Hlavní obsah

Maserati Quattroporte – Elegantní italský mafián

Foto: Archiv redakce
30. 7. 2017

Když se řekne Maserati, prvotně se vám asi vybaví nějaký sporťák. Třeba já to tak mám a první se mi před očima mihne model Merak. Náhoda tomu ale chtěla, že mým prvním Maserati na test bude limuzína Quattroporte.

Článek

Vlastně je to úplně blbé jméno – Quattroporte. Představte si, že by Škoda dělal místo Superbu „Čtyřdveřák“. Ale Italové si to tak neberou a vědí, že jejich jazyk je libozvučný. Jinak by se sportovní Alfy nejmenovaly Quadrifoglio Verde, ale třeba obyčejně GTI. Maserati tedy svou velkou limuzínu pojmenovalo takhle, protože právě počet dveří je to, co jej odlišuje od zbytku produkce. Nebo spíš odlišovalo, protože tehdy ještě SUV neexistovalo a Ghibli bylo slušné a spořádané kupé.

Foto: Archiv redakce

Až zakázkový model 5000 WP s karoserií Frua pro arabského prince Khana byl pro automobilku signálem, že by mohla vyrobit i luxusní limuzínu. Svůj první pokus představila automobilka v roce 1963 a způsobila poprask, protože takový model od ní nikdo nečekal. Nakonec první Quattroporte vydrželo na trhu deset let a úspěšné prodeje naznačily, že sága pokusného modelu bude pokračovat v roce 1974 druhou generací s podvozkem Citroënu SM. Šlo o předokolku s designem od Bertoneho a motorem V6, která byla vyrobena na zakázku v počtu pouhých 13 kusů.

Foto: Archiv redakce

Nás příběh tohoto auta začíná zajímat v roce 1976, kdy ředitel Alejandro de Tomaso představil světu třetí generaci. Ta měla pod kapotou vidlicový osmiválec, který opět poháněl zadní kola. Cíl byl jasný – porazit Mercedes-Benz 450SEL 6.9. A to dost možná i velikostí, protože tohle Quattroporte je obrovské. Náhodou mám možnost řídit jej na stejné silničce, kde jsem před časem projel i Silver Shadow a pocitově se tenhle luxusní Ital jeví jako větší a rozměrnější automobil.

Foto: Archiv redakce

Vzhled si vzal na starost Giorgetto Giugiaro, který ještě před sériovou verzí představil dvě vize pod názvem Medici na podvozku Kyalami. A musím před jeho prací smeknout, protože Quattroporte je v pozitivním slova smyslu tak neskutečně úchylné, že jsem z něj fakt nadšený. Ale napomáhá tomu i ta krásně žlutá barva, ve které vypadá vážně úžasně. Hranaté tvary a velké proporce krásně vyniknou, i když… Pokud by Maserati bylo tmavé, byla by to úžasná mafiánská kára.

Foto: Archiv redakce

Hrany, velká šířka a čtveřice světel jsou tak charismatické, že lidé prostě neodolají se za vámi otočit. I když možná jim pohled strne ten zvuk, který se mihl okolo. Pod kapotu třetí generace se totiž vrátil vidlicový osmiválec, tentokrát s objemem 4,2 litru a výkonem 254 koní. Ten byl později doplněn silnějším motorem 4,9 s parametry 281 koní a 392 Nm. A právě ten testuji i já v tomhle žlutém exempláři.

Foto: Archiv redakce

Motor je propojen s automatem Chrysler Torqueflite. Ten funguje slušně hladce na rozdíl od předchozího ústrojí firmy Borg-Warner. Jeho jednotlivé změny převodových stupňů nemáte šanci při klidné jízdě zaregistrovat, tak jemný chod má. Celé auto je pak nastaveno neuvěřitelně měkce a tlumiče výborně žehlí sebehorší nerovnosti na silnici. Jízda s tímhle kouskem italské automobilové historie vás doslova hýčká a rozmazluje.

Foto: Archiv redakce

Hlavním úkolem Maserati ale bylo zajistit pohodlí posádce a šlo mu to na jedničku. Velmi dobře se sedí i vpředu za netradičně tvarovanou palubkou ve světle hnědých barvách kombinovaných s dekorem z pravého dřeva, ale ten pravý ráj pro vaše pozadí najdete vzadu. Lavice připomínající koženou pohovku je neuvěřitelně měkká a krásně vás rozmazluje.

Foto: Archiv redakce

Ke konci výroby už nebylo Quattroporte klasickým modelem, poslední čtyři roky se totiž montovalo jen v nejluxusnější verzi Royale na objednávku. Výkon se pohyboval kolem hodnoty 300 koní. Těchto kusů vzniklo jen 55, celkem se počet vyrobených kusů pohybuje nad hodnotou 2100. Jeden z nich (mimochodem opancéřovaný) využíval i italský prezident Sandro Pertini. Po konci výroby se na chvíli Maserati s podobným modelem odmlčelo a teprve po letech představilo čtvrtou generaci. Ale ta třetí dodnes zůstala hluboko zarytá v paměti fanoušků. A já se vůbec nedivím proč. Další podobně extravagantní a přitom nesmírně pohodlný sedan budete hledat těžko.

Tento článek vznikl ve spolupráci s týmem  Veteráni na Truc.

Foto:  Mikka

Salvatore Diomante

O 65 mm prodloužené verze od turínské karosárny nabízely ještě mnohem větší luxus, než originální sedan. Uvnitř se přímo plýtvalo bílou kůží a ořechovým dřevem, nechyběl ani luxusní minibar. Jenže přestřelené nebyly jen rozměry, ale i cena 210 milionů lir, což v tehdejším kurzu znamenalo 160 tisíc dolarů. To byl ekvivalent ceny dvou zcela nových luxusních sedanů Rolls-Royce, takže si extra luxusní Maserati skoro nikdo nekoupil

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama