Ojeté Volvo XC70 s pětiválcovým dieselem je poklad, který najede klidně milion kilometrů

Velké rodinné kombíky jsou stále vyhledávaný artikl na trhu ojetin, a to i přes to, že se dnes preference přesouvají k SUV. Kdo potřebuje opravdu praktické a univerzální auto, má pořád z čeho vybírat. Vedle běžných značek lze nakupovat i „prémiovky“ a je to vlastně jen o vašem rozpočtu. Koupíte ojetinu za sto tisíc, ale i za milion a půl.

Vozy kategorie kombi nikdy neměly za úkol zvyšovat společenský status, obvykle jste si je vybírali jako racionální řešení: chci kvalitní, praktické a hlavně pohodlné auto, které také bude mít nějakou úroveň a slušný motor. A pokud potřebujete i větší univerzálnost se zvýšeným podvozkem pro případné jízdy i mimo zpevněné cesty nepohrdne, pár zajímavých možností na trhu je. Tak se na jednu takovou pojďme podívat.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Volvo XC70 s legendárním naftovým pětiválcem 2,4 l o výkonu 120 kW s automatickou převodovkou a pohonem všech kol. Vůz z roku 2012 měl v době testu najeto 212 000 km a prodejce za něj chtěl 249 000 Kč.

Modelů XC70 v inzerci zase tolik není, ale mimo bazary se podívejte i do soukromých inzerátů a poptejte se známých. Tato auta často mění majitele jen na doporučení a do inzerce vůbec nejdou. Nejlevněji koupíte XC70 klidně za sto tisíc, bude mít tento legendární diesel, ale opravdu brutální nájezd, klidně kolem půl milionu kilometrů.

V nabídce bazarů jsou běžně kusy se zhruba 250 000 km, bát se jich však nemusíte, protože tahle auta zvládnou mnohem víc. Rozpočet do 300 000 Kč pak stačí na slušné auto s ověřeným původem a aspoň nějakou historií. Kdybyste nutně nemuseli mít XC70, tak nabídka kombíků V70 je přeci jen větší. A technicky jsou to prakticky stejná auta.

A jak si XC70 stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Volvo XC70 z roku 2012 s osvědčeným naftovým motorem 2,4 l, pohonem 4×4 a automatickou převodovkou plně potvrzuje postřeh z testu – na to, jak je to už staré auto, jezdí pořád mimořádně příjemně. V cenové hladině kolem 249 000 Kč v hotovosti, respektive s akční cenou 204 000 Kč při využití financování, se dnes na trhu ojetin rozhodně nejedná o běžné masové zboží. Zachovalé kousky s nájezdem okolo 200 tisíc km jsou na českém trhu spíše vzácností a v autobazarech se dlouho neohřejí. Typickými zákazníky pro tento model jsou aktivní rodiny, chalupáři nebo lidé z horských oblastí. Ti u vozu nejvíce oceňují pověstnou skandinávskou bezpečnost, robustní podvozek, skvělý komfort na dlouhých trasách a samozřejmě nadprůměrný zavazadlový prostor. Pětiválcový motor je navíc mezi znalci vysoce ceněn pro svou mechanickou odolnost a dlouhověkost. Pokud se podíváme na dostupné alternativy ve stejné cenové kategorii, evropskou konkurencí v segmentu zvýšených kombi může být Volkswagen Passat Alltrack, Audi A4 Allroad nebo japonské Subaru Outback. Volvo však proti nim úspěšně staví svou specifickou prémiovou image a pocit nezničitelnosti. Z hlediska servisu je síť v České republice velmi dobře dostupná a náhradní díly nepředstavují problém. Údržba pětiválce je sice mechanicky přímočará, avšak kvůli pokročilému pohonu všech kol a celkově prémiovému charakteru vozu je nutné počítat s tím, že provozní náklady mohou být o něco vyšší než běžný český tržní benchmark reprezentovaný standardními rodinnými kombíky. V Auto ESA si uvědomujeme, že nákup takto komplexního vozu vyžaduje maximální jistotu. Proto každé auto z naší nabídky prochází důkladnou předprodejní kontrolou, během níž prověřujeme více než stovku technických i právních parametrů. Zákazníkům tak garantujeme bezpečný nákup, což potvrzuje i náš status prvního a jediného prodejce ojetin v ČR s prestižní certifikací kvality od TÜV NORD GROUP.“

Testované Volvo XC70 je ještě z doby, kdy se jednalo o uživatelsky přívětivá a hlavně pořádná auta. XC70 možná nemohlo soupeřit s německou prémiovou trojicí v dynamice a ovladatelnosti, ale ta snaha o nesportovnost u něj vlastně byla vždycky velice sympatická. Když ho berete jako velké, praktické a hlavně pohodlné rodinné auto, funguje náramně.

Pomalejší řízení a houpavý podvozek tak určitě nikomu vadit nebude. Auto navíc zdárně žehlí rozbité české silnice a poradí si i s lehčím terénem, typicky polní cestou k chatě. Jen je potřeba myslet na to, že vyložený off-road XC70 není, tak si hlídejte světlost, ať na spodku nic neurvete o kámen. Dokonce se dají dokoupit i zesílené ochranné prvky na spodek auta, abyste s ním mohli do náročnějšího terénu.

Uvnitř je to typické Volvo tehdejší doby – uklizený design, přehledné přístroje, velká tlačítka a lacinější plasty na místech, kam se nedíváte a nesaháte. Po vyšších nájezdech tahle auta uvnitř klasicky povrzávají a skřípou a kůže na sedačkách už nese stopy používání, ale většinou tu vždy vše důležité funguje. Dost však záleží na minulosti konkrétního vozu a pokud sloužil jako přepravník stavebního materiálu nebo psů, bude to podle toho uvnitř vypadat.

Jako rodinný přepravník je tahle XC70 vážně skvělé auto. Do kombíku se vejde celá domácnost a na místo vzadu si určitě nikdo stěžovat nebude, ani dospělí na delší cestě k moři. Navíc se silným pětiválcovým dieselem v kombinaci s automatem je překonávání dlouhých vzdáleností hračka. V autě je poměrně ticho a i když motor jako takový je hlučnější (hlavně při akceleraci), má aspoň nezaměnitelný brumlavý zvuk. Podle zvuku poznáte zaručeně jen dvě auta - starou škodovku a Volvo s naftovým pětiválcem. Spotřeba se dá na delší trase udržet kolem 7,5 l/100 km, s rakví na střeše to po dálnici znamená tak 8,5 až 9 l/100 km.

A jak je na tom teď po letech XC70 se spolehlivostí? Přeci jen už má za sebou nějaký věk a hlavně nájezd. Naštěstí to pořád může být ještě dobré auto, musíte si ale pohlídat dost věcí a k údržbě přistoupit trochu proaktivně. A nemusí to stát ani moc peněz (aspoň tedy na poměry této kategorie aut).

Pod kapotou je tady legendární naftový pětiválec 2,4 l. Základní mechanika motoru je velmi odolná a spolehlivá, takže pokud je v něm dostatek oleje a chováte se k němu za studena rozumně, vydrží neuvěřitelné nájezdy. Tři sta tisíc kilometrů pro něj nemusí nic znamenat, tyhle motory mohou být i po půl milionu kilometrů bez známek nadměrného opotřebení vnitřností.

Blok je sice hliníkový, ale vložky válců ocelové a případně snadno opravitelné. Bohužel v průběhu let začalo přibývat složitostí, které si vyžádaly emisní předpisy. A ty přinášejí asi největší rizika. Zhruba do roku 2006 byly tyto motory prakticky bez problémů, potom už to tak jednoduché nebylo. Základ je však pořád velmi odolný.

Známé jsou zlobivé vířivé klapky v sání ochromené především nánosy sazí (celé sací potrubí stojí 13 577 Kč), nefunkční elektronická regulace turbodmychadla a problémové vstřikovače. Asi nejchoulostivější součástí byl pohon pomocných řemenů příslušenství, dokonce na to byla i svolávací akce pro vozy z let 2007 až 2010. Hrozilo, že když pomocný řemen praskne, vezme s sebou i hlavní rozvodový řemen a motor se potká. Pro zajímavost, kompletní motor bez palivového vedení stojí 248 371 Kč.

Sada pomocného řemene s napínací kladkou stojí kolem 3 500 Kč a na výměnu má servis necelou hodinu, sada hlavních rozvodů s ozubeným řemenem včetně vodní pumpy stojí okolo 5 000 Kč, na výměnu má servis dvě a půl hodiny. Pomocný řemen má interval výměny 90 000 km, rozvodový řemen 180 000 km. Pokud nemá auto zcela transparentní servisní historii, je potřeba tohle všechno vyměnit hned preventivně. Pak máte na dlouhé roky klid.

Vršek motoru je velice odolný a rozborka kusů s více než 300 000 km často ukazuje zcela minimální opotřebení vaček. Případná vadná hydraulická zdvihátka ventilů (1 019 Kč/kus) jsou jen důsledkem opožděných výměn oleje, kdy se ucpou karbonem. Takže na charakteristické klepání pozor. Jde to řešit, ale musí se to řešit včas, ať motor nevyndá ventil do válce.

Tady je to opravdu jen o pečlivosti údržby a případném řešení rodících se problémů (na které má po velmi vysokém nájezdu nárok každé auto). Základní servisní interval je roční s limitem 30 000 km pro prohlídku a výměnu oleje. V motoru je 5,9 l oleje SAE 0W-30 ACEA A5/B5 a u ojetin s vyššími nájezdy doporučujeme zkrátit interval na maximálně 20 000 km. Jestli jezdíte často krátké trasy, tak hlídejte hladinu oleje a interval zkraťte klidně na 15 000 km. Snažte se ale krátké trasy eliminovat, neboť se pak špatně regeneruje částicový filtr a hrozí, že se začne olej ředit naftou (tady se filtr regeneruje klasicky dostřikem nafty v rámci pracovního cyklu motoru).

Po dvou letech nechte vyměnit brzdovou kapalinu a také kabinový a sací filtr. Po čtyřech letech nebo 60 000 km je doporučené vyměnit olej v automatické převodovce (obvykle při výměně vytečou jen asi tři litry (ze sedmilitrové náplně), používá se olej vyhovující normě VOLVO 31256774). Samotný automat je spolehlivý, včasný olejový servis mu rozhodně pomůže k ještě větší dlouhověkosti. Kompletní převodovka stojí 161 300 Kč (bez marže servisu) a měnič točivého momentu 43 397 Kč, takže celek se už asi nikomu nevyplatí u ojetiny za 250 tisíc měnit.

Spolu s tím je u čtyřkolek dobré vyměnit necelý litr oleje (norma VOLVO 31367940) v zadní mezinápravové spojce. Na tohle se zapomíná, protože to není ve standardním servisním plánu. A také nechte preventivně vyměnit olej v zadním diferenciálu. U mezinápravové spojky pak rádo odchází čerpadlo oleje (kód chyby P1889) a převodovka nespíná. Nové čerpadlo stojí 9 334 Kč, celá mezinápravová spojka pak už hrozivých 84 489 Kč. Takže zase: pokud není historie vozu zcela transparentní, nejprve vyzkoušejte funkci čtyřkolky (jestli se zadek vůbec připojí) a nechte olej ve spojce vyměnit. Nefunkční čtyřkolce se obloukem vyhněte.

Co ještě v rámci údržby hlídat? Z těch provozních věcí termostat (sada pro jeho opravu stojí 3 103 Kč), ať se diesel ohřeje a regeneruje DPF. U zmíněného DPF (stojí 38 080 Kč) občas zlobí čidlo diferenčního tlaku za 2 763 Kč. Vodní pumpa (samostatně za 4 197 Kč) se mění s rozvody. Občas u starších aut odejde EGR ventil (15 584 Kč) anebo netěsní jeho chladič (16 262 Kč). Pozor při výměně vstřikovačů – musí se objednat správný typ na konkrétní motor (dle typu kus kolem 12 000 Kč). Turbodmychadlo je tu odolné, nové stojí tučných 39 557 Kč. Spíše odejde jeho regulace.

Jak už je XC70 starší a hodně ojeté auto, objevit se toho samozřejmě může dost, zejména netěsnosti provozních kapalin. Servisních a svolávacích akcí tu také bylo „pár“. Docela často ojetinám svítí kontrolka airbagu, což nejčastěji bývá jen vadný snímač nárazu. Pokud z ničeho nic nelze nastartovat, budou to nejspíše vadné spoje spínače zapalování. Pokles výkonu a rozsvícení kontrolky motoru spolu s uloženou chybou P0299 zas bývá vadný snímač plnícího tlaku u mezichladiče.

Zajímavé je, že ceny originálních náhradních dílů se moc neliší od cen u prvovýrobců a v některých případech jsou dokonce nižší. Automobilka se tak s naceněním dílů, které koupíte i jinde, nezbláznila. Horší to začíná být s dostupností dílů (i v druhovýrobě), pokud jde o karoserii. Tato auta jezdí hodně a zásoba komponent na trhu klesá, jak je lidi rozbíjejí.

Díly se stále dají sehnat, lze se však obávat, že brzy začnete být odkázáni jen na různá vrakoviště. To u více než patnáctiletých aut není zas tak neobvyklé. Kapota stojí 24 439 Kč, přední dveře 27 391 Kč, přední blatník 15 566 Kč. Ceny to sice nejsou brutální, ale vysoké jsou, takže zvažte nějaké slušné pojištění. Také pozor na korozi, hlavně na podvozku a exponovaných místech karoserie. Tato auta bývají extrémně vytěžovaná a už to na nich zkrátka bývá vidět.

Zvednutý kombík XC70 už má sice svůj věk, ale je to pořád skvělé praktické rodinné auto sázející hlavně na použitelnost a komfort. Naftový pětiválec pod kapotou je legenda a při dodržování servisních zásad to umí být až neuvěřitelně spolehlivý motor. Bohužel mnoho ojetin má velké mezery v servisní historii a vytěžování na nich bývá dost vidět. Ovšem když budete mít štěstí a narazíte na nevybydlené auto s pečlivě orazítkovanou serviskou, nelze takovou ojetinu rozmlouvat, ani když už má docela dost najeto. Jen je škoda, že tohle Volvo pomalu spadá do kategorie aut „levný dělník na stavbu a na dojetí“, takže mu pak lidé nevěnují péči, kterou si zaslouží.