Bublající osmiválec a karoserie podle lahve coly: Menší Chevelle má stylu na rozdávání

Obliba klasického amerického železa v Evropě roste a nový showroom u firmy Veteráni na Truc je toho důkazem: zatímco před deseti lety zde bylo mnohem britských roadsterů, dneska se od naleštěné podlahy odrážejí tvary masivních karoserií s ikonickými designy, kterým pod kapotou pracují velké osmiválce OHV. Je to teprve pár dní, co se zde objevil i objekt našeho dnešního zájmu, hezký Chevrolet Chevelle Malibu z roku 1972, tedy doby těsně před začátkem ropné krize. Ani tentokrát jsme nezaváhali a hned po servisu ho vzali na projížďku, abychom připomněli jednu z dalších důležitých epizod zlaté éry amerických silničních svalovců.

V 60. letech se americký automobilový trh výrazně měnil, a to zejména kvůli mnohem větší konkurenci v segmentu menších (mid-size) aut. Velká trojka musela reagovat hlavně na úspěch malého modelu Rambler od AMC. Zejména jeho třetí generace z let 1964 až 1969 byla game changerem – její úspěch byl tak výrazný, že donutil giganty k radikální změně strategie. Zatímco Detroit soupeřil v tom, kdo vyrobí delší a více ozdobený křižník, automobilka AMC vsadila na kompaktní rozměry a efektivitu a udělala dobře.

Začínalo být totiž víc než zřejmé, že americký zákazník netouží pouze po obrovských autech s křídly, ale ocení i manévrovatelnost, schopnost pohodlně zaparkovat nebo fungovat s nižšími provozními náklady. Tento tlak přivedl na trh celou řadu zhruba pětimetrových „kompaktů“ – od Fordu Falcon přes Plymouth Valiant až po Chevrolety Chevy II Nova (neúspěšný Corvair vynecháme) a další. Když Ford v roce 1962 představil mid-size model Fairlane, Chevrolet o dva roky později reagoval představením své představy a na svět tak přišla Chevelle.

Vůz stál na nové platformě A-body s rozvorem 2 900 mm a v roce 1964 se stal jediným zcela novým autem na trhu v USA. Vyplnil mezeru mezi malým Chevy II a plnotučnými, velkými Chevrolety, jako byla Impala. Pod jménem Chevelle vznikla celá rodina aut, od praktických kombi až po drsná kupé – v několika továrnách se na A-body platformě montovalo celkem devět karosářských verzí s celou paletou motorů, od úsporných šestiválců až po ohromné osmiválce. Vrcholnou evolucí Chevelle se pak stala druhá generace z let 1968 až 1972, kam patří i bronzová kára, která si bublá jarní jihočeskou krajinou. Typický tvar lahve Coca-Coly byl nezaměnitelným stylem tehdejších pony a muscle-cars a baví nás dodnes. A konečně: nejdivočejším snem tehdejších mladých řidičů byl model Chevelle SS 454 z roku 1970, který si snad také někdy připomeneme.

Já se nyní v pohodě spokojím s hezkou Chevelle Sport Coupé, která se ve druhém týdnu v červenci 1972 narodila v továrně v Baltimoru. Kód potvrzuje, že se bavíme o verzi Malibu Sport Coupé. Název Malibu je zajímavý – právě do roku 1972 totiž představuje prémiovou verzi Chevelle s lepším interiérem a bohatším polstrováním. Ale také s chromovými lištami kolem oken či dalšími doplňky, které na představeném kousku bohužel odvál čas. Stručně řečeno, pokud byl SS „sportovní“ balíček, Malibu bylo o vyšší úrovni luxusu, než se z jednotlivých označení staly samostatné verze (u Malibu od roku 1973).

Tak či onak, stále jedu v Chevroletu, tedy jakési americké škodovce své doby, takže místo elektrických ovladačů se okna kupé stahují ručně. Je mi to jedno, jednoduchost se mi líbí. Hlavní je, že skloněný přístrojový štít nabízí celou sadu velmi hezkých budíků a sedadla typickou měkkou pohodlnost. Zkouším zadní sedadla – pod sklem je člověk trochu jako ve skleníku, ale auto je dle našich měřítek pořád dost velké na to, aby se tam dalo docela slušně sedět, i když vstup a výstup vyžadují obratnost.

Co mě ale neuchvátilo, je příliš malý volant, který sice tvarem trochu připomíná původní kousek, jenže jinak je v kombinaci s velmi přeposilovaným řízením až moc přecitlivělý na změny směru. Vkus je každého věc, takže raději přesunuji masivní páku připomínající koňskou podkovu dozadu na trojku a vyrážím. Pod kapotou bublá litinový osmiválec OHV GM Chevrolet L48, což je klasický small-block s objemem 5 733 cm3 a čtyřkomorovým karburátorem Rochester. Rok 1972 už předznamenával ropnou krizi, takže celkový výkon dosahuje jen 177 koní při 4 000 otáčkách a točivý moment vrcholí hodnotou 380 Nm při 2 400 otáčkách.

Vzhledem k tomu, že auto o délce 5 016 mm váží 1 566 kg a třístupňový automat Turbo Hydramatic se také zrovna nepředře, Chevelle není žádný velký dravec. Hodnoty zrychlení na stovku neuvádí ani oficiální brožura z roku 1972. Jenže to je úplně jedno, protože o dynamických schopnostech to úplně není. Mnohem milejší je si v pohodlí jen tak plout a nechat odolný rámový podvozek, aby se pohupoval přes nerovnosti. Svezení je docela kultivované i díky tomu, že vzadu tuhou nápravu doplňují vinuté pružiny namísto listových per, což bylo ve své době docela pokrokové řešení. Vysoko umístěná karoserie navíc v pohodě překoná i kdejakou polní cestu, což ještě zvyšuje využitelnost pěkného auta.

Chevelle dlouho stála, ale po servisu je z ní cítit chuť vrátit se do života. S každým dalším kilometrem zní bublání ze dvou k zemi směřujících koncovek výfuku sebevědoměji a já při korekci směru získávám v rámci možností více jistoty. Pohled pod kapotu ukazuje, že o motor se už v průběhu času někdo trochu postaral – vidíme chromovaná víka ventilů, modernější vzduchový filtr i červené zapalovací kabely. Jediné, co by Chevelle chtěla, je prostě víc jezdit, což je u aut na prodej taková klasika.

Ujmete se jí? Osmiválcová lidovka od Chevroletu je aktuálně v nabídce za 890 000 Kč, což je hezká cena za slušné auto, co jako obvykle potřebuje dotáhnout detaily. Doplním, že cena do milionu je u běžných „daily“ aut v pořádku, vrcholné SS pak umí být i více než dvakrát dražší. Plechová kola na představeném autě mi ani nevadí, ale volant by zmizel hned. Vůle v řízení a podvozku bych řešil také, stejně jako slabší brzdy. Hlavní je, že auto není rezavé!

Celkově je Chevelle skvělým mixem klasického amerického stylu, který diktuje hlavně parádní tvar karoserie, v tomto případě i s hezkým odstínem fajnového laku. Co se týče pruhů, za mě by tam klidně ani nemusely být, ale každého věc. Rozumnou a odolnou mechaniku symbolizuje klasický bublavý osmiválec Chevy V8 350, pohodlnou volbou je pak líný automat. Věřím, že stejně jako každá hezká klasická Amerika, i tahle kára udělá novému majiteli hodně radosti, stejně jako nám při milé projížďce.