Hlavní obsah

Testy: Renault 25 TXE: Starý dobrý pohodlný Francouz

Foto: M. Tolar
8. 9. 2019

Renault kdysi opravdu uměl nabídnout dobré luxusní auto. Snad jen s Vel Satisem šlápl trochu vedle, ale pamětníci typů Safrane, 30 nebo 16 mají spoustu slov chvály. Trochu v zapomnění stojí typ 25, ale rozhodně se ještě své slávy dočká. Ceny šestiválcových verzí nebo Baccary už totiž začínají stoupat.

Článek

Zázrak, který o fous nedostal titul

U Renaultu se 80. léta nesla v duchu řady povedených modelů, které fanoušky značky baví dodnes. Trochu stranou jejich zájmu se zatím ale pohybuje vlajková loď, typ 25. Rozhodl jsem se tedy zjistit, zda je to u ní oprávněné, byť mi byl zapůjčen model se slabší motorizací. Velký pětidveřový liftback se představil v Ženevě v roce 1984 (stejný rok se představila i Lancia Thema nebo Mercedes-Benz W124) a nahradil modely 20 a 30. Na titul Auto roku to jen těsně nestačilo a Renault byl druhý za Opelem Kadett. Jeho výroba se tehdy rozeběhla ve francouzském Sandouville. Pod vzhledem jsou podepsáni Gaston Juchet a Robert Opron. Opron již dříve navrhl nádherný Citroën SM, a když se na Renault 25 podíváte pozorně, pár podobných křivek na něm najdete, např. tvar zadního okna. Měl přesvědčit i zákazníky mimo Francii, kteří v tomto segmentu preferovali spíše klasické sedany než liftbacky. Renault totiž opravdu chtěl uspět i mimo svou domovinu.

Nejvymakanější aerodynamika na světě

Renault se vůbec poprvé soustředil na aerodynamiku a na modelu 25 je to znát. Koeficient odporu vzduchu dosahoval skvělé hodnoty 0,31, čímž se snížila i spotřeba. Model TS byl v tomto ohledu ještě lepší (Cx = 0,28) a stal se nejaerodynamičtějším masově vyráběným autem na světě, navíc i s nejlepší spotřebou. Renault dokonce částečně zakrytoval i podvozek a prahy, upravil tvar zpětných zrcátek a na odtrhovou hranu víka přidal malý spojler. Obří prosklená plocha karoserie (skoro 3,5 m2) zajišťuje skvělý výhled do všech stran. V noci zase oceníte výbornou svítivost předních parabol. Svého předchůdce předčil v rozměrech, výbavě i kvalitě výroby.

Foto: M. Tolar

Tvary palubní desky byly velmi netradiční a ne každému se líbily

Značka absolutní pohodlí. Prostě styl po francouzsku

Velmi futuristický interiér navrhnul Marcello Gandini, autor takových aut, jako je Lamborghini Countach nebo Lancia Stratos. Ve své době však tvar palubní desky vzbuzoval dost kontroverzní názory a ergonomicky také zcela nepřesvědčí. Musíte si na něj zkrátka zvyknout, např. na nezvykle výrazně skloněný přístrojový štít s velkým převisem. Pod ním je i typické staré francouzské tacho se zběsile létající ručičkou nahoru a dolu. Ovšem velká prostornost interiéru zajištěná velkým rozvorem u zákazníků zabodovala, navíc tu byl i dlouhý seznam výbavy – elektrická přední okna, otáčkoměr, dálkové centrální zamykání, hliníkové pedály, volant s hranatým středem, vedení vzduchu až k zadním sedadlům a rádio. Právě v typu 25 se poprvé objevilo ovládání rádia na sloupku volantu, které se v Renaultech drží dodnes. Na zadní sedadla se pohodlně usadili i tři dospělí pasažéři. Ta přední mají dlouhý sedák i opěradlo, jsou široká a hovíte si v nich jako v křeslech. Lepší výbavy nabízely elektrické nastavení, dokonce nechyběla ani paměť na uložení několika pozic. Kožené čalounění a dřevěné obložení připomíná úšáky v nějakém pařížském luxusním klubu. S útokem na německou konkurenci to zřejmě Renault myslel opravdu vážně. Kapota se již tehdy zdvihala přes písty a ne ručně, jak bývalo zvykem. Kufr v zadní části je také přímo obrovský. A protože Francouzi mají rádi netradiční věci, někoho mohou překvapit vytahovací kliky směrem nahoru.

Foto: M. Tolar

Každý správný velký sedan (i liftback) musí nabízet pohodlí hlavně vzadu

Velký Renault vsadil na moderní koncepci motoru vpředu a pohonu předních kol. Vrcholem byl vidlicový šestiválec, ale kromě něj Renault nabízel i řadové čtyřválce. Takový je i v tomto hnědém kusu z r. 1987, zapůjčeném ve spolupráci s Retro-Auta.cz. Konkrétně se jedná o motor o objemu 2,2 litru a s výkonem 120 koní. Převodovka je manuální a právě taková, jak mají starší francouzské automobily ve zvyku – nepřesná a gumová. Posilovač řízení úřaduje velmi výrazně, takže ani od kol k vám příliš mnoho informací nedoputuje. Jízdní komfort je obrovský, takové pohodlí opravdu moc aut nenabízí a oceňované bylo už ve své době. A navíc to ticho! Zvenčí neslyšíte skoro žádný šum. Interiér je vážně velmi dobře odhlučněný. Celkové naladění podvozku bylo fantastické. Lichoběžníková přední náprava a zadní ramena fungují i na rozbitém povrchu skvěle. Absolutní pohodlí je asi ten nejpřesnější výraz pro popis jízdních vlastností. Ačkoliv konstruktéři začali s komponenty předchůdce, dali si záležet, aby je upravili, jak nejlépe to šlo a auto bylo lepší ve všech ohledech.

Foto: M. Tolar

Řadový čtyřválec nezabere pod kapotou tolik místa, vejít se sem musel i V6

Inspirátorem dokonce i pro Ameriku

Na limitu je však velký liftback lehce nedotáčivý, díky výrazné pomoci posilovače ale stejně nestrádáte. Tady zkrátka sportovní reakce nečekáte, jde o pohodlnou limuzínu. Stabilizátory jsou tužší a také geometrie byla proti předchůdci přepracována. A oceníte i ABS, které bylo ovšem také za příplatek. Náklony, a to nejen ty boční v zatáčkách, ale i při akceleraci a brzdění, byly maximálně potlačené. Nezávislé zavěšení všech kol funguje, jak má. Kotoučové brzdy na všech kolech také zastavují dobře a na velké auto stačí bohatě.

Pro rok 1988 byla nachystána velká modernizace s jinou přední a zadní částí (ve skutečnosti byly jiné všechny díly karoserie), novými materiály v interiéru a modernizovanou přední nápravou. V roce 1992 přišlo ukončení výroby a model byl nahrazen elegantním oblým typem Safrane. Platforma ovšem posloužila i v USA, kde na jejím základě vznikl Eagle Premier a z něj později Dodge Monaco. Ve Francii se vyráběla i prodloužená limuzína. Díky pozinkování odolává Renault 25 korozi lépe, než jí čelí menší modely této značky, přesto najít zcela zdravý kus nebude snadné. Kvůli složitosti nutno počítat s dražším servisem, než u jiných menších a levnějších Renaultů z té doby a nikdo vám tenhle koráb také nebude závidět (no, já možná ano, ale nejsem ten typ, co by vám ho objel klíčem). Dnes by si zasloužil typ 25 určitě trochu uznání a nikoliv zapomnění, protože vedle německých rivalů působí dost neokoukaně a netradičně. Jeho majitelé na něj často vzpomínají s láskou a dodnes je přitom toto auto levné. Za peníze ale dostanete velký a pohodlný koráb, který byl ve své době velmi moderní.

autowebAUTOWEBaUtOwEb