Škola driftu: Zapomeňte na ručku, pracujte rukama i nohama

Takzvaná jízda bokem se dá realizovat leckde, nicméně obvykle ji lze vidět na parkovišti před obchoďákem, což nepovažujeme za úplně správné konání. Daleko lepší volbou jsou školy driftu, které nabídnou adekvátní bezpečné prostory a zkušené instruktory. Jak ovšem takové driftovací kurzy pro začátečníky a pokročilé vlastně probíhají? To nám prozradil lektor Tomáš Svoboda z Polygonu Hradec Králové.

Abyste se mohli driftovací kratochvíle zúčastnit, musíte mít jako každý správný (pilný) student adekvátní učební pomůcku – v našem případě sportovní automobil s pohonem zadních kol, ideálně vybavený také samosvorným diferenciálem (není podmínkou). V určitých případech však lze zvolit i vybrané typy čtyřkolek (po konzultaci s lektorem), případně využít možnosti zapůjčení vozu na místě.

Svoboda tyto kurzy doporučuje všem, kteří o driftu moc neví a chtějí se něco naučit, případně lidem hledajícím bezpečnou plochu k trénování smykových manévrů. V každém případě je vhodné dorazit s nějakými staršími či ojetějšími pneumatikami, funglovky mají vysokou přilnavost, a tudíž jdou hůře do smyku.

V Hradci probíhá výcvik vždy na mokré ploše, aby vozidla lépe klouzala i v nižších rychlostech a aby byly všechny manévry bezpečnější. Díky mokru se též snižuje opotřebení obutí, přičemž kopu legrace si užijí také řidiči automobilů se slabším výkonem.

Mezi nejčastější modely vozů, které školu driftu na hradeckém Polygonu navštěvují, patří Subaru BRZ, Ford Mustang a BMW M2. Občas se však ukážou i zajímavější kousky typu Lexus RC-F, Chevrolet Corvette nebo Dodge Charger Hellcat.

Jak tedy lekce ve škole driftu vypadají? Svoboda prozradil, co čeká účastníky hned v úvodu: „V seznamovací teoretické půlhodince si probereme bezpečnostní pravidla a pak si stručně ukážeme, jak auto do řízeného smyku dostat a jak jej následně udržet. Už zde se posluchači dozví, že drift je zejména o práci nohou na pedálech a rukou na volantu, nikoli o zběsilém tahání za ruční brzdu.“

Po teorii se na nic nečeká a jde se na první disciplínu, lidově přezdívanou „donut“ (americká kulatá a dutá kobliha). Cílem úvodního praktického cvičení je opisovat kružnici okolo gumových kuželů se vztyčenou vlajkou uprostřed, která řidičům pomáhá udržovat vizuální kontakt s daným středobodem. V praxi se tak auta motají v řízeném smyku kolem dokola na obě strany, čímž vytváří ony pomyslné kulaté koblížky.

Většina lidí s tímto úkonem problém nemá, nicméně pokud ano, může k nim lektor nasednout a vést je, potažmo převzít řízení a názorně celou techniku ukázat v praxi. Což tedy platí i na dalších stanovištích.

Druhá sekce je vlastně rozšířením úvodu – dělá se zde větší „donut“ a v daleko vyšší rychlosti. „Abyste druhou část zvládli na jedničku, musíte už mít něco natrénováno z předchozí části, protože zde se daleko více projeví případné jezdecké chyby, a to buď předčasným srovnáním vozu, nebo jeho přetočením,“ popisuje náročnost stanoviště Svoboda.

Rychlost driftu dosahuje na „dvojce“ až 40 km/h, což se daří zejména řidičům vozidel se širokými pneumatikami. Totiž čím má auto širší obutí, tím rychleji zvládá jet řízeným smykem. K těmto svižnějším radovánkám se však váže jedno bezpečnostní doporučení:

„Řidič jedoucí driftem ve vyšší rychlosti může snadno ztratit přehled o tom, jakým směrem má natočená kola. V případně potřeby nouzového zastavení je tedy daleko bezpečnější se přetočit a zůstat ve svém jízdním pruhu než se pokoušet o srovnávací manévry, častokrát končící výletem z dráhy,“ radí Svoboda.

Proč se tenhle velký „donut“ vlastně učí? No přece kvůli bezpečnému ovládání vozu. Určitě si vybavíte ta úsměvná videa z různých srazů, kde se mnoho pilotů pokouší při odjezdu zaimponovat obecenstvu a za pomoci efektního (ne)řízeného smyku rozvěsí svůj auťák o strom nebo obrubník. A právě tady se naučíte, jak takovému maléru předejít.

Na třetím stanovišti se dělají osmičky, což je taková malá driftovací maturita. Vlastně jde o dva spojené „donuty“, přičemž tou nejtěžší věcí zde je přenášet řízený smyk z levé na pravou stranu a naopak. Na takový pokročilý manévr už musíte mít sladěnou techniku práce s plynem a volantem, auto takzvaně cítit a na základě znalostí (a umu) předvést co nejhladší stranové přechody.

„Osmička je ověřením toho, jak moc umíte driftovat. Častokrát se stává, že se účastníci kurzu raději vrátí k tréninku obyčejných „donutů“, což samozřejmě mohou. Jde tu primárně o zábavu, takže komu tahle maturita nejde, nevadí,“ vysvětluje Svoboda.

Standardní kurz trvá asi 3,5 hodiny – 30 minut jsou organizační věci, tři hodiny se jezdí. Bavíme se o naprosto optimálním čase, protože drift a vše kolem něj patří mezi fyzicky i řidičsky velmi náročné úkony. Podle Svobody toho mají lidé po třech hodinách jízdy více než dost.

Hradecká škola driftu stojí 3 850 Kč, lekce probíhají ve skupinkách po čtyřech až pěti lidech + lektor, vždy na uzavřené a zabezpečené trati. Věkový rozsah účastníků se pohybuje mezi 30 až 50 lety, a pokud si kurz nekoupí sami, mnohdy jej dostanou od svých partnerů.

Pár slov na závěr nám ještě sdělí „polygoňák“ Tomáš Svoboda: „Do školy driftu se obvykle hlásí lidé, kteří vědí, co řízený smyk vlastně je. Naše lekce nejsou o učení závodního stylu, kde se hydraulická ruční brzda používá poměrně často, nýbrž o sportovní jízdě, kde na ručku prakticky nesaháte.“

„Mnohým řidičům tedy rozbíjíme mylnou představu o tom, jak driftování funguje v praxi. Přece jen různé internetové návody nejsou spásné a nejlepším zážitkem je reálná zkouška. A nejde pouze o jednorázové záležitosti, máme rovněž účastníky, kteří se k nám vrací opakovaně.“

My jen dodáme, že do budoucna by se na Polygonu v Hradci mohly začít konat koordinované driftovací jízdy na předpřipravené trati, vhodné pro pokročilé jezdce toužící po adrenalinu a soutěžení.

Jestliže vás škola driftu zaujala, máme pro vás ještě přehlednou tabulku s výběrem, kam za řízenými smyky vyrazit a kolik za daný zážitek zaplatíte.