Hlavní obsah

Top 9: Ty největší propadáky za poslední dvě dekády

Foto: Aston Martin

I vyhlášené automobilky občas klopýtnou. Tato auta nemusela být nutně špatná – jen zkrátka přišla ve špatnou dobu, případně se nepodařilo zacílit na správný okruh zájemců. A potom tu byla i taková, která se vážně nepovedla…

15. 8. 2019

Chybami se člověk učí. I pád na hubu je pohyb kupředu. Stará pravda zkrátka říká, že občas je třeba udělat nějakou chybu, aby se člověk poučil – jsme koneckonců jen lidé. Své o tom ví i některé automobilky, a to i ty, u kterých by člověk přešlap ani nečekal. No, a jsou tu i automobilky, které tu samou chybu udělaly hned dvakrát po sobě – že, Renaulte?

Článek

Některá z těch aut měla okořenit nabídku automobilky. Některá z nich měla jen chytře zaplnit díru na trhu – ale prostě to neklaplo. U dalších si možná inženýři řekli: „Je to neotřelé, tak to zkusíme“. A u některých si člověk pro změnu říká „Proboha, proč?“ Zde je výběr devíti „nejlepších“ propadáků, které nám automobilový průmysl za posledních zhruba deset až patnáct let dal. A pokud snad některé z nich potkáte na silnici, je to takový malý zázrak.

1. Opel Adam Rocks (2014-2015)

Opel chtěl modelem Adam hlavně pozvednout image značky. Fiat má 500, zatímco Mini má Cooper, a tak Opel přišel s Adamem. Což je v pořádku a do jisté míry se to i podařilo – míra individualizace je u modelu obrovská, přičemž vznikly i designové verze v omezených sériích inspirované například Bryanem Adamsem nebo Valentinem Rossim. Jenže pak se v Rüsselsheimu rozhodli z malé stylovky udělat kompaktní mini-crossover tím, že zvýšili světlou výšku a přidali nějaké ty rádoby terénní plasty. To už však moc nefungovalo…

2. Mercedes-Benz třídy R (2010-2015)

R-klasse jako „royal“, tedy královská třída. Jeho design byl přinejmenším kontroverzní – časopis Top Gear jej kdysi přirovnal k nateklému hrochovi. Škoda, protože v Česku bylo „eRko“ poměrně dost oblíbené. Mercedes se domníval, že se třída R sveze na vlně, kterou rozbouřila třída M, avšak chyba lávky. Šestisedadlové luxusní MPV vydrželo ve výrobě úctyhodných deset let, prodejní čísla však nebyla dvakrát přesvědčivá. Situaci nezachránila ani osmiválcová verze AMG (2007-2010), ani facelift v roce 2010.

3. Lotus Europa (2007-2010)

Lotus je známý svými skvěle řiditelnými a lehkonohými sporťáky. Jednou se však v Norfolku pokusili oprášit jméno klasického modelu tím, že Elise oblékli do větší a konzervativnější karoserie. A protože už nešlo o puristický Elise, přidali také koberečky a lány kůže. Necelé čtyři roky poté se však model Europa definitivně odebral do učebnic dějepisu.

4. Renault Vel Satis (2002-2009)

Velká francouzská auta nikdy nebyla vyloženě prodejními trháky. Ale Renault měl Espace, a ten se prodával dobře. Jenže pak si řekli, že by bylo fajn jej zkřížit trochu s Lagunou a trochu s Méganem, domníváme se. Vyrobilo se sice 62 tisíc kusů, ale za 7 let ve výrobě to není nic závratného. Uznejte sami – vzpomenete si, kdy jste naposledy potkali Vel Satis? Moc jich nejezdí, že? Přiznám se, že jsem jeden viděl, když mi bylo osm, to zrovna šlo o novinku… Na britských ostrovech to bylo dokonce ještě horší – odtamtud se Vel Satis stáhl po pouhých třech letech se zhruba tisíci prodanými kusy.

5. Opel Meriva OPC (2006-2010)

Byly doby, kdy Opel aplikoval OPC-kúru snad na každý model, od Corsy až po MPV Zafira. A došlo i na Merivu. Pod kapotu nenápadného mini-MPV nacpali úderný 1,6l turbomotor o výkonu 180 koní, což zní vlastně i docela rošťácky, ale osud měl jiné plány. A to i přes to, že dělala „stovku“ za osm vteřin.

6. Chevrolet SSR (2003-2006)

Pokud jde o propadáky, Chevrolet SSR bude jistě někde na stupních vítězů. Pick-up s velkým žíznivým motorem a pevnou skládací střechou možná na papíře zní zajímavě, ale realita byla jiná. Nepomohly ani podprůměrné terénní  schopnosti – což by pick-up však mít měl v míře spíše nadprůměrné. Ba co víc, Chevrolet tehdy musel dokonce propouštět lidi. Po třech letech pak uznal porážku.

7. Aston Martin Virage (2011-2012)

Zaskočilo vás, co tu dělá skvělá DB9, vlajková loď Astonu? A na druhý pohled vás zarazila ta přední světla z modelu Rapide? Dobrá poznámka, protože v podstatě o nic než o DB9 s jinými světly a mírně zvyšeným výkonem nešlo. Věděli jsme to všichni, věděl to vlastně i Aston. Na obranu výrobce nutno podotknout, že myšlenka nebyla nejhorší – Virage měl dokonale zaplnit mezeru mezi stálicí jménem DB9 a opulentním DBS. Jenže podle zákazníků to tak dokonalý nápad nebyl. Virage se tak uložil k věčnému spánku po pouhých 18 měsících.

8. MG XPower SV (2003-2005)

V MG si zkrátka chtěli splnit klukovský sen a postavit opravdové superauto. Svým způsobem mělo i něco do sebe, a dokonce i v pořadu Top Gear ho tehdy jistý pan Clarkson poměrně chválil, ale nebylo to tak úplně ono. Částečně to bylo proto, že tento Frankenstein byl postaven na zastaralém šasi od Italů a dýchavičném 4,6l osmiválci ze staršího Mustangu. Je sice pravda, že si s ním při finálních pracích v Anglii pořádně pohráli, na potenciální rivaly v podobě BMW a Porsche to však bylo zkrátka málo. Popravdě, nazvat MG SV Frankensteinem vlastně ani není tak úplně hyperbola – kromě mišmaše pod kapotou byly i panely karoserie seskládány ze všemožných dílů od Fiatu, třeba přední světla jsou z Fiatu Punto, ta zadní pocházejí z Fiatu Coupé. MG v té podobě, jak ho známe, nedlouho poté zaniklo.

9. Renault Avantime (1999-2003)

Zdá se, že v Renaultu se opravdu řídí starým dobrým pořekadlem, které jsme si osvěžili na začátku. Po neúspěchu s Vel Satisem to v Boulogne-Billancourtu zkusili znovu. Tentokrát však překonali mírně řečeno podivuhodnost Vel Satisu tím, že její stupeň zvýšili z 9 rovnou na 11. Vidíte správně, toto výrazné a sebevědomě vyhlížející MPV má pouze dvoje dveře, tak jako kupé. Na druhou stranu, nelze Francouzům upřít, že by u jeho výroby nepřemýšleli – dveře totiž měly chytré dvojité panty, díky kterým se dalo pohodlně nastupovat i ve stísněných parkovacích domech a podzemních garážích. Nebylo v zásadě špatné, jen bylo zkrátka trochu moc neobvyklé a lidé si na něj nemohli zvyknout – jen si představte, že by výrobce Prim začal vyrábět hodinky, jejichž číselník by začínal třeba sedmičkou – také by se to asi úplně neujalo… Zajímavé je, že se Avantime prodával i s třílitrovou benzinovou V6...  tato verze by snad jednou mohla být i klasikou.

Dlužno podotknout, že výrobci to nemají zrovna jednoduché. Lid se chce sice odlišovat, na druhou stranu však ne příliš, což může potvrdit třeba právě Avantime – kdoví, třeba tato auta jen přišla ve špatnou dobu, třeba ji zkrátka předběhla až moc. Dalo by se říci, že žádné z nich vlastně nebylo špatné – snad s výjimkou toho Chevroletu –, ale jak praví další stará pravda: cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

autowebAUTOWEBaUtOwEb