První Toyota dovážená do Evropy byla luxusní sedan. Vyrábí se dodnes

K luxusním toyotám mám pozitivní vztah. A teď myslím opravdu toyoty, ne lexusy. S modelem Crown jedu a píšu o něm podruhé, ale zatímco minule šlo o moderní současné auto, dnes se podíváme na veterán druhé generace z roku 1963. Historie Crownu ale sahá ještě hlouběji do roku 1955, kdy se původně jmenoval Toyopet Crown a nahradil model RH. Díky tomu jde o druhý nejdéle vyráběný model po off-roadu Land Cruiser. Auto sice nevzbudilo ohlas v zahraničí, ale Toyota měla svou vlajkovou loď, byť později přišly ještě dražší a luxusnější modely.

Toyota Crown byla v této době samozřejmě velký čtyřdveřový sedan. V různých generacích ji s oblibou využívala japonská vláda nebo policie. Šlo také o první toyotu, která se exportovala do USA. V této druhé generaci to byla první toyota exportovaná do Evropy, konkrétně v roce 1963 do Dánska a o rok později do Finska. Bylo to tedy poměrně brzy po jejím představení, generace S40 se totiž začala vyrábět v roce 1962. 

Toyota nabídla kombík (dokonce sedmimístný) a kupé, ale nejvíc aut vzniklo jako čtyřdveřový sedan. Značce už tehdy rostla konkurence, například Nissan Cedric, Isuzu Bellel a Mitsubishi Debonair, ale své pozice si hlídala. Druhá generace také přešla z rámové konstrukce na samonosnou.

Design je výrazně modernější a aerodynamičtější než u první generace a více se podobal tehdy novému modelu Corona. Ovšem inspirace americkými auty se u obou modelů nezapřela. Auto je nižší, širší a delší, celkově jsou proporce mnohem hezčí a vyváženější. Na masce je pak speciální znak s korunkou, po stranách jsou dva páry světel, vzadu je stříbrné čelo. Navíc je tu spousta okrasných lištiček a ozdob, včetně ohebného znáčku na kapotě, slušivé poklice a pneumatiky s bílým lemem.

Auto působí dodnes luxusně a, abych tak řekl, nadřazeně. Model Crown byl v té době symbolem postavení a hodnoty majetku majitele. Když jste měli Crown, tak vám někteří policisté ve svých bílých rukavičkách salutovali, jiní lidé se vám klaněli, když vám váš řidič otevřel dveře, abyste vystoupili. Crownem prostě nejezdil jen tak někdo, ale japonská smetánka, nebo rovnou Yakuza.

Krásně zachovalý jednoduchý interiér působí nádherně vzdušným dojmem. Je tu obrovská prosklená plocha narušená jen velmi tenkými sloupky. Světle čalouněná sedadla jsou velmi pohodlná a měkká, stejně tak nechybí velmi jemné koberce. Řidič má před sebou velký dvouramenný volant s tenkým věncem a pod ním je dlouhá páka řazení. Zapalování je vlevo. Na volantu je i ovládání fanfáry klaksonu, který zní senzačně.

Sedadla, nebo spíš lavice, jsou rovná, bez bočního vedení, takže v zatáčkách moc nepodpoří. Ale inženýři správně předpokládali, že s Crownem se ostře jezdit nebude. Vzadu je naštěstí loketka, ta vás může zarazit.

A je tu i rádio, které svůj signál chytá přes vyjížděcí anténu. Rádio lze ovládat spínači i ze zadní řady, kromě toho mají cestující vzadu k dispozici ještě popelník. Na palubce jsou hezké jednoduché spínače a analogové hodiny. V interiéru nic neklepe, nedrnčí, to je u takto starých aut dost nezvyk.

Koncepce je tradiční s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Tím motorem je v tomto autě celkem malý řadový čtyřválec 3R o objemu 1,9 litru, který dostal manuální čtyřstupňovou převodovku. Pro Toyotu to nebyla žádná novinka, stejná pohonná jednotka poháněla i předchůdce. Řazení je pod volantem, ale páka má opravdu dlouhé dráhy, což řazení trochu komplikuje. Výkon je relativně skromný – 90 koní (67 kW), ale díky tomu vám stačí bubnové brzdy na všech třináctipalcových kolech. No, stačí… nakonec Crown opravdu zastaví, ovšem do krizové situace se s veteránem s jednookruhovou brzdnou soustavou stejně dostat nechcete. Řízení ale nemá žádné vůle.

Auto váží 1 265 kilogramů a má těžiště docela nízko, rozhodně níž než předchůdce na rámu. Na všech kolech je odpružení s tlumiči a vinutými pružinami. Je to ale proto, že mám model Deluxe. Základní verze měla vzadu listová pera. Auto je tak tím, čím má být – pohodlným manažerským sedanem.

Opravdu bych chtěl zažít být ředitelem nějaké korporace a každý den by mě vyzvedával řidič a v bílých rukavičkách mi otevíral dveře. A pak by se mnou jel klidně do práce, abych si užil pohodlnou jízdu. Crown totiž není žádný trhač asfaltu, a když se s ním vrhnete rychle do zatáčky, příšerně se nakloní a pískají mu gumy. Do akčního filmu by to vypadalo dobře, ale každý den by asi nikdo takto jezdit nechtěl.

Už v roce 1967 přišla výměna stráží a nastoupila třetí generace S50. Aktuálně se od roku 2022 prodává už šestnáctá generace S230, o které jsme už v našem magazínu také psali. Crown druhé generace si ale zahrál v bondovce You Only Live Twice, kde v něm zločinci pronásledují Bonda, když sedí v bílém roadsteru 2000GT jako spolujezdec. Crown je nakonec zachycen vrtulníkem a zničen. Dnes je mi toho auta líto, protože je to skutečně parádní sedan a jedno z aut, které Toyotu poslalo mezi světovou špičku.

Toyota ale nabízela i šestiválec a dvoustupňový automat. Později vznikl ještě luxusnější a větší model Crown Eight s osmiválcem, který nakonec nahradil typ Century. Ale i se základním motorem se mi Crown docela líbila. Tento konkrétní kousek z roku 1963 jsme vyrazili otestovat do LexuSpa a ti jej nyní i prodávají za 499 tisíc korun.

Toto konkrétní auto se jako nové prodalo v Číně (proto má levostranné řízení) a po dvou letech se dostalo do služby u Vietnamské ambasády v Bulharsku pro tamního atašé. Kvůli bulharské povinnosti o světlech dostalo na C-sloupky ta světla z Volhy, která na toyotu nepatří. Ale jinak je Crown v pozoruhodně původním stavu.