Triumph Bonneville Bobber je klasická a trochu syrová motorka, tak jak jen to je dnes možné

Ještě před tím, než si vysvětlíme, co je ten bobber vlastně zač, tak jistý moderní nádech musíme přiznat i tomuto, jinak přísně starosvětskému triumphu. ABS samozřejmě chybět nesmí, to je dáno legislativně, zde je dokonce náklonové, masivní točivý moment zase pomáhá zvládat kontrola trakce, k dispozici je také dvojice jízdních režimů (silniční Road a Rain do deště). Na motorce však nic z toho neruší, my méně zkušení borci jsme naopak rádi, že si můžeme stroj užít víc v klidu. A i ten tempomat je docela fajn…

A kde se vlastně bobříci vzali? Tyto motorky začaly vznikat po druhé světové válce v Americe, kdy vojáci ze svých harleyů a indianů odstraňovali vše nepotřebné, aby stroje odlehčili, zrychlili. Dolů tak šly blatníky, světla, velké sedačky nahradila jediná s nezaměnitelným minimalistickým vzhledem.

A přesně takový je i Bobber od Triumphu. Osvětlení mu tedy pochopitelně zůstalo, jinak však motorka opravdu působí odstrojeně, je prostá všech zbytečností.

Jak jsem napsal hned na začátku, moderní motorky jsou opravdu čím dál složitější, předávání testovacích strojů se už bez zaškolení často neobejde. U Triumphu Bonnevile Bobber jsem však zase jednou sedl a jel.

Bylo hezky, deštivým jízdním režimem jsem se tak zabývat nemusel. A o ABS a kontrole trakce nevíte do té doby, než je budete potřebovat. Paráda. Pokud bych tedy ještě byl výrazněji nekonfekční postavy, mohl bych si nechat přizpůsobit tu jedinou, do prostoru trčící sedačku. Bez šroubování se to však neobejde.

A pak už opravdu jen oživit dvouválcovou dvanáctistovku s výkonem 78 koní a vyrazit. Čekáte výrazný zvuk? Když se přece u poválečných bobberů zhusta zkracovaly a otevíraly výfuky? Vidíte, odtud vlastně jméno celé kategorie – bob znamená anglicky zkrátit, ořezat.

Triumph zvukem nezklame nikoho, nádherné, mohutné roury z broušené nerezové oceli se ozvou hlubokým bubláním, přesně takovým, jaké byste od velkého dvouválce čekali. V otáčkách se ještě zostří, ale jako na italské motorce s laděným výfukem se stydět nebudete.

Točivý moment 106 Nm nastupuje už ve čtyřech tisících otáčkách, a i přes docela poctivou hmotnost 250 kg je zátah víc než přesvědčivý. On se ten dešťový režim a kontrola trakce opravdu můžou hodit…

Bonneville Bobber možná vypadá jako taková stylovka, která dá víc na design než výkony na silnici, ale i v tomto směru se Triumph drží tradice, vždyť vojáci se svými odlehčenými stroji pořádali nelegální závody.

Anglický bobr by se zde rozhodně neztratil nejen díky silné dvanáctistovce, ale i nastavení podvozku – to je za mě dost tvrdé, díky přední vidlici Showa, zadnímu centrálnímu tlumiči se skrytým přepákováním a tuhému rámu, tak tento triumph hodně rychle a nečekaně snadno brousí na kvalitním asfaltu stupačky i v rukou méně zkušeného jezdce. Ten navíc sedí opravdu velmi nízko, řekl bych, že je to ještě míň než továrnou udávaných 690 milimetrů. Na bobru vám zkrátka přijde, že kromě zmíněných stupaček musíte nutně za chvilku brousit i zadek.

Příjemným překvapením je také účinnost brzd, Bonneville Bobber totiž na rozdíl třeba od podobně laděných harleyů skutečně brzdí. Tuhle úchylku jsem u amerických strojů nikdy nepochopil – váží to několik metráků a na předním kole to má jediný kotouček jak z bicyklu. Triumph naštěstí spoléhá na dvojici 310mm kotoučů, náklonové ABS jsem už zmínil.

S tou tradicí v podobě tvrdého podvozku však jde ruku v ruce i dost omezený komfort. Na dobré silnici si sice budete užívat broušení stupaček a nečekanou stabilitu, nerovnosti vám však dá bobřík sežrat. Úplně nejhorší byly série takových těch krátkých a ostrých, to jsem na triumphu dost trpěl. A když trefíte nějakou tu pořádnější díru, to si pak s přeskládanými obratli v sedačce pěkně poskočíte.

Já bych možná v tomto směru na tradici lehce ubral, Triumph Bonneville Bobber by se totiž jinak skvěle hodil i do města. Chápu, jeho primární určení to není, ale motorka je to vlastně celkem kompaktní a obratná, tak proč byste na ní nevyrazili taky do práce. Každodenní dojíždění by vás ale nejspíš kvůli tvrdému odpružení přestalo rychle bavit.

Motorka jako taková však určitě ne. Najděte jí na projížďku nejlépe hladký asfalt, klidně i zatáčky, to jsme si řekli, že není vůbec žádný problém. A užívejte si zátah dvouválce a velmi schopný podvozek. A při každé zastávce na kávu ten krásný, očesaný vzhled.

Co za to? Za mě velmi rozumných a nijak přemrštěných 389 000 Kč. Vyřádit se samozřejmě můžete v nabídce příslušenství, ale proč na bobra něco dalšího věšet? To byste šli proti jeho nátuře. Ta účelná jednoduchost je na této motorce vlastně to nejpoutavější.