Jezdil v něm Bobby Ewing, Richard Gere nebo Sharon Stone. Mercedes-Benz SL R107 si podmanil Hollywood

V článcích tady na Garáži jsme již vyzkoušeli několik různých mercedesů, většinou právě dvoudveřových. Od noblesního kupé W180 přes elegantní SL 190 až po jasně tvarovaný dvoudveřák řady W114. Uvnitř nás prakticky vždycky čekala vysoká kvalita zpracování a nerovnosti báječně zvládaly sofistikované podvozky, vytvořené pro nejvyšší míru komfortu posádky. Typickou plavností oplývá i řada R107 a C107, které se věnujeme dnes.

Řada Mercedes-Benz R107 (roadster) a C107 (hardtop kupé) vznikla na začátku 70. let hlavně pro americký trh. Není se čemu divit, už i předchůdci v podobě typu W113 neboli Pagody se v Severní Americe dařilo, za oceán putovalo až 40 % produkce (celkem 19 440 kusů). Nová generace měla na úspěch navázat a podařilo se to víc než skvěle – do USA putovalo celkem 204 373 kusů, což je 68 % z celkových 300 175 kusů (R107 a C107 dohromady), které automobilka v Sindelfingenu poskládala.

A díky tomu, že modelová řada byla postavena skutečně bytelně a navíc s velmi nadčasovou technikou, od podvozku až po motor, její životní cyklus trval neobvykle dlouho – od roku 1971 až do roku 1989, kdy přišla dnes velmi oblíbená a žádaná „žehlička“, tedy R129, o které jsem vám tu také něco psal a dnes je z pohledu třicátníků a čtyřicátníků určitě preferovanější než právě řada R107. Nebo je to jinak? A co vlastně stálo za fenomenálním úspěchem modelu?

Primárně to, že pro řadu R107 byla Amerika zemí zaslíbenou. V 70. a 80. letech se z Mercedesu SL stal symbol společenského statusu hlavně západoamerické smetánky. Jednoduše řečeno, pokud jste v Los Angeles tehdy něco znamenali, nestáli jste ve frontě na Ferrari, ale koupili si R107. Nešlo jen o rychlost samotného auta nebo jeho design, šlo o kombinaci všeho, o dosažení určitého životního standardu. Kupovali si ho úspěšní právníci, filmoví producenti, chirurgové z Beverly Hills a taktéž hollywoodské hvězdy. A to mu hrozně pomohlo, protože filmová studia vůz okamžitě adaptovala jako rychlou vizuální zkratku pro vyjádření faktu, že někdo má nejen peníze, ale i styl. Jezdili s nimi všichni – od Franka Sinatry po Johna Lennona, ale nesmrtelnost modelu zajistila i skutečnost, že se často ukazovalo v různých filmech.

Z dětství vzpomenu hlavně na seriál Dallas, kde byla právě červená R107 osobním autem Bobby Ewinga. Pak tu máme třeba film American Gigolo (1980), kde s černým autem jezdí Richard Gere. Nebo Casino (1995), kde s bílou R107 jezdí (a nabourá) Sharon Stone. Zmínit zaslouží i Policajt z Beverly Hills (1984), kde R107 funguje jako kontrast k rozpadlému Chevroletu Nova Alexe Foleye. A tak dále, bylo by toho jistě víc, a koho téma zajímá, jistě si potřebné informace pohodlně opatří.

Podstatné je, že vlastnictví R107 nebylo jen o dobré německé technice – byla to hlavně vstupenka do první ligy tehdejší popkultury. Stačilo sundat hardtop, stáhnout plátěnou střechu (a okénka) a užívat si bublání sametového hliníkového osmiválce při jízdě po Pacific Coast Highway. Jasně, že Mercedes nabízel tehdejší SL i se šestiválci (o objemu 2,8 a 3,0 litru), ale drtivou většinu nabídky tvořily osmiválce. A to od objemu 3,5 litru až do 5,6 litru a několik dalších mezitím. Zajímavostí je, že šestiválce (a možnost manuálu) byly vyhrazeny starému kontinentu, do USA putovaly jen osmiválce s automatem. Cruiser pro smetánku nemohl přece pohánět nějaký slabý motůrek, lid si prostě žádal motory V8. Američané si tak oficiálně mohli pořídit 350 SL (1972), 450 SL (1973 až 1980), 380 SL (1981 až 1985) a na konci výroby také zmíněné 560 SL (1986 až 1989).

Základem SL řady 107 je samozřejmě samonosná karoserie s pomocnými rámy. Cílem nekompromisního inženýrství Mercedesu v 70. letech byla hlavně maximální směrová stabilita, plavný komfort a pasivní bezpečnost na úrovni, která převyšovala tehdejší standardy. Vpředu pracuje nezávislé zavěšení na dvojitých příčných ramenech s vinutými pružinami, plynovými tlumiči a stabilizátorem, tedy konstrukce převzatá z řady W114/W115. Vzadu najdeme taktéž nezávislé zavěšení s vlečenými rameny a rovněž tlumiči a pružinami. Zajímavostí je, že konstrukce potlačovala ponořování zadku při akceleraci a stlačování přídě při brzdění.

Během prvních kilometrů se člověk nemůže nepodivit několika věcem. Tou první je výborná tuhost karoserie bez pevné střechy. Výjimečné torzní tuhosti bylo dosaženo samozřejmě hlavně zpevněním prahů a podlahové plošiny, ale také instalací deformačních zón a extrémně pevným rámem čelního skla, který v případě převrácení vozu dokázal udržet celou hmotnost i bez ochranného oblouku za sedadly. Daní za bezpečí byla hmota – například představený zelený kousek po parádní renovaci značený jako 450 SL váží 1 651 kg bez řidiče. Osmiválec SOHC s nepřímým vstřikováním paliva přitom slibuje výkon 182 koní při 4 750 otáčkách a 298 Nm při 3 000 otáčkách.

Z hlediska dynamiky nejsou na první pohled nijak zázračné hodnoty žádný problém – zelený vůz se i starobylým třístupňovým automatem z dílny Daimler-Benz umí svižně rozjet, a když se sametový osmiválec roztočí, je dynamika zcela v pořádku. Pro pořádek dodám, že zrychlení na stovku zabere necelých 10 sekund a maximální rychlost 190 km/h je také zcela dostatečná. Samozřejmě, že evropské verze bez restrikcí byly o něco výkonnější, ale v případě SL je to podle mého trochu jedno.

Podobně je na tom i SL 380 z roku 1983, jehož osmiválec 3 839 cm3 nabízel v Evropě 197 koní a 295 Nm – na stovku zrychlí za 10 sekund a maximální rychlost umí lehce přesáhnout hranici 200 km/h. Navíc už má automat rovnou čtyřstupňový. S oběma auty je ale stejně lepší jen tak cruisovat. Prostě plout krajinou, užívat si měkkého odpružení, ale i neutrálního chování v zatáčkách. Posilovavé řízení s oběhem kuliček je jasně dimenzované pro dlouhé přesuny, protože vyniká klidem kolem středové polohy a v žádném případě nezpůsobuje nervozitu, ani na vyjetých kolejích. A když už se něco děje, k pocitu jistoty přispěje dvouokruhová brzdová soustava s posilovačem a kotouči na všech kolech, vpředu navíc chlazenými.

I když je silueta R107 nezaměnitelná, rozdíly karoserie jsou dané hlavně velkými nárazníky a zmíněnými světlomety. Uvnitř pak jednoduchými přístroji buď v mílích, nebo kilometrech. Interiér neřve do světa žádná rozevlátá vyjádření, je spíš strohý a jednoduchý. To hlavní je komfort, čemuž odpovídají třeba pohodlná sedadla, co v zatáčkách moc nedrží tělo – další drobnost, která řidiče směřuje ke klidné, tiché jízdě se vzdáleným hukotem velkého motoru. Nechybí samozřejmě ani klimatizace nebo slušný audiosystém – mě baví hlavně kazetové rádio Becker.

I když jsou SL známé jako robustní a kvalitně zpracované, jejich slabším místem je náchylnost k rezivění, a to na různých místech. Výhodou je, že plechařina je stále k dispozici, nevýhodou pak fakt, že renovace už dnes stojí mnohem víc než třeba před deseti lety, a to hlavně kvůli ceně práce. Při prohlídce je také důležité zkontrolovat uchycení pomocných rámů, na které R107 trpěla. Když jsou špatné, mohou zvýšit vibrace a způsobovat rázy od podvozku, které se k SL vůbec nehodí.

Těmito neduhy naštěstí ani jedno z aut, které v současné době nabízejí Veteráni na Truc, netrpělo. Zelený vůz bez střechy ukazuje, že při jízdě kolem 80 km/h se uvnitř dá pohodlně konverzovat i se staženými okny, stylový červený hardtop zase přináší plavný zážitek pro ty, kteří se nechtějí tolik ukazovat. Co nás při průzkumu zaujalo, je způsob, jakým má Mercedes vyřešeno stahování plátěné střechy – vše se dělá mechanicky za pomoci velmi masivních pák a kliček, které nás asi všechny přežijí.

Ostatně, přežilo i dost aut. Z celkových 237 287 kusů řady R107 jich podle odhadů zbylo zhruba 150 000 a mnoho jich stále stojí v amerických garážích, odkud se často vozí do Evropy. Cenové rozpětí je velké – projekty jsou nabízeny za 12 až 18 000 eur (často zmíněné importy z USA), průměrné funkční kousky jsou za 20 až 35 000 eur, velmi pěkné evropské osmiválce i za 55 000 eur, špičkové kousky ještě za víc. V Evropě jsou vrcholem sběratelského zájmu evropské, neseškrcené verze 500 SL s výkonem 240 koní, nebo verze s manuálem, hlavně 280 SL a 350 SL, které stojí až o 30 % víc než běžné automaty. Svatým grálem je 500 SL AMG s dobovým tuningem, které je klidně i za víc než 100 000 eur.

Představená auta jsou spíš běžnějších specifikací a obě jsou nabízena za shodnou částku 499 000 Kč, v přepočtu tedy lehce přes 20 000 eur. Cena je vzhledem ke stavu a funkčnosti obou aut adekvátní a ukazuje, že oblíbený německý roadster umí být vlastně docela dostupný. Když bude dostávat pravidelnou péči a servis, odvděčí se dlouhou trvanlivostí. A také zmíněnými pocity, kterými si už v době své největší slávy získal srdce mnohých filmových hvězd – hlavně pak plavností podvozku a uhlazeným charakterem silných osmiválců ve spojení s nadčasovým stylem elegantní karoserie.