Tipy a rady, jak nemít hloupou nehodu z nepozornosti

Už se to možná některým z vás stalo. Připojujete se na hlavní a před vámi zastaví auto. Nikde nikdo a vidíte, jak se auto před vámi rozjíždí. Tak se začnete dívat doleva a rozjíždět se také... A najednou rána! Trefili jste to auto, které se přece rozjelo a mělo už být dávno pryč. Právě jste měli hloupou nehodu z nepozornosti a stali se součástí statistiky.

Naším cílem není popisovat, kdo je viníkem takové kolize a proč (je to vždy ten řidič vzadu). Cílem je připomenout podobné časté případy, ve kterých dochází ke zcela zbytečným kolizím z prosté nepozornosti.

Výše uvedený příklad je jedním z mnoha a stává se poměrně často. Nejčastěji k tomu dochází právě při připojování doprava na hlavní silnici. Je proti takovým kolizím nějaký zaručený lék? Je. Stačí se přestat spoléhat na to, že se ostatní chovají přesně podle vašich představ a v souladu se všemi předpisy.

Zkrátka to, že někdo bliká doprava, ještě neznamená, že pojede doprava. Stejně tak jako to, že se někdo rozjíždí z křižovatky, ještě nemusí znamenat, že z ní opravdu odjede. Povinností řidiče je dle § 5 zákona 361/2000 Sb. mimo jiné také to, že se „musí plně věnovat řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích“.

Pokud se ještě jednou vrátíme k úvodnímu příkladu, tak těžko se můžete zlobit na toho řidiče vpředu, že se na poslední chvíli rozmyslel a z křižovatky neodjel, případně mu při rozjezdu zhasl motor, protože to se spojkou neumí (nebo se třeba mohlo jednat o technickou závadu). Vy jste ten řidič vzadu a vaší povinností je sledovat okolní provoz. Podobná nehoda jde vždy za vámi. Nikdy nejezděte někam, kam nekoukáte nebo nevidíte. Případně nemáte stoprocentní jistotu, že před vámi není nějaká překážka. To samé platí při parkování a při couvání.

K podobně zbytečným kolizím (a také velmi nebezpečným, neboť se dějí už ve vyšších rychlostech) dochází na dálnici nebo víceproudé silnici při přejíždění z pruhu do pruhu. Pokud zabředneme do hloubky, vždycky bývá prapůvodcem někdo, kdo se sune pomalu v prostředním pruhu, zatímco pravý pruh je volný. Ostatní řidiči se takového hulváta pak rozhodnou předjíždět zleva zprava.

Tady vznikají velmi nebezpečné situace, kdy se mohou řidiči jedoucí v pravém a v levém pruhu snažit dostat do pruhu prostředního ve stejné chvíli. Ačkoli je taková situace přehlednější spíše pro řidiče v pruhu pravém, tak je to ten v levém pruhu, který musí dát při přejíždění do prostředního pruhu přednost tomu z pravého pruhu.

Řidič v levém pruhu často zapomene sledovat situaci nejen v pruhu prostředním, ale také v tom úplně pravém. Rychleji přijíždějící auto tak snadno přehlédne a malér je na světě. Nespoléhejte se jen na zpětná zrcátka. Mnohdy nezbude nic jiného, než se také otočit a podívat se přes rameno. Ovšem s tím, že pořád nesmí řidič přestat dávat pozor na to, co se děje před ním. Ano, my víme, je to hodně úkonů, ale to už k provozu patří a řidič prostě musí vynaložit všechny síly, aby sledoval provoz. Pokud má pocit, že na sledování provozu kolem sebe nestačí, bylo by dobré se zamyslet nad tím, jestli by neměl v hustém provozu přestat jezdit.

Vůbec nejhloupějšími nehodami z nepozornosti jsou ale ty, kdy řidič prostě nekouká před sebe, protože má zrovna na práci jiné věci. Například sledování mobilu, psaní textové zprávy, ťukání do navigace, zapalování cigarety nebo sledování podobné bouračky v opačném směru.

Na to je jednoduchý návod. Nekoukejte do mobilu, ale před sebe (a kolem sebe). Chápeme, že ten pípající telefon je silné lákadlo, ale to je snad ospravedlnitelné na poloprázdné dálnici se stometrovými rozestupy mezi auty, ale ne v hustém provozu, kdy jedou auta namačkaná za sebou. Taková situace naopak vyžaduje maximální soustředění a i takové rušivé vlivy jako diskuse se spolujezdcem nebo nahlas puštěné rádio značně zhorší prostorové vnímání a soustředění řidiče. Teď se určitě smějete, ale je vědecky prokázáno, že třeba při poslechu velmi hlasité hudby v autě řidič „hůře vidí“, respektive se jeho schopnost odhadovat situaci a správně reagovat značně snižuje.

K tomu také patří jedna rada: nezírejte jen na nárazník auta přímo před sebou, ale snažte se odhadovat situaci daleko vpředu, kam až dohlédnete. Dělejte si opatrně místo a cíleně si zlepšujte výhled. Díky tomu stihnete reagovat včas na brzdění ostatních aut. Když se totiž rozsvítí brzdovky auta přímo před vámi, už je většinou pozdě. V hustém provozu si řidiči přirozeně nenechávají tak velké bezpečné rozestupy. Ono to dost dobře ani nejde.

Policejní statistiky mluví jasně. V roce 2018 bylo nevěnování se řízení vozidla opět s převahou nejčastější příčinou dopravních nehod (na nehodovosti se podílí jednou pětinou a stalo se 17 266 takových bouraček, to je 47 denně). Mediální masáž hraničící až s agitací může vytvářet dojem, že lidé bourají proto, že jezdí rychle a pod vlivem alkoholu (snad aby se vytvořila společenská poptávka po nákupu dalších neoznačených policejních aut, vyšších trestech za překračování dovolené rychlosti a aby náhodou někoho nenapadlo se hlouběji zamyslet nad nulovou tolerancí alkoholu za volantem). Skutečnost je jiná. Lidé bourají hlavně proto, že nedávají pozor. Tak ho, prosíme pěkně, dávejte.