Youngtimery a veterány

Ve svých 20 letech byl pro mě nejvíc fascinujícím jízdním zážitkem Ariel Atom, který mi připadal jako ultimativní mechanické spojení řidiče a stroje. Dnes už sice raději sedám do pohodlných GT nebo velkých sporťáků, ale když je možnost provětrat velmi fajnový caterham, samozřejmě neváhám ani vteřinu.

Dneska už je skoro jedno, jaký trabant máte. Stejně se za vámi každý otáčí a směje se na vás. Ale když jedete v růžovém kabrioletu, tak to si teprve můžou lidé ukroutit hlavy.

Klasické jaguary jsou rozhodně objektem zájmu sběratelů a není těžké uhodnout proč. Pod elegantními karoseriemi pracují úžasné motory. A čím hlouběji do minulosti se dostáváme, tím jsou nabízené zážitky ryzejší. Jako v případě krásného XK, s nímž se báječně projedete a zároveň sebevědomě zazáříte na soutěži elegance.

V roce 2012 se Mini rozhodlo rozšířit své portfolio o crossovery, které by mohly nalákat zákazníky lačnící po SUV. Ale protože Mini je své, tak i tohle udělali po svém a uvedli velmi originálně vypadající Countryman a Paceman.

Švédská automobilka Saab proslavená specifickými vozy prakticky skončila v roce 2011. Následující pokusy o oživení už byly marné a úspěchem neskončily.

Lincoln Continental je pro mě asi tím nejznámějším modelem této luxusní americké značky. Bývaly to obrovské opulentní koráby, které byly pro mnoho Američanů jen objektem touhy. Ale v osmdesátých letech už Continental nebyl ani moc luxusní, ani moc velký. Přesto má něco do sebe.

Jmenuje se Steyr-Puch Pinzgauer. Je to malý terénní vojenský nákladní automobil s pohonem všech kol a neuvěřitelnými terénními schopnostmi. V našich končinách je poměrně vzácný, ale západní armády jej znají velmi dobře a nedají na něj dopustit.

V devadesátých letech vyráběla japonská automobilka Suzuki asi nejlepší automobil třídy Kei na světě. Tedy alespoň pokud si myslíte, že nejlepší auto na světě je Mazda MX-5, ale vypraná na šedesát. Právě takové je Suzuki Cappuccino, malý sporťák s velkou osobností.