Víc retro už to nejde! Parádní Royal Enfield Interceptor 650 vás odnaučí pospíchat

Emisní norma Euro 5 zabila spoustu ikonických, vzduchem chlazených motocyklů a vlastně promlouvá do konstrukce moderních motorek velice významně. Dnes už nekoupíte velkoobjemové vzducháče, jako byla třeba Honda CB 1100 nebo Yamaha XJR 1300. A když chcete něco moderního ze střední třídy, vlastně ve výkonové kategorii dřívějších šestistovek, dostanete motory o objemu 800 až 900 cm3.

Na druhou stranu buďme rádi, že pořád můžeme mít pěkné, rychlé a zábavné motorky. Jenže fanoušci klasických vzduchem chlazených motorů nemají moc na výběr, a pokud by rádi moderní motorku, mají už smůlu. Tedy když nemají půl milionu na BMW R 12 S. Buď musejí vzít moderního „vodníka“, anebo sáhnout po motorkách, které vypadají, jako by se zastavily v 50. a 60. letech minulého století. Anebo si koupit ojetinu.

Není divu, že ceny posledních velkých vzducháčů přestaly klesat a začíná se z nich stávat zajímavý sběratelský artikl. Jestli po nějakém pokukujete, asi je lepší nakupovat, než ceny vystřelí. Na takové bazarovky se ale podíváme jindy, teď zpátky k novým motorkám, protože někdo nechce ojetou a chce si tu svou od novoty vymazlit.

Z velké japonské čtyřky dnes vlastně v nabídce zůstává jen Kawasaki W800, úžasná retro motorka, i když docela drahá (aktuálně za skoro 260 tisíc). Triumphy s dvouválci 900 i 1200 rozhodně nejsou nic levného a stejně se už bez vodního chlazení neobejdou. Mají jen klasický retro design. Pak je tu Moto Guzzi V7, případně „naše“ Jawa 650 OHC. No ale nezapomínejme právě na Royal Enfield, indického výrobce. Ten i v Evropě přežívá s tímhle parádním vzducháčem.

Model Interceptor 650 není žádná novinka a vlastně se stále jedná o tentýž motocykl, který se představil už v roce 2018 a prošel jen drobnými vylepšeními (podvozek, ovladače, pár detailů). Pro letošek si indický výrobce připravil jiné novinky (cruiser 650 Classic, scrambler 650 Bear vycházející právě z Interceptora a další). Ale proč si tuhle parádní klasickou motorku nepřipomenout - já totiž po nějakém takovém klasickém vzduchem chlazeném naháči pokukuju. Takže jaká tahle indická paráda s výhrůžným jménem je?

První, co vás dost možná překvapí, je pocit solidnosti celého stroje. Hmotnost 217 kg poměrně malé motorky ukazuje, že na materiálu se rozhodně nešetřilo. Klasická plechová nádrž, trubkový rám a hlavně vzduchem (a také trochu olejem) chlazený motor něco váží. Kde to ale šlo, použil Royal Enfield plasty. Ovšem všechno vypadá slušně a poměrně kvalitně. Na první pohled to není nějaký laciný křáp, což je rozhodně dobrá zpráva.

Ovladače na řídítkách jsou slušné, klasické ručičkové budíky přehledné a funkční. Nečekejte tu nějaké moderní displeje, palubní počítač nebo snad nastavování jízdních režimů a kontrolu trakce. Tady máte jen světlo, blinkry a maximálně tak dvě denní počítadla ujeté vzdálenosti. Jediné, bez čeho se Royal Enfield z těch moderních věcí neobejde, je ABS.

Vzduchem chlazený dvouválec 648 cm3 (vyvinutý v Británii) vypadá, jako by se sem dostal z minulosti nějakým strojem času. Má ale slušný výkon 34,9 kW (47 k) v 7 150 otáčkách a točivý moment 52,3 Nm v 5 250 otáčkách za minutu. Samozřejmě má elektronicky řízené vstřikování paliva a neobejde se bez senzorů ve výfuku a hlídání emisí. Ale není tu nějaká nevzhledná bandaska katalyzátoru, takže nepřijdete o tradiční chromované výfuky po obou stranách.

Royal Enfield nastartuje bez problémů a hned můžete vyrazit. Dnes už neřešíte nějaké pumpování benzinu, sytič a podobné věci. Interceptor možná vypadá jako stará motorka, ale v tomto ohledu je to moderní stroj, který na svého jezdce moc velké nároky neklade a měl by snad být i spolehlivý. Od moderního motoru se vstřikováním to lze očekávat. Co tak koukám na zkušenosti majitelů, ani u hodně ojetých motorek si nikdo na nic nestěžuje. Sem tam orezne nějaký šroubek, ale motor i převodovka prý fungují, žádné stížnosti nepadají ani na spotřebu oleje.

Dvouválec má příjemný brumlavý zvuk a nechá si líbit i nízké otáčky. Motor má 270° klikovou hřídel a hlavně hřídel vyvažovací, což je možná důvod, proč motor působí tak měkce a hladce jako některá dobrá velkoobjemová „véčka“. Poměrně přesnou a lehce ovladatelnou převodovkou se velmi rychle prokoušete nahoru a i ve městě se dá jezdit klidně na pětku. Motor si bublá a od 2 000 otáček se začne ochotně sbírat. Nijak mu tenhle režim nevadí. Jakmile se ale potřebujete někam svižně dostat, musíte podřadit aspoň na 4 000 otáček.

V letním horku začne ve městě poměrně rychle motor topit na nohy a pod sedlo na zadek, ale není to nic hrozného. Schválně jsem to vzal přes centrum Prahy, a i když bylo hodně přes 30 °C, ani po půl hodině popojíždění to nevypadalo, že by se motor nějak vařil a trpěl. Výkon pořád měl, běžel hladce a ochotně reagoval na plyn.

Interceptor se řídí snadno, jen je potřeba dát mu pokyn. Je cítit, že se snaží být hlavně stabilní a neutrální. Já mám ale rád, když je potřeba za motorku vzít. Není to samozřejmě stejná námaha, jako přemlouvat naložený třímetrákový cesťák, aby se překlopil na druhou stranu, ale zase tahle motorka není taková ta hyperaktivní mrcha jako některé moderní sportovní naháče. Třeba nová Yamaha MT-07, kterou jsem nedávno zkoušel s automatem.

Tohle je jízda „na pohodu“. Vlastně ani nemám potřebu se někam cpát a s někým závodit. Od cedule na konci obce si vybublám na pětku, hned tam dám šestku a užívám si tohle parádní retro někde mezi 70 a 80 km/h. Jako bych jel na našem skútru. Fouká na mě, což je v tom vedru moc příjemné, a kochám se krajinou a tím, jak se v těch naleštěných chromech zrcadlí stromy a nebe.

Na přímém slunci sice na hezkých budíkách nic moc nevidím, ale je to celkem jedno, protože s naprostou jistotu vím, že rychlost nepřekračuju. Bonusem je, že při tomhle pobublávání po okreskách výletním tempem benzin z velké nádrže moc neubývá. Na konci testu jsem měl průměr zhruba 3,6 l / 100 km, což je milé. Tedy ne že by na tom u stroje pro radost nějak zvlášť záleželo.

Zatímco s moderními motorkami s kapotáží musí člověk dávat pozor, aby neletěl jako hovado (otočíte na čtyřku plynem a 160 km/h je tam jako nic), tady se dá krásně jezdit podle citu a klidně by tu ani žádné přístroje být nemusely. Celá motorka se chová tak nějak zvláštně přirozeně a za řídítky se cítím samozřejmě, jako bych na ní jezdil už dvacet let. Je to přesně takový ten pocit prošlapaných starých tenisek, u kterých už ani nemusíte povolovat tkaničky, vždycky do nich vklouznete a jsou vám pořád příjemné.

Celková ergonomie je fajn. Řídítka jsou široká akorát, překvapují mne velká a hlavně funkční zrcátka, ve kterých také něco vidím. Od toho by se mohly hlavně japonské motorky učit. Začíná mě ale bolet zadek, a to jsem ještě neujel snad ani 30 km. Interceptor má totiž příšerně nepohodlné sedlo. Naštěstí to půjde vyřešit díly z originálního příslušenství, na téhle trestné lavici se víc než 50 km v pohodě ujet nedá. Musím si pořád poposedat.

A také bych uvítal, kdyby byly stupačky trochu níže. Na těch krásných vyplétaných kolech s úzkými pneumatikami se stejně nedá motorka klopit jak supersport, takže by člověk jen tak škrtat nezačal. A když už jsem u gum, asi bych chtěl nějaké značkové. Tohle je nějaká podezřelá, levná Indie, a i když prý hodně vydrží, neměl jsem z nich „pocit sucha a bezpečí“, které vám dají moderní motorkářské bridgestony nebo dunlopy. Našel jsem i stížnosti, kdy majitelé kritizují nebezpečné rozvlnění motorky ve vyšších rychlostech (údajně prý kvůli kombinaci pneumatik CEAT a nevyvážených kol).

Já nic takového v běžných rychlostech nepozoroval (Enfield se začne vrtět až od tachometrových 140 km/h a stačí se přikrčit) a měl jsem spíše pocit, že je nevyvážené přední kolo (dost se vlnilo, asi někdo přede mnou trefil pořádnou díru nebo obrubník). Nicméně mne překvapilo, jak se v těchto rozměrech 100/90-18 a 130/70-18 špatně shánějí klasické gumy s duší. Většina e-shopů nabízí jen radiální bezdušové. Interceptor může mít i moderní litá kola s radiálními pneumatikami, ale ta mi k němu prostě nějak nesedí.

Už je ale čas se vracet k domovu. U kamaráda jsem se zakecal skoro do tmy a vlastně až tehdy jsem si všiml, že motorka má moderní LED světlo. Účinnost je slušná a na motorku tohoto střihu asi stačí. Dokonce tu z těch moderností máte i šikovně schovanou USB zásuvku, takže si na řídítka můžete píchnout držák na mobil nebo navigaci.

Večer se trochu ochlazuje a vlastně je nakonec hezké, jak ten horký motor fouká teplý vzduch na nohy. Na téhle motorce bude fajn jezdit i v chladnějším počasí, i když bez vyhřívaných rukojetí (v originálním příslušenství bohužel nejsou) to bude do velké zimy těžší. Anebo si člověk pořídí pořádné rukavice. Je to prostě klasický naháč, a ne moderní cesťák.

Dávám doma Interceptor do garáže vedle mého nového Traceru 9 GT (ano, nakonec jsem si ho koupil), poslouchám to cvakání chladnoucích kovových výfuků a přemýšlím, co s tím. Samozřejmě se v dynamice a ovladatelnosti tenhle stroj nemůže moderním motorkám rovnat. Jenže jak už jsme si napsali, ono to není jen o rychlosti. Tracer vedle je skvělý polykač kilometrů a neuvěřitelně efektivní a rychlá motorka na všechno. Jenže prostě nemá to kouzlo „staré“ motorky, kterým právě tenhle Royal Enfield oplývá.

Já jsem vždycky chtěl veterána, ale bez těch jeho veteránských projevů, kdy praskají stará lanka a zpuchřelé hadičky, někde pak teče benzin a nakonec se v karburátoru zlomí nějaké pérko, které už se nedá sehnat. A protože ne vždycky potřebuju na motorce blbnout jako magor, mám stále silnější potřebu si tuhle moderní indickou klasiku koupit.

Máte rádi klasické vzducháče, ale nechcete snášet zlomyslné projevy 60 let staré motorky? Tak to máte podobně jako já a asi také nutně potřebujete tohle indické retro s britskými kořeny. Interceptor 650 za 187 990 Kč možná není žhavá novinka, pořád je to ale moc pěkná a hlavně funkční motorka, kterou můžete díky moderním detailům spolehlivě a bez omezení používat každý den. Některé motorky se okoukají a vyjdou z módy, tohle „moderní retro“ s tradičním vzduchem chlazeným dvouválcem a chromovanými výfuky bude elegantní vždycky.