Je mu přes 30 let, ale stále umí ohromit. Ďábel s V12 od Lamborghini zprvu neměl servo ani ABS

Vývoj modelu započal pod kódovým názvem Project 132, a to už v roce 1985. Tehdy bylo jasné, že Countach bude dříve či později potřebovat náhradu, a tak se ve stejném supersportovním placatém stylu začal rodit jeho nástupce, do jehož designu zasáhl také Chrysler – tehdejší (1987) novopečený vlastník automobilky Lamborghini.

A skutečně, v lednu 1990 se na trhu objevilo Diablo (v překladu ďábel) vybavené zprvu 5,7litrovým vidlicovým dvanáctiválcem o výkonu 485 koní a síle 580 Nm. Vzhledem k tomu, že maximálka vozu dosahovala 325 km/h (Diablo jako první Lamborghini pokořilo metu 200 mph, tedy 322 km/h), bylo nanejvýš jasné, že jde o úctyhodnou náhradu za přelomový Countach.

A tady je 10 dalších zajímavostí, které jste o něm nejspíš nevěděli:

Chystané Diablo původně maloval slovutný designér Marcello Gandini, který měl na svědomí i Miuru a Countach. Ale tentokrát to tak úplně netrefil a po příchodu Chrysleru do Lamborghini se uhlazení výsledného díla ujal Tom Gale. Gandiniho původní návrh můžete vidět na ve tvarech supersportu Cizeta V16T. Ovšem ani po Galeho překreslení Gandiniho tvary nezemřely, na což odkazuje pamětní plaketa umístěná před pravým zadním kolem supersportu. Doplníme, že po převzetí Lamborghini automobilkou Audi (1998) dostal modernizaci Diabla na starost Luc Donckerwolke, jenž se pak postaral i o nádherné Murcielago nebo Gallardo.

Pamatujete Hondu NSX, kterou učil jezdit sám velký Ayrton Senna? Tak u Diabla je to dost podobné, neb se na jeho vývoji podílel rallyový pilot Sandro Munari, který v roce 1977 vybojoval titul mistra jezdců WRC s vozem Lancia Stratos HF.

Vize o řízení vozu s čistě mechanickým konstrukčním řešením je jistě překrásná věc a řadě šoférů z ní zaplesá srdce, jenže stále nelze opomenout fakt, že zkrotit nejméně 485 koní bez pomocníků není jen tak.

To je totiž minimálně 485 pádných argumentů k tomu, proč Lamborghini do Diabla montovalo také pohon všech kol (od 1993, VT). Pokud jde o ABS, tak to přišlo až v roce 1999. Mluvíme-li o posilovači řízení (servo), tak ten se objevil rovněž v roce 1993. Zvažujete-li tedy koupi této legendy, tak teď už patrně víte, po jakých ročnících koukat.

Nahlédneme-li do motorového prostoru Diabla, tak zjistíme, že se na jeho zážehovém srdci nachází vyražené pořadí zapalování všech 12 válců. Pokud vás to zajímá konkrétně a nechcete luštit fotku, pak prvně pálí první, poté sedmý, dále čtvrtý, desátý, druhý, osmý, šestý, dvanáctý, třetí, devátý, pátý a celou smyčku spalovací symfonie uzavírá jedenáctý válec.

Na rozdíl od Miury i Countache se Diablo dočkalo také otevřené verze Roadster pro ty, co si kromě rychlosti chtějí užívat také slunečních paprsků, větru ve vlasech a zesíleného řevu V12. Původní návrh byl ve stylu Barchetta, tedy s nízkým sklem a bez střechy (prototyp můžete dodnes vidět v muzeu v Sant'Agatě, stejný typ karoserie se pak objevil i u konceptů Gallardo Concept S nebo Aventador J), produkční verze však byl klasický roadster s vysokým čelním sklem a pevnou odnímatelnou střechou (takže je to vlastně spíš targa, ale pšt, to by u Lamborghini neradi slyšeli).

Lamborghini LM002 je italská terénní bestie, která však obchodně nezaznamenala příliš velké úspěchy. A ten žíznivý dvanáctiválec, no jéje…

Každopádně se kontroverzní LM002 stalo dárcem pohonu všech kol pro 1993 Diablo VT (Viscus Traction). Odladěný systém využíval viskózní spojku a zvládal přenést na předek až 25 % výkonu, což znamenalo podstatné zlepšení jízdních vlastností, ovšem (a na to nezapomínejte) získané od neforemného hranatého off-roadu.

Sdílení nákladů na vývoj je cesta k velkým úsporám – třeba i v případě něčeho tak obyčejného, jako jsou světla. Není tedy divu, že přední i zadní světla Diabla můžete vidět i jinde. Konkrétně ta přední (po faceliftu od Audi, kdy zmizely mrkačky) jsou shodná s Nissanem 300ZX (Z32), ta zadní vzali inženýři Lamborghini z poličky ve skladu firmy Hella, stejná čtyři kulaté oči tak můžete vidět i na supersportech Pagani Zonda a Saleen S7, ale také na autobusech nebo zemědělské technice.

Tak tohle jste určitě netušili. Víte, že se Diablo nabízelo také s volitelnými palubními hodinami Breguet v prastarém stylu? A tušíte, že se takových vozů prodalo asi 50? Jde o tak vzácné provedení, že se oficiální snímky mechanicky natahovatelných ukazatelů času nenachází ani v otevřených archivech výrobce.

Jamiroquai – Cosmic Girl. Říká vám to něco? Pokud si pamatujete rok 1996, tak určitě ano. Populární píseň byla doplněná videoklipem, kde po boku extrémně vzácného výročního Diabla SE30 účinkuje ještě Ferrari F40 a 355 GTS. Nicméně právě ono lambo vypráví poměrně smutný příběh.

Zmíněný klip se natáčel ve Španělsku, jenže jistý dopravce, který měl předmětné Lamborghini na místo akce dopravit náklaďákem, tuto silniční raritu vážně naboural. Jamiroquai alias Jay Kay se však nevzdal, našel takřka totožný kus SE30 opět v krásné fialové barvě, poté jej dostal do Španělska a následně vydal přísný zákaz řízení tohoto vozu do té doby, dokud se na místo nedostane on sám.

To se ovšem nejspíš ztratilo v překladu, jelikož automobil nakonec přišel o čelní sklo. Když se tedy pozorně podíváte na předmětný videoklip (viz výše, vypněte však AdBlock), zjistíte, že umělcovy vlasy vlají takovým způsobem, jako by jel v autě bez čelního skla. Tehdejší produkční tým tak zřejmě nepatřil k nejideálnějším partnerům…

Dnes patří automobilka Lamborghini mezi etablované výrobce , nicméně v podstatě od začátku 70. let do konce 90. let šlo o velmi problémovou značku s nejistou budoucností, která nakonec zakotvila pod křídly Audi (1998), kam patří dodnes. Zejména v devadesátých letech původního výrobce traktorů drželo nad vodou právě Diablo, které je pro mnohé laiky i odborníky daleko víc „cool“ než třeba současné SUV Urus, jež trhá prodejní rekordy.

Nakonec si tedy trochu zavzpomínáme a zeptáme se vás, které veřejně známé, placaté, sériově produkované Lamborghini ze staré školy je podle vás nejlepší? Hlasujte v anketě níže a do komentářů pod článkem nám napište, proč jste volili, jak jste volili.