Hlavní obsah

Nejlepší ojetiny na zimu, které vás opravdu naučí řídit

Foto: Continental

BMW 3 Compact

22. 10. 2018

Češi neumí řídit. Týká se to především mladší generace odkojené na moderních autech s všemožnými elektronickými asistenty. Jim je to ale úplně jedno. Hlavně, když je ta věc někam odveze. Jakmile jde ale do tuhého, najednou neví, co si mají se svým autem počít. A pak se vybourají na úplně rovné silnici, když trochu nasněží, protože prostě netuší, co mají dělat.

Článek

Mnoho lidí si svou neschopnost dobře řídit auto neuvědomuje a platí to hlavně pro muže. Zatímco ženy si většinou dovedou připustit, že je pro ně řízení auta nutné zlo a necítí se za volantem úplně dobře v kramflecích (čemuž následně zpravidla aspoň přizpůsobí styl jízdy), muži mnohdy berou obdržení řidičského průkazu jako pouhé úřední potvrzení toho, že se jedná o nového Ayrtona Sennu.

Řekněte chlapovi, že neumí řídit, a dotkne se ho to úplně stejně, jako kdybyste mu řekli, že ho příroda obdařila směšně malými genitáliemi a ženám je v posteli pro smích. Čest všem, kteří si své řidičské nedokonalosti připouštějí a chtějí na svém zlepšování za volantem pracovat. A právě pro ty, kteří chtějí nadcházející zimu se všemi jejími nástrahami využít ke zdokonalení sebe sama, máme několik tipů na skvělé ojetiny. Za jejich volantem se stanete řidičských bohem.

Škoda Fabia Junior

Foto: Škoda

Ne, tohle není Fabia Junior. Tu poznáte podle černých nárazníků, plechových třináctek a nekryté přihrádky před spolujezdcem

Šlapat na plyn silné čtyřkolky se záchrannou elektronikou umí každý, ale v základní Fabii s litrovým čtyřválcem o výkonu 50 koní si rychlost musíte zasloužit. Navíc se v ní nemůžete spoléhat na žádné asistenční systémy, protože tahle svého času nejlevnější škodovka neměla ani ABS, o kontrole trakce nebo dalších asistentech ani nemluvě. Zároveň na kluzké vozovce musel řidič s relativně těžkým autem myslet hodně dopředu. Zabrzdit těch 1100 kg masivního železa na náledí vyžaduje opravdu dost řidičského umu.

Na začátek je takové auto asi nejlepší, protože když už svou snahu v odhalování limitů trakce a přilnavosti přeženete, má první generace Fabie bytelnou schránku. Jasně, bokem strom trefit nechcete nikdy, ale zahučet někam do příkopu neznamená nic hrozného. Tohle bylo ve své době poměrně bezpečné auto. Jestli byste chtěli přece jen víc dynamiky, hledejte základní čtrnáctistovku, ale ta už měla posilovač. Každopádně najít nezrezlý kus dá spoustu práce, tak držíme palce.

Přesto byste se od první Fabie neměli dočkat žádných zákeřností. Zaprvé má nízký výkon a zadruhé je hlavně bezpečná a stabilní. Nebylo to auto vyvíjené primárně k řidičskému potěšení. Na odhalení toho, co dělá auto bez ABS a bezpečnostních asistentů, však bohatě stačí. A s jejím slabým motorem se brzy naučíte do zatáček nebrzdit a volit optimální jízdní stopu, protože každý kilometr za hodinu vám bude na další rovince chybět.

Peugeot 306 S16/GTi6

Foto: Peugeot

Rychlé Peugeoty z 80. a 90. let byla řidičsky velice vděčná auta. A dnes dovedou nepozorného řidiče uvyklého na „bezpečnou nedotáčivost“ až vyděsit

Poslední předokolka v našem žebříčku posouvá možnosti této koncepce na další úroveň a na rozdíl od slabé a těžké Fabie má vyšší výkon a hlavně výrazně neposednější podvozek. Sportovní verze Peugeotu 306 vynikaly talentem vystrašit i zkušené harcovníky uvyklé na náhlé vybočení zádi ze silných zadokolek.

Stejně jako všechny poslední dobré sportovní modely značky Peugeot z 80. a 90. let měla verze 306 S16 velice agresivní geometrii a podvozek ochotný k přetáčivosti po prostém odstavení plynu uprostřed rychle najeté zatáčky. Tenhle Peugeot vás naučí si nájezdovou rychlost do zatáček velice dobře rozmyslet. Hlavně na mokru je to pak poměrně kousavá potvora.

Problém bude najít auto, které je v dobrém stavu a za slušné peníze. Zrestaurovaný nebo prvotřídně zachovalý kus bude drahý (vrcholná GTi6 stojí klidně dvě stě tisíc) a hlavně už bude soudnému jedinci líto takový kus s investičním potenciálem trápit na prosolených silnicích. Nejhorší ale je, že auta prostě nejsou. V celé Evropě jsou v inzerátech jen jednotky kusů.

BMW řady 3 E36

Foto: BMW

Nepotřebujete nutně silnou a už poměrně vzácnou a drahou M3. Na blbnutí na sněhu stačí obyčejná E36, klidně i bez samosvoru

Na zimu a řidičské zdokonalení to chce ale stejně vůz s klasickou koncepcí, tedy motorem vpředu a pohonem zadních kol. Jednou z osvědčených možností je BMW řady 3 generace E36. Na rozdíl od pozdějších generací řady 3 má generace E36 ještě velice mechanické a upovídané řízení se spoustou zpětné vazby a řidiči toho moc neodpustí. Není sice tak bytelná jako pozdější řada E46, ale řidičsky je to uspokojivější auto.

V rukou více či méně zodpovědných majitelů ještě přežívá dost kusů, takže jestli chcete něco na „blbnutí“ za třicet tisíc, je generace E36 dobrá volba. Slušný šestiválec pořídíte za méně než 50 000 Kč, za sto tisíc se prodávají docela hezká a udržovaná auta se silnějšími motory. Výhodou E36 je, že se vyráběla i se samosvorem. Má ho ale málo aut a nový stojí skoro čtyřicet tisíc. Nutně ho ale nepotřebujete.

Každopádně za volantem starší E36 už musíte vědět, co děláte. Tohle auto si získá řidičův respekt už jen kvůli tomu, že v oblasti pasivní bezpečnosti je to spíše pojízdná rakev. Jestli se v nějakém autě určitě nechcete vybourat, tak je to právě tenhle bavorák. Na školu driftování někde na zasněženém parkovišti u obchoďáku po zavírací době je tohle ale absolutně nejlepší auto.

Škoda 120L

Foto: Škoda

Poslední škodovka s motorem vzadu z vás udělá řidičského boha. Najít dnes funkční kus za rozumné peníze dá ale spoustu práce

Silný bavorák s šestiválcem je sice moc hezká hračka, ale pořád to není auto, které by z vás udělalo řidičského boha. Jestli hledáte auto, které vás nejen naučí vyspělou řidičskou techniku, ale zároveň vás donutí se o něj pečlivě starat, kupte si klasickou škodovku, například poslední „stodvacítku“, tedy správně řadu 742.

Koncepce s nepříliš pokročilým podvozkem, slabými brzdami a těžkým motorem vzadu vás hlavně na mokré a kluzké silnici naučí pracovat s volantem konečky prstů a vnímat ty nejjemnější informace, které vám neposilovaná a nezatěžovaná přední náprava dá. Naučíte se přesně balancovat auto na hranici trakce a to i v poměrně bezpečných, pro mozek akceptovatelných rychlostech. No, bezpečných... Jakákoli menší kolize i v nízké rychlosti zavání v této pojízdné rakvi krchovem.

Bohužel už je ale pryč doba, kdy se klasických socialistických škodovek všude válela kvanta a majitelé je i v provozuschopném stavu přenechávali za láhev něčeho ostřejšího. Dneska už ji skoro nikdo nemá, případně ji nedá, protože vytrvalci v nich začínají vidět investiční potenciál. A s vrozenou náchylností ke korozi pak asi nebudete chtít s muzejním exemplářem za víc než sto tisíc jezdit na prosolených silnicích.

Porsche 911 (996)

Foto: Porsche

První vodou chlazené Porsche není moc oblíbené kvůli designu, ale z řidičského pohledu je to ještě poctivá klasika a nesmírně vděčné auto

Když se prokoušete přes předokolky, přežijete první rok za volantem zlobivé zadokolky a naučíte se řídit ve stodvacítce, můžete postoupit do dalšího levelu. Tím je klasické Porsche s motorem vzadu. Jestli chcete tip na auto za rozumné peníze, hledejte nepříliš oblíbenou generaci 996, kterou fanoušci odsoudili hlavně kvůli netradičním předním světlům.

První vodou chlazené Porsche 911 je ale neprávem opomíjené a nechtěné. Kombinuje totiž velice tradiční jízdní vlastnosti s moderní technikou. Je to prostě úplně normální auto, se kterým se dá jezdit každý den. Svítí a topí, což se o jeho předchůdcích zrovna říci nedalo. A přesto má stále ty tradiční vlastnosti s těžkým motorem za zadní nápravou, který nemá rád náhlé změny směru a to, že se uprostřed zatáčky řidič na poslední chvíli rozmyslí.

Tahle koncepce má ale v zimě nepopiratelnou výhodu a tou je dostatek trakce na poháněné nápravě. Na plyn můžete dřív a nemusíte se bát velkých přetáčivých smyků. Porsche si prostě zaklekne na poháněná kola a vystřelí ze zatáčky. Když vynecháte pochybné vraky za tři sta tisíc, lze zhruba od půl milionu koupit solidní 911 (996). Sice bude potřebovat pečlivý servis, ale na ceně prakticky ztrácet nebude. Naopak je to velice dobrá investice.

Land Rover Defender

Foto: Land Rover

Land Rover Defender dojede až na konec světa. Hlavně vás ale naučí jezdit podle citu a ne podle přístrojů. V mnohém tak připomíná „stodvacítku“

Pokud chcete jistotu pohonu všech kol a zároveň se chcete naučit řídit s klasickým mechanickým autem, kupte si Land Rover Defender. Tahle archaická masa železa a hliníku je ještě poctivým autem, se kterým se musí pracovat a které řidiči nic neodpustí. Naučí vás plánovat hodně dopředu, donutí vás poslouchat motor a jezdit podle citu, ne podle přístrojů (některé kusy nemají ani otáčkoměr). Ačkoli se to zdá jako nesmysl, v mnohém Defender připomíná Škodu 120L, aspoň tedy v tom, jak je potřeba k němu přistupovat.

Od řidiče a posádky také vyžaduje trpělivost a ústupky, hlavně co se týče komfortu. Je to ale dělník a v náročném terénu zvládne neuvěřitelné věci. Musíte se ovšem naučit pracovat s jeho převodovkou, spojkou, uzávěrkami a redukcí, musíte se naučit využívat jeho potenciál. Tady vám ale vůbec žádná elektronika nepomůže. Bude to jen na vás. Z tohoto auta vylezete propocení, avšak s úsměvem od ucha k uchu.

Defendery (a staré Land Rovery, které se ještě nejmenovaly Defender a označovaly se jen podle délky rozvoru 90 nebo 110) začínají na cenách okolo 200 000 Kč, za zhruba 350 tisíc seženete solidní kus s nějakou tou „dobrodružnou“ výbavou. Snažte se ale pořídit neutrápený exemplář, kterému základní mechanika ještě spolehlivě funguje. Dokud není potřeba k přeřazení z jedničky na dvojku použít kladivo, je to ještě dobré.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama