Dalších 10 věcí, které vás v autoškole nenaučí, ale měli by: Jezdit po dálnici, couvat a točit motor

Jelikož je získání řidičáku skupiny B těžší a těžší, všem čerstvým držitelům chceme pogratulovat, ale zároveň je upozornit na to, že existuje řada věcí, které vás autoškola rozhodně nenaučila, ale měla by. Zatímco první díl jsme dávali dohromady ve spolupráci s lektory bezpečné jízdy, ten dnešní máte na svědomí vy, čtenáři Garáž.cz.

Na konci úvodního článku jste totiž zareagovali na výzvu a posílali nám vaše tipy, co ještě by si měl čerstvý absolvent kurzu na B odnést z autoškoly. My došlé podněty vzali, probrali je s odborníky a přinášíme další čerstvou desítku faktů.

Veškeré použité snímky jsou výhradně ilustrační.

Moderní autoškoly bývají vybaveny vozidly, která disponují asistentem rozjezdu do kopce. Dotyčným studentům tedy postačí tento systém umět používat, tj. v kopci řádně sešlápnout brzdový pedál, aby elektronika měla co (vzniklý tlak na brzdy) podržet. To se jistě natrénovat dá, ale co když v autě žádná taková asistence není?

Pak je to o staré dobré ruční brzdě a souhře nohou na spojce i plynu. A to už může být pro mnoho žáků problém, zejména pak pro ty, kteří během výcviku spoléhali jen na elektroniku.

Že neexistuje nic snadnějšího, než jízda po dálnici? Teoreticky ano, neb vybrané autoškoly skutečně na první hodiny jezdí s žáky křižovat naše rychlostní komunikace, aby se budoucí šoféři naučili auto alespoň základně ovládat a nehledali na řadicí páce neustále nějakou rychlost.

Obvykle však jde o první hodiny, takže se málokdy lektoři dostanou k tomu, aby své žáky naučili (a aby si to oni vyzkoušeli) správné a hlavně rychlé využití připojovacího pruhu v celé jeho délce.

Absolvent autoškoly obvykle netuší, v jakých otáčkách má jím řízené vozidlo nejvyšší výkon (kW) a sílu (Nm), přitom z hlediska předjíždění, připojování se do pruhu, najíždění na dálnici nebo nutnosti rychlé akcelerace jde o zásadní znalost.

Ono pokud bude někdo točit diesel do bezvědomí, tak auto jednak tolik nepojede a jednak u starších (neudržovaných) kusů hrozí klidně destrukce motoru. A naopak pakliže dotyčný u benzinu nepošle motorizaci až skoro k červenému, nevytěží plný potenciál zážehové jednotky.

Na co jste se v autoškole dívali nejčastěji? Řadicí páka a posléze tachometr. Ale nějaké rozsáhlejší sledování provozu kolem? Omezeně. Hlubší předvídání, vyhodnocování? Prakticky ne. Málokomu z vás instruktor vysvětloval takové souvislosti, jako třeba proč neposedné dítě na přechodu znamená výrazné snížení rychlosti (ne-li tvrdou brzdu) anebo jestli ta přespříliš rozjetá octavie zleva skutečně zastaví na červenou…

Nevysvětloval, viďte? Ale měl by, tedy hned potom, co vy na řadičce najdete onu neposednou čtvrtou rychlost.

Mlhovky neumí používat ani běžní řidiči. Proč? Protože je to nikdo nenaučil. A už vůbec ne autoškola…

Pravidlo pro jejich použití je přitom tak jednoduché – zapnutí té zadní má smysl při viditelnosti snížené pod bezpečnou úroveň. Tu je však těžší definovat, orientačně se však dá považovat hranice 50 metrů (při běžné rychlosti jízdy, na dálnici berte klidně dvojnásobek). Pokud hůře rozeznáváte světla ostatních na tuto vzdálenost, ať už kvůli mlze, hustému dešti nebo sněžení, má smysl zapnout mlhovky. Pak je ale také nezapomeňte vypnout.

Jde o obdobný případ jako u mlhovek, kde starší řidiče snad může omluvit jen to, že za jejich dob nebyl takový provoz. Jízdám v kolonách se autoškoly často vyhýbají, jednak kvůli času a jednak kvůli životnosti spojky. Ale opět z toho vychází bitý onen student, který zipování zažije maximálně teoreticky, nikoli v reálné praxi, kde to pokaždé nefunguje tak, jak by mělo.

Jednou provždy – nejdřív dám blinkr, pak brzdím. Ne obráceně. Hledám parkovací místo? Blikám tím směrem, na kterou stranu chci jet. Ne všemi čtyřmi blikači a ne bez blinkru. Neříkáme tím, že užití směrovek autoškoly neučí, ale nějaké zkoumání toho, jestli se první rozsvítila světla oranžová, anebo červená brzdová? To se většinou neřeší, ovšem mělo by.

Couváním nemyslíme parkování pozadu, to se v rámci lekcí skutečně děje. Narážíme na praktickou věc, jakou je běžné couvání. Jsou zkrátka místa, odkud chtě nechtě musíte vyjet pozadu, takže máte jen omezený výhled přes zadní sklo, dále zpětná zrcátka a případně i kameru. Anebo jste na úzké silnici, před vámi auto, rozšíření cesty pár desítek metrů za vámi… Zkoušeli jste tohle v autoškole? Dřív možná ano, nyní jen výjimečně.

Dokonce i dnes jsou mezi námi dospělí a vyježdění motoristé, kteří se dvouúrovňových kruhových objezdů bojí natolik, že nejezdí do jejich vnitřních částí. Vám všem bych tedy rozhodně nedoporučil jet autem Anglii, Francii nebo Španělsko, kde na tyhle lahůdky ve formě tří, čtyř nebo dokonce pěti úrovní snadno narazíte.

A v autoškolách? Tam se obvykle řeší klasické křižovatky a víceúrovňové kruháče jsou v sekci vyšší dívčí, případně se v dané lokalitě vůbec nevyskytují, tudíž si je žák nemá jak vyzkoušet.

Telefon s navigací a pár megabajty dat má dneska skoro každý, proto se velká část populace může dopravit prakticky kamkoli bez toho, aniž by došlo k nějakým velkým časovým prodlevám kvůli tomu, že by se někdo ztratil.

Na druhou stranu přijdou chvíle, kdy je telefon nepoužitelný (výpadek operátora, ztráta signálu apod.) a hodí se minimálně vědět, dle čeho se má řidič orientovat. Ano, myslíme tím informační cedule a ukazatele.

Nesouhlasíte? A co třeba takové uzavírky/objížďky, které se do map promítnou až později? Neměli by studenti autoškol přece jen vědět, kudy přibližně se jede na Brno, co značí oranžové cedule se šipkou a proč by jim měli důvěřovat namísto navigace?

Rozhodně chápeme, že autoškoly mají omezený hodinový fond a na lekce nechodí samí rodilí závodníci. Na druhou stranu si přece jen myslíme, že minulých a nynějších deset věcí by si všichni uchazeči o řidičák skupiny B rozhodně měli vyzkoušet, optimálně nejenom jednou. Totiž v ostrém provozu už tolik času na zkoumání řadičky není, začínající řidič je najednou na všechno sám a písmeno Z v trojúhelníku vylepené na zádi auta rovněž neznamená automatickou ohleduplnost od ostatních…