Pontiac Catalina je nádherná obří americká stylovka pro šest. Kousek z roku 1969 je navíc vlastně zánovní

Jako obvykle si připomeneme trochu historie. Název Catalina, odkazující na ostrov Santa Catalina u pobřeží Kalifornie, byl u General Motors použit poprvé v roce 1950. Šlo o verzi Pontiacu Chiefain série 25/27 v provedení hardtop, tedy bez B-sloupku. Tato verze karoserie byla oblíbená proto, že při všech stažených bočních oknech nabízela vzdušný pocit jako v kabrioletu, ale zároveň s výhodami pevné střechy.

Jako Cataliny byly označovány Pontiacy v tomto provedení až do roku 1958, než se pro rok 1959 vedení rozhodlo, že od názvů Chiefain a Super Chief upustí a Catalina se stane vlastní řadou. I když šlo vlastně o nejlevnější full-size Pontiac a cenou i výbavou byla umístěna pod Impalu od sesterského Chevroletu, mívala slušnou výbavu i dobrou techniku. Její mateřská divize sice víc prezentovala nejlépe vybavené dvou- a čtyřdveřové hardtopy, kabriolety a ohromné kombi (Station Wagony), nejvíc se však v této řadě prodával klasický čtyřdveřový sedan se sloupky. Jak jsem již zmiňoval, Catalina mívala o něco lepší techniku než Chevrolet (což odpovídalo dělení jednotlivých značek v rámci GM), takže nabídla objemnější a výkonnější motory V8, ale třeba i lepší automat Hydramatic v době, kdy Chevrolet spoléhal na dvoustupňový Powerglide.

Nyní již samostatná řada se v průběhu času vyvíjela – jak tvarově, tak technicky. V roce 1965 se plnotučné pontiacy dočkaly kompletní stylistické proměny karoserie dle tehdejšího trendu - tvaru lahve od Coca-Coly, tedy prvku, který najdeme napříč (nejen) americkými výrobci zejména ve zlatých šedesátých. S tím šla ruku v ruce delší, splývavá záď těchto krásných korábů silnic.

Důležité je i to, co je schované pod sukněmi, tedy v tomto případě ocelovými plechy. Catalina stojí na platformě B-body, což je jedna z nejslavnějších a nejprodávanějších architektur v historii – víc aut, než na GM B-body z let 1965 až 1970, vzniklo jen v případě VW Brouka, Fordu Model T a Lady Niva. Jde o klasickou konstrukci karoserie na rámu, který je ale už modernější než staré „X-frames“ z přelomu 50. a 60. let. Hlavní odlišností je fakt, že příčky rámu se nepotkávají uprostřed podlahy, ale žebřinový rám je obvodový (perimeter frame). Díky tomu mohla být podlaha níž a zároveň se výrazně zvýšila bezpečnost posádky při bočním nárazu.

Samotná Catalina v 60. letech v rámci své třetí generace procházela evolucí a s každým modelovým rokem přinesla něco nového – v letech 1965, 1966 a 1967 už sice měla špičatý „nosánek“, ale dva páry kulatých světel pod sebou. Roky 1968 a 1969 poznáte podle toho, že mají o dost větší „zobák“ uprostřed ohromné kapoty (skutečně se mu říká Pontiac Beak) a dvojici světel v horizontálním uspořádání. A poslední rok této generace, tedy 1970, je zase jiný – s velkou chromovou maskou chladiče vypadá dost podivně.

Pro mnohé nadšence jsou právě těmi pravými pontiacy auta z roku 1966, kdy vrcholil jejich cool faktor a status dravosti. Tehdy to bylo víc o síle a svalech, protože šlo o éru Tri-Power, tedy tří dvoukomorových karburátorů. Naopak do roku 1969 vstoupila Catalina jako dospělejší, elegantnější auto, plně splňující definici osobního luxusu. Kromě designu s typickým zobákem, který definoval pontiacy po celá 70. léta, byl už mnohem propracovanější i vnitřní prostor, kde se dalo najít víc dekorů a čalounění mělo lepší polstrování.

Nedávno jsem od anonymního adresáta dostal mail o tom, že auta, o kterých píšu, prý moc chválím, až je to „do očí bijící“. No, to si úplně nemyslím, ale abych pánovi bezejmennému udělal radost, tak tady budu chválit fakt hodně. A také děkovat - v tomto případě sběrateli amerických automobilů v původních stavech s nízkým nájezdem, který tuhle zlatou krásku přivezl v roce 2018 rovnou z Kentucky a přihlásil na české historické značky.

O tom, jak hodně unikátní tahle kára vlastně je, naznačuje i červenobílá karta Protect-O-Plate, která je mezi sběrateli velmi ceněným artefaktem. Ta obsahuje informace i o prvním majiteli (včetně jeho adresy), protože sloužila i jako záruční karta. Navíc, vůz s extra nízkým nájezdem má i další originální štítky, díky nimž lze rozklíčovat původní barevnou kombinaci, motorizaci a další prvky výbavy.

Zatímco VIN vám prozradí všechno podstatné o karoserii (čtyřdveřový hardtop, modelový ročník 1969, továrna ve městě Pontiac v Michiganu), tento štítek přidá i další informace. Dozvíte se například, že vůz byl vyroben druhý týden května roku 1969 a už 4. června 1969 byl v Kentucky prodán svému prvnímu majiteli. Ale hlavně zjistíte to, co samotný VIN neukáže - kód PNT 65 E například znamená, že vůz byl nalakován do barvy Antique Gold (kód 65 je tahle zlatá metla), přičemž E značí barvu vinylové střechy – Parchment (krémově bílá). Exteriér zdobí paket Custom Exterior Decor (lišty a doplňky, kód Y80) a interiér nese označení TR 512 – zlatá látka v kombinaci s vinylem Morrokide.

Ostatně souvisí to i s dalšími věcmi – hlavně pak originálním nájezdem pouhých 19 000 mil! Vozidlo má čerstvou atestaci historické původnosti do května 2030 a bylo klasifikováno v kategorii FIVA A3 jako zachovalý historický originál. Tak je také představená Catalina udržována - autenticky, bez neodborných zásahů, s přiznanou patinou. Jasná historie, správná barevná kombinace, parádní ročník 1969 s velkým „nosem“, to vše dělá z nabízeného auta hodně přitažlivý objekt touhy. Takhle zachovalých aut potkáte jen pár a jsou logicky cennější než auta po celkových renovacích.

To se ukazuje i při osobním setkání, kdy se za mnou zavírají bezrámové dveře. Ten pocit vzdušnosti a prostoru je parádně uklidňující, tělo se okamžitě uvelebí na měkké přední lavici a já se mohu pokochat. V tomto případě to není ani tak o designových úletech konce 50. let, kdy byly interiéry jak z vesmíru, tady vládne střízlivá jednoduchost. Fascinující je tedy hlavně stav, ve kterém se původní interiér nachází, což ostatně můžete posoudit z fotek. Zajímavostí je, že i když je představená Catalina jen v základní výbavě, vnitřní prostor vylepšuje zmíněný balíček TR 512 lepšího čalounění. Doplníme, že kdo chtěl trochu okázalejší auto, mohl kromě příplatků zvolit výbavu Ventura s mnohem luxusnějším interiérem (často vzorované čalounění, měkčí výplně dveří s ozdobnými panely, více chromu a speciální nápisy), což byl způsob, jak mít hezčí interiér, ale platit nižší pojistku a daně. Doplním, že kdo chtěl ještě víc, sáhl po výbavě Executive (zlatá střední cesta) nebo vrcholném Bonneville (nejdelší rozvor, nejvíc chromu a největší motor, interiér prakticky na úrovni Cadillacu). V základní výbavě tedy nesedíme v obýváku s „brokátovými závěsy“ a zdobenými křesly, ale to mi vyhovuje. Podstatné je, že kolem je místa jak v menším kině a show začíná zrovna v momentu, kdy otáčím klíčkem v zapalování.

