Hlavní obsah

Supersporty se slevou: Tyto tři prototypy LaFerrari na silnici nesmí, na okruh ano

Foto: Mecum Auctions

Na prodej tentokrát není jen jeden, ale hned tři prototypy slavného supersportu. Všechny jsou sice plně pojízdné, ani jeden však nesmí na silnici – ale o závodním okruhu naštěstí nikdo nic neříkal

3. 8. 2022

Kdo by zatoužil po vozu se vzpínajícím se hřebcem ve znaku – třeba po ikonickém LaFerrari – ale chybí mu miliony eur, má vícero možností. Postavit repliku je časově náročné a ani v nejmenším to negarantuje uspokojivý výsledek. Kromě vyloupení banky už tedy zbývá jen pořídit jeden z prototypů. Otázka však zní – vyplatí se to?

Článek

Ferrari LaFerrari motoristická veřejnost zařadila do takzvané „svaté trojice“. Společně s Porsche 918 Spyder a McLarenem P1 totiž patří mezi nejvýkonnější a nejschopnější supersporty na světě, a to i přes fakt, že všechny byly představeny před téměř deseti lety. I tato italská výkladní skříň technologií však musela projít důkladným testováním ve všech možných podmínkách.

Jak šel čas

Každý z těchto tří nabízených prototypů Ferrari, které se budou dražit na akci v kalifornském Monterey, zastupuje jinou fázi vývoje. Ten dost možná nejméně vzhledný s hranatým čumákem je, jak asi milí čtenáři tušíte, prototyp z první fáze.

Nese pracovní označení F150 Muletto M4 a je tu krásně vidět, že z velké části vychází z typu 458 Italia. Šasi však muselo být značně upraveno, aby bylo schopné pojmout objemnější a těžší pohonné ústrojí, které bylo zamýšleno pro mytické „To Ferrari“. Exemplář má tedy plnohodnotnou, byť ranou verzi mocného 6,3l atmosférického dvanáctiválce.

Náhled do podrobností poskytnutých aukční síní odhaluje, že i tento Quasimodo kupodivu sehrál klíčovou roli – jelikož byl tento kus jedním z hlavních pro testování pohonu, byl velmi důležitý pro splnění velmi přísných emisních regulí.

Pro lepší chlazení přibylo sání za horní hranou zadního okna, ovšem třeba takový interiér jakoby z oka vypadl typu 458. Prototyp M4 pak jezdí na 20palcových kolech, o palec větších, než původně měla 458.

Fáze dvě

Přecházíme do druhé fáze a LaFerrari už se nám pomalu, ale jistě začíná rýsovat – vidíme tu jednak povědomou siluetu a i příď vypadá o kus lépe. Ve skutečnosti jde o unikát – tento prototyp měl s výjimkou světel, vnějších zpětných zrcátek a kol zcela vlastní panely karoserie, nepodobá se tedy žádnému Ferrari, které kdy vzniklo.

Před zadními koly se nachází druhá generace V12 o výkonu 800 koní s označením F140FD a poprvé je spalovací motor spárován také s hybridním zařízením a technologií KERS, který výkon zvyšoval na plných 950 koní. Šasi tu dokonce bylo v už předprodukční fázi a základ auta tvoří plnohodnotný karbonový monokok, byť v tzv. „technickém“ provedení, tedy bez lakování a jakýchkoliv estetických úprav.

Přehlédnout nelze ani velmi spartánský interiér bez jakýchkoliv komfortních prvků – tady najdeme opravdu jen to nejnutnější pro jízdu. Exemplář má najeto přes 36 tisíc testovacích kilometrů a, světe div se, má plnohodnotný certifikát Ferrari Classiche.

Těsně před produkcí

V tomto případě už netřeba nic dlouze popisovat, tady už se nám z prototypu vyklubalo téměř plnohodnotné LaFerrari. Prototyp označovaný jako PS1 je, tedy alespoň po vizuální stránce, identický s výsledným vozem.

Hybridní systém je tu v předprodukční fázi, ovšem komponenty jako šasi, karbonový monokok nebo aktivní aerodynamika tu jsou shodné s hotovým autem. Exemplář najezdil lehce přes 16 tisíc testovacích kilometrů a stejně jako předešlý disponuje certifikátem Ferrari Classiche.

Nepoužitelné, přesto sběratelské unikáty

Sluší se připomenout, že vzhledem k povaze vozů není možné je přihlásit k silničnímu provozu, testovací prototypy se navíc ve většině případů nechávají sešrotovat – tentokrát však Ferrari udělalo výjimku. Provoz na okruhu, ovšem možný samozřejmě je.

Vůz z první fáze není typ vozu, který by si člověk zaparkoval v obýváku a kochal se jím, přesto jde o důležitý vývojový článek a jeho cena se odhaduje na 250 až 330 tisíc dolarů (6–8 milionů Kč).

Vůz třetí fáze už by se mohl nepatrně blížit ceně skutečného LaFerrari – místo 50–60 milionů za silniční LaFerrari se tu však očekává zhruba poloviční cena. Doslova černým koněm by pak mohla být „Fáze 2“ pro svoji jedinečnost, odhadovaná cena se pohybuje okolo 620 tisíc dolarů (něco přes 15 milionů korun). Umíte si některý z nich představit jako investiční artikl?

Umíte si představit investici do některého z těchto prototypů?
Když se s nimi nedá jezdit po silnici, tak je to podle mě k ničemu
29,2 %
Investiční potenciál má podle mě první fáze, byla nejdůležitějším článkem
8,3 %
Druhá fáze je nejzajímavější díky své jedinečnosti
27,1 %
Líbí se mi předprodukční třetí fáze, je ideální na zaparkování do obýváku – s LaFerrari by se člověk u nás stejně bál jezdit
35,4 %
Celkem hlasovalo 48 čtenářů.

Reklama

Sdílejte článek