Britský švihák Rover 620 je dost neokoukaný pohodář. Vlastně i díky tomu, že neuspěl

Rover řady 600 se poprvé objevil 19. dubna 1993, snažil se zachránit klesající prodeje kdysi slavné značky a nahradit starý Austin Montego (jeho základní verze se ale ještě chvíli vyráběly souběžně). Líbivý čtyřdveřový sedan střední třídy působí elegantně a usedle. Původně měl být model 600 hatchbackem, který by doplnil větší a dříve uvedený model 800. Nakonec ale vše dopadlo jinak.

Design? No, je poměrně jednoduchý, ale přitom elegantní. Richard Woolley se opravdu snažil, aby na autě nebyl původ v japonské Hondě Accord ani výroba ve stejné továrně ve Swindonu příliš znát. Rover používal i jiné odstíny barev karoserie a jiné látky a čalounění v interiéru. Celkově je poměrně usedlý a rozhodně zapadl do tehdejšího portfolia, zejména vedle modelu 800. 

Honda Accord přišla do prodeje o dva měsíce později a vypadá trochu jinak, klasicky asijsky. A když máte rover v té nádherné tmavě zelené, tak je to vedle hondy skutečný elegán, jen mu dát dýmku a kostkovanou bekovku. Nedivím se, že Britové jej ocenili za nejhezčí design roku.

Uvnitř je světlý a krásně prostorný interiér s dekorem z pravého dřeva a několika chromovanými doplňky. Ačkoliv se velmi podobal japonskému modelu Honda Ascot Innova, luxusnějšímu modelu vycházejícímu z Accordu, a s Hondou sdílel i dost dílů, tak na vás působí opravdu jinak, více britsky.

Dobová kritika se snášela na prostor pro nohy zadních cestujících, tam od roveru každý očekával víc. Vpředu si ovšem nemám nač stěžovat, sedadla jsou opravdu pohodlná a sedí se v nich skvěle. A vlastně vítám, že tu není kůže, ale jen látka.

Výbava už ve standardu obsahovala posilovač řízení, elektrická přední okna, dálkové centrální zamykání, imobilizér a tónovaná okna, od roku 1994 přibyl airbag řidiče. Vyšší stupeň výbavy měl elektricky ovládaná i zadní okna, vyjížděcí anténu rádia, klimatizaci (tady je dokonce digitální) a také dřevěný dekor.

Pokud se Roveru něco opravdu povedlo, je to perfektní zpracování. Nejsou tady slyšet žádné pazvuky ani drnčení. Přední sedadla mají dokonce dostatečný náznak bočního vedení. Vzadu ale moc místa není, tam by člověk čekal o trochu víc. Zavazadlový prostor má objem 450 litrů a docela slušnou plochu podlahy, takže s roverem odvezete dost věcí.

Auto je postavené na platformě Honda CB a jde tedy o sourozence modelu Accord. Proto má motor vpředu napříč a pohon předních kol. V nabídce byly tři benzínové motory Honda a dva čtyřválce Rover. Jeden také zážehový a navíc s turbem, ale i jeden přímovstřikový vznětový OHC ze série L o objemu dva litry.

Právě ten je pod kapotou auta na fotkách a je spojený s pětistupňovým manuálem. Nabízí výkon 105 koní (77 kW) v 4 200 otáčkách a točivý moment 210 Nm v 2 000 otáčkách. Je pravdou, že u youngtimeru musíte diesel z nějakého důvodu chtít, ale ten v roveru vás nezklame.

Rover váží 1 275 kilogramů. Maximální rychlost je 185 km/h, zrychlení na stovku trvá 11,5 sekundy. Není to tedy kdovíjaký rychlík, ale stačí to. Výkonu je prostě tak akorát a zátah od nízkých otáček, kdy se postupně zapojuje turbodmychadlo, je příjemný.

Chtělo by to, aby mělo auto šestistupňovou převodovku, protože při dálniční rychlosti se motor dostane už ke 3 000 otáčkám. Spotřeba ale i tak málokdy překročí šest litrů, a díky tomu z nádrže na 65 litrů tolik neubývá.

Řízení není moc přesné, jako kdyby bylo z mnohem větší limuzíny. Ale do tohoto roveru se perfektně hodí, auto je celkově velmi pohodlné. Krásně a houpavě žehlí nerovnosti a dovedu si představit, že i po delší jízdě s ním nebudu unavený. Přitom ale není přehnaně měkký jako třeba francouzské sedany z té doby, takže se nebojte až příliš velkých náklonů v zatáčkách.

Rover prostě krásně sedí, řekl bych, že adekvátně. Je to sice trochu zvláštní adjektivum při popisu jízdních vlastností, ale chování auta vystihuje nejlépe. Až na limitu by se objevila nedotáčivost, ale kdo by s roverem jezdil na limitu. První modely měly špatné výsledky crash testů, ale po modernizaci už i v tomto dosáhl standardních výsledků.

Výroba byla v Oxfordu ukončena v roce 1999 a místo něj nastoupil Rover 75, vyvinutý pod taktovkou BMW. I o něm si něco v budoucnu napíšeme. Modely řady 600 ale moc úspěšné nebyly, byť cena proti soupeřům BMW řady 3 a Audi A4 byla konkurenceschopná.

Jenže německé značky měly lepší jméno a pověst, zatímco málokdo chtěl být britským gentlemanem v kostkované čepici. Navíc Rover nenabídl kombík, což byla také další konkurenční nevýhoda. A usoudili to i Britové, kteří si raději a častěji kupovali Ford Mondeo nebo zmíněné BMW řady 3, což je vtipné, protože právě BMW pak Rover převzalo. Díky nízkým prodejům je alespoň model 600 dodnes neokoukaný.

Výrazné neduhy auto nemá a bylo ve své době nejspolehlivějším roverem. Ano, tady se základ z Hondy vyplatí a auta sdílejí i některé díly. Jen motory série L někdy zlobilo těsnění hlavy válců. Zkontrolujte, zda bylo na svolávačce kvůli řízení, ale týkalo se to jen aut z prvních dvou let výroby. Zadní víko kufru může potrápit koroze.

Se sháněním dílů i doplňků vám nejlépe pomohou v českém Rover klubu, kde se současní majitelé snaží, aby tyhle unikáty z českých silnic jen tak nezmizely. Tam bude asi i nejlepší hledat nějaký kus na prodej, jinak se značka Rover v české inzerci moc neobjevuje. Pokud tedy toužíte po britském gentlemanovi s částečně japonskou technikou, bude asi tohle váš favorit.