Protože jakkoliv je Catalina v základu, tak je stále velkým a silným křižníkem, co vypadá skvěle, stojí na širokém rámu a pod kapotou má pořádný motor. Konec 60. let byl érou velkých, ještě nespoutaných motorů V8 o objemu 400 a 428 cui s ohromným točivým momentem. V našem případě vůz o délce 5 524 mm a šířce 2 027 mm rozhýbává GM Pontiac 400 V8, klasický litinový osmiválec OHV s objemem 6 558 cm3 (400 cui). Ve spojení s dvoukomorovým karburátorem Rochester dává svých 290 koní (dle americké metodiky) a hlavně 580 Nm, které jsou k dispozici od 2 500 otáček.

Catalina už od pohledu není o řezání zatáček a nějakém sportování, to od ní asi nikdo nečeká. I přes hmotnost 1 920 kg se díky velkému motoru dokáže svižně rozpohybovat, navíc za doprovodu uklidňujícího bublání. Hodnoty nejsou podstatné, tohle je auto, ve kterém zvolíte pod volantem D a pak se plavně pohybujete krajinou. Posilované řízení lze ovládat dvěma prsty s jednou rukou položenou na rámu dveří. Tahle pohodička je prostě nepřenosná a neumí ji nabídnout nikdo jiný než americké křižníky z nejlepší doby.

Ročník 1969 má ještě delší rozvor než předchůdci, dosahuje hodnoty 3 099 mm, takže je pořádným kusem auta. Širší rozchody kol (tzv. Wide-Track) než u Chevroletu Impala slibují lepší stabilitu v zatáčkách a mohou za typický přikrčený postoj na silnici. Dle očekávání plujeme jako na obláčku, a není to jen díky balónovým pneumatikám (235/75 R15), ale i nezávisle zavěšeným kolům s dvojitými trojúhelníkovými rameny vpředu. Vzadu je sice tuhá náprava, ale už docela sofistikované zavěšení kol s více rameny s vinutými pružinami, což zážitek z plavné, komfortní jízdy ještě umocňuje. Další kilometry ukazují, že nájezd pouhých 19 000 mil není výmysl. Je patrné, že karoserie, jež měla kvůli absenci B-sloupků u hardtopů ještě zesílený rám, má je ještě pevné gumové silentbloky ve spojích s rámem, takže jízda je skutečně hladká a tichoučká. Motor si dál ševelí a já zase vymýšlím, jak se dostat k vlastnímu kousku pořádného amerického železa, protože mě ta jízdní pohoda prostě vždycky dostane.

Jasně, že mám rád i sportovní svezení s evropskými auty a jejich charaktery, ale někdy je prostě fajn zpomalit a nemuset se soustředit na každý pohyb volantem či správné přeřazení. Příplatkový třístupňový Turbo Hydramatic je přesně ta převodovka, kterou v takovém autě chcete (ostatně základních manuálů byl zlomek). Baví mě, že díky kotoučovým brzdám vpředu už Catalina docela slušně brzdí a objemný motor zvládne i slušné pružné zrychlení, když je třeba předjet zmateného důchodce ve fábii. Na palubě tohoto křižníku se prostě nepracuje, ale relaxuje. A navíc, jde to i v šesti lidech, což je prostě pecka. Úplně vidím, jak celá parta vyráží Catalinou v létě někam na koupačku! A v tomto případě to není nereálné…

A to proto, že většina má americká auta ze 60. let spojená hlavně s muscle cars, tedy dvoudveřovými svalovci s velkými motory a drsnými postoji. Různé svalnaté stroje, ať už menší pony cars nebo větší muscle cars, jsou obecně nejžádanější, což se odráží i na jejich cenách. Kabriolety jsou samozřejmě také obecně dražší než sedany. A pak je tu hardtop sedan, který kombinuje vše z obou světů a přitom vás jeho pořízení nemusí zase tak bolet. Jako například u této Cataliny, kterou aktuálně u Truců nabízejí za 480 000 Kč, což je v evropském prostředí, vzhledem k historii, stavu, nájezdu a přiznané patině „survival“ auta, velmi přitažlivá nabídka. Nemyslím si, že se v Křenovicích ohřeje dlouho…