Parádní motorku od Triumphu koupíte i za dvě stě tisíc. A nemusí být jen pro začátečníky

Ačkoli se termín „scramble“ používal v souvislosti s motorkami už před druhou světovou válkou, přezdívkou scrambler se motorky obvykle začaly označovat až po ní. Zhruba v 50. letech, kdy se zlepšovala silniční infrastruktura a auta i motocykly už se začaly orientovat primárně na asfalt, začínaly na trhu chybět stroje určené pro jízdu v terénu.

Nadšenci si tak své silniční motorky upravovali. Zvedli podvozek i výfuk, aby se nepoškodil, doplnili pár ochranných prvků a měli vlastně univerzální motorku i do lehkého terénu. Zrodila se tak zcela nová kategorie motorek, které si nadšenci stavěli sami. Buď se prodávaly jen „standardní“ silniční stroje, nebo pak specifická endura a off-roadové motocykly, i když takové dorazily až někdy v 70. letech. Scrambler byl vždycky něco mezi tím.

Když fanoušci off-roadu přestoupili na endura (třeba na Yamahu XT500, což bylo jedno z prvních lehkých endur vůbec), scramblery vlastně skoro úplně zmizely. A byla to právě britská značka Triumph, která se snažila tuto tradici oživit a právě její motorky doma (a hlavně v USA) stály u zrodu tohoto fenoménu. V roce 2006 přišel nový model Scrambler, což byl vlastně typ Bonneville upravený pro lehký terén podle tradiční scramblerovské receptury - dejte tomu špunty, zvedněte podvozek a výfuk ohněte nahoru vedle sedla, aby si člověk spálil nohu.

A byla tu nová kategorie kombinující retro prvky a moderní techniku, za kterou byli zákazníci ochotni připlácet. Dnes nesmí poctivý scrambler chybět v nabídce žádné značky, která se snaží upoutat hlavně zákazníky lačnící po stylu a charakteru, ne jen nahánět masové objemy nízkou cenou.

„Malý“ Scrambler 400 XC je tak celkem logickou volbou v nabídce Triumphu, když vzal techniku „začátečnického“ modelu T400 a udělal z něj scramblera. Verze Scrambler 400 X už v nabídce je, ale provedení XC se přeci jen odlišuje několika zajímavými detaily. Je to více off-road, neboť má stylová vyplétaná kola, trochu upravený podvozek, malý štítek nad světlem, ochranný plech pod motorem a ještě pár dalších drobností, třeba jinak stylizovaný zadní blatníček a podsedlovku. Tohle už je motorka, která to s lehčím terénem myslí vážně.

Na první pohled by člověk neřekl, že se vlastně pořád jedná o obyčejnou jednoválcovou čtyřstovku. Ale Scrambler 400 XC je stále kompaktní a lehoučká motorka. Provozní hmotnost 186 kg by jí člověk ani neřekl, klidně tak 160 kilo. Naskočte na ni, uchopte široká řídítka s hrazdičkou a po prvních metrech budete mít pocit, že ta motorka neváží skoro nic.

Malý jednoválec si hezky prdlá. Má opravdu příjemný zvuk, a to jak pod plynem, tak při zavřeném plynu, kdy si při sjíždění kopce decentně odkašlává do výfuku. Čtyřstovka má slušných 40 koní v 8 000 otáčkách a 37,5 Nm v 6 500 otáčkách. Vůbec ale tomuto jednoválci nevadí nízké otáčky a od nějakých 2 500 se ochotně sbírá. Dost tomu pomáhá i krátká šestistupňová převodovka, ve městě lze jezdit v pohodě 50 km/h na pětku a motorka se bez problémů rozjede na dvojku. Jednička je tu jako terénní redukce.

Mimo město je cítit, že je tohle stroj spíše na blbnutí v nižších rychlostech, nad 80 km/h už chybí koně na hbité předjetí. Triumph 400 XC se vyšší rychlosti nebojí, jen narazí na přirozené limity nižšího objemu a výkonu. To není kritika, jen konstatování faktu.

Navíc je celkově projev motoru překvapivě kultivovaný a není to žádná mlátička obilí, ze které by vám po dvaceti kilometrech zvonilo v uších a dostali jste zánět šlach. Tohle je fakt příjemná jednoválcová čtyřstovka, určitě o dost charakternější než třeba podobný motor v nedávno testovaném Suzuki DR-Z, což byl takový neotesaný městský pankáč. Ale tohle nejsou zcela srovnatelné motorky. I když…

Triumph 400 XC si asi nebude brát na to, abyste s ním jeli někam sto kilometrů rovně po silnici první třídy nebo dálnici. Nejlíp se cítí na zatočených okreskách nižšího řádu, kde je mizerný povrch. A když se vám bude chtít, můžete to vzít po nejbližší polní cestě a objevovat, kam vás to dovede.

V terénu to samozřejmě není taková pohoda jako třeba na WR125R, takže na motokrosovou trať se Scramblerem asi nepojedete. Jenže blbnutí na louce či prašné cestě s vypnutým ABS vzadu zvládá s úplným přehledem. To byste museli létat vzduchem jak na „krosce“, aby šly tlumiče na dorazy. Přední obrácená vidlice je na tak malou a „slabou“ motorku vlastně předimenzovaná, stejně tak zadní kyvka.

V prachu či na trávě ani nevadí měkčí přední brzda, protože pak hned neblokuje přední kolo a lépe se dávkuje. Začátečník se tak nemusí bát, že by ztratil nad strojem kontrolu. Ovšem na silnici je potřeba za brzdy pořádně vzít a motorka trochu znervózní. Kdo je zvyklý letět jako hovado a pak na poslední chvíli lámat na brzdách motorku do zatáčky, asi si bude muset v hlavě přepnout nějaký spínač. To tady úplně dělat nejde.

Kdo plánuje jezdit hlavně po silnici a třeba ve městě (kde se může kvůli chodcům, cyklistům a nepozorným řidičům aut ostrá brzda hodit), měl by zvážit spíše instalaci brzdových destiček z příbuzných silničních verzí Triumphu modelové řady 400. S těmi bude přední brzda ostřejší.

Přední 19“ kolo se 100mm pneumatikou a zadní 17“ se 140mm jasně dávají tušit, že tohle je zkrátka malý a lehký univerzál do všech podmínek, i mimo asfalt. Pneumatiky nejsou vyloženě špuntové, rovněž jsou spíše univerzální. Neměl jsem s trakcí a přilnavostí problém jak na asfaltu, tak na trávě nebo polní cestě. Na Scrambleru 400 XC se jezdí hezky, celkem snadno se dá dostat k rozumnému limitu a začátečník si s ním určitě užije.

Není to logicky na nějaké závodění se sportovními naháči se silnějšími motory. Jenže ne všechny motorky musí být šíleně rychlé, aby s nimi byla zábava. Někdy stačí, když celý stroj funguje takhle příjemně a samozřejmě. Smát se můžete i v legálních a nízkých rychlostech.

Zábavu pak podtrhuje příjemný zvuk a reakce motoru. Chtělo by to jen trochu rozhodnější převodovku s přesnějším chodem nožní páky a přístrojový štít, který se tolik neodráží na přímém slunci. Jinak tu vlastně není moc detailů, které by stály za zlepšení. Tenhle triumph je zkrátka parádní lehká hračka a i když asi cílí hlavně na začínající jezdce, zkušený harcovník si s ním užije také spoustu legrace.