První sporťák Datsun Z prošlapal cestičku japonským autům nejen v Americe. Jezdí skvěle a ještě lépe vypadá!

Ano, já vím, ideální by bylo mít tu první model, ikonický Datsun 240Z, ale ten je drahý a vlastně horší než modernizovaný 260Z prodávaný od roku 1974 (v USA jen a pouze v tomto roce). Alespoň technicky, protože velmi čistý design Yoshihika Matsua (konzultantem byl i Albrecht Graf von Göertz) zvětšení objemu motoru nijak nepoznamenalo. Naštěstí, chtělo by se říct, protože zetko z roku 1976 s dlouhou kapotou a svažující se zádí vypadá v této evropské verzi prostě fantasticky. Hlavně v naší dvoumístné verzi, která je hezčí než větší a delší model 2+2, o kterém jsem psal posledně. Jako „wow“ automobil Datsun skvěle zapadl mezi konkurenci od Jaguaru, Porsche nebo Alfy Romeo. Navíc byl spolehlivější a levnější.

Nástupce modelu Fairlady Sports prostě vypadá parádně, ale chvíli se oba modely vyráběly souběžně. Třídveřové kupé je více GT než předchůdce, přesto je ale stále dobrým sportovním autem. Prosadil si jej Yutaka Katayama, prezident americké pobočky. Právě tam Datsun slavil úspěch, protože se prodával za podobné peníze jako MGB GT, které proti zetku působilo zastarale. Na auto dokonce vznikaly pořadníky, protože dealeři nestíhali pokrýt poptávku. Typ 260 měl hezčí nárazníky, celkem dost chromu a jiná zadní světla v černě lakovaném zadním čele. Nad ním je gumový spoiler tvarovaný jako kachní ocas. Na C-sloupku je stylizované logo s písmenem Z. Z jako Zenit, tedy vrchol nabídky japonské značky.

Datsun ale vylepšil víc věcí než jen motor, o kterém si povíme něco později. Mezi další změny patří například upravené ovladače topení, s nimiž se lépe manipuluje a jsou na dostupnějším místě. I výdechy jsou moc hezky tvarované. Změněná je i přístrojová deska a výplně dveří. Budíky jsou utopené v hlubokých výřezech, takže je nikdy příliš neosvítí slunce. Sedadla jsou pohodlná a velmi nízko, takže sedím s nohama nataženýma před sebou v pozici velmi blízké té ideální. Koukám na dlouhou kapotu a výhled do stran neruší tlusté sloupky.

Podélně umístěný dvanáctiventilový šestiválec L26 SOHC s hliníkovou hlavou o objemu 2,6 litru vpředu pohání pouze zadní kola a má nádherně hutný zvuk. Krmí jej dva karburátory Hitachi SU a je spojený s pětistupňovou manuální převodovkou, která má trochu gumový chod v kulise. Datsun nabízel i třístupňový automat, ale manuál je v něm vážně o hodně lepší. Při každém přeřazení jemně kovově cvakne. Výkon je 139 koní (104 kW) v 5 200 otáčkách dle metodiky SAE, ale setkat se můžete i s údajem 165 koní (123 kW) v 5 600 otáčkách. Maximální točivý moment je 213 Nm ve 4 400 otáčkách. Auto zrychlí na stovku za 8 sekund a jede až 204 km/h, průměrná spotřeba by se měla pohybovat kolem 8,4 litru na každých 100 kilometrů. Pod deset se ale vejdete prakticky vždy.

Zetko má nezávisle zavěšená všechna čtrnáctipalcová originální litá kola a podvozek naladěný překvapivě pohodlně a přitom i sebejistě. Přední náprava McPherson s kotoučovými brzdami a stabilizátorem pochází z velkého sedanu Laurel C30, vzadu jsou na Chapmanově nápravě bubnové brzdy. Proti staršímu typu 240Z má více výztuh, takže je tužší a jistější. Hmotnost se pohybuje na hodnotě 1 295 kilogramů, 52 % připadá na přední nápravu. Hřebenové řízení bez posilovače má nádhernou odezvu a hned mi přijde, že v autě sedím už roky. Tak snadno splynete v jeden celek a brzy zvládnete jet sebejistě a rychle. Brzdy jsou vpředu kotoučové, vzadu bubnové, pneumatiky jsou zase úzké a s vysokou bočnicí.

Nissan dále pokračoval s ještě silnějším modelem 280Z a definitivně výrobu první generace S30 ukončil v roce 1978. Pak se objevila druhá generace 280ZX s interním označením S130. Typ 260Z se na některých trzích konce výroby dočkal také, někde byl vystřídán ještě předtím výše zmíněným typem 280Z. Pak přišly dvě generace 300ZX už pod značkou Nissanu a po nich typy 350Z, 370Z a nyní už jen Z. Celkem bylo vyrobeno 622 649 kusů modelu 260Z. A víte, jak to je, staré Porsche 911 by chtěl skoro každý, ale v datsunu můžete být za fajnšmekra.

Značka Datsun sice dnes stále existuje, ale vyrábí lowcostové sedany pro asijské a africké trhy. Není to smutné? Vždyť právě Datsun a jeho zetko byl tím japonským autem, které ostatním prošlapalo cestičku do USA (i představení proběhlo na autosalonu v New Yorku) a také do celého světa. Zákazníky přesvědčil výbornými jízdními vlastnostmi, sexy designem a vyhlášenou spolehlivostí.

Prodejní úspěchy a výhry na afrických rallye a okruzích v sedmdesátých letech zetku už také nikdo neodpáře a nejspíš příjemně dostane i vás, pokud se s ním svezete. Jízdní vlastnosti připomínající auta z šedesátek v tom nejlepším slova smyslu snad vynahradí i boj s korozí, problematické synchrony na druhém a pátém rychlostním stupni a praskající povrch palubní desky. Ceny se pohybují od 700 tisíc do 1,1 milionu korun.