Na silnici divočák! Jak přežít srážku se zvěří, jak na policii a pojišťovnu

Samozřejmě od klávesnice počítače se to snadno radí, jenže za volantem v krizové situaci je to jiné. Tam zavládnou instinkty a ty většinou potlačí analytické myšlení, na které není ani čas. Sotva tak stihnete dumat nad tím, jestli je lepší se zvířeti na silnici uhýbat, nebo kterou částí auta ho trefit. S malým zvířetem si možná také nebudete tolik lámat hlavu, s velkou zvěří je to o dost horší, protože srnka a hlavně třeba divoké prase napáchá na autě obrovské škody. Srazit prase je jako nabourat do malého auta. Dá se tomu nějak zabránit?

Především můžete začít tím, že v místech s vyšším výskytem zvěře nepoletíte v noci jako blázen. Jelikož naše auta, až na pár výjimek, nemají noční vidění či termokameru s detekcí chodců a zvěře, je potřeba se spolehnout jen na zrak a svá světla. A čím nižší rychlost, tím více reakčního času budete mít.

Když už se stane, že vám před auto nějaké zvíře skočí, sice by šlo radit, jak se mu vyhnout, ale to je zase naše teoretizování od stolu. Běžný řidič není trénovaný na vyhýbací manévr a spíše auto nezvládne a dostane smyk. Kdo tohle nemá v malíčku, ať radši jen prudce brzdí.

Kdo umí auto perfektně ovládat i v limitních situacích, ať se zkusí vyhnout do strany, odkud zvíře vyskočilo. Bohužel člověk má tendenci se vyhýbat spíše tam, kam vede vozovka, tedy do protisměru (než do škarpy), takže když zvíře vyskočí z pravé strany, nikomu se nebude chtít směrem ke krajnici uhýbat. Navíc srnky a divoká prasata zpravidla „útočí“ ve skupince. Takže sice se vyhnete prvnímu kusu, ale můžete srazit další. Vyplašená zvěř je navíc tak „zblblá“, že vám klidně vběhne do boku stojícího auta.

Nejbezpečnějším řešením tak je mít oči na stopkách a jet opatrně. Ano, nikdo se nechceme ploužit na rovné silnici v lese čtyřicítkou, ale jiné řešení občas tahle rovnice s několika proměnnými nemá. Takže si vyberte.

Vyhýbací manévr není pro auto a řidiče nic jednoduchého a jedná se vlastně o krizovou situaci. Ostatně, kvůli němu se do aut začalo masivně rozšiřovat (a nakonec se stalo povinným) ESP, tedy systém jízdní stability, který pomáhá eliminovat především smyk přetáčivý. K tomu právě může při špatně zvládnutém vyhýbacím manévru dojít.

Na internetu je sice plno videí, jak konkrétní auto zvládá vyhýbací manévr (jinak též nazývaný „losí test“ právě jako simulace vyhýbání se velké zvěři), ale je potřeba si uvědomit, že za volantem takového auta zpravidla sedí zkušený řidič/profesionál, na situaci je připravený, auto je nové a má zcela jistě téměř nové pneumatiky.

Nepozorný řidič ve dvanáctileté ojetině na sjetých čínských gumách s vůlemi v podvozku se prostě překážce nevyhne tak dobře jako nové auto na nových pneumatikách s koncentrovaným řidičem. Na starých tlumičích a s vymačkanými silentbloky se auto ovládá výrazně hůř, ve srovnání s vozem s podvozkem v perfektním stavu snadno ztratí přilnavost. I na nekvalitních pneumatikách se auto ovládá mnohem hůř, jak jsme zjišťovali v našem srovnávacím testu.

Proto je obvykle bezpečnějším řešením držet volant rovně a prudce brzdit a zvíře srazit než autem kličkovat ve snaze se vyhnout…  A zahodit auto do lesa. Takový manévr se člověk musí naučit zvládat, vyžaduje to hodně cviku. A především se každé auto chová jinak. Když se takový manévr naučíte v Octavii, úplně jinak se bude chovat třeba starý bavorák, kterým zrovna pojedete, když vás to pak potká.

Ačkoli se pasivní bezpečnost moderních aut významně zvýšila, pořád je posádka nejlépe chráněna při čelním nárazu do překážky. Masa hmoty vpředu slouží jako obrovská deformační zóna a před sebou máte airbagy podporované bezpečnostními pásy, takže když už musíte bourat, ideálně předkem.

I proto je lepší někdy prostě jen brzdit a narazit do překážky, v tomto případě zvířete, než se snažit manévrovat, ztratit například na mokrém listí či pobořené krajnici nad autem kontrolu a smykem vletět do lesa, převrátit se na střechu a zůstat v autě zaklíněný. Trefit čelně v 50 km/h prase je sice velká rána a poničené auto, ale vám uvnitř auta se nic moc nestane. Trefit však bokem ve stejné rychlosti strom může být i v moderním bezpečném autě hodně nebezpečné.

Detailně jsme téma co dělat po srážce se zvěří rozebírali v samostatném článku. Připomeňme si ale aspoň to nejdůležitější. „Legislativní povinnost pro hlášení střetu se zvěří neexistuje, pokud tedy nebyla naplněna některá ze zákonných podmínek (škoda nad 100 000 Kč, zranění atd.). Je však žádoucí, zůstane-li zvěř na místě nehody, policii o této skutečnosti vyrozumět. Ta totiž zajistí odstranění následků kolize a přijme opatření k zajištění bezpečnosti a plynulosti silničního provozu,“ uváděli jsme dříve a platí to i nadále.

Mnoho řidičů, když jejich vůz utrpí jen malé škody (a navíc proti tomuto typu nehody nejsou pojištěni) a je pojízdný, z místa nehody prostě odjede. Pokud policii voláte, do jejího příjezdu označte místo nehody výstražným trojúhelníkem, nechte zapnutá varovná světla a vezměte si reflexní vestu, neboť je to zákonná povinnost.

Policie navíc vyrozumí myslivce v příslušném revíru, že někde v „jejich“ lese může běhat zraněné zvíře. Dokumentace od policie se také bude hodit, pokud budete celou událost řešit s pojišťovnou. Policejní protokol bude mít větší váhu než vaše fotky v mobilu. I tak si ale nafoťte, co můžete. Pozor však na to, co budete policii říkat (pokud vůbec něco chcete říkat), ať na vás nehodí, že jste nepřizpůsobili rychlost, což je taková oblíbená zkratka všeho, co se na silnici stane.