Článek
Mezi řidiči se rozšířilo mnoho omylů a mýtů o tom, jak se mají v určitých situacích chovat. Může za to ve velkém i mediální masáž, která démonizuje překračování rychlosti (zejména tedy těch případů, při nichž nebyl nikdo ohrožen a nic se nestalo), ale zcela vynechává velmi nebezpečné počínání, jako je třeba nevěnování se řízení a nedávání přednosti v jízdě.
Lidé se pak soustavně dívají na rychloměr, v místě zcela zbytečného omezení jedou raději 10 km/h pod limitem (k frustraci všech normálních řidičů kolem nich) a bijí se v prsa, jak oni jsou ti bezpeční řidiči, co dodržují předpisy… aby pak na další křižovatce nedali přednost zprava a sestřelili jezdce na skútru.
Mnoho rozšířených omylů a mýtů jsme už vyvraceli v samostatných článcích, tak si je pojďme připomenout. A přidáme i další. Proč?
Na stopce nemusíte (zase) zastavit
Spousta řidičů sice chápe význam dopravní značky P6 s nápisem STOP, ale už neví, jak si u ní mají a zejména nemusí počínat. Značka „Stůj, dej přednost v jízdě!“ řidiči přikazuje zastavit vozidlo na takovém místě, odkud má do křižovatky náležitý rozhled, a dát přednost v jízdě.
Nemusíte nutně zastavit na úrovni značky STOP, ale klidně před ní či za ní. Prostě tam, kde máte náležitý rozhled do křižovatky (nebo třeba na koleje), abyste tu přednost mohli dát. A teď to nejdůležitější: značka P6 STOP umí „obsloužit“ několik řidičů najednou! Jestli na této stopce za sebou zastaví například kolona čtyř aut a první tři řidiči mají náležitý rozhled, mohou se do křižovatky rozjet klidně najednou. Není nutné, aby každé auto poskakovalo až na hranici křižovatky.
Ovšem, pokud řidič rozhled nemá, musí zastavit na takovém místě, odkud zákonem i rozumem vyžadovaný rozhled mít bude. Jak už jsme psali, teď nám vstupuje do hry ještě nová značka, vodorovná, tedy ta namalovaná na silnici. Kódově jde o V 6b, oficiální název je „Příčná čára souvislá s nápisem STOP“ a definice značky následující: Vyznačuje hranici křižovatky a místo, kde je řidič povinen zastavit vozidlo na příkaz svislé značky „Stůj, dej přednost v jízdě!“ (tedy té P6 STOP).
Kdekdo by z toho pochopil, že jakmile bude na silnici namalovaná tato značka STOP V 6b, musí každý řidič zastavit pokaždé na vyznačené vodorovné čáře. Jenže není tomu tak. Svislé stálé dopravní značky jsou nadřazeny vodorovným dopravním značkám.
Pravidlo zipu platí všude
Zrovna minulý týden jsem tohle na vlastní oči viděl a uši slyšel v Praze: „Co se tam cpeš! Tady se nezipuje ty šmejde!“ hulákal pán v jedničkové Fabii na někoho jiného. Pán z Fabie by se měl ale dovzdělat, protože tzv. zipování, tedy střídavé řazení aut z více pruhů do jednoho, se provádí všude a nemusí být přikázáno dopravní značkou.
Mnoho řidičů žije v omylu, že pravidlo zipování na silnicích platí jen tehdy, když se na místě nachází dopravní značka číslo IP 29. Tato značka ale pouze zdůrazní místo, kde se „zipuje“, což je obvykle tam, kde jeden z průběžných pruhů končí. A stejně tomu je i s informativní značkou snížení počtu jízdních pruhů (zn. IP 18b). Ta vyznačuje počet i uspořádání jízdních pruhů a říká, který pruh je průběžný.
Zipování, tedy střídavé řazení do průběžného pruhu, vyplývá přímo ze zákona o silničním provozu, konkrétně z § 12 odst. 5 zákona 361/200 Sb.: „Přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy. Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.“
V jednosměrce můžete stát vlevo
Na silnici se jezdí vpravo u pravého okraje vozovky. Ale jsou situace, které vyžadují využití celé šíře vozovky, a tou je třeba vyjíždění z jednosměrky.
Jednoduše - při odbočování z jednosměrky doprava se na hranici křižovatky postavte k pravé straně vozovky, při jízdě rovně stůjte uprostřed a odbočujete-li vlevo, stůjte co nejvíce vlevo, aby vás vozidla odbočující vpravo mohla objet a odjet z křižovatky.
Tohle platí i pro kola, motorky a ostatní. Pozor ale na velká auta, zejména autobusy, náklaďáky a třeba soupravy s přívěsem. Jejich řidič si často musí najet, tak sledujte jejich blinkry. Třeba kamion potřebuje opravdu hodně místa, aby se z některých křižovatek vykroutil. Samozřejmě je potřeba volit polohu vozu tak, abyste do křižovatky měli náležitý rozhled.
Plnou čáru můžete přejet
Rozhodně neplatí dogma, že plnou čáru nelze přejet za žádných okolností. Zákon totiž o tzv. plné čáře mluví takto: „Je zakázáno přejíždět nebo ji nákladem přesahovat, pokud to není nutné k objíždění, předjíždění cyklisty, odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci nebo vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci.“
Při odbočování na polní cestu doleva se tak chováte stejně jako při standardním odbočování vlevo na křižovatce - musíte dát včas blinkr a přednost vozidlům jedoucím proti. Pak smíte i přes jednu plnou čáru přejet a nepůjde o přestupek ani o krajní nouzi. Pokud se z místa ležícího mimo pozemní komunikace vracíte, tak opět můžete legálně přejet přes plnou čáru, ovšem znovu dáváte přednost v jízdě, tentokrát všem.
A co když je plná čára dvojitá? V zákoně se píše: „Je zakázáno ji přejíždět nebo ji nákladem přesahovat, pokud to není nutné k objíždění.“ Ale co je objíždění? Jak se to s ním má? Jak jste se dočetli výše, při objíždění lze legálně přejet dokonce i dvojitou plnou čáru, nicméně má to svá zákonná pravidla. „Řidič, který při objíždění vozidla, jež zastavilo nebo stojí, nebo při objíždění překážky provozu na pozemních komunikacích nebo chodce vybočuje ze směru své jízdy, nesmí ohrozit ani omezit protijedoucí řidiče a ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.“ V praxi to znamená, že dle předpisů smíte objíždět až tehdy, pokud proti vám nejede žádné jiné vozidlo, případně je dostatečně daleko před vámi.
Můžete tahat i těžký vlek s řidičákem B
Standardní evropský předpis je, že s řidičským průkazem skupiny B smíte řídit auto s celkovou hmotností do 3,5 tuny a za něj můžete připojit přívěs do 750 kg. Nad to už ale musíte mít rozšíření.
V Česku je to ještě trochu jinak. S řidičákem B lze na našem území řídit také jízdní soupravu složenou z motorového vozidla odpovídajícího kategorii B a přípojného vozidla, pokud celková hmotnost jízdní soupravy nepřesáhne 3,5 tuny!
Co to znamená? Pokud tedy najdete vůz, který spadá pod kategorii B, má celkovou hmotnost třeba 2000 kg, povolenou celkovou hmotnost jízdní soupravy nejméně 3 500 kg a odpovídající tažné zařízení a přidáte k němu přípojné vozidlo, které má celkovou hmotnost až 1 500 kg, můžete tuto soupravu legálně řídit s řidičákem na B. Připomínáme, opět jen v Česku! Podrobně jsme o tom psali v samostatném článku.
Na dálnici můžete i bez známky
Ne všechny dálnice jsou s poplatkem a dokonce lze v určitých případech legálně bez známky i na placený úsek. Úseky zcela bez poplatku jsou především obchvaty měst, ale třeba i některé nedokončené či krátké úseky, kde zatím kus dálnice slouží jako obchvat, který má ulevit provozu okolních obcí.
Je to srozumitelně značené, stačí sledovat cedule. Případně se podívejte na stránky Ministerstva dopravy, kde jsou zpoplatněné úseky vyznačeny. Mapové aplikace v navigaci a telefonech už často také umí rozlišovat, které úseky jsou s poplatkem a které bez, ale s tím opatrně. České Mapy.cz to umí.
Na placenou dálnici ovšem lze najet i v případě, kdy je po ní vedena značená objížďka. Ale tady je potřeba zdůraznit to slovíčko ZNAČENÁ. Když je někde uzavírka a objížďka je vedena po dálnici, můžete po ní jet. Ale jen na tom úseku, kudy ta objížďka vede.
„Podjíždění“ a předjíždění na dálnici
A zůstaneme ještě na dálnici. O tom, jak se chovat v jízdních pruzích, jsme už psali, takže určitě všichni víte, že se po dálnici jezdí vpravo, že se využívá CELÁ DÉLKA PŘIPOJOVACÍHO PRUHU k nabrání potřebné rychlosti a připojení se do provozu. A také určitě víte, že v připojovacím pruhu je zcela legální předjíždět pomalejší vozidla v pravém pruhu
Nechovejte se jako idiot a nedupejte v připojovacím pruhu na brzdu, když v pravém pruhu přijíždí náklaďák. Sešlápněte plyn (to je ten pedál zcela vpravo a dá se dokonce zmáčknout až úplně dolů), zrychlete a zařaďte se před to auto v pravém pruhu.
Připomeňme ještě souběžnou jízdu vozidel, ke které dochází v hustém provozu. Ta je jasně vymezená jako situace souvislých proudů vozidel ve všech pruzích, kdy rychlost aut je závislá na rychlosti aut před nimi. Pokud tedy vy jedete vpravo a auta vlevo jsou pomalejší, můžete je zcela legálně tzv. „podjet“, neboť se nejedná o klasické předjíždění. Samozřejmě je mnoho „expertů“, kteří jezdí soustavně v prostředním či levém pruhu. O tomhle už jsme také psali a pod článkem se rozjela velmi bouřlivá diskuse.
A ještě jednu věc je potřeba připomenout. I na dálnici platí přednost zprava! Takže pokud se zařazujete z levého pruhu do prostředního, pozor na auta přejíždějící z pravého pruhu do prostředního. Ano, jde to trošku proti rozumu, když ta auta v tom levém by měla jet rychleji než ta v pravém, ale už to tak je.
Bez řidičáku na motorku můžete i na větší motorku
S řidičákem na auto můžete řídit také spoustu tříkolových motorek, například velké tříkolky od Harleye. V Evropě jsou poměrně hojně rozšířené rovněž tříkolové skútry, které mají větší a výkonnější motory, takže se s nimi dá pohodlně upalovat i po dálnici ve dvou.
„Von jezdí na motorce a nemá na ní papíry! To se musí hlásit!“ Jenže věděli jste, že existuje mnoho motocyklů, na které stačí řidičák na auto? U nás jsou nejrozšířenější klasické skútry s motory do 125 cm3 a výkonem do 11 kW s automatickou převodovkou. Za všechny připomeneme náš dlouhodobý test skútru Yamaha NMax, kde o tom všem píšeme.
Ovšem do této kategorie spadá i celá řada „velkých“ motorek, pokud splní náležité podmínky. Například moderní elektrické motorky se do 11 kW (a automatické převodovky) vejdou, ale v reálném světě jedou zhruba stejně pěkně jako nějaká šestistovka. Pořád jsou to ale legálně motocykly kategorie A1, na které vám stačí řidičák B.
Cyklista nemá na přejezdu i přechodu přednost
Lidé si pletou pojmy jako místo pro přecházení chodců a přechod. A pletou si je i cyklisté.
Grafická úprava místa pro přecházení chodců má jednu záludnost, a to vysokou podobnost s místem označeným jako přejezd pro cyklisty. Ten využívá rovněž obdélníkového značení tvořícího přerušované čáry, ovšem spíše kratšího a širšího.
Každopádně na neřízeném přejezdu pro cyklisty NEMÁ cyklista přednost. Platí zde obdobné znění zákona jako u chodců v místě přecházení pro chodce. Je-li už cyklista na přejezdu, nesmí jej řidič ohrozit, ale cyklista tam nesmí vjet pod přijíždějící auto.
A jak je to s cyklistou na přechodu? Zde skutečně platí, že pokud cyklista (tedy i koloběžkář!) plně nesesedne z kola (koloběžky), je brán jakožto ŘIDIČ a NEMÁ přednost ve smyslu jako chodec. To musí z toho prostředku seskočit a vést ho.
Do křižovatky můžete vjet i na červenou
U nás bohužel neplatí možnost odbočit doprava na červenou, jako je tomu v některých jiných zemích (ať už na křižovatkách s doplňkovou šipkou, nebo bez ní). Ale je jedna situace, kdy můžete do křižovatky opatrně vjet i na červenou.
Jde především o situaci, kdy přijíždí vozidlo s právem přednosti v jízdě se zapnutými majáky. Nejčastěji jsou to vozidla IZS, ale modrý maják mohou mít i jiná auta. Pokud vás nemůže nikde objet (třeba proto, že tramvajový pás už z nějakého důvodu není vyasfaltovaný, ačkoli by to tomu strašně pomohlo), je vlastně přímo povinnost řidiče mu tu jízdu umožnit právě tím, že opatrně vjede do křižovatky i na červenou.
V křižovatce se můžete otočit
Sice samozřejmě platí, že v křižovatce řízené světelnou signalizací nebo policistou se otočit nesmíte, ale pokud se jedná o křižovatku neřízenou, tak není otáčení nijak zakázáno. To by tam zároveň musela být svislá dopravní značka B 25 „Zákaz otáčení“.
Pokud není křižovatka řízená světelnou signalizací nebo policistou, otočit se v ní můžete.
Při otáčení se v křižovatce se držte po levé straně pozemní komunikace, dávejte znamení o změně směru jízdy ve směru otáčení a rovněž nezapomeňte dát přednost všem účastníkům provozu, kteří ji mají dostat. Tato přednost platí (dáváte ji) zejména při přejíždění pásu pro tramvaje v křižovatce i pro vozidla využívající jízdní směr, kam se chcete zařadit.
Samozřejmě je potřeba myslet na velikost vozidla a šířku vozovky, takže si musíte najet tak, abyste manévr zvládli co nejrychleji. Pozor na náklaďák nebo dodávku blikající doleva, ale najíždějící si doprava do rohu. Bude se otáčet!
Tramvaj, trolejbus ani autobus nemají vždy přednost
Tohle jsme už také rozebírali v samostatných článcích. Tramvaj není nějaká mimozemská loď s absolutní předností a musí se řídit světelnými signály a také značkami. Zákon ale zohledňuje především to, že tramvaj není schopná zastavit tak snadno jako auto. Zejména chodci by si měli uvědomit, že tramvaj jim přednost na přechodu dávat nemusí.
Zjednodušeně lze říci, že pokud tramvaj jede proti vám a odbočuje doleva, tak vám musí dát přednost úplně stejně, jako když vlevo odbočuje třeba autobus. Tramvaj má přednost jen v případě, kdy jede souběžně s vámi a nějak křižuje vaši jízdní dráhu (ať už při odbočování vlevo či vpravo). Také lze v určitých případech využít tramvajový pás k jízdě autem.
A jak je to s autobusy a trolejbusy? Autobus s trolejbusem rovněž nemá vždy absolutní přednost a vlastně je jen potřeba rozlišovat, jestli vyjíždí ze zastávky v obci, mimo obec a jaké má značení. Zjednodušeně - v obci musíte umožnit autobusu vyjet ze zastávky, ale jeho řidič vás nesmí ohrozit. Omezit vás ale může. Prostě, pokud začne autobus/trolejbus blikat od zastávky doleva, musíte ho pustit.
Mimo obec pak platí, že autobus při vyjíždění ze zastávky přednost nemá, což je pochopitelné, jelikož ostatní auta jezdí kolem 90 km/h, takže by jejich řidiči nedokázali ihned zastavit. Je ale taková přirozená slušnost autobus pustit, protože on vás svou pomalejší akcelerací stejně omezí. To by v té zastávce musel čekat, až za ním tak kilometr nepojede žádné auto. Pozor ale na autobusy se speciálním značením, které slouží pro přepravu dětí. Ty nesmíte dokonce ani objet a musíte počkat, až odjede ze zastávky.
V „krajní nouzi“ můžete porušit skoro cokoli…
S tímhle opatrně! Institut tzv. „krajní nouze“ rozhodně neslouží k tomu, abyste ho zneužívali. Takže to, že vám večer dojdou cigára a vy si pro ně pojedete po pěti pivech na pumpu, opravdu není krajní nouze.
Zjednodušeně lze krajní nouzi popsat jako situaci, kdy jednání sice porušuje zákon, ale je nezbytné pro odvrácení nebo minimalizaci nebezpečí pro osoby nebo majetek. Nesmí ale hrozit, že způsobíte více škody, než kterou odvracíte.
V určitých situacích lze i toto uplatnit v provozu, ale samozřejmě musí být splněny další zákonné podmínky. Zejména to, že hrozící nebezpečí nešlo odvrátit jinak. Nejčastěji se mluví o převozu zraněného do nemocnice, ať už vysokou rychlostí, nebo třeba po požití alkoholu či dokonce třeba bez platného řidičského oprávnění nebo se zákazem řízení. Ale takový stav lze aplikovat i třeba na případy, kdy například odvážíte z domu ohroženého povodní (nebo jinou katastrofou či válkou) lidi a věci do bezpečí.
Stejně tak vás nebude nikdo pokutovat za to, že třeba v připojovacím pruhu nebo na místě se zákazem zastavíte kvůli poruše vozidla (nebo třeba při zdravotní indispozici). Je potřeba upozornit, že každý případ se poměrně přísně posuzuje zvlášť a nