Hlavní obsah

Nevím, kde jsem, co mám dělat a jak pomáhat. Nejčastější chyby při dopravních nehodách

Foto: Česká asociace pojišťoven

Když se stanete účastníkem dopravní nehody, je vaší povinností pomáhat všem minimálně do příjezdu záchranářů

čtvrtek 05:00

Když jezdíte autem, tak není otázkou, jestli se někdy v životě stanete účastníky dopravní nehody, ale kdy se vám to přihodí. Vždy byste pak měli vědět, co dělat, ať už jste pouhý svědek, poškozený nebo dokonce viník.

Článek

Když se stanete účastníkem dopravní nehody, je nutné, abyste zachovali chladnou hlavu. Jestli budete něco při dopravní nehodě potřebovat, pak je to klid a rozvaha. Panika nikomu a ničemu nepomůže, stejně jako zmatené vykřikování, pobíhání nebo pláč. Navíc ve stresu nebudete schopni ani říct záchranářům, co a kde se vlastně stalo, natož abyste někomu pomohli.

A další důležitá rada hned na úvod: Zapamatujte si telefonní číslo 112, tedy tísňovou linku, a nainstalujte si do mobilu aplikaci Záchranka.

Takže jaké jsou nejčastější chyby účastníků dopravní nehody? Kvůli odpovědi na tuto otázku jsme oslovili jak záchranáře, tak policisty i hasiče. Těch věcí je samozřejmě víc a o tom, co u dopravní nehody dělat, jsme psali několikrát, ale pojďme se na věc podívat z opačného úhlu, tedy jaké jsou nejčastější chyby, které lidé u nehody dělají.

Neznalost první pomoci

Podle Českého červeného kříže zemře v Česku při nehodách osm až deset procent lidí jen kvůli tomu, že jim nebyla poskytnuta první pomoc. Záchranáři se shodují v tom, že většina Čechů nemá ani základní znalosti o první pomoci a že při dopravních nehodách se často setkávají s tím, že se lidé pomoci bojí. Důvody jsou prý dva: Bojí se krve a nehybných zraněných. A taky vlastně neví, jak se mají chovat.

Přitom statistiky hovoří jasně, jakákoliv pomoc je lepší než žádná. Základem je uvolnit dýchací cesty, zajistit krevní oběh a zastavit krvácení. Tohle by měl zvládnout opravdu každý! Mnohdy přitom stačí jen dát zraněného do stabilizované polohy, případně mu uvolnit dýchací cesty záklonem hlavy nebo vytažením jazyku. Okamžitě poté by měla následovat kontrola srdečních funkcí a případně zahájit masáž srdce. Paralelně s tím by měla probíhat zástava krvácení, tedy ideální zaškrtit nad ránou, nebo zastavit krvácení přímo v ráně.

„Nejhorší je, když přijedete k dopravní nehodě a tam je na silnici člověk v bezvědomí, nedýchá, kolem něj postávají lidé a někdo mu podloží hlavu polštářkem,“ chytá se za hlavu záchranář Tomáš Nejedlý. „To je asi ta nejčastější chyba. A pak že lidé nejsou schopni dobře popsat do telefonu, kde se nehoda stala, a co se při ní stalo. Přitom když dáte tyhle dvě informace operátorovi na tísňové lince, tak záchranáři dorazí na místo o kus rychleji a speciálně vyškolený operátor vám zároveň i na dálku poradí, co máte dělat.“

Podle lidí z Českého červeného kříže je u nás nedostatečná výuka první pomoci už na základních a středních školách, podceňuje se i v autoškole. Pokud přemýšlíte o netradičním a zajímavém dárku nebo třeba o tom, jaký program zvolit pro teambuilding, může být zrovna kurz první pomoci tím správným tipem.

Špatné označení a zajištění místa nehody

Na svých řidičských kurzech se strašně často setkávám s tím, že lidé ani pořádně nevědí, kde mají výstražné vesty. Sám mám v kapse každých dveří jednu schovanou a je mi extrémně blízká povinnost mít výstražný trojúhelník v kabině, tedy po ruce, jako je tomu třeba ve Švýcarsku. Protože při nehodě se pro něj často do kufru nemůžete vůbec dostat.

Když se stanete účastníkem dopravní nehody, je na prvním místě vaše bezpečnost. To znamená, že jako první pustíte varovné blinkry, pak si vezmete výstražnou vestu a vy, nebo někdo z posádky, umístí výstražný trojúhelník dostatečně daleko před vozidlem.

Jenže kolik je dostatečně daleko? Na okresce je to padesát metrů, na dálnici pak sto metrů. Schválně si to někdy zkuste odkrokovat a hned vám bude jasné, proč si policisté stěžují, že když přijedou k dopravní nehodě, setkávají se s jejím špatným zabezpečením.

„Často řidiči zastaví tak, že se tam pak nemůže dostat ani záchranka. A to nemluvím o tom, když nechají zaparkované auto těsně před nehodou, takže se pak může stát, že do nich narazí další auto,“ popisuje běžnou situaci Jan K. z oddělení dálniční policie. „Speciálně teď v zimě, kdy je zvýšené riziko hromadných dopravních nehod, připomínám fakt, že nejhorší, co můžete udělat, je zůstat v autě. Bezpečně opusťte vozidlo a schovejte se za svodidla.“

Foto: Jan Majurník

Trojúhelník má být za autem 50 metrů na normální silnici a 100 metrů na dálnici

Podle dopravního policisty pak dalším častým průšvihem bývá, že když účastníci nehody volají na tísňovou linku, mnohdy ani nevědí, kde přesně jsou. „Na dálnici je to ještě jednoduché, tam jsou kilometrovníky, ale na okreskách si nepamatují jméno města či vesnice, kterou projeli, natož aby věděli, jak jsou od ní daleko.“

Když tedy jedete v autě, myslete i na takové zdánlivé drobnosti. A než vyběhnete z auta a budete volat záchranáře, tak se pro jistotu ještě mrkněte na navigaci, pokud si nejste jisti, kde vlastně jste. Přesnou geolokaci poskytují také číselné štítky na každém sloupu veřejného osvětlení nebo na přejezdu.

Nebojte se, auta bouchají jen ve filmu

Pokud si myslíte, že každé druhé nabourané auto vybouchne, pak asi moc koukáte na Kobru 11. V drtivé většině případu nevybouchnou ani ta, co hoří, ale tento mýtus způsobuje, že spousta lidí má obavy při nehodě pomoci, nebo dělá věci špatně.

„S obavou z výbuchu souvisí hned několik chyb, se kterými se při zásazích často setkáváme,“ říká hasič Roman Kos. „Lidé mají tendenci vytáhnout zraněné z auta a nevědomky jim přitom mohu víc ublížit než pomoci. Přemýšlí taky jak se dostat k autobaterii, aby ji mohli odpojit, ale přitom je nenapadne taková základní věc jako napřed vytáhnout klíčky ze zapalování a vypnout rádio.“

Foto: Facebook Drift School

Když už se děje něco podobného, držte se raději dál

Záchranáři jednoznačně radí, že pokud to okolnosti nehody dovolují, je nejlepší, když může být zraněný v autě. Vytáhnout ho doporučují jen tehdy, když mu musíte dávat masáž srdce nebo když hrozí požár auta. „V tom prvním případě jde o to, že nemůžete někomu stlačovat hrudník na měkké sedačce auta. V tom druhém je to nasnadě – auto sice nevybouchne, ale shořet může překvapivě rychle,“ doplňuje Kos.

Pokud dojde k požáru, hasiči se opakovaně setkávají s tím, že některý z účastníků otevře kapotu, aby se k ohni lépe dostal. „To je další obvyklá chyba. V dobré víře otevřou kapotu, ale to znamená, že oheň chytne luft (přístup ke vzduchu, pozn. red.) a o to rychleji a silněji se začne šířit.“

V Česku sice nemáme povinnost mít v autě hasicí přístroj, záchranáři se však shodují, že v řadě případů by jeho použití mohlo zachránit nejen materiální škody, ale i životy. Proto zvažte, jestli by pro něj nebylo místo i ve vašem autě. Každopádně pozor – hasicí přístroj musí být řádně zabezpečený a přichycený, aby se z něj v případě nehody nestal smrtící projektil.

A chyby dělají lidé i při ohlášení nehody na pojišťovnu

Když je po všem, zbývá pak už jen vše zdokumentovat a nahlásit na pojišťovnu. A i tady se podle Veroniky Pilkové, mluvčí České kanceláře pojistitelů, mnozí motoristé dopouštějí chyb: „Někteří lidé si myslí, že nehodu pojišťovně nahlásí policisté nebo viník nehody. Skutečnost je taková, že díky institutu přímého nároku má způsobenou škodu uplatnit u pojišťovny viníka přímo poškozený. Viník je také povinen bez zbytečného odkladu pojišťovně škodu oznámit. Pojišťovně je potřeba, ať již jste v roli poškozeného či viníka, doložit podrobnou dokumentaci, a to především v případě, kdy nemusíte k nehodě volat Policii ČR.“

Ještě připomínáme, že je důležité vyplnit společný záznam o dopravní nehodě. Vzorový Evropský záznam o dopravní nehodě, takzvaný Euroformulář, pojišťovny zpravidla přikládají ke smlouvě o pojištění vozidla. Lze jej stáhnout také přes internet, a to například na stránkách České kanceláře pojistitelů.

Reklama

Související témata: