Kousavá potvora, nebo stojí za hřích? Vyzkoušeli jsme první Toyotu MR2

Píše se rok 1984 a Toyota přichází s povedeným sportovním modelem, který je o dost radikálnější než jiné dvoumístné roadstery té doby. Měl totiž koncepci supersportu s motorem uprostřed a pohonem zadních kol. Dostal jméno MR2 – mid-ship run-about 2-seater. Ve Francii bylo zkrácené jen na MR, protože s dvojkou je výslovnost blízko nadávce „merde“. A poněkud překvapivě se konstruktéři snažili o úspornost, protože svět byl těsně po ropné krizi a o další nenažranou placku neměl zájem.

Výroba probíhala pouze v Japonsku a jednalo se o první tamní sériové auto s motorem uprostřed a pohonem zadních kol. Ten motor je napříč umístěný řadový čtyřválec. Vypadá to, že inspiraci Toyota načerpala u Fiatu a jejich modelu X1/9, který měl stejnou koncepci. A ani design, který jinak vytvořil Seiichi Yamauchi, nebyl nepodobný, ukázal se už na prototypu SV-3. 

Auto se vyrábělo buď jako kupé, nebo se sundavacím střešním dílem. Zdobily jej spojlery na víku kufru a zadní hraně střechy, ale ten zatím na tomto kousku schází. Určitě ale bude nakonec doplněn, jen co jej Libor sežene, případně bude rád, pokud byste o těchto dílech věděli. Stejně tak jsou v procesu shánění i malé lišty před výklopnými světlomety. Jde už o verzi po modernizaci z roku 1986, která má zvenčí více lakovaných plastů.

Model MR2 byl prestižní, a tak Toyota nešetřila na výbavě. Jsou tu elektrická bezrámová okna, rádio a výškově nastavitelné sedadlo. To je mimochodem krásně čalouněné kombinací červené a černé látky. Na rozdíl od jiných modelů Toyoty mělo každé auto i otáčkoměr. V příplatcích byla klimatizace nebo kožené čalounění. Kupé varianta mohla mít klasické střešní okno. Pozice za volantem je ideální, se zadkem nízko nad zemí a nohama nataženýma před sebe. Navíc mi přijde, že je kolem mě dost místa. Pro dva je tato toyota určitě dostatečně prostorná. Je to i díky zkosené palubní desce.

Řidič má před sebou dva otočné ovladače s páčkami, a to poměrně velké. Netradiční řešení trochu připomíná staré Citroëny, ani nemusíte sundávat ruce z volantu. Naopak páčka blinkrů je maličká. Budíky jsou docela utopené v masivu palubní desky. Sedadla jsou fantastická s výrazným bočním vedením. Mezi nimi je vysoký středový tunel. Ve výhledu mám dvě obří vyklápěcí světla.

Pokud už o autě uvažujete a jste vyšší, rozhodně si toyotu vyzkoušejte, než ji koupíte. Já to měl se svými 190 centimetry tak tak. Zavazadlové prostory má toyota dva. Ten pod přední kapotou má objem 70 litrů, zadní dvojnásobných 142 litrů.

K pohonu se použily čtyřválce 1,5 litru s karburátorem a 1,6 litru se vstřikováním, a právě ten větší 4A-GE DOHC s šestnáctiventilovou hlavou je i v tomto autě. Konstruktéři sice chtěli využít i dvoulitr, ale nakonec k tomu došlo až v druhé generaci. Už takto kolem motoru nezbylo moc místa.

Jak název TwinCam 16 napovídá, jde o šestnáctiventilový motor se dvěma vačkami, elektronickým vstřikováním Denso a variabilní geometrií vstřiků T-VIS. Výkon je 124 koní (93 kW), což stačí na akceleraci na stovku za osm sekund. Díky tomu byla MR2 vždy lepší než hlavní americký konkurent Pontiac Fiero. A to na některých trzích ještě mohli mít přeplňovanou verzi tohoto motoru s kompresorem.

K motoru patří pětistupňový manuál a neuvěřitelně citlivá spojka. Spotřeba byla průměrně osm litrů, ale to jen tehdy, pokud jste MR2 moc nehonili. V ostrém tempu, když točíte až k osmi tisícům otáček, si toyota klidně řekne i o třináct litrů. A vytáčet ji nejspíš budete chtít, protože kolem pěti tisíc se zdá, jako by motor chytil druhý dech. Najednou chápete, že právě tady je doma.

Ihned po uvedení se Toyota stala miláčkem motoristických novinářů a obsazovala čelní příčky v nejrůznějších anketách. Všechna kola mají nezávislé zavěšení McPherson a kotoučové brzdy. Hmotnost se drží kolem tuny. Řízení je absolutně přesné a příjemně tuhé, řazení má krátké a přesné dráhy v kulise. Vpředu je McPherson s šikmými rameny, vzadu jsou naopak podélná táhla a na obou nápravách jsou spodní příčná ramena, tlumiče s vinutými pružinami a zkrutné stabilizátory. A celé to funguje opravdu fantasticky! Nedivím se, že Toyota MR2 ve své době získala přezdívku pocket rocket (kapesní raketa). Auto je vážně hbité a proplétá se klikatou silnicí jako nic. Navíc je dobře vyvážené, přední náprava nese jen 44 % hmotnosti.

Toyota se zaměřila při vývoji na to, aby postavila zábavné auto. Japoncům pomáhal Dan Gurney, pilot formule 1 a automobilový nadšenec, který jel i neoficiální závod Cannonball. Další pomocnou ruku přiložil Roger Becker, vývojář z Lotusu. Výsledkem je opravdový sporťák s točivým motorem reagujícím na sebemenší pohyb plynového pedálu a přesným řízením. To ani nepotřebuje posilovač a je dostatečně citlivé.

Přitom si ale toyota zanechává dostatečný jízdní komfort, takže ani na horší, rozbitější silnici z vás nevymlátí duši. Zdá se, že japonští inženýři tehdy našli dokonalý kompromis.

A tahle MR2 je hodná. Zatímco druhá generace kousala a klidně vás poslala ze silnice bokem napřed, když jste k ní neměli respekt, ta první je hodná a vzorně drží v zatáčkách středočeských kopců. Musel bych jet na hraně, aby se chtěla přetočit, ale ve svižném tempu jede krásně. Zapře se do vnějších kol a poslušně sleduje stopu. Na rozdíl od druhé generace může tuhle řídit i začínající nadšenec do youngtimerových sporťáků. A ještě si může díky koncepci připadat jako v supersportu, což mu konkurenční Honda CRX nebo jinak vynikající Mazda MX-5 nenabídne. V MR2 budete asi nejblíž pocitu, jaké to je řídit staré Ferrari.

První MR2 byla nahrazena v roce 1989 druhou, kulatou, větší, těžší a trochu nevyzpytatelnou generací SW20. Na rozlučku se vyrobily dvě speciální edice – 570 kusů Super Edition ve dvou sériích. Třetí generace MR2 W30 se předchůdcům vůbec nepodobala. Byla už bez mrkaček a s karoserií roadster. Její výroba byla nakonec definitivně ukončena v roce 2007 a nástupce jsme se od té doby nedočkali. Prý se ale něco chystá, možná s hybridem a možná od divize GR, tak uvidíme.

Na základě prvního modelu vznikl i závodní speciál 222D s pohonem všech kol, který měl jezdit v rally skupině B, ale homologace se nestihla před náhlým koncem béček. Sériovky ale byly prodejně úspěšné a vlastně reklamu ze závodů ani nepotřebovaly. Japonci dokonce zvolili MR2 autem roku 1984. Celkem bylo vyrobeno 163 845 aut první generace. Tohle jedno je dnes vystavené v Retromuzeu Strnadice a vyrazit si ho prohlédnout můžete i vy. Prodat jej neplánují, ale kdybyste jim poradili, kde sehnat chybějící spojlery, lišty nebo litá kola, budou vám určitě vděční.

Technika z modelu Corolla (byť sportovní AE86) dělala z MR2 jeden z nejspolehlivějších sporťáků. Je to zkrátka klasická stará toyota. Pár recenzí zmiňuje odcházející alternátory a samozřejmě se častěji zmiňuje koroze. Ta je ale vzhledem k věku očekávatelná. Současně mě překvapilo, kolik mladých řidičů ještě dodnes má první MR2 jako jediné auto a používá je denně.

Dnes se v inzerci najít dá, ale zaplatíte sto až šest set tisíc korun. Cenové dno už dávno bylo, navíc bude složité najít neupravený kus. Přesto jde o ještě relativně dostupnou cestu, jak si koupit opravdu dobře jezdící hračku. A na posměšky, že to je supersport pro chudé, nedejte. To je jen závist těch, kteří vám nepřejí senzační svezení, protože jsou příliš předpos… předstrašení z představy, že by vystoupili ze svého naftového SUV a koupili si něco takového.