Hlavní obsah

Jak koupit ojetinu s automatem? 5 těch, které jsou nejlepší

Foto: Dalibor Žák

Volkswagen Passat Variant

30. 10. 2018

Dávno pryč je doba, kdy bylo auto se samočinnou převodovkou považováno za podivínskou záležitost a symbol toho, že někdo neumí řídit. Moderní automaty jsou lepší a přesouvání v kolonách po městě značně usnadňují. A pro některé lidi se zdravotním omezením je pak automat zárukou, že se mohou pořád svobodně pohybovat vlastním autem.

Článek

Dlouhá léta byla automatická převodovka vzácností. V luxusních limuzínách byl automat běžný už dřív, ale v obyčejných autech mu Češi dlouho nemohli přijít na chuť. To bylo řečí o mizerné spolehlivosti, vysoké spotřebě a horší dynamice... Zmiňované pověry se šířily především kvůli importům západních ojetin na počátku devadesátých let. Moderní automaty jsou někde úplně jinde.

Samočinné řazení v běžných autech popularizoval koncern Volkswagen, který si ještě nedávno nevynucoval propojení automatické převodovky s vrcholnou luxusní výbavou. Takže v Polu a Golfu, kdysi nejprodávanějších autech v Evropě, si mohl automat dovolit i běžný smrtelník a nešlo jen o požitek z kategorie nadstandardních pro vyšší management. Ojetiny se pak dostaly i k nám a kdo se jednou s moderním automatem svezl, obvykle potvrdí, že by už do běžného auta na dojíždění do města nic jiného nechtěl.

Dnes je nabídka ojetých vozů s automatem velice pestrá a zájemci, kteří nechtějí, nebo případně ze zdravotních důvodů nemohou řadit, si mají opravdu z čeho vybírat. Jenže jak takové ojeté auto s automatem správně koupit? Právě tomu se vzápětí budeme věnovat.

Není automat jako automat

Typů automatických převodovek je několik a rozdělit je můžeme na tři základní typy. Máme tu tzv. robotizované převodovky, což je principiálně manuál s tím, že ovládání spojky a změnu rychlostí obstarává elektronika. Největší předností robotizované převodovky jsou minimální výkonové ztráty a nízká cena, takže se často používá v malých a levných autech se slabými motory. Uplatnění ale našla i ve sportovních vozech, například u Ferrari nebo BMW, kde její projev více připomíná klasickou převodovku. Ze servisního hlediska se od klasického manuálu nijak neliší. Typicky lze počítat s opotřebením spojky, závada se ale může objevit na ovládacích segmentech a řídicí elektronice.

Foto: Dalibor Žák

Pokud jde o komfort, asi nejlepší volbou je klasický automat s hydrodynamickým měničem. Robotizované automaty a dvouspojky jsou trochu ucukané

Další možností je převodovka s hydrodynamickým měničem, která je asi nejběžnější. Spojku nahrazuje kapalinový měnič točivého momentu. Její největší předností je vysoký komfort, plynulé řazení a vysoká spolehlivost. Používá se především u luxusních vozů s většími motory, kde nehrají přirozené mechanické a energetické ztráty v měniči takovou roli. Ale měnič může mít i plno běžných aut, protože moderní automaty disponují například tzv. „zámkem“ měniče, čímž se značně podaří snížit ztráty a spotřebu. Nevýhodou měničového automatu je poměrně vysoká cena a náročný i drahý servis, pokud se něco rozbije. Spolehlivosti nejdou naproti ani automobilky, které často nepředepisují povinný servisní plán a uvádějí, že olej v automatu je doživotní. Kdo ho nevymění, může se připravit na to, že u 200 000 km je pak převodovka zralá na generálku.

HLASUJTE: Automat, nebo manuál: Čemu dáváte přednost?
Jedině manuál! Chci si řadit
19.3 %
V autě na dojíždění klidně automat, ale ve sporťáku ne
8 %
Už nic jiného než automat nechci
70.2 %
Musím mít automat ze zdravotních důvodů
2.5 %
Celkem hlasovalo 10096 čtenářů.

Běžným typem je také variátorová převodovka CVT, která má vlastně nekonečně mnoho převodů mezi dvojicí hraničních převodových poměrů. Používá se hlavně v malých městských autech a konstrukčně je levnější než měničový automat. CVT je také poměrně kompaktní a automobilky ji rády používají k tomu, aby efektivně „podlezly“ měření spotřeby a emisí. CVT totiž umí při nízkém zatížení výrazně snížit provozní otáčky a tedy spotřebu. V reálném provozu ale vyžaduje CVT zcela odlišný styl jízdy a časté využívání tempomatu. Nevýhodou je také podivný jízdní projev, kdy motor skučí v konstantních otáčkách při akceleraci. A u výkonnějších vozů trpí CVT na značné opotřebení. I CVT potřebuje pravidelně měnit olej, ale i tak je nutné počítat s tím, že při vyšších nájezdech jsou třecí segmenty (speciální řemen nebo řetěz a kuželová kola) zralé na výměnu, což je záležitost několika desítek tisíc korun.

Foto: Dalibor Žák

Většina moderních automatů umožňuje řidiči manuální volbu rychlostních stupňů. Řazení „pádly“ pod volantem pak přípomíná závodní auta a funguje efektivně

Existují ještě další řešení, mezi nejzajímavější pak patří samozřejmě dvouspojková převodovka. Je to vlastně robotizovaná skříň s tím rozdílem, že změny převodů jsou rychlejší a komfortnější. Typickým příkladem je třeba převodovka DSG používaná ve vozech koncernu Volkswagen, tedy i ve škodovkách. Typů dvouspojek je hodně a budeme se jim brzy věnovat samostatně. Kuriozitou jsou pak různé planetové převodovky, například hybridní systém Toyoty Prius. Zvláštní automatickou převodovku používá také Honda, která má vlastně mezi každým převodovým soukolím vlastní systém spojek.

Nyní si ukažme několik velice zajímavých a hlavně spolehlivých ojetých aut, která s automatickým řazením dávají smysl.

Škoda Citigo 1.0 MPI AT

Foto: Škoda

Škoda Citigo není závodník, ale je to upřímné auto do města, se kterým se vejdete všude. Robotizovaný automat není vzorem komfortu, ale naprosto postačí

Tohle je typický příklad povedené ojetiny s robotizovanou převodovkou. Nyní nové Citigo s „robotem“ z ceníku vypadlo, ale svého času to bylo nejlevnější auto se samočinným řazením na českém trhu. Ojetin je u nás relativně málo, ale to z toho důvodu, že si lidé tahle auta drží jako druhé nebo třetí auto v rodině. Když už někdo Citigo s automatem prodává, má sice skromnou výbavu, ale také velmi málo najeto.

Obecně je tahle škodovka jednoduchá a také spolehlivá. Litrový tříválec kromě běžného servisu a trochu zdrženlivého přístupu za studena nic nepotřebuje. Automat na nějaké závady netrpí a spíše jen s nájezdem okolo 100 000 km vyvstává otázka životnosti spojek, která se liší kus od kusu. Přece jen Citigo jezdí hodně po městě a v kolonách. Prozatím ale Citiga s automatem fungují obstojně a nestraší žádnou brutálně drahou závadou. Pro technicky shodný VW Up! a Seat Mii platí to samé.

Velký pozor si ale dejte na auta po rozvozech pizzy a z autoškol, neboť za sebou mají hodně těžký život. Obecně jsou nejlepší vozy ze soukromých rukou. Počítejte ale s tím, že dynamicky tohle není žádný zázrak, a pokud jde o komfort řazení, také ne. Je to ale upřímné, jednoduché a hlavně malé auto ideální do města, s nímž zvládnete jezdit za méně než šest litrů na 100 km. Kdo se se spojkou necítí jistě, je pro něj takové auto vysvobození.

Škoda Fabia/Roomster 1.6 16V 6AT

Foto: Škoda

Ceny Fabií a Roomsterů s automatem se drží pořád nahoře. Je jich málo a mají bohatou výbavu. Pozor na pozdější verze s převodovkou 7DSG, tu nechtějte

Ještě než v rámci modernizace přešla druhá generace Fabie na nepříliš spolehlivou sedmistupňovou převodovku DSG, měla vrcholnou benzinovou šestnáctistovku spojenou s klasickým šestistupňovým měničovým automatem od Aisinu. Je to spolehlivá skříň, a pokud v ní majitel každých 60 000 km vymění olej, přežije celé auto.

Na rozdíl od malého Citigo umí Fabia (případně technicky příbuzný Roomster) fungovat jako plnohodnotné rodinné auto. Lidé se bojí spotřeby, ale i ve městě se Fabia vejde do devíti litrů a delší trasu mimo město zvládá za sedm. Hlavně nejede vůbec špatně a šestnáctistovka má dost síly i s naloženým autem. I když se u tohoto motoru začaly časem objevovat problémy s nataženým rozvodovým řetězem, verze s automatem to tak často nepotkává, pokud vůbec.

Jelikož je sama o sobě druhá generace Fabie vlastně solidní a spolehlivé auto a nastupující DSG straší nesmírně drahými problémy, drží se ceny Fabií s šestnáctistovkou v automatu stále docela vysoko a pod sto tisíc se jim ještě padat nechce. Mnohdy mají i bohatou výbavu. Pozor ale na podvodné dovozy, falešné stočenky a špatně opravené bouračky! S ojetými škodovkami se stále švindluje, hlavně pak s těmi, po kterých je hlad.

Kia Ceed 1.6 CRDi AT

Foto: Kia

Ceed druhé generace je vlastně skvělé a spolehlivé auto. S automatem jich je málo, ale vyplatí se hledat, pokud nechcete nebo nemůžete řadit

Dalším příkladem zdařilé obyčejné ojetiny s klasickým automatem je Kia Ceed s motorem 1.6 CRDi. První generace měla ještě „hloupý“ čtyřstupňový automat s měničem, ale i tak se jedná o nesmírně spolehlivý pohon. Druhá generace už dostala mnohem lepší šestistupňový automat, ale ten se dával jen k motoru 1.6 CRDi (94 kW) do června 2015. Pak ho nahradila sedmistupňová dvouspojka, která sice není špatná, ale z hlediska kupujícího ojetiny přece jen rizikovější.

Naftová šestnáctistovka v Ceedu je spolehlivý a poměrně jednoduchý motor, který k bezproblémovému provozu kromě kvalitní nafty a pravidelného servisu nic nepotřebuje. Nezapomeňte i v tomto automatu každých 60 000 km vyměnit olej a budete mít tím pádem auto, které má naprosto reálnou šanci najezdit přes 300 000 km bez vážných problémů.

Stejné rady platí i pro konstrukčně shodný Hyundai i30, kterému jsme se věnovali nedávno v samostatném testu ojetiny. Je to na vás, který z vozů vám sedne více, ale naším typem je Kia, která má příjemnější ergonomii. Pozor si dejte na utrápené služební kusy, ale obecně se dá říci, že více trpí ty s manuálem. Automat je přece jen trochu „blbuvzdorný“ a vlastně chrání celé pohonné ústrojí před necitlivým řidičem.

Toyota Prius/Auris Hybrid/Lexus CT200h

Foto: Toyota

Toyota Auris nevypadá tak podivně jako Prius a má normální interiér. Zajímavý je i Lexus CT200h. Technika těchto tří aut je vlastně shodná

Další skvělou volbou jsou hybridy od Toyoty, konkrétně buď extravagantní Prius, nebo obyčejný a nenápadný Auris. Alternativou může být i Lexus CT200h se stejnou technikou. Pod kapotou mají tato auta snad nejspolehlivější systém pohonu, který můžete dnes mezi ojetinami koupit. V taxikářských Toyotách Prius tenhle hybrid najíždí mnohdy už druhý milion kilometrů.

Této ojetině se budeme někdy věnovat samostatně, nyní tedy jen krátce: atmosférická osmnáctistovka (sama o sobě snad nesmrtelná, pokud se nevykašlete na servis) je spojena s planetovou převodovkou, které pomáhá elektromotor. Převodovka také potřebuje vyměnit jednou za čas olej a vydrží dva miliony kilometrů. Snad jen sada záložního akumulátoru hybridního systému potřebuje jednou za čas vyměnit, ale tu investici 40 000 Kč jednou za 300 000 km snad přežijete.

Když vedle sebe postavíme potenciální závady moderních turbodieselů s desetitisícovými investicemi do filtrů pevných částic, EGR ventilů a dvouhmotových setrvačníků každé dva roky, jsou výdaje za nový akumulátor hybridní Toyoty vlastně směšné. Toyota také uvádí, že baterie odejde jen po nehodě a vnějším zásahu. U ojetin se jí postupem času jen pomalu snižuje kapacita. Tohle je vážně skvělá alternativa dieselům a je škoda, že jich je na trhu ojetin tak málo.

Ford S-Max/Galaxy 2.2 TDCi AT

Foto: Ford

Ford Galaxy je žádané zboží a ceny tomu odpovídají. I menších S-Maxů je málo. Velice dobrou alternativou je třeba Opel Zafira

Pokud by snad někdo potřeboval obří sedmimístný přepravník, skvělou volbou je Galaxy od Fordu, ideálně pak s vrcholným naftovým motorem 2.2 TDCi. Zatímco k dvoulitru se dával dvouspojkový automat Powershift, nejsilnější nafťák měl klasický měničový automat. Vyměňte v něm každých 60 000 km olej a bude fungovat na věky věků.

I naftový motor původem u koncernu PSA je vlastně velmi spolehlivý, pokud se na něj nevykašlete. Jen to chce tankovat solidní palivo a smířit se s tím, že se jednou za čas přilepí EGR ventil a auto spadne do nouzového režimu. Řešit se to ale dá. S filtry pevných částic problémy normálně nebývají, pokud motor funguje správně. Nutnost výměny DPF se objeví zhruba u 300 000 km, takže pozor na stočenky.

Připravte se ale na to, že hezká sedmimístná Galaxy v této vrcholné specifikaci bude stát okolo tří set tisíc korun. Také S-Max ve vrcholném provedení je stále poměrně drahý, ale to dělá ta výbava a velká oblíbenost. Pokud byste nemohli Galaxy a S-Max najít a chtěli solidní alternativu, nezatracujte ani Opel Zafira. Ten je s dvoulitrovou naftou a klasickým měničovým automatem také vlastně velice dobrá a spolehlivá volba — určitě jistější než rizikový Sharan a Alhambra s motory 2.0 TDI a převodovkami DSG.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama