Hlavní obsah

Shooting brake: Když z nepraktického kupé postavíte kombík

Foto: Archiv redakce
15. 1. 2019

Sportovní kupé jsou sice krásná a řidičsky vzrušující, mají však (oprávněnou) pověst nepraktických aut. Jenže, co když vážně nechcete skočit do něčeho nudně spotřebního, přestože potřebujete trochu místa navíc? Pak pro vás může být řešením auto s karoserií typu shooting brake. Připravte se však na to, že jich není mnoho…

Článek

Shooting brake je v klasické automobilové hantýrce karoserie kombinující kupé (dvoudveřové sportovní auto) s prostornou zádí kombi. Dnešní marketingoví odborníci tohle označení nalepili i na sportovní kombíky (Mercedes CLS a CLA Shooting Brake nebo nová Kia Proceed), ale držme se původního významu.

Název Shooting Brake vznikl jako označení vozu upraveného pro lovy (aby bylo kam uložit pušky, lovecké psy a hlavně pak úlovek) a pochází ještě z dob kočárů tažených koňmi. V automobilovém smyslu jde pak o vůz ušitý na míru těm, kteří chtějí atraktivní kupé, ale občas potřebují do kufru strčit něco většího než pár tašek na víkend. Historie však ukazuje, že takových lidí mnoho není, takže i aut s karoserií shooting brake vzniklo povážlivě málo – většinou jde o zakázkovou výrobu v objemu jednotek, maximálně desítek kusů. O to víc jsou ale shooting braky cool! Podívejme se na pár těch nejzajímavějších…

Ferrari

Nápad na kupé-kombi na bázi Ferrari 330 se zrodil v hlavě Luigiho Chinettiho juniora, syna slavného závodníka a prodejce Ferrari. Základem se stalo 2+2 kupé Ferrari 330 GT poháněné 4,0 V12 „Colombo“ s výkonem 300 koní. S designovými návrhy pomohl Bob Peak a auto postavil sám Alfredo Vignale ve své karosárně. Bohužel to bylo jeho poslední dílo… A na rovinu, ne zrovna nejkrásnější. Auto mnohokrát měnilo majitele, chvíli ho vlastnil i samotný Jay Kay. I přesto, o jaký unikát jde a jaké měl slavné majitele, se loňského prosince prodalo v dražbě za „směšných“ 7 milionů korun.

Luigi Chinetti si později objednal ještě stavbu shooting brake na bázi modelu 365 GTB/4 (Daytona). Ten už vypadal o hodný kus lépe – pozoruhodná byla zejména otevírací boční skla, která umožňovala přístup do kufru. Vypadá to trochu jako skleněná rakev pro Sněhurku…

Praktičtější Ferrari si v roce 1995 přál i brunejský sultán a Ferrari mu ho rádo dopřálo. Na bázi kupé 456 GT s koncepcí 2+2 tak vzniklo plnohodnotné čtyřmístné a čtyřdveřové kombi. Pininfarina postavil celkem sedm kusů (s cenou kolem 1,5 milionu dolarů), sultán jich odebral rovnou šest. Kdo by taky nechtěl Ferrari v kombíku s 440koňovým 5,5 V12!

Foto: Archiv redakce

Elegance, exkluzivita, rychlost a praktičnost, to vše nabízí dvanáctiválcové 456 Venice

Další neobvyklý shooting brake, tentokrát dokonce závodní, má na svědomí designér Giotto Bizzarrini. Kompletně přestavěný model 250 GT SWB se proslavil především aerodynamickou zádí navrženou dle Kammových principů, aby si to mohl rozdat se silnějšími továrními speciály 250 GTO. Právě podle neobvyklé zádi se mu začalo říkat Breadvan, protože připomínal pojízdnou pec na chleba.

Foto: Ferrari

Nic podobného jinde neuvidíte, tohle je nefalšované aerodynamické šílenství

Samotné Ferrari postavilo auto s karoserií shooting brake teprve nedávno (2011) jako čtyřmístný silniční model FF s 660koňovým dvanáctiválcem a složitým pohonem všech kol, jehož faceliftovaná (tohle slovo by u Ferrari slyšeli neradi) verze je dnes stále v prodeji pod názvem GTC4Lusso (už má dokonce 690 koní).

Volvo 1800ES

Na bázi elegantního sportovního kupé vzniklo neméně elegantní sportovní kombi, na kterém se poprvé objevilo celoskleněné víko kufru (později se znovu objevilo u modelu 480 a C30). První návrhy stvořili Sergio Coggiola a Pietro Frua, oba však byly příliš futuristické. Nakonec vyhrál koncept designéra Volva Jana Wilsgaarda, a tak se v roce 1972 zrodila legenda. Bohužel s velmi krátkým životem – nová americká bezpečnostní a emisní nařízení platící od roku 1974 by si tehdy vyžádala větší úpravy, které Volvo nebylo u výběhového modelu ochotné realizovat. Nakonec tedy za pouhé dva roky výroby vzniklo skromných 8 tisíc exemplářů 1800ES.

Lamborghini Espada

Tvar její zádě z pera Marcella Gandiniho dnes působí nevšedně, ale v době svého představení v roce 1968 byl jako zjevení. Díky ní se ale do interiéru vmáčkli čtyři dospělí a nějaká ta bagáž. Lamborghini postavilo 1 217 vozů, čímž se Espada stala nejúspěšnějším modelem do rozšíření výroby Countache.

Lynx Eventer

První oficiální kombi Jaguaru přišlo až s X-Typem, tradiční britský úpravce Lynx je však stavěl již od roku 1982, a to na bázi kupé XJ-S. Nabízelo slušný zavazadlový prostor a více místa na zadních sedadlech, celé auto pak bylo podle Lynxu dokonce lehčí než výchozí kupé. Navíc Eventer vypadal po čertech elegantně, že? První verze měly 5,3 V12, auta postavená na faceliftu už měla 6,0 V12. Celkem vzniklo 67 vozů.

Porsche

Nedávno vyplul na světlo světa model 924 shooting brake postavený v DP Motorsport (vznikla tři auta, toto jediné s technikou 924 Turbo a 170 koní, momentálně je na prodej) nazvaný 924 DP Cargo. Ještě zajímavější je však unikátní koncept 928 s interním označením H50. Vznikl v roce 1987 a kromě přifouknuté zádě měl i delší rozvor, dvojici plnohodnotných zadních sedadel, a dokonce protisměrné zadní dveře (jako u Mazdy RX-8)! Karoserie se však moc kroutila, takže prototyp skončil na čtvrt století zavřený ve skladu a poprvé se veřejnosti ukázal až v Pebble Beach 2012. Asi aby bylo jasné, že Panamera má taky své kořeny… Nicméně ani tato 928 nebyla první – v USA vznikl unikátní 356 Kruezer, který vypadal trochu jako nejroztomilejší pohřebák na světě.

BMW Z3 Coupe

U BMW mu říkali kupé, ale vy už teď dobře víte, že je to shooting brake. Těžko říci, koho napadlo, dát zádi elegantní Z3 zrovna tvar krabice od bot, ale zrodila se tak legenda – Z3 Coupe bylo v nabídce pouze s motory 2,8i a 3,0i a také ve verzi M, celkem vzniklo méně než 18 tisíc aut (ve srovnání s 280 tisíci roadstery Z3).

Aston Martin

Možná budete překvapení, ale několik shooting braků vzniklo i na bázi sporťáků Aston Martin. Dokonce i přímo z nesmírně elegantní DB5! Objednal si ho sám zakladatel značky David Brown, protože ač měl DB5 velmi rád, nevešla se mu do něj výbava na polo ani lovecké pušky a psi a jeho automobilka mu ho ochotně postavila. DB5 v kombíku se ale zalíbila i dalším zákazníkům, jenže továrna na ně neměla volnou kapacitu pro zakázkovou výrobu, tak se stavby na přání Davida Browna ujala karosárna Harolda Radforda. Se složenými zadními sedadly měl kufr velikost 1,75 x 1,05 metru, a přesto auto stále dokázalo jet až 250 km/h. U Radforda nakonec postavili pouze 12 vozů (8 pravostranných a 4 levostranné). Dalších šest aut vzniklo u Radforda na bázi DB6.

Další dva shooting braky má na svědomí Bertone (dvoudveřový Jet 2 založený na DB9 z roku 2004 a čtyřdveřový Jet 2+2 na bázi sedanu Rapide představený v roce 2013), ani jeden se však nedostal do produkce. Výroby se dočkala až kreace Zagata založená na Vanquishi – vedle něj upravil i kupé, roadster a speedster.

Carrozzeria Touring Superleggera

Tato tradiční italská karosárna (založena roku 1926, skončila 1966 a znovu otevřela 2008) má ve své novodobé historii na kontě hned dvě auta s karoserií shooting brake. První kreací bylo Bellagio Fastback Touring, tedy v podstatě Maserati Quattroporte v kombíku. O dva roky později představili Bentley Flying Star, shooting brake postavený na kabrioletu Continental GTC s posvěcením samotného Bentley.

Ford Mustang Shooting Brake

Móda shooting braků se neomezuje jen na Evropu, svého času s podobným typem karoserie koketovali i tvůrci Mustangu. Chtěli navázat na velký úspěch horké novinky a vedle kupé Hardtop, kupé se splývavou zádí Fastback a kabrioletu s plátěnou střechou vznikly také designové studie verze kombi, které by mohly oslovit praktičtěji založené zákazníky. Ford však nakonec od této myšlenky upustil a dotáhnout studii do fáze výroby se nepodařilo ani karosárně Intermeccanica – vznikl jediný prototyp. Ten však inspiroval řadu domácích kutilů, kteří si v dílně postavili svou interpretaci.

Chevrolet Nomad

Inspirací pro úvahy o Mustangu v kombíku byl koncept Nomad od Chevroletu, tedy kombi verze Corvette C1, která se ukázala veřejnosti na Motoramě General Motors v roce 1954 a sklidila vellký úspěch. Do produkce se však dostala v podobě modelu Bel Air Nomad, protože tvůrci cítili, že tak má větší tržní potenciál. Nomad s karoserií shooting brake se připomněl ještě v roce 2004 ve formě konceptu, který si půjčil designovou inspiraci právě od verze založené na Corvette, jenže i když retro v té době frčelo, podobným autům od GM se moc nedařilo (úspěch neměl ani van HHR, ani pick-up/kabriolet SSR), takže na výrobu Nomada si už nikdo netroufl.

Pontiac Firebird Kammback

Hozený bumerang se GM brzy vrátil – byly to totiž právě práce Fordu na kombi variantě Mustangu, které přiměly designéry Chevroletu a Pontiacu navrhnout podobné verze Camara a Firebirdu. Nejzajímavější byl koncept Type K (Kammback) z roku 1977 postavený na druhé generaci Firebirdu – navrhl ho Bill Porter a dolaďoval samotný Pininfarina. Přístup do kufru otevíratelnými bočními okny jasně kopíruje 365 GTB/4 Shooting Brake. Type K se veřejnosti ukázal v roce 1978 a sklidil velké nadšení i od fanoušků Firebirda, bohužel výrobní náklady byly tak vysoké, že by si za ty peníze nikdo Firebird Kammback nekoupil, takže na sériovou realizaci nedošlo, vznikla pouze hrstka prototypů.

Callaway AeroWagen

Firma Callaway sama sebe nevnímá jako tunera, ale jako výrobce – a AeroWagen to potvrzuje. Základem sice je Corvette Z06 ještě posílená na 757 koní, ale u Callaway jí navíc vzadu postavili elegantní boudičku s nejmenším zadním sklem na světě. A rázem je tu aerodynamický kombík. Navíc pekelně rychlý.

Ne, shooting brake nedává valný smysl, protože té praktičnosti není o mnoho víc a při rychlé jízdě vám tašky s nákupem, lovecké pušky nebo lovečtí psi budou lítat po celém interiéru. Ale to nám vůbec nebrání je obdivovat, jsou totiž hodně cool!

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama