Hlavní obsah

7 zvláštních spojlerů, které se staly ikonami

Foto: Lamborghini

Tyto výstřední spojlery se po letech staly ikonami. Některé jsou malé, jiné velké, některé bizarní a některé zase zcela zbytečné. Přesto jsou ikonické

19. 10. 2019

Už celé dekády se montují přítlačná křídla na auta, a sice převážně proto, aby lépe držela na silnici. Hlavním účelem tedy bylo, aby auta lépe jezdila a byla obecně vzato rychlejší. Ovšem jak víme, ne vždy byla křídla (nebo spojlery, chcete-li) využita za účelem zlepšení jízdních vlastností. Některé „spojlery“ ve skutečnosti plnily jen „okrasnou“ funkci na přání zákazníků, jiné zase vznikly úplně náhodou…

Článek

Ruku na srdce, tohle není soutěž o nejkrásnější křídlo na světě. To by v našem výběru jednoznačně nesměly chybět vozy jako Ferrari F40 nebo třeba Pagani Huayra. Takže ano, jsou i krásnější křídla, než je oněch následujících sedm, která uvidíte. Ale málokterá jsou zvláštnější, obdivuhodnější, nebo dokonce podivuhodnější. Zajímavé jsou také příběhy o tom, za jakých okolností vlastně tyto aerodynamické výstřednosti vznikly – některé dokonce dostaly jméno, jak se vzápětí dozvíte. Jde zkrátka o sedm nejzajímavějších (nebo nejbizarnějších?) spojlerů, které se kdy na autech objevily. A právě proto taky začneme náš výběr od konce…

7. Porsche 911 Carrera RS 2.7

Foto: Porsche

Porsche 911 Carrera RS 2.7 (1972-1973)

Spojler známý dnes pod názvem „Ducktail“ („Kachní ocas“) se úplně poprvé objevil na závodním Porsche Carrera RS. A protože automobil vytvořili Němci, šlo tu především o funkčnost spojleru. Vtip je v tom, že kvůli homologačním regulím musela dané křídlo na zádi nést i silniční verze Carrery RS, aby se od té závodní, kterou pomáhá homologovat, příliš nelišila.

Zajímavé je, že tehdejší prodejci Porsche s ním měli mírně řečeno problémy – název „Kachní ocas“ byl zpočátku zamýšlen spíše hanlivě, neboť se obávali, že s takovým výmyslem à la Kačer Donald na zádi Carreru RS nikdo nebude kupovat. Je dost možné, že v původním smyslu mělo být slovo „ocas“ nahrazeno vlastně trochu jinou částí těla…

Ale jak se pánové spletli, panečku… Dnes je „Ducktail“ na zádi Carrery RS zrovna tak ikonický, jako auto samo. A není výjimkou, že se Kachní ocas objevil také na spoustě novějších generací 911. Dokonce i samotné Porsche se v některých případech ke Kachnímu ocasu vrátilo, ať už u 997 v případě modelu Sport Classic nebo speciálních edic generace 991.

6. Ford Escort RS Cosworth

Foto: Ford

Ford Escort RS Cosworth (1993-1996)

Byť se to zdá k nevíře, tohle křídlo patřilo k těm funkčním. Skoro by se zdálo, že se slavný Escort Cosworth stal ikonou jen kvůli onomu křídlu – podobné nikdo jiný nikdy neměl. Šlo vlastně o klasický hatchbackový spojler, avšak výrazně prodloužený a podepřený vzpěrou ukotvenou v odtrhové hraně na víku kufru – svým způsobem šlo vlastně o takový dvojitý spojler. Vizuálně potom tohle křídlo trochu připomínalo velrybí ploutev, a dokonce se mu tak mnohdy přezdívalo.

Escort Cosworth byl oblíbený. Byl totiž poměrně dostupný, avšak za své peníze jste dostali velmi slušnou porci výkonu – 2,0l čtyřválec s turbodmychadlem Garrett dával 227 koní, což dokázalo s 1 300 kilogramů vážícím autem slušně zacvičit. Díky pohonu všech kol s rozdělením síly 34 : 66 ve prospěch zadní nápravy sliboval vůz i slušnou dynamiku – jeden kdysi měl taky Jeremy Clarkson. Tuningové firmy pak byly schopné z motoru vydolovat výkon až 1 000 koní.

Ford Escort byl v České republice dlouhé roky nejpočetněji zastoupeným zahraničním vozem. Celkově se ho ve světě prodalo 20 milionů kusů, čímž překonal i slavný Model T.

5. Fiat Abarth 1000 TC

Foto: Abarth

Fiat 1000 Abarth TC (1960-1970)

Fiat 500. V 60. letech roztomilé autíčko s hmotností hluboko pod tunu a s výkonem 18 koní z malého 350cc motůrku mohlo sotva být aspirantem na okruhové závody. Jenže, když do tak malého autíčka dáte trochu větší motor, stane se z něj slušná motokára. Pak si ale „pětistovku“ vzali na paškál u Abarthu. Díky silnějšímu 1,0l motoru o výkonu 114 koní tak mohla tato splašená krabice uhánět i přes 200 km/h!

Mělo to však háček. Silnější a výkonnější motor generoval mnohem více tepla, na což Fiat 500 nebyl konstrukčně uzpůsoben. Carlo Abarth však zůstal klidný: „Problém s přehříváním vyřešíme později, nechte prozatím tu kapotu otevřenou, ať se auto nepřehřívá,“ nechal se slyšet. Co se však nestalo – nejen, že s otevřenou kapotou motoru už se auto nepřehřívalo, ale dokonce dosahovalo vyšší rychlosti na rovinkách! Abarth tedy vymyslel spojler úplně náhodou, a dokonce velmi účinný! Vznikl tak ikonický, dodnes mimořádně obdivovaný, znak starých závodních fiatů od dvorního úpravce Abarth.

4. Pagani Zonda S 

Foto: Pagani

Pagani Zonda S (2000-2005)

Pagani Zonda je jedno z mála moderních hyperaut, které se stalo ikonou ještě za doby, kdy se vyrábělo. Vlastně se vyráběla ještě letos, celých dvacet let od uvedení původní Zondy v roce 1999.

Evolucí Zondy C12 byla pak Zonda S, která měla objem motoru zvýšený na 7, později na 7,3 litru. Kromě drobných kosmetických úprav měla i jeden zvláštní prvek vzadu – dělené zadní křídlo. Hodilo by se poznamenat, že tento spojler byl pouze pro parádu. Jenže to by nebyl Horacio – ono rozdělení spojleru mělo být opravdu účelné – každá polovina křídla měla umět rozdělit přítlak na levou či pravou stranu zádi auta v závislosti na tom, kam zrovna směřoval volant, od komplikovaného prvku se však posléze upustilo, avšak provedení spojleru zůstalo zachováno. Pozdější Zonda F pak už měla klasický jednoduchý pevný spojler a tato novátorská myšlenka s aktivními klapkami se projevila naplno až u modelu Huayra.

3. Legendy rallye – Subaru STi a Mitsubishi Evo

Foto: Mitsubishi

Mitsubishi Lancer Evo VI (1999-2001)

Nejčastější scénář setkání blízkého druhu s autem, které je odvozeno od světa rallye, probíhá zhruba následovně: řev motoru, spatření velkého průduchu případně sání na kapotě, odfrknutí turba, mohutný výfuk, ještě větší řev motoru, pohled na nepřehlédnutelný spojler. A když máte štěstí, tak i nějaký ten skluz na výjezdu ze zatáčky.

Foto: Subaru

Subaru 22B STi (1998-2000)

Do moderních doby přežily ze všech pouze Evo a STi – i když, psst, už zůstalo vlastně jen Subaru. Nic to nemění na tom, že z těchto aut jsou dnes ikony, jejichž velké hranaté spojlery k nim neodmyslitelně patří. Kdo na silnici někdy potkal jedno z nich bez toho zadního spojleru, jistě ví, o čem mluvíme. Jako by autu zkrátka něco chybělo.

2. Lamborghini Countach

Foto: Lamborghini

Lamborghini Countach (1974-1990)

Pokud jsme vás nudili samými „účelnými“ a funkčními spojlery, tady je jeden, který funkční opravdu nebyl. A původně se na ikoně 80. let vůbec objevit neměl…

Automobilový průmysl prodělal obrovský pokrok i za posledních 10 let, ale co teprve třeba za takových třicet, čtyřicet let? Countach se vyvíjel v době, kdy se auta navrhovala hlavně proto, aby byla krásná. Když se vám auto v rychlostech nad 200 km/h začalo vznášet, nikdo to příliš neřešil. Countach tedy neviděl aerodynamický tunel ani z rychlíku, a podle toho se auto chovalo – málo zatížený předek se vlivem uložení motoru uprostřed zkrátka pod vlivem čím dál silnějšího proudu vzduchu začal ve vysokých rychlostech zvedat, stejným neduhem koneckonců trpěla i Miura. Možná i tohle bude ten důvod, proč se ve Ferrari tak dlouho drželi uložení motoru vpředu…

Jenže z toho nám přece jasně vyplývá, že přidání spojleru, generujícího přítlak na zadní nápravě, situaci ještě zhorší. Lamborghini situaci vyřešilo tím, že úhel sklonu křídla byl nulový – křídlo tak bylo v podstatě zbytečné. Ve vysokých rychlostech vlastně trochu zvyšovalo odpor vzduchu, čímž mírně klesla maximální rychlost. A zhoršil se už tak dost tragický výhled dozadu… Dlužno podotknout, že Lamborghini v tom vlastně bylo nevinně – onen efektní, avšak ne-efektivní spojler se objevil na speciální jednorázové edici Countache. Byl o něj však takový zájem, že nešlo jinak a automobilka vyhověla přání zákazníků. Na druhou stranu, tento spojler je sice šílený, ale krásný – stejně jako auto samotné.

1. Dodge Charger Daytona

Foto: Dodge

Dodge Charger Daytona (1969)

„Soutěž“ o ten nejpodivuhodnější, nejzvláštnější a nejzajímavější spojler mohla mít jediného vítěze. Chápeme, že jste tu někteří z vás čekali Ferrari F40, tento spojlerový počin je však pro náš výběr moc málo bizarní.

Dodge Charger Daytona byl poměrně dost úspěšný v závodech NASCAR a šlo o jedno z prvních aut, která kdy překročila hranici 320 km/h. Ještě předtím však musel Charger projít řadou úprav, protože jeho aerodynamické vlastnosti se nebezpečně podobaly cihle. Jeden z hlavních inženýrů John Pointer zjistil, že zakrytí svislé masky Chargeru auto výrazně zrychlí, a tak se rozhodl navrhnout nový špičatý čumák. Jakožto vůz závodící ve vysokých rychlostech však potřeboval Charger pro ty extrémní chvíle více stability, byť tehdy zatáčel vlastně jenom doleva. Pointer tedy navrhl také zadní přítlačné křídlo.

Ale proč je tak vysoké? Podle Pointerových propočtů byl údajně vzduch výše nad autem mnohem klidnější, což pomáhalo účinnosti křídla. Anebo je taky možné, že díky tomu šel lépe otevřít kufr… Která z těch dvou variant je vám bližší, to už necháme na vás.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama