Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dlouhodobě testovaný skútr Yamaha NMax 125 už má po prvním servisu v 1 000 km, který je po záběhu velice důležitý. Teď už mu můžeme začít dávat pořádně za uši a zjišťovat, jak tahle motorka v běžném provozu funguje.
Hodně lidí asi skútr této kategorie bere hlavně jako přibližovadlo do ucpaného města. Ale třeba se najde někdo, kdo by ho používal i na delší trasy. Například proto, že si (zatím) nechce dělat extra řidičák na velkou motorku. Takže jde to vůbec? Nebo je to s malou stopětadvacítkou mimo město jen utrpení?
Výlety na motorce mají své kouzlo a za den se toho dá objet opravdu hodně. Jste samozřejmě dost závislí na počasí, ale v tom je právě ta krása. Ráno se probudíte, je hezky a pohled na aplikace předpovědi počasí ukazuje, že by takto mělo být celý den až do večera. Tak co budete dělat doma? Sednete na mašinu a hurá na výlet!
První červencová sobota se pro takovou projížďku přímo nabízela. Rozbřesk začínal už ve 4:18, soumrak končil až ve 21:58. Celkově bylo ten den slunce nad obzorem 16 hodin a 12 minut, astronomická noc ani nenastala, protože se slunce nedostalo více než 18° pod horizont. Ne snad, že by testovaný skútr neměl solidní světlo, ale také se potřebuju trochu vyspat a ve dne se lépe fotí.
Pár kliknutí a už víte, kam pojedete
Trasu jsem si naplánoval pomocí aplikací webu Mapy.cz. Vedle klasických turistických a dopravních map totiž máte i další mapy, například zajímavé zeměpisné. Na nich najdete plno kuriózních míst v České republice, o kterých jste možná ani neměli tušení. Tak proč náš dlouhodobě testovaný skútr od Yamahy neprotáhnout právě po takových zajímavých lokacích?
Na webu Mapy.cz si můžete dokonce i v bezplatné verzi velice podrobně naplánovat trasu s jednotlivými zastávkami a objížďkami. Používám tuto aplikaci mnohem raději než třeba mapy od Googlu, které si pořád žijí vlastním životem a neustále vám vnucují něco, co nechcete.
Snažil jsem se vybrat hlavně místa, která nějak souvisí s dopravou, když už jsme ten web pro motoristy. Ale cestou se naskytly i jiné zajímavosti, tak když už pojedu kolem, můžu je snad do výletu zařadit.
Podle map bych měl tento den urazit zhruba 400 km a zabere mi to asi 7 hodin čistého času. A protože potřebuju ještě fotit, musím si nechat nějakou rezervu. Také si budu muset odpočinout, protože ze sedla motorky je to přece jen náročnější než z klimatizovaného auta. A budu určitě i tankovat. Malá nádrž na 7 litrů reálně na více než 250 km stačit nebude.
První fotka stavu tachometru před odjezdem, vynulování palubního počítače a vyrážím z domu v 5:12 ráno. Na malém skútru jsem ještě takový výlet nikdy nepodnikl.
První zastávka cestou je u zámku v Nižboru, kde je v křoví za hradbami schovaná zeměpisná zajímavost - křížení 14. poledníku východní délky a 50. rovnoběžky severní šířky.
Další zastávka cestou na západ je v obci Čilá, což je údajně obec s druhým nejmenším počtem obyvatel v ČR. Dle sčítání v roce 2021 zde žilo 18 lidí. A pokud tu takhle protivně hystericky štěkají každý den ti tři psi na návsi, divím se, že tu ještě vůbec někdo žije.
Beru to přes velice zajímavý most ve Zvíkovci a mířím po hezké silnici (občas se tu konají závody do vrchu) na Kralovice a Mladotice. Teď v sobotu brzy ráno je tu naprosto nulový provoz a snad půl hodiny jsem nepotkal jediné auto.
Cestou z Kralovic do Mladotic několikrát přejedete zbytky opuštěné železniční trati č. 162. Zajímavé je, že dle Správy železnic je trať stále v evidenci a je na ní jen zastaven provoz. I přes snahu několika místních sdružení a obcí to nevypadá, že by se z Rakovníka až do Mladotic mělo po těchto opuštěných kolejích někdy zase jezdit.
Kousek na sever u obce Odlezly je další zajímavost - nejmladší přírodní jezero v ČR, které nevzniklo zásahem člověka. Odlezelské jezero vytvořil v roce 1872 katastrofický sesuv svahu Potvorovského kopce. Sesuv přehradil Mladotický potok a vznikla tu vodní plocha o délce 500 m, šířce až 100 m a hloubce 9 m. Dokonce kvůli tomu musela být přeložena železniční trať Plzeň-Žatec, jejíž rozestavěné těleso je v krajině patrné dodnes.
V Manětíně s hezkým náměstím skáče na denním počítadle vzdálenosti první stovka kilometrů. Zatím nepociťuji únavu a diskomfort. Nebrní mě ruce, nebolí nohy ani záda. Tohle je vážně slušná motorka!
Dále na západ na silnici č. 206 leží Rabštejn nad Střelou, který je považován za nejmenší české historické město. Žilo zde pouze 25 obyvatel. Skoro celá obec se vlastně nachází uvnitř historického hradu (podle některých pramenů jsou hrady dva - Sychrov a Rabštejn). Aby toho nebylo málo, v obci je i klášter, zámek a několik „řopíků“.
Cestou dál na západ se v obci Mezí nachází jediný silniční brod evidovaný ŘSD. S běžným autem tu ale projedete s obtížemi. Ne kvůli hloubce vody, ale profilu vozovky. S Dacií Duster nebo motorkou to ale dáte.
Mezi Krašovem a Bezvěrovem najdete druhou nejvyšší stavbu ČR - vysílač Krašov s výškou 347,5 m. Postaven byl v roce 1981 na místě staršího vysílače z roku 1960, který byl vážně poničen v srpnu 1968 sovětskými okupačními vojsky a musel být v roce 1979 stržen.
Nový vysílač slouží pro televizní i rozhlasové vysílání a signálem pokrývá celé západní Čechy. A jen tak mimochodem, anténa vysílače slouží jako vůbec největší sluneční hodiny v ČR.
Ve městě Toužim si dávám první zastávku na občerstvení a doplňuji benzin. Zatím jde všechno nad očekávání dobře a skútr šlape jako švýcarské hodinky (nebo spíše jako japonská motorka). Překvapivě to není moc velké utrpení a na zakroucených okreskách nepociťuji, že by motorce chyběl výkon.
Na hlavní silnici první třídy číslo 20 z Bezvěrova do Bečova nad Teplou se skútr s plynem na doraz statečně drží nad tachometrovou devadesátkou i okolního provozu. Rezervu už ale nemá a kdo nesnese, že se na něj lepí náklaďák se dřevem, tak ať raději jezdí po okreskách. Tam je stejně na motorku větší klid.
Dále na západ jsem náhodně objevil hned u silnice 210 důl Jeroným. Cín se tu těžil od 15. stol. až do 1. světové války. V roce 1990 byl důl prohlášen za kulturní památku a od roku 2013 je zpřístupněn pro veřejnost.
Pokračuji dál na západ. Zatímco jsme tu měli nejmladší přírodní jezero v Česku, tak teď naopak jedu kolem největšího umělého jezera České republiky. Jezero Medard vzniklo jako projekt rekultivace a revitalizace území po těžbě uhlí v bývalých lomech Medard a Libík, které se postupem těžby spojily v jeden, později nazývaný Medard–Libík. Samotná těžba v této lokalitě byla ukončena 31. března 2000. S napouštěním jezera vodou z Ohře se začalo v roce 2010. Celková rozloha jezera je 494 ha a maximální hloubka dosahuje 50 m.
Ale to už jsem vlastně u cílového bodu této cesty - oficiálně vůbec první dálniční stavby na českém území. No, českém… U obce Třebeň jsou totiž dodnes v krajině patrné pozůstatky po výstavbě „Sudetské dálnice“ s původním označením A69, která měla zlepšit dopravní obslužnost Německem obsazených Sudet po Mnichovské dohodě. Měla vést z Německa okolo Chebu až k Liberci a odtud do Saska.
U Chebu bylo rozestavěno asi 20 kilometrů, stále ještě najdeme v krajině patrné zemní úpravy i některé betonové stavby. Oficiálně se začalo stavět 1. prosince 1938, ale 30. dubna 1942 byly práce ukončeny a již nebyly obnoveny. Na části původního tělesa jihozápadně od Chebu dnes vedou necelé čtyři kilometry silnice I/6 a některé části místních komunikací.
Tím ale výlet nekončí a zajímavých míst je ještě ke koukání dost. Trasa vede i kolem nového obrovského testovacího polygonu BMW, který vznikl na Velké podkrušnohorské výsypce. Na mopedistu s foťákem, který už má tou dobou za sebou skoro 208 km, se ale ostraha nekoukala moc důvěřivě, takže jsem raději hned pokračoval dál.
Cesta dále vede například kolem unikátní paroplynové elektrárny Vřesová, která byla zprovozněna v roce 1996. Její instalovaný výkon je 400 MW. Od Nejdku je to už ale pořádně do kopce a tady se skútr zapotí. Nebo ne? Vlastně ani ne, s kopci problém nemá a i ve stoupání se rozjede na zhruba 80 km/h. Spíše je jen cítit, že na výjezdy z ostrých zatáček do kopce by to chtělo silnější motor.
Motorka se ale ovládá velice lehce, tenhle skútr má fantastický podvozek. Lze udržovat vysoké tempo. Spíše vás bude štvát, že když se před vás dostane výletník kochající se krajinou, který na široké silnici jede prostředkem sotva 60 km/h, už v tom stoupání nemáte dostatečnou rezervu na svižné předjetí.
V Perninku je ve výšce 902 m n. m. druhá nejvýše položená železniční stanice v ČR. Bohužel tu zrovna provádějí stavební práce, takže tu moc fotit nešlo. Pro zajímavost - nejvýše položená železniční stanice v ČR je Kubova Huť s výškou 995 m n. m. na trati č. 198 ze Strakonic do Volar.
Na Klínovec se jede ještě přes Boží Dar, nejvýše položené město v ČR (1028 m n. m.) a rovněž třetí nejmenší město u nás (251 obyvatel k prvnímu lednu 2021). Nedaleko je rovněž Božídarský Špičák, s výškou 1115 m n. m. nejvyšší sopka (neaktivní) u nás.
Klínovec je s výškou 1244 m n. m. nejvyšší vrchol Krušných hor. A je to také nejvyšší místo, kam se v Česku zcela bez omezení a bez poplatku nebo nějakého zvláštního povolení dostanete svým vlastním motorizovaným dopravním prostředkem.
Byly by tu na všechny strany krásné výhledy, kdyby je neblokovali němečtí karavanisté, kteří se tu chovají, jako by jim to tady patřilo. Můžete jim to oplatit a obsadit nedalekou nejstarší visutou lanovku na Fichtelberg kousek za hranicemi. Z těch pár volných míst na Klínovci je ale opravdu hezký výhled. Případně sem musíte vyrazit hned ráno, kdy tu ještě není hlavní turistický ruch.
Měl bych zase raději natankovat, ale do Kadaně ještě s rezervou dojedu. Za Kláštercem nad Ohří lze jet kolem obří tepelné elektrárny v Prunéřově, kde je (spolu s Chvaleticemi) nejvyšší komín v ČR s výškou 300 metrů. Současně jsou tyto dva stejně vysoké komíny tepelných elektráren největší výfuky všech elektromobilů provozovaných u nás. To až vám zase bude nějaký politik tvrdit, jak je elektromobilita bezemisní…
Na náměstí v Kadani je taková kuriozita - nejužší ulice v Česku. Vznikla společně s tzv. „Katovou brankou“ na počátku 14. století a sloužila jako odpadní stoka i rychlá spojnice mezi hradbami a městským centrem. S šířkou v nejužším bodě jen 661 mm tu i někteří dobře živení jedinci budou mít problém. Jelikož má náš testovaný NMax šířku 740 mm, tak by tudy neprojel.
Trasa pokračuje kolem největšího hnědouhelného dolu a zároveň největšího povrchového lomu u nás. Důl Nástup Tušimice v Mostecké pánvi ročně vyprodukuje zhruba 13,5 milionu tun hnědého uhlí především pro tepelné elektrárny. Jeho rozšíření si vyžádalo přeložku tratě z Žatce do Chomutova, čímž v roce 2007 vznikl svého času s délkou 1 758 metrů nejdelší železniční tunel v ČR, než ho překonal Ejpovický tunel s délkou 4 150 metrů otevřený v roce 2018.
Nelze minout ani vodní nádrž Nechranice s nejdelší sypanou hrází v ČR. Její délka je 3 280 metrů a je dokonce nejdelší hrází tohoto typu ve střední Evropě. Nechranická přehrada leží na řece Ohři, zprovozněna byla v roce 1968 a svoji rozlohou 1 338 ha je pátá největší v ČR.
Nedaleko jsou Libědice, které budou mít rádi všichni motorkáři, co nechtějí jezdit v dešti. Libědice jsou svou polohou v tzv. „srážkovém stínu“ Krušných hor totiž místem s nejnižším průměrných ročním úhrnem srážek v Česku (jen asi 410 mm za rok). Opakem je Bílý Potok na Liberecku s ročním průměrným úhrnem srážek 1705 mm. Pokud si vzpomenete na Odlezelské jezero v úvodu, tak tam spadlo 25. 5. 1872 za hodinu a půl 237 mm srážek.
Cestou zpět se ještě zastavím u zámku Krásný Dvůr, kde mají nejstarší a největší „anglický park“ u nás. Novogotický templ s vyhlídkovou plošinou je nejstarší rozhlednou na území České republiky. V roce 1796 ji nechal postavit Jan Rudolf Černín. Kdo má rád procházky po zámeckých zahradách, měl by sem zavítat. Motorku ale musíte nechat venku.
Ještě jsem byl zkontrolovat probíhající stavbu nového úseku dálnice D6, jehož otevření bychom se měli dočkat v září 2025. Celá dálnice D6 až do Chebu má být hotová v roce 2029.
Jen pro zajímavost, nejstarší úsek této dálnice byl zprovozněn v roce 1986 a původně měla být v celé své délce až k hranicím s Německem dokončena do roku 1998. Tak se třeba o více než 30 let později dočkáme.
Ještě jsem to mohl vzít třeba přes Smečno a podívat se na zdejší nejstarší varhany na území ČR, ale ty jsem už viděl kdysi při povinné školní exkurzi a to mi stačilo. Zamířil jsem tedy domů a těch dnešních 400 km urazil čistého času jízdy za rovných sedm hodin.
Dle aplikace Yamahy jsem ujel přesně 397,8 km za sedm hodin a nula minut, včetně přestávek to bylo 8 hodin a 39 minut. Na skútru se podařilo dosáhnout nejvyšší rychlosti 109 km/h. Signalizovaná průměrná spotřeba 2,7 l / 100 km zhruba odpovídá tomu, co skútr zbaštil. Při ceně 36 Kč za litr by tak šel takový výlet absolvovat za méně než 400 korun. To víc člověk „prožere“ na těch zastávkách, když si na každé pumpě koupí kafe, limonádu a párek.
I když jsem toho měl po sedmi hodinách v sedle dost, spíše mě unavovalo odpolední horko. Vlastně bych klidně mohl jezdit dál. Tento skútr má překvapivě slušné sedlo a díky jeho velikosti a velkým nášlapům si lze poposedat do pohodlnější polohy, dát si nohy pod nebo před sebe a často měnit pozici tak, aby člověk neztvrdnul v jedné poloze. Vlastně jsem byl méně dobitý, než kdybych jel na nějakém větším sportovním naháči.
Skvělý skútr, který zvládá i velké výlety
Byl jsem k tomu ze začátku dost skeptický, ale nakonec mi vlastně bylo líto, že jsem si tu trasu ještě tak o 150 až 200 km nenatáhl. Určitě by to šlo zvládnout, času a světla bylo dost. Skútr má výkonu akorát, udržuje tempo s okolním provozem a překážet vám budou jen „kochači“, kteří jedou prostředkem zhruba 70 km/h, takže už nemáte moc místa a hlavně výkonu na to, abyste je snadno předjeli. To vám pak sice může řidič ukazovat, že vás pouští, ale v kopci ho v takové rychlosti se stopětadvacítkovým skútrem prostě už nedáte.
Celkově jsem ale překvapený, jak snadno jde taková celodenní etapa na malém skútru zvládnout. Yamaha NMax 125 má vynikající podvozek (mám zadní pružiny nastavené pro větší tuhost), účinné brzdy a ergonomicky je to skútr zdařilý, takže se s ním jezdí moc příjemně a jezdec netrpí. I nastavení motoru a převodovky je ideální pro svižné přesuny mezi vesnicemi po okreskách, kde aut moc nepotkáte a máte více prostoru. Přesto je skútr velice pružný i v městských rychlostech, pružnost mezi 20 a 60 km/h je vynikající.
Jakkoli se dá s tímto skútrem „letět“ i s plynem na doraz po hlavním tahu, přece jen to tempo s tachometrovou stovkou už není moc komfortní. Hlavně máte pořád za zadkem nalepenou dodávku nebo někoho jiného. Co si budeme nalhávat, na rovné, široké, přehledné silnici prostě těch dovolených devadesát nikdo normálně nejezdí.
Ale abych to uzavřel. Překvapilo mě, jak příjemný tento skútr na celodenní velkou etapu několika set kilometrů je. Zvládá to s přehledem, nejeví známky únavy (ani v táhlých stoupáních s plynem na doraz motorka ve vysokých okolních teplotách nevaří) a klidně by jezdil do noci. Výkon je zcela dostatečný a za brzdu nebudete, pokud se tedy nerozhodnete soutěžit s dodávkou o první místo v kopci hlavního mezinárodního tahu.
Tento skútr se tak dá zcela bez obav používat vlastně i jako velká motorka na celodenní výlety. Extra řidičák si tak dělat nemusíte a tu svobodu pohybu si můžete užívat i tak. Ale musím vás varovat. Začne vás to bavit, takže nakonec si stejně „papíry“ na motorku uděláte a pravděpodobně pak koupíte nějaký silnější stroj. Klidně i s automatem. Ale nemyslím si, že byste podobný výlet zvládli na velké motorce rychleji. Ono to totiž jen o té rychlosti není.