Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Každý řidič v Česku zná ten pocit. Projíždíte obcí, okreskou nebo městem a najednou narazíte na semafory, výkop, uzavírku. A když tam tudy jedete za týden znovu, nic se nezměnilo. Nikoho tam nevidíte. Jen červená, díry a jeden opuštěný bagr, jehož lžíce sklesle zírá do trávy, asi jako spadlé obličeje všech řidičů, kteří tudy musí nějak projet. Opravy silnic u nás zkrátka trvají příšerně dlouho. A je to snad proto, že by byly složité? Ne. Je to proto, že na nich nikdo nepracuje.
Typický model je někde rozestavět zábrany, v tom lepším případě vytyčit značenou objížďku (v tom horším, obvyklém, tam prostě dát jen jednu šipku a pak už si nějak poraďte), silnici urychleně rozkopat a pak někam na tři měsíce zalézt a na „stavbu“ celou dobu ani nesáhnout. Stačí se jet podívat na nejbližší uzavírku. Silnice rozkopaná, ale už přes týden se na místě nepohnula ani myš. Čeká se snad na vhodnou konstelaci hvězd nebo na konjunkci Saturnu s Venuší?
„Opravy“ jsou také plánovány s podivuhodnou nelogičností. Opravuje se úsek, který je ještě jakž takž sjízdný, zatímco o kilometr dál se jezdí tankodromem. Silnice se bezhlavě uzavírají, aniž by kdokoli přemýšlel nad objízdnou trasou. Často pak ani není kudy jet. A když už se opraví, za dva roky se frézuje znovu. Nebo hůř. Rok po nové asfaltové vrstvě přijedou bagry a frézy znovu a všechno se zase rozkope, protože novou kanalizaci, slibovanou obcí už 12 let, nikdo s opravou silnice nekoordinoval.
A kvalita? Mnohé úseky se rozpadnou dřív, než skončí záruční lhůta. Výtluky se látají jak ponožky po babičce – provizorně, opakovaně a zbytečně. Vůbec oblíbenou kratochvílí je pak tzv. „cukrování“, kdy se díry jen zastříkají asfaltem a štěrkem. Motorkáři tohle mají moc rádi. Z díry je tak hrbol a pak v tom úseku dva měsíce jezdíte po kamení, aby se na stejném místě po první zimě zase udělal hluboký výtluk.
Nesrovnalosti našel i NKÚ
A evidentně to není jen můj pocit. Například podle Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) se v Bílině jeden výtluk provizorně opravoval sedmkrát během zimy, než se udělala trvalá oprava – a to až po více než čtyřech letech. (zdroj)
V Pardubicích jiný výtluk nevydržel ani měsíc. A ani nemusím „létat“ po republice. Jednu takovou díru mám u sebe před domem. Už od roku 2011, co tu bydlím. Je to jak černá díra, ve které všechno mizí.
V Tuchlovicích se tváří, že „opravují“ most přes silnici II/606. Uzavírka trvá od 15. května a silnice má být zavřená až do konce srpna. Fakt to musí trvat tak dlouho? Já třeba když jedu pokaždé kolem, tak vidím neustále stejný výjev - rozestavěné zábrany a žádného dělníka, natož těžkou stavební techniku. Neříkejte mi, že tohle se nedá opravit za týden. Ono by se totiž muselo chtít.
Každý projíždějící náklaďák mi zarachocením svého návěsu připomene, že žijeme v Kocourkově, kde se staví za desítky a stovky milionů prázdnotou zející luxusní cyklostezky lemované mramorem, zatímco silnice, které si řidiči platí ze svých daní, jsou ve stále horším a zoufalejším stavu.
Zpráva NKÚ z listopadu 2024 je vůbec výživná. Na opravy silnic I. třídy bylo v letech 2018–2023 vynaloženo 62,5 miliardy korun, přičemž téměř třetina těchto silnic zůstala v nevyhovujícím nebo havarijním stavu. Některé zakázky byly předražené už na startu – například rámcová dohoda s jediným dodavatelem na asfaltové vrstvy za cenu o 48 % vyšší, než se původně čekalo. Systém, který měl plánování oprav zefektivnit a stál 179 milionů, se možná začne reálně používat až v roce 2027.
Stačí se podívat na Mapy.cz a rozkliknout na dopravních mapách libovolnou uzavírku s informacemi. Opravdu se musí půl roku „opravovat“ povrch nějaké pražské ulice? To má celé Česko na údržbu a opravy silnic jeden bagr, jednu tatrovku, jednu lopatu a dva dělníky?
Aby toho nebylo málo, evidence stavu silnic působí spíš jako kouzla s čísly. V roce 2018 evidovalo ŘSD jen 25 km silnic I. třídy v havarijním stavu. O tři roky později už to bylo 1 298 km. Že by se tolik zhoršily? Nebo se konečně začaly měřit podle reality? To je ale udržitelnost na český způsob - dokud nevidíme problém, nemusíme ho řešit.
V posledních letech je oblíbenou kratochvílí státních představitelů ohánět se větou „na Západě to dělají tak, že…“. Spíše se mi zdá, že si na „Západě“ bereme příklad hlavně v instalaci zeleného neomarxistického progresivismu, jehož úhlavním nepřítelem je právě doprava silniční a svoboda jednotlivce. Ale i tak si některé zajímavé příklady silničního stavitelství skutečně můžeme ukázat. V přiloženém zrychleném videu můžete vidět, kterak se v Nizozemí podařilo vystavět nový dálniční most za víkend.
A jde to i u nás, když se chce. Při rekonstrukcích D1 šlo zbourat nevyhovující mosty a uklidit je přes noc. Ve zbytku případů ale člověk ve dvě odpoledne na stavbě nikoho nevidí, přes noc se nepracuje vůbec a o víkendech je mrtvo.
Hlavně že létáme do kosmu
S výstavbou nových silnic a dálnic to bohužel působí dost podobně. Teď ani nejde o to, že se různým ekoteroristickým organizacím daří neustále napadat už léta platná územní rozhodnutí o stavbě klíčových silnic. Ale když už se pak má konečně „kopnout do země“, tak na stavbě vidíte jeden bagr, jeden náklaďák a pár dělníků. Pak není divu, že se 12 km dálnice v relativně příznivém terénu staví tři a půl roku. Fakt to nejde rychleji? To vážně není technika a lidé?
Tímto článkem nechci kopat do všech silničářů a dělníků. Ti svou práci dělají a řídící se tím, co jim řeknou. Byl bych ale rád, aby nám tedy někdo rozumně vysvětlil, proč se někde rozkope kus silnice, aby se na ní pak půl roku nepracovalo, případně tam pobíhal zmateně jen jeden dělník s jednou lopatou. Fakt to nejde dělat rychleji a efektivně? Není tedy lepší prostě počkat, až bude k dispozici technika a lidé, a pak „na to vlítnout“? Takhle to opravdu vypadá, že si z nás někdo jen dělá legraci. Hlavně že ministr dopravy spamuje novinářský newsletter českým kosmickým programem. Až budeme jezdit po silnicích, které nejsou nebezpečné a neničí naše auta (a motorky), tak už asi budeme mít bokem i ty dvě miliardy na výlet jednoho člověka do vesmíru.