Hlavní obsah

Testy: Dacia 1300: Dobré rumunské auto opravdu existuje

Foto: Martin Tolar
3. 11. 2019

Fanoušci Dacie mnohdy patří k těm nejvěrnějším a také nejpřísněji hodnotícím nás novináře. Ale dnes to s nimi snad mít tak těžké nebudu, protože v téhle rubrice o současné modely nejde. Naopak jsem se konečně vydal do minulosti zjistit, co nabízela klasická Dacia svému řidiči v 70. letech.

Článek

V Rumunsku to zkoušely zároveň hned dvě francouzské automobilky. Citroën s Oltcitem moc dobře nepochodil, a i když mi přijde, že mu někdy recenzenti zbytečně křivdí, neboť horší auta skutečně existují, tak pověst tohoto pokusu je opravdu nevalná. To Renault s Dacií zanechal mnohem lepší dojem a na své socialistické sedany jejich majitelé s láskou vzpomínají dodnes.

Ještě před tou klasickou Dacií 1300 se ale v Mioveni vyráběl model 1100, což byl licenční Renault 8. Tento úvod byl vlastně takový zkušební k natrénování zaměstnanců a vyzkoušení fungování celé automobilky. O rok později teprve došlo na moderní Renault 12 s elegantními tvary, tedy Dacii 1300. O Renaultu ale nebylo jasno od počátku, nabízela se i licenční výroba Peugeotu 204, Mini nebo i kteréhosi z vozů italských automobilek. Nakonec Renault nabídl nejlepší podmínky a spolu s nimi i nejmodernější a velmi pohledný aerodynamický sedan, a tak vyhrál. Výroba byla spuštěna ve stejný rok jako u francouzského originálu, tedy v roce 1969.

Foto: Martin Tolar

Design se Renaultu opravdu povedl a Dacia naštěstí nic nezkazila

Z počátku byla Dacia vlastně stejná jako francouzský originál a montovala se z originálních dílů. Postupně se však i jejich výroba spouštěla v Rumunsku a kvalita pozvolna klesala. U nás se ale daly sehnat i ty první poctivé kusy, prodej totiž Mototechna spustila už v roce 1971. Ostatně nafocený exemplář je jen o rok mladší. Až po roce 1976 si začali na kvalitu rumunských aut majitelé stěžovat. Tady mne překvapuje, že navzdory svému věku je zkoušený exemplář v původním stavu – kromě výměny karoserie v roce 1985 na něm nebylo od té doby nic zásadního opravováno. Dobrá péče zkrátka udělá své, protože jinak je náchylnost ke korozi rumunského sedanu pověstná. A kdyby „zrzavá“ sežrala kastli v tak krásné zelené barvě, byla by to škoda.

Dost místa v interiéru

Interiér je prostorný a vzdušný, i když skromně zařízený. Třeba palubka ale vypadá vážně hezky, skoro až prémiově, ačkoliv v době vzniku bylo tradicí dělat ji trochu vzhlednější a elegantnější. Pohodlná a měkce čalouněná sedadla s hezkým kostkovaným vzorem mají lůžkovou úpravu, což si její majitel Marcel cestou na sraz Dacií i vyzkoušel. Tehdy taky ocenil, že rumunský sedan velmi dobře topí. A jen tak mimochodem, na srazu se dočkal ocenění, že jeho auto bylo nejstarší. Pásy jsou vzadu dodatečně dodělané, přičemž i ty přední pocházejí ze škodovky, protože se lépe zapínají. Na zadním okně nechybí dobové doplňky a propagační materiály, které nakonec začne shánět každý majitel. Celkově musím pochválit hlavně neskutečné pohodlí tohoto auta. Také kufr pojme dost věcí (objem je 360 litrů), a pokud byste potřebovali rezervu, nemusíte je všechny vyndávat – náhradní kolo je totiž umístěné svisle u boku. Zvenku auto zdobí pár dobových doplňků, a sice plechová tabulka CS a uzemňovací antistatický proužek. Ještě si pamatuji, když ho coby ozdobu vozilo snad každé druhé auto.

Foto: Martin Tolar

Pamatujete i vy na tyto dobové doplňky?

Třináctistovka pod kapotou má slušný výkon 54 koní v 5 250 otáčkách a dynamika auta není vůbec špatná. Jde vlastně o převrtanou jedenáctistovku, která fungovala už v předchozím Renaultu 8. Poměrně těžký sedan (váží 900 kilogramů) se dostane klidně i na 145 km/h, když se popasujete s pedálem plynu, který jde trochu ztuha. Na stovku to rumunskému klasikovi trvá 17 sekund. Spotřeba se pohybuje kolem 9,5 litru, převodovka je manuální a má čtyři stupně, navíc je umístěna za motorem a přispívá k lepšímu vyvážení. Není to žádný sporťák, ale to ani nečekáte. Naopak jste spíš příjemně překvapeni tím, jak velmi pohodlné auto to je.

Skutečně pohodlná jízda

Jistě, francouzská auta vždy vynikala jízdním komfortem, ale i tak mne houpavost Dacie překvapila. Dokonce i na staré vojenské silnici z betonových panelů jela měkce a klidně. Neznamená to ale žádnou vadu třeba v zatáčkách; ze starého sedanu jsem prostě necítil nějakou nečitelnost navzdory tomu, že těžiště motoru je dokonce před přední nápravou. V řízení nejsou žádné vůle, což mne popravdě překvapilo. Kvůli špatným rumunským cestám je pod motorem i pod nádrží pancéřovaný kryt.

Foto: Martin Tolar

Jednoduchý, přesto však elegantní, tak působí bezmála půlstoletí starý interiér Dacie 1300

Z auta je dobře vidět ven, a to do všech stran. Pravdou však je, že to bych mohl chválit skoro u všech veteránů, protože tehdy zkrátka frčely tenké sloupky. Ani couvání mně nedělá problém, i když původní řidiči si prý stěžovali, že kvůli svažující se zádi netuší, kde auto končí. Jen tak mezi námi, ani u jednoho ze svých aut nevidím hranu zadní kapoty, takže zrovna tohle nepovažuji za nějak podstatnou vadu. A také couvám ve dne, a tak mně nevadí, že autu chybí zpátečkové světlo nebo kontrolka rezervy paliva. Stěrače se dají snadno sundat i s ramínky a opět nasadit, ovládají se kolíbkovým spínačem. Přiznám se ale, že netuším, k čemu to mohlo být dobré – snad jen proto, aby vám je lehce (ne)ukradli, když v Mototechně nesehnali ty své.

Výroba modelu 1300 byla ukončena po deseti letech, ale ne zcela definitivně. Modernizované a užitkové verze zůstaly na pásech mnohem déle. I u nás je známý model 1310 s mnoha plastovými díly, existovalo ale třeba ještě kupé 1410. A dále také pick-upy 1302, 1304, 1307 nebo 1309, případně hatchbacky 1320 a 1325. Definitivní konec tak přišel až v roce 2003, tedy čtyři roky poté, kdy se Renault stal vlastníkem automobilky Dacia. Na krátký čas se mu tak stará dvanáctka vrátila do nabídky v licenční verzi. Od roku 1995 byl ale v prodeji také nástupnický model Nova určený primárně pro domácí trh. U nás jej stejně jako i jeho nástupce SuperNova potkáte spíše výjimečně, známější byla až Solenza. Popularitu si ovšem získal až novější Logan. Ani ten ale ve mně nedokázal navodit dojem elegance, kterou v sobě stará Dacia 1300 rozhodně má i po desítkách let služby. A snad mě za tu poznámku neukamenují fanoušci moderních modelů, kteří mnohdy patří k těm „militantnějším“ automobilovým fanouškům své značky.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama