňák na dřevěných loukotích (což všechny ty novinářské kusy na runflat osmnáctkách dělaly). Řídí se opravdu krásně, a i když mě zpráská kdejaký osmnáctiletý floutek s kšiltovkou dozadu v načipovaném oturbeném hatchbacku, je mi to jedno. Na blbnutí si vezmu Porsche nebo motorku, tohle je auto na to, abych nemusel všude tahat bazarovky a hlavně jel něčím, co mě neotravuje, co má dostatečnou rezervu výkonu, co je pohodlné a na co jsem zvyklý. Je to taková moje oktávka, jen s pohonem té správné nápravy. Já to vážně nemám kvůli tomu znáčku na kapotě. Kdyby tam bylo nalepeno třeba Hyundai nebo Peugeot, bylo by mi to jedno. Mám tohle auto rád za to, jak jezdí a jak se chová.

Podrobněji jsme si také v samostatném článku představili poslední verzi legendárního atmosférického šestiválce označenou jako N53. Pro podrobnosti klikněte na přiložený odkaz na článek. Já jen připomenu v kostce, že vám tenhle motor nezakazuju, ale musíte být hodně velký nadšenec, abyste s ním měli trpělivost.

Čímž se pomalu dostávám k tomu, proč jsem si nekoupil modernější auto po faceliftu, ale tenhle starý pekáč. Má totiž ještě motor N52, tedy šestiválec s nepřímým vstřikováním. Už jsme si to párkrát napsali a napíšeme si to znovu. I když budou bavoráky s motorem N52 starší a více ojeté, z dlouhodobého hlediska to asi pořád bude lepší volba než jednotka N53 s přímým vstřikem a zásobníkovými „DeNOx“ katalyzátory.

Šestiválec N52B30 vydržel v BMW řady 3 E90 jen do března 2007, tady zhruba dva roky od zahájení prodeje. Ještě lze narazit na verzi N52B25, což je jednotka o objemu 2,5 l. Ta se v řadě 3 prodávala do srpna 2007, alespoň tedy na německém trhu. Oba motory měly standardně manuál, ale mohli jste mít i automat. V příplatcích byl také pohon všech kol. Zatímco čtyřkolek zas tak moc není, tak celkem logicky byl u těchto aut automat obvyklejší volba.

Olej tolik nebere, snad to vydrží

Pro motor N52 platí takové ty obvyklé poučky o oleji. Když se v (nebo z) motoru olej ztrácí, na vině bývá nejčastěji ucpaný separátor olejové mlhy, gufera ventilů, zakarbonované pístní kroužky (a kvůli tomu často už vydřené válce) a také popraskaná různá stará těsnění, například pod ventilovým víkem, kolem „domečku“ olejového filtru a pak také kolem vany.

Foto: Dalibor Žák

Prozatím se dělal nezbytný servis s přetěsněním a výměnou podstatných věcí. Ještě bude nezbytné provést drobné opravy. Ale v havarijním stavu nic není. A podle všeho auta nebere olej, což je skoro zázrak

Samozřejmě se dá těžko něco zjistit na první pohled. Napoví stav koncovky výfuku, ale tu může prodejce pečlivě vyčistit, takže stopy po spáleném oleji se hledají těžko. Vyndávat svíčky vás asi nikdo jen tak nenechá. Je to vždycky loterie. Pokud to jde, nechte někoho jet za autem, ať sleduje, jestli po několika prudkých akceleracích kouří a smrdí po spáleném oleji.

Já měl tentokrát asi štěstí. Po zhruba 2000 km, co jsem s autem zatím najel, je ukazatel oleje pořád na maximu. Musím ale věřit jen digitální měrce, tenhle motor už klasickou mechanickou měrku bohužel nemá. Prodejce tvrdil, že motor bral asi litr na 6 000 km, což je u starého bavoráka vlastně krása. Pokud to tak bude i nadále, dá se s tím při tom mém předpokládaném nájezdu žít.

Foto: Dalibor Žák

Typický první servis ojetiny po koupi: výměna prakticky všech náplní, filtrů a svíček, přetěsnění ventilového víka, celková diagnostika, opravy drobností a další nezbytnosti (třeba nové originální stěrače). S některými detaily je zbytečně moc práce, například zadní diferenciál nemá výpustní šroub a stará náplň se musí odsát

Olejový servis je pro kondici tohoto motoru nesmírně důležitý. Zdegradovaný olej plný karbonu a kalů ucpává tenké kanálky, klidně to ochromí systém Vanos proměnného časování ventilů. Složitostí je tu dost, třeba i Valvetronic pro proměnný zdvih sacích ventilů. Ten je ale naštěstí poměrně odolný a spolehlivý. Když je o motor dobře postaráno, většinou všechno funguje.

Diagnostika tohoto auta, kterou zase provedl náš dvorní specialista na bavoráky Petr Dorotovič, ukázala, že všechny systémy pracují v normě, takže po motorové stránce snad bude všechno v pořádku. Podle představ Petra má sice pěkný bavorák vypadat jinak, ale v té nabídce reálně takové auto nebylo. Určitě ne za ty peníze.

Na můj dotaz, jestli mám tohle auto tedy koupit, jen mávl rukou, že jsou to moje peníze a že on aspoň bude mít práci. A pak to jen zhodnotil větou: „Cena odpovídá nájezdu, stavu a stáří.“ A protože za horší, vybydlenější a ošklivější auta chtěli někteří z prodejců výrazně víc peněz, tak jsem na to kývnul.

Když už se ukáže, že motor N52 pracuje dobře a diagnostika nebude vyhazovat nějaké hrůzy, zaměřte se na spodek. Generace E90 sice nehnije tak jako E46 (o E39 nebo E36 ani nemluvě), ale použití levnějších plechových dílů náprav je už na tomhle autě znát. Čeká mě hodně práce a investic. Ale celek sežraný není. Všechny ty drobnosti půjdou vyřešit a auto by mělo zase vypadat hezky.

Foto: Dalibor Žák

Takhle to vzadu vypadá u E90 často, někdy i hůř. Po nájezdu 300 000 km v prosolených silnicích ale člověk nic lepšího čekat nemůže. Mělo by to jít ale ještě zachránit

Přesto se pár překvapení objevilo, když se pak Petr ve své dílně u Kutné Hory do auta ponořil a začal rozebírat (dělal se preventivní motorový servis, měnila se těsnění, kontrolovaly se rozvody, měnily brzdy a také všechny náplně včetně olejů v diferenciálu a převodovce). Vzadu je už načatý kabel od akumulátoru. Jestli se definitivně uklepe, dojezdil jsem, takže to se teď bude řešit akutně, spolu se zadní nápravou.

Jinak na tomhle autě moc práce není. Je to prostě ojetina s nájezdem přes 300 000 km, ale ukažte mi na bavoráka, který za sebou takovou porci nemá. Uvnitř tohle auto vypadá dvakrát lépe než všechny ty importy bez historie s udávaným nájezdem 184 000 km. A také všechno funguje, včetně iDrivu, který jsem sice nechtěl, ale krumpáčem ho z auta lámat nebudu. Hlavně tu také není to otravné aktivní řízení.

Co se ještě může rozbít?

Je to staré auto, takže rozbít se může cokoli. Klasikou je spojka s dvouhmotovým setrvačníkem, to jednou budu muset dělat. Ale zatím to jde, jen se ozývá to nedůstojné zarachtání po vypnutí motoru. Na poměry bavoráků ale převodovka řadí krásně, zadní diferenciál nehučí.

U řady E90 často nefungují snímače zatížení náprav, takže se pak nekalibrují správně přední xenony. Někdy je stačí jen vyčistit a rozhýbat, ale většinou je potřeba jejich výměna. Mnoho aut má dole zničený či zcela chybějící podmotorový plastový kryt či jiné krycí plasty podvozku. Zbytečně pak lítá na spodek špína a bláto, a nefunguje tak dobře aerodynamika. Doporučuji to opravit.

Foto: Dalibor Žák

Tohle jsou sice nevzhledné drobnosti, ale řešte hlavně celkový stav auta. Kosmetiku nějak pořešíte, to se spotřebou oleje nebo vibrujícím kardanem neuděláte nic moc. A když, tak za hodně peněz

Nějaké další věci? Bohužel tu není ukazatel teploty (ani oleje nebo vody), takže si nevšimnete, pokud náhodou přestanou fungovat termostaty (tady ale neodchází tolik jako u naftových motorů a nejsou tak životně důležité, když tu není DPF). Stav ale zjistí diagnostika, případně se dá v palubním menu mačkáním určitých tlačítek vyvolat servisní funkce zobrazení teploty. Pokud chcete, lze zobrazení teploty vody nebo oleje (což je asi důležitější) vyvolat na ručičce mechanického ekonoměru pod otáčkoměrem.

Otázkou bude životnost katalyzátorů. Pokud auto nebere moc oleje, měly by ještě vydržet. Dávám jim ještě tak pět let nebo 100 000 km. U motoru je ještě potřeba počítat s opotřebenými solenoidy systému Vanos a občas přestane fungovat DISA klapka, což je zařízení pro ovládání proměnné délky sání.

V interiéru občas zazlobí iDrive, rozsypávají se displeje rádia (u aut bez obrazovky iDrivu) a sem tam přestane fungovat nějaká jednotka, motor pro pojezdy sedadel, zamykání, stahování oken či nastavení zrcátek. Střešní okno většinou ochromí špína, pozor ale na zpuchřelá těsnění. Pak do auta teče. Kombíky zase trpí na vadné kabelové svazky pátých dveří.

Největší bolístkou bavoráků téhle doby jsou problémy s akumulátorem. Jak ale potvrzuje náš servisák, často za to mohou servisy (či uživatelé), kteří vymění baterii kus za kus, a pak už ji správně přes diagnostiku nezaregistrují. Tady skutečně nejde baterii jen tak vyměnit, jako se to dělalo u Felicií.

Z těch vážnějších věcí lze ještě zmínit odcházející jednotku ABS a také jednotku FRM (setkat se lze s označením footwell module), která ovládá interiérová světla, zrcátka, okna a třeba i adaptivní přední světla, pokud je auto má. To nejsou levně opravitelné věci, takže před koupí prověřte funkci přes diagnostiku.

Celkově je ale E90 pořád slušné auto. Inzeráty jsou plné čtyřválců, těch šestiválců už tolik není. Ale jestli nutně nepotřebujete charakterní motor a spíše vám jde o spotřebu, klidně si kupte starší verzi naftového dvoulitru nebo třílitrový diesel. Menší motory také často mívají skromnou výbavu a nevozíte s sebou drahé a nepotřebné složitosti. Osobně bych se ale vyhnul většině motorizací po faceliftu, tedy benzinovým motorům s přímým vstřikem (krom přeplňované N54, ta je dobrá) a rizikovým dieselům N47 2,0 l.

Celkové hodnocení: BMW 330i E90 (N52)

Snad mi tohle auto už vydrží navždycky. Ještě mě čeká nějaká práce a investice, ale pokud se všechno povede, už si ho chci nechat do doby, než mi ho zakážou. Některá politická uskupení na nás motoristy chystají moc „pěkné“ věci, ale uvidíme. Třeba ty likvidační protimotoristické nápady neprojdou. Dopravním peklem tak zůstane jen progresivistická Praha, ale do té já stejně s tímhle autem skoro nejezdím. Raději se svezu na nějaké delší cestě mimo město, kde ten šestiválec krásně zpívá, auto je pohodlné a řídí se tak snadno, lehce a příjemně. Prostě jako bavorák z té staré školy, kdy byl ještě požitek z jízdy přednější než plnění emisních cílů a tabulek marketingových manažerů. Je mi jedno, co si lidi myslí a říkají. Já vím, že s bavoráky jezdí často arogantní jedinci. Ale já mám tohle auto rád a jestli to máte stejně, zkuste nějakou poslední E90 s motorem N52 najít a zachránit pro budoucí generace. Je to fajn auto.

Reklama

Sdílejte článek