Levná auta z devadesátek: Na těchto pět modelů vám stačil pakatel, za který dnes nekoupíte ani slušnou ojetinu

Devadesátá léta znamenala pro český automobilový trh konečně zásadní změnu. Po otevření hranic se výrazně rozšířila nabídka modelů a vedle drahých, vyspělých a luxusních modelů se objevila i řada cenově dostupných aut, která si mohli dovolit i ti, co měli hlouběji do kapsy. Připomínáme pět typických lidových automobilů té doby – a zamýšlíme se nad tím, kam se posunuli jejich přímí či nepřímí nástupci.

Pád železné opony v roce 1989 otevřel dveře nejen lidem, ale i zboží. Automobilový trh, který byl dosud ve znamení dlouhých čekacích lhůt a omezené nabídky, se konečně otevřel, díky čemuž se značně rozkročila i paleta nabízených značek. Už jste nemuseli vybírat jen mezi Škodou, Ladou či Dacií, ale byla tu i celá řada modelů ze západu Evropy i Asie.

Poptávka byla obrovská, a to i mezi cenově dostupnými vozy. Rodiny hledaly levné prostorné auto, mladí řidiči toužili po samostatné mobilitě a živnostníci potřebovali levný pracovní nástroj. Ne každý přitom věřil autům z druhé ruky, a tak hledali mezi novými automobily. Trh na zájem odpověděl hned několika modely za lákavou cenu.

Právě tehdy na českém trhu konečně bylo možné pořídit „lidové auto“ bez nutnosti čekání v pořadníku. Možná takové vozidlo nebylo luxusní a nemělo bohatou výbavu, ale splňovalo to nejdůležitější - bylo nové, dostupné, jezdilo a jeho provoz nestál jmění. Mezi takové modely patřila i následující pětice.

Když v roce 1994 sjela z mladoboleslavské linky první Škoda Felicia, bylo jasné, že jde o důležitý okamžik. Nástupce oblíbeného Favoritu totiž už přinesl vliv nového majitele mladoboleslavské automobilky, koncernu Volkswagen. Třeba tím, že se pod kapotou objevil litinový čtyřválec 1.6 MPI s konstrukcí od Volkswagenu nebo vznětový motor 1.9 D.

Pořád tu byla ale i osvědčená benzinová třináctistovka převzatá z Favoritu (byť postupně modernizovaná). Z předchůdce ostatně vycházela i konstrukce, samotný design však byl o poznání modernější. Právě i díky tomu si Felicia zachovala to nejcennější - dostupnou cenu a nenáročný servis. Základní cena v době uvedení činila 209 000 korun, průměrná mzda přitom tehdy činila 7 000 Kč.

Škoda Felicia se prodávala nejen jako pětidveřový hatchback, ale i jako kombi a pick-up – díky tomu si ji oblíbili drobní podnikatelé či rodiny, které potřebovaly větší zavazadlový prostor. Do roku 2001, kdy Felicii už plně nahradila Fabia, se vyrobilo přes 1,4 milionu kusů tohoto modelu, což potvrzuje jeho tehdejší oblibu.

Pokud budeme hledat v devadesátých letech typické auto do města, bylo to Daewoo Tico. Miniaturní hatchback s délkou pouhých 3,5 metru byl opravdový prcek, s nímž jste si hravě poradili s městským provozem a ještě snadněji jste s ním zaparkovali.

Pokud jste ale vyrazili na delší trasu, už jste se museli potýkat s omezeným komfortem plynoucím z kompaktních rozměrů nebo dýchavičným tříválcovým motorem o objemu 0,8 litru. Tico bylo zkrátka určeno především do města, na krátké trasy a pro řidiče s omezeným rozpočtem.

V době největší popularity Tico stálo okolo 200 000 Kč, což spolu s minimální spotřebou paliva a nízkým pojištěním lákalo jak začínající řidiče, tak rodiny hledající dostupné auto, ale i důchodce. V mnoha domácnostech tak bylo „ticáčko“ prvním autem vůbec.

Jméno Hyundai dnes evokuje moderní elektromobily i rodinná SUV. V 90. letech to ale bylo jinak. Korejská automobilka si teprve budovala na evropských trzích své renomé a modely jako Pony byly zaměřeny vyloženě na nízké pořizovací náklady.

Hyundai Pony (jinde ve světě nabízený jako Excel), byl ve své době jedním z vůbec prvních korejských automobilů exportovaných do Evropy. Jednoduchá konstrukce, design od Giugiara motory o objemu 1,3 a 1,5 litru nebo dostupná cena z něj udělaly zajímavou volbu pro zákazníky, kteří hledali cenově atraktivní alternativu k tradičním evropským značkám.

Pony bylo dostupné v různých karosářských variantách – jako třídveřový i pětidveřový hatchback nebo sedan. Pro Hyundai šlo o klíčový krok, auto ukázalo, že korejské výrobce stojí za to brát vážně. Dnešní globální úspěch Hyundaie má kořeny právě v takových prvních skromných, ale důležitých modelech.

Lada byla na českém trhu v devadesátých letech zavedenou značkou. Její pozice se ale po roce 1989 značně proměnila, v nabité konkurenci najednou hrála jen roli alternativy, která bojovala jednoduchou, vlastními silami opravitelnou technikou nebo dostupnou cenou.

Konkrétně to platilo i pro Ladu 2108 Samara, jejíž základní cenovka v roce 1993 činila 210 900 Kč. Vedle třídveřového modelu byl k dispozici i pětidveřový hatchback nebo sedan.

Auto už tehdy bylo na trhu nějakou dobu, jeho výroba začala už v roce 1984, ruský výrobce jej však, jak bylo u něj zvykem, postupně inovoval. Přesto ve srovnání s modernějšími konkurenty začala technologicky zaostávat, a tak nízká cenovka byla prakticky jedinou předností.

Italové vždy uměli malá auta. Fiat 500 z padesátých let je dodnes legendou, ve východní Evropě si silnou pozici vybudoval i v Polsku produkovaný „Polski“ Fiat 126p uvedený v sedmdesátých letech. Na začátku devadesátých let dorazil jeho moderní nástupce, Fiat Cinquecento, kompaktní, lehké auto s jasným posláním, sloužit měl jako dostupné auto do města.

Cinquecento se kvůli snížení výrobních nákladů vyrábělo v polské továrně v Tychách, kde po jeho boku nadále vznikal i Fiat 126p. Domácí polský trh ho přijal nadšeně, ale oblíbené bylo i v Itálii nebo třeba v Česku, kde v roce 1993 základní cenovka činila 225 000 korun.

Nabídka motorů mimochodem už tenkrát čítala i elektromotor. Fiat Cinquecento Elettra zvládnul až 150 kilometrů na jedno nabití a byl relativně úspěšný v Itálii, Francii nebo Švýcarsku.

Srovnání dostupných aut z devadesátých let s jejich moderními ekvivalenty dokazuje, jak se trh za tu dobu proměnil. Nová auta postupně zdražují, a tak cenově dostupných automobilů na trhu už dnes moc není – kvůli bezpečnostním a emisním normám zákazníci raději volí lépe vybavená auta, a tak „holátka“ jako kdysi na trhu už dnes prakticky nenajdeme. I přes zdražení však dnešní levná auta jsou v přepočtu na průměrný plat vlastně dostupnější než ta z devadesátých let.

A proměnily se i moderní ekvivalenty levných aut z devadesátek. Z Fiatu Cinquecento je dnes stylový model 500 s retro vzhledem, roli cenově dostupného modelu dnes hraje Pandina. Místo Škody Felicia je tu dnes Fabia – už však jen výhradně jako pětidveřový hatchback, kombi kvůli nízkému zájmu (z celoevropského pohledu) skončilo spolu s třetí generací Fabie.

Daewoo už dnes jako výrobce osobních aut neexistuje a Lada na českém trhu oficiálně nepůsobí – kvůli ruské válce na Ukrajině. Kdo tak hledá levné auto, volí dnes Dacii nebo třeba Hyundai – jen místo Pony je to dnes třeba malý hatchback i20.