Motocyklová škola pro náctileté a kopec srandy pro jejich taťky: Yamaha WR125R je dokonalé lehké enduro

Ačkoli lze na motorce jezdit už od patnácti, tak se spíše děje to, že si náctiletí poprvé udělají řidičák až v 16 letech a rovnou můžou skočit na motorku A1, která už není omezena na 45 km/h. Jako „startovací balíček“ individuální mobility je řidičák A1 ideální volba, protože když pak jezdíte pravidelně, získáte v provozu (snad) zdravé návyky, otrkáte se v relativně bezpečných rychlostech a v osmnácti se pak papíry na auto a větší motorku dělají přeci jen snáze.

Nabídka motorek kategorie A1 je na českém trhu obrovská, a to především díky skútrům, neboť ty můžete řídit i s řidičákem skupiny B. Motorky s mechanickou převodovkou už potřebují vlastní řidičák, ale i mezi nimi je z čeho vybírat. Jsou toho mraky, hlavně od agresivních čínských výrobců, kteří berou zavedeným značkám klientelu svými nízkými cenami (a často i kopírováním designu).

Kdo kouká jen po korunách, asi ho těžko bude někdo přemlouvat, aby za „značkovou“ motorku dal 110 až 120 tisíc, když nějakou „čínu“ může mít za sedmdesát. Chce to pak především loajalitu ke konkrétní značce, zavedení výrobci ale mají pořád co nabídnout. Především osvědčenou kvalitu a spolehlivost.

Když se naskytla příležitost sednout za řídítka nové Yamahy WR125R, lehkého endura kategorie A1, nešlo odmítnout. Motorku jsem ale dostal k testu poměrně syrovou, jen se 190 km na tachometru. „Zajeď nám ji a vrátíš ji, až tam bude 1000 km,“ říkali kluci v Y Moto v pražském Braníku, kde jsem si motorku přebíral. Je to řehole, to vám řeknu, ale někdo to dělat musí.

Už z testu skútru NMax vím, že zajet malou stopětadvacítku může být docela zábava. Stačí se držet osvědčených pouček o zajíždění nové motorky a ono to jde rychle. Nervat ji pořád pod plným plynem, měnit zatížení a nejezdit rovně ustálenou rychlostí. Vyrazil jsem na zapadlé silnice na Plaské pahorkatině, vymetl pár polních cest, několikrát si to zkrátil přes les a za týden jsem měl motorku zajetou.

Jenže vůbec se mi nechtělo ji vracet, protože WR125R je naprosto boží! Tenhle stroj se do nabídky japonské značky vrátil snad po sedmi letech. Pořád nezapře, že vychází ze závodního programu pro motokros, ale je to samozřejmě silniční motorka, s níž se ale nemusíte bát ani do terénu. A že má k té jízdě mimo asfalt opravdu dobré předpoklady!

Už když jsem na motorku sedal poprvé, tak mě překvapilo, jak je vlastně veliká. Sedlo je 875 mm vysoko, ale trochu to mate, protože podvozek s robustní 41mm přední vidlicí KYB má 215 mm zdvih a zadní centrální přepákovaný tlumič Monocross 187 mm. Když si tak na motorku sedne stokilový motorkář, trochu si kecne dolů.

Přesto sedím výše než na svém Traceru 9 GT a dokonce s těmi širokými řídítky a vyšším posezem působí z bočního pohledu tohle osminkové enduro větší než můj naháč XJR 1300, který má úzká řídítka, je nízký a jen z něj kouká do stran ten gigantický motor. Pro malé děti s výškou kolem 160 cm tak WR 125 R rozhodně nebude. Přijde mi, že kdokoli pod 170 cm tu bude mít problém.

Yamaha WR125R má klasická vyplétaná endurácká kola s rozměry 21“ vpředu a 18“ vzadu. Obutá jsou do univerzálních „špuntů“ Dunlop D605, které jsou přeci jen uzpůsobené také pro jízdu na silnici, takže to nejsou ostré krosové drapáky. Klasické pneu s duší mají obvyklý rozměr 2,75-21 45P vpředu a 4,10-18 59P vzadu. Kdo by chtěl silničnější nebo naopak ještě ostřejší terénní gumy, může si samozřejmě na trhu vybrat mnoho alternativ. V tomto rozměru stojí sada obou gum od zavedených značek zhruba tři tisícovky.

Na „malé“ yamaze si nelze nevšimnout ani třeba zubatých kovových stupaček, ve kterých se skvěle stojí a neklouže z nich bota, ani když si uděláte výlet do bahna. Tahle motorka se fakt terénu nebojí a samozřejmě mi to nedalo a musel jsem vyrazit na místní polní cesty. Kde není závora a zákaz vjezdu, tam je cesta. Jenže s touhle motorkou si uděláte cestu úplně všude. Vždyť váží jen 138 kg (včetně povinného ABS a dvou katalyzátorů, plní Euro 5+), takže proplétat se mezi stromy po lesní pěšině je hračka a hlavně obrovská zábava.

Motorka je stabilní, předvídatelná a s průměrným jezdcem má zdánlivě nevyčerpatelné limity podvozku. Nedalo mi to a vzal jsem ji i na místní motokrosovou tréninkovou trať. Nevím, co bych musel dělat, aby šly tlumiče na dorazy. Samozřejmě není problém s motorkou vyskočit, ale té to nijak nevadí a vlastně k takovému zacházení přímo vybízí.

Po dopadu na zem nepůsobí, že by se hned měla rozpadnout. Nic tu nedrnčí a nechrastí, celé to působí velice robustně. Jako by chtěla Yamaha udělat ostrou čtyřstovku a pak si uvědomila, že náctiletí můžou jezdit jen s motorem 125 cm3 do 11 kW.

Sedl si na ni i zkušený motokrosař a sám byl překvapen, jak dobrý podvozek tahle motorka má. Chválil její vyváženost. A také motor. Ty první kilometry ještě bylo cítit, že je jednoválec 125 cm3 takový syrový, ale dalších pár set kilometrů tam naskákalo rychle a od nějakých 350 km už působil použitelně. Jenže tenhle jednoválec vůbec nemusíte ždímat, aby se něco dělo. Jede i v nízkých otáčkách.

Yamaha dokonce použila proměnné časování vačky, kdy se změní její profil. Díky tomu motor nepůsobí dole zdechle, nebo naopak nahoře zvadle. Funguje v opravdu celém otáčkovém spektru a nevadí mu prdlání kolem 3 000 otáček na pětku a šestku, ale ani kalup u omezovače. Ještě nikdy jsem nejel s homologovanou čtyřtaktní jednoválcovou stopětadvacítkou, která by měla tak široké pásmo použitelných otáček. Zkušenější jezdci to možná uvidí jinak, ale za mě je tohle nejlepší motor 125 cm3 v lehkém enduru vůbec.

Yamaha použila krátkou převodovku, takže se klidně rozjedete i na dvojku. Jednička je tady jak terénní redukce, ale v bahně a ve velkých stoupáních se hodit bude. Na silnici tam ale klidně můžete hned nakopat šestku a od nějakých 45 km/h se na ni dá úplně v pohodě jezdit. Motor se sebere a postupně zabírá. Nebojí se ani kopců, ale táhlá stoupání už vyžadují podřadit a motor vytočit.

Komfortní je jezdit kolem 70 km/h, ale motorka zvládne více než 100 km/h. Jen už to pak trvá. Je to prostě malá stopětadvacítka. Zase je ale potřeba říci, že v terénu nic moc silnějšího potřebovat nebudete, protože tady i na trojku vyjedete docela velký kopec. Když nebudete jezdit s trvale otevřeným plynem (což fakt není potřeba), spotřeba se drží lehce nad 2 l/100 km. Nádrž na 8,1 l paliva tak slibuje opravdu velký dojezd. Já zvládl přes 300 km, než začala blikat asi litrová rezerva. A to jsem nevyrážel se zcela plnou nádrží.

Motor má také pěkný zvuk a hlavní je, že motorka otravně neřve. Dokonce nevydává ani příliš nepříjemných vibrací a vlastně je celkově použitelná a komfortní. Jen to sedlo se na nějaké dlouhé sezení nehodí. Dvě stě kilometrů denně už je na hraně, přes 300 km už bylo vážně hodně. Ale tady se asi stejně bude jezdit hlavně někde po polních cestách a ve stupačkách. Na dojíždění pár desítek kilometrů je to úplně v pohodě.

Lehká WR se samozřejmě neztratí ani v běžném provozu a ve městě. Z vyššího sedla máte parádní přehled, endurácký podvozek se nenechá rozhodit dlažbou ani velkými dírami a skvěle fungují i brzdy. Vpředu je samozřejmě ABS, ale je fajn, že zadní brzda ABS nemá, čehož se dá hlavně v terénu naplno využít k efektním obrátkám smykem.

Přístrojový panel je jednoduchý a funkční. Je přehledný a v noci není přesvícený. Mimochodem, WR125R má velmi účinné přední LED světlo, za které by se nemusely stydět ani velké výkonné motorky. V tomhle moderní motocykly urazily pořádný kus cesty a vždycky mě rozesměje ta mžourající bludička na XJR 1300 z roku 2008, která „svítí“ zhruba stejně, jako bych si na cestu svítil mobilem. WR má proti tomu fotonové dělo.

Z těch funkčních věcí je možná škoda, že motorka nemá standardně USB zásuvku. Už je to dnes pomalu běžná věc. Jde to samozřejmě dodělat (v oficiálním příslušenství jsou toho mraky, včetně nosičů zavazadel, držáků na telefon a právě zásuvky a nabíječky), ale zrovna u motorky pro náctileté bych tohle čekal už standardně. Na druhou stranu jako táta bych byl asi raději, aby kluk koukal za jízdy na cestu a ne na telefon na řídítkách…

Yamaha chce za novou WR125R 116 990 Kč. Není to málo, ale jak už bylo řečeno, zavedení japonští výrobci nemají potřebu se podbízet cenou jako čínská „konkurence“ s licenčními nebo rovnou ukradenými technologiemi a okopírovaným designem.

V základu „wé-erku“ nic důležitého nechybí a dostanete plnohodnotnou kvalitní motorku, teď dokonce s pětiletou zárukou bez omezení kilometrů. Ta navíc přechází na dalšího majitele, pokud by vás WR omrzelo a chtěli byste ho prodat. Já ale věřím, že tahle zábavná hračka neomrzí nikdy nikoho.

Těžko se na téhle motorce hledají nějaké neduhy. Já se na ní prakticky pořád smál od ucha k uchu. Kdykoli to šlo, odbočil jsem na polní cestu a jel prostě tam, kam se mi zachtělo. Brodit se potokem? Škrábat se přes popadané větve a klády lesem na kopec? Všechno jde, když se chce. Snad bych si na tohle dovádění jen připlatil za originální masivní hliníkový kryt pod motor, který stojí 3 545 Kč. S ním se pak můžete pustit do opravdových terénních dobrodružství bez strachu o to, že něco někde poškodíte.

Já vím, že klukům se líbí hlavně kapotovaná R125, která v té červeno-bílé kombinaci vypadá opravdu parádně. Tátové zase asi pohledem na elegantní XSR 125 zavzpomínají na dobu, kdy měli doma „dvaapůli“ po dědovi a zasněně slintali nad katalogem plným klasických „UJM“ naháčů s vysokými výkony. Ale tohle enduro je mimořádně zábavný a dobře udělaný univerzál. Nejlepší bude, když se na něm svezete. U dealerů Yamahy jsou a není nad osobní zkušenost. Každému se líbí něco jiného, pochybuju ale, že vám skvělé WR125R nesedne na první dobrou.

Lehké enduro WR125R se Yamaze velmi povedlo. Působí kvalitně a celkově je to „hotová“ dospělá motorka, žádná laciná skořápka, na které se šetřilo. Úplně vidím tu situaci, jak táta koupí klukovi WR125R, aby měl na čem jezdit už od svých šestnácti, ale pak si ji bude půjčovat, protože je s ní velká zábava. Vlastně pak není důvod toto enduro za dva roky, až si kluk udělá řidičák na větší stroj a přesedne třeba na MT-07 uškrcenou na 35 kW, prodávat. S lehkým endurem, které je takhle schopné i mimo silnice, se každý zkušenější motorkář rád projede. Bavit vás bude vždycky, i když máte doma další dvě tři silné silniční motorky. Na vyblbnutí někde v lesích a na polních cestách více výkonu stejně nikdo nepotřebuje.