Škoda Rapid a podobné levné ojetiny: Na některé vám stačí pár desítek tisíc, ale kterou vybrat?

Samozřejmě můžete vzít svých dvě stě tisíc a koupit si třeba ojetého bavoráka. Jenže to není cesta, kterou by asi volil rozumný jedinec, pokud potřebuje hlavně spolehlivé auto na každodenní používání s minimem technických rizik a bez hrozby vysokých vstupních investic do oprav.

Kdo nutně nepotřebuje vylepšovat svůj společenský status autem, určitě se podívá hlavně po jednoduchém voze s minimem technických rizik a vysokou provozní spolehlivostí. Etalonem v téhle kategorii byla vždycky Škoda Rapid. Ale není jediná. Tak si teď Rapida připomeňme, ale také si ukážeme jemu podobné vozy.

Klasika českého trhu a duchovní nástupce jedničkové Octavie už kroutí patnáctý rok. Dodnes se ale dají sehnat slušné kusy s velmi atraktivními motory. Rapid stojí na platformě starší Fabie, ale je delší a může plnit roli plnohodnotného rodinného auta, což třeba krátké Fabii III jde docela těžko. Na poměry své kategorie není Rapid vůbec špatný a má slušné jízdní vlastnosti.

Atmosférický tříválec 1,2 l je vzácný a není moc žádaný, ačkoli na krátké trasy a nízké nájezdy by to mohl být ideální motor. Přeplňovaná dvanáctistovka TSI měla nejprve řetězové rozvody (v Rapidu už vždy ty odolnější), později dorazila verze s řemenem. Řetězová verze dvanáctistovky je slušná, ale vadí jí soustavné krátké trasy. To řemenová verze je snáší lépe, ale zase u ní hrozí rychlejší zarůstání karbonem. Každopádně kdo jezdí víc, pozdější motor 1.2 TSI EA211 je pro Rapid opravdu skvělý. Bere pět litrů a je velmi spolehlivý, pokud nekašlete na údržbu. Na cenách ojetin je oblíbenost tohoto motoru vidět - pod 200 000 Kč s nájezdy do 100 000 km silnější verze motoru 1.2 TSI nejsou.

Kontroverzní tříválec 1.0 TSI není špatný motor, vyžaduje ale zvyk. Mechanicky je v pořádku, jen pozor u více ojetých aut na spojku. Čtrnáctistovka TSI s malým automatem DSG asi zájemce o levnou ojetinu bez rizik odradí, což ostatně platí o každé verzi s „malým“ DSG a vysokým nájezdem. Pozor také na diesely. Tříválec 1.4 TDI se dnes už nikomu nevyplatí, šestnáctistovka může potrápit drahými problémy emisních systémů (hlavně částicového filtru za víc než 50 tisíc).

Rapid se jeví jako nejlepší volba - velký výběr na trhu, dobré motory, celkově robustní a spolehlivá technika. Přesto je tu konkurence, kterou bychom neměli přehlížet. Tak se na ostatní podobná auta pojďme podívat.

Konkurence pro Dacii Logan? Koncern PSA chtěl taky svůj levný sedan pro východní část Evropy, ačkoli zase tak levný nebyl a hlavně nebyl vůbec dobrý. Jízdní vlastnosti byly opravdu špatné, až nebezpečné (zejména při brzdění, kdy se blokovala zadní kola a auto šlo do smyku). Pozdější upgrade to vylepšil, ale stejně… I tak mizerné auto si našlo své kupce, což o mnohém vypovídá. Lidé většinou neřeší, jak auto jezdí. To by si pak nekupovali předražené nafouknuté krabice, kterým se říká SUV, asi podle zkratky Sedím Uplně Vysoko.

V inzerci je těchto „krasavců“ jen zhruba padesát a koupíte je od asi 80 tisíc korun, kolem 120 tisíc jsou i málo ojetá auta. Většina kusů má pod kapotou benzinový motor, ale koupíte i diesely (známé 1.6 HDI). Docela rozšířená je benzinová šestnáctistovka, což je zde ještě starý známý motor řady TU (s řemenovými rozvody). Dochází tu ale k únikům oleje a závadám proměnného časování ventilů, tak pozor.

Tříválcovou dvanáctistovku bychom ale raději nechali ležet, stejně tak dost rizikový diesel (na opravy drahé emisní systémy, zarůstání karbonem, problémy s mazáním). S postupujícím stářím se objevují hlavně problémy různých spínačů a čidel, občas někde zkoroduje kabelový spoj. Aspoň, že tato auta skoro vůbec nereznou. Někam na klidné přesuny mezi vesnice může stačit.

Turecký renault staršího data výroby měl také vždycky svoje publikum a je to auto, které teď koupíte klidně za dvacet tisíc. Dokonce i poslední ročníky s poměrně nízkým nájezdem se dají koupit za 50 tisíc. Nejdražší auta nejsou za víc než 80 tisíc korun. Kdo má tedy omezený rozpočet a potřebuje hlavně jednoduché spolehlivé auto na krátké cesty, neměl by Thalii zcela zatracovat.

Není to žádný trhač asfaltu a vymetač apexů, ale třeba atmosférická dvanáctistovka je solidní motor, který jen potřebuje každý rok nový olej a jednou po šesti letech vyměnit řemenové rozvody. Výhodou auta je také celkem dobrá antikorozní ochrana, ale obouchané a špatně opravené kusy budou tak jako tak reznout.

Diesel 1.5 dCi už je v levné a staré ojetině spíše starost a moc velké riziko (drahé vstřikovače, turbo nebo výměna rozvodů). To radši vezměte starou benzinovou čtrnáctistovku o výkonu 55 kW. Ta jede v nízkých otáčkách slušně a je to snad nezničitelný motor. Jen pozor na úniky oleje. Celkově u Thalie prověřte, jestli funguje elektrika. Pokud všechno funguje teď, zřejmě už to bude fungovat navždy.

Na koho by byla Thalia přeci jen moc stará a laciná, ať se podívá po modelu Mégane třetí generace. Se správným motorem to může být stále slušné a spolehlivé auto. Vyhněte se jen verzi 1.2 TCE (rozvody, ředění oleje benzinem) a buďte opatrní s dieselem 1.5 dCi, který může chtít drahý první servis.

Starý Logan první generace vás už asi moc zajímat nebude (koroze, zubožený stav ojetin), ale třeba druhá generace se dá pořád slušná koupit (i v praktickém kombíku) a třetí generace je stále slušné, upřímné levné auto splňující moderní standardy. Druhého Logana koupíte od nějakých 60 tisíc korun, ten poslední stojí minimálně dvě stě tisíc a v inzerci se zatím moc nevyskytuje. To spíše narazíte na nové Sandero (od asi 150 tisíc Kč). Je potřeba myslet na to, že Logan a Sandero mají blíže spíše k Fabii než k Rapidu.

Výhodou Dacií je, že i s nízkým nájezdem můžou stát málo, ale není to pravidlo. Dacie jsou žádané pro svou jednoduchost a robustnost. Mají velmi levný provoz i servis a vlastně jsou to spolehlivá auta. Jen se o ně musíte starat, což bohužel mnoho prvních uživatelů nedělá (berou dacii jako firemního otroka, kterého dají za tři roky pryč). Kdo dal za dacii své vlastní, těžce našetřené peníze, obvykle se o ni ale stará. Jen pak nemá moc důvodů ji prodávat.

Oblíbený je tříválec 0.9 TCE, který se hojně vyskytuje i v tovární verzi na LPG. Nejprve měl nepřímé vstřikování, teď v novějších modelech už má objem 1,0 nebo 1,2 l a vstřikování přímé. Kdo jezdí málo a krátké trasy, asi sáhne po starším atmosférickém čtyřválci 1,2 l. Pozor s dieselem 1.5 dCi, na poměry Dacie má drahý servis a díly.

Hojně rozšířenou ojetinou je také Fiat Tipo, což byl přímý konkurent Rapida. A vlastně ho ještě pořád koupíte jako nový, s dieselem a za 430 tisíc. Už je ovšem k dostání jen jako sedan, což ale konzervativním kupcům vadit nemusí. V inzerci narazíte i na hatchbacky i kombíky, takže u Tipa si vybere opravdu každý. Hlavně je to jednoduché a spolehlivé auto s minimem „italských nálad“.

Ačkoli existují kusy za méně než sto tisíc, realistická nabídka začíná zhruba u 150 000 Kč. Poměr motorizací je tak půl na půl, seženete i auta upravená na LPG. Kombíků je v inzerci zhruba polovina. Na kusy s nájezdy do 100 000 km potřebujete zhruba 200 tisíc korun, auta s maximálně 50 000 km stojí od 245 tisíc nahoru. Takže vyloženě podbízivě levné Tipo fakt není.

Atmosférická čtrnáctistovka je jednoduchý a spolehlivý motor. Jen to je pohon spíše do města a na kratší trasy, na dálnici řve a pocitově moc nejede. Přeplňovaná verze je atraktivnější a 88 kW s Tipem pohne slušně. Spolehlivost je dobrá, ale hlídejte olej - motor má malou olejovou zásobu a potřebuje specifický olej SAE 5W-40 normy FIAT 9.55535-T2. Klidně ho měňte už po 10 000 km. Kupodivu to nejde moc snadno (je potřeba speciální přípravek na povolení filtru a celkově je tu k důležitým věcem špatný přístup), což zamrzí.

Tipo se dělalo i s benzinovou šestnáctistovkou kombinovanou s komfortním automatem s měničem momentu. Pokud máte třeba zdravotní postižení a musíte mít automat, měli byste tohle auto hledat. Je spolehlivé, jednoduché a servisně nenáročné. Kdo by chtěl diesel, motoru 1.6 Multijet se bát nemusí, ale vyžaduje velmi pečlivý servis a po vyšších nájezdech i preventivní zásahy (oprava těsnění olejového čerpadla). S dvouspojkovým automatem DCT opatrně, může být velmi drahý na opravy.

Ford Focus II 1.6 16V: Hatchback nebo kombík s atmosférickou šestnáctistovkou je pořád důstojné auto s dobrými jízdními vlastnostmi a slušnou spolehlivostí. Koupíte ho klidně za 75 tisíc v hezkém stavu. Hlavně už tento Focus nerezne před očima. Základní verze s výkonem 74 kW je primitivní motor, který chce jen každý rok nový olej a jednou po šesti až osmi letech vyměnit rozvody. Občas tu zlobí elektroinstalace palubní desky, ale specialisté už si s tím ví rady (většinou stačí spoje kvalitně přepájet).

Toyota Auris 1.6: Benzínový Auris je také skoro nezničitelné auto. Skutečnost, že plno ojetin už kroutí třetí stovku tisíc kilometrů, jasně dokazuje, že Auris jezdí, je na něj spoleh a nepostává v servisech. Více ojeté kusy koupíte za šedesát tisíc, méně jeté za sto padesát. Kusy novější generace s nájezdem do 100 000 km startují u asi 180 tisíc Kč. První Auris už má svůj věk, ale kdo chce absolutní spolehlivost, chybu neudělá.