Devadesátkový luxus: Novopečení milionáři se mohli vozit v Tatře, Maserati nebo Jaguaru

Otevření českého automobilového trhu zahraničním značkám po roce 1989 znamenalo i rychlou expanzi na poli luxusních vozidel. Nová generace podnikatelů a manažerů rychle osedlala to nejlepší z německé prémiové trojky. Našli se však i tací, kterým Audi A8, BMW řady 7 nebo Mercedes-Benz třídy Snevonělo. I tak měli z čeho vybírat.

Vedle zavedené prémiové trojky tehdy existovala mnohá auta, která rovněž nabízela naprosté ticho, vysokou úroveň pohodlí a prestiž – nebo prostě výstřednost, avšak v úplně jiném ztvárnění. Tohle je příběh limuzín, které šly proti proudu.

Volvo S80 dorazilo na samém konci dekády, v roce 1998 a svým vzezřením dalo jasně najevo, že hraje jinou hru než konkurenti. Místo okázalosti nabízelo typicky skandinávské vlastnosti: bezpečnost, komfort a střídmý design, který nedával luxus tak najevo. Také interiér byl „skandinávský“, osobitě pojatý, s odlišným stylem než s německou technologií či italskou teatrálností.

Platforma nabízela pohon předních nebo všech kol, samotné motory odpovídaly tehdejším prémiovým trendům. Komu nestačily pětiválce (benzinové i naftové), měl volbu řadových šestiválců.

Volvo S80 nebylo auto pro zákazníky, kteří chtěli oslňovat před luxusním restaurantem. Bylo pro ty, kteří chtěli dojet v klidu, v bezpečí a s pocitem, že si nemusí nic dokazovat. Tichý luxus pro lidi, kteří bohatství nemuseli dávat na odiv nápadnými hodinkami. Tento osobitý styl nakonec zajistil přes 368 000 vyrobených kusů první generace tohoto modelu, která se vyráběla do roku 2006.

Dnes už Volvo model S80 nenabízí. Nejprve jej v rámci přejmenování modelových řad značky nahradil sedan S90, místo něj pak loni nastoupil elektrický sedan ES90.

Když Lexus LS dorazil jako konkurence k BMW řady 7 nebo Mercedesu-Benz třídy S, mnozí se mu vysmívali. Jenže se rychle ukázaly mimořádné schopnosti auta, ať už úžasná kultivovanost, perfektně zpracovaný interiér nebo tichá a pohodlná jízda.

Když v roce 1994 přišla druhá generace, už tak vysmívaná nebyla, díky předchůdci se od ní čekaly velké věci. Lexus nenechal nic náhodě a druhou generací LS přímo navázal na předchozí model, nejvýraznější změnou tak byl delší rozvor pro ještě více komfortu na zadních sedadlech.

I motor pod kapotou vycházel z první generace LS, k dispozici byl výhradně čtyřlitrový vidlicový osmiválec nově naladěný na 194 kW (později až 216 kW). Spárován byl nadále se čtyřstupňovým automatem, v rámci faceliftu pak přišla pětistupňová samočinná převodovka.

Lexus LS druhé generace nakonec vydržel do konce milénia, kdy ho nahradila značně proměněná třetí generace tohoto luxusního sedanu. Dnes už LS na evropském trhu nepořídíte, loni vůz kvůli nízkému zájmu skončil, aktuálně se už nabízí jen na vybraných trzích, jako je třeba Saúdská Arábie. Lexus přitom zvažuje, že by luxusní sedan do budoucna nahradil vozem zcela jiné koncepce, třeba superluxusním MPV.

Tatra mívala dlouhou tradici luxusních automobilů, v dobách Československa dokonce její osobní vozy hrály roli státnických limuzín. Po roce 1989 a otevření trhu se však plně ukázala neschopnost socialistického zřízení inovovat. V nových podmínkách najednou Tatra neměla šanci konkurovat zahraniční konkurenci.

Ukázalo se to i na Tatře 700, poslední evoluci kopřivnické koncepce, která technicky vycházela z předcházející 613. Ta sice přinesla inovovaný vzhled a posílený vzduchem chlazený vidlicový osmiválec, ani velkolepá premiéra v roce 1996 v pražském hotelu Hilton však nezakryla zastaralou techniku a proti konkurenci laciná řešení. Vždyť k dispozici byl výhradně pětistupňový manuál, zatímco konkurenční vozy běžně nabízely automat, který se u T700 už nestihl realizovat.

Potíží byla i setrvávající negativní image z dob socialismu, kdy Tatra měla pověst papalášského vozidla. Většina kusů tak zamířila do státních služeb, ať už na vládě, v Senátu či na okresech. Postaveno bylo jen 75 kusů, díky čemuž je však dnes T700 zajímavý sběratelský materiál.

Maserati je sice sportovně laděná značka, velký sedan, jednoduše nazvaný „čtyři dveře“, tedy Quattroporte, k ní však léta patřil. V roce 1994 na trh dorazila již čtvrtá generace Quattroporte, tentokrát navržená legendárním Marcellem Gandinim.

Jako správný Ital bylo Maserati pravým opakem německé racionality. Ať už nápadným stylem, extravagantní kabinou nebo technikou. Pod kapotou totiž pracovala přeplňovaná šestiválcová biturba nebo dokonce vrcholný osmiválec.

Italská extravagance s sebou však nesla i negativa, hlavně horší kvalitu, na což reagovalo modernizované Quattroporte Evoluzione uvedené v roce 1998. Tehdy se vůz dočkal na 400 nových komponent, které zároveň souvisely s novým majitelem – o rok dříve byla část značky koupena Ferrari, které modernizovalo notně zastaralé výrobní technologie firmy.

Quattroporte bylo určeno pro extroverty nebo znalce, kteří spíše než komfort hledali styl a italskou náturu. Zkrátka volba srdce, nikoliv hlavy, jak už to tak u italských aut bývá. Moc takových zákazníků každopádně nebylo, mezi lety 1994 až 2001 bylo postaveno jen asi 2 400 kusů tohoto modelu.

Ani Maserati už dnes tak velký sedan nenabízí, poslední (šesté) Quattroporte skončilo v roce 2024. Spekuluje se sice o novém modelu, který by vedle Quattroporte nahradil i menší Ghibli, zatím však na obzoru není. Poslední zákulisní zprávy naznačují, že byl jeho příchod odsunut kvůli nutnosti napravit jeho nedostatečné kvality.

Jaguar XJ představoval tradiční britské pojetí luxusu v nejčistší podobě. Dřevo, kůže nebo čtveřice klasických kulatých svítilen přinášely atmosféru gentlemanského klubu přesunutého na čtyři kola. Zkrátka ryzí aristokratická image, kterou si nešlo splést s ničím jiným. Platilo to přitom jak pro generaci X300 z roku 1994, tak X308 uvedenou v roce 1997.

Generace X300 byla nicméně v tomto pohledu přece jen ještě o něco dál. Nabízela nejen řadové šestiválce (3,2litrový, čtyřlitrový a čtyřlitrový s kompresorem), ale i vrcholný šestilitrový dvanáctiválec. Ten už nástupce neměl, přezbrojil totiž kompletně na vidlicové osmiválce.

Každopádně šlo o zajímavou alternativu k Mercedesu třídy S, která možná nebyla tak technicky vyspělá, zase však nabízela mnohem zajímavější atmosféru. Celkem se mu to dařilo, důkazem čehož je přes 92 000 vyrobených kusů generace X300, což z něj dělá jeden z nejúspěšnějších modelů z historie značky.

Aktuálně Jaguar model XJ nenabízí, v rámci nové strategie však chce vykročit ještě dál do luxusní kategorie. Chystané gran turismo Jaguar Type 01 tak nemá být konkurencí pro Mercedes, jako spíše pro Bentley.

Luxusní segment na konci devadesátých let byl zkrátka odlišný proti dnešní nabídce, která se ubrala odlišným směrem, než jsou vyjmenované. Tatra aktuálně vyrábí jen nákladní vozy, Jaguar mění svoje místo na trhu, Lexus se soustředí hlavně na SUV a třeba Volvo dnes místo šestiválcové S80 nabízí plně elektrické ES80.

Ostatně i samotný luxus se tehdy hodnotil jinak než dnes – nikoliv asistenčními systémy zvyšujícími komfort jízdy i bezpečnost, ani multimediálním systémem a jeho funkcemi, ani počtem obrazovek v kabině, nýbrž poctivostí zpracování koženého čalounění, kvalitou dřevěného obložení nebo velikostí spalovacího motoru pod kapotou.

Taková doba je už ale dávno pryč, byť nabídka luxusních aut je dnes mnohem širší – i díky expanzi různých SUV. Devadesátkové alternativy však zaujmout pořád mohou, třeba jako zajímavé youngtimery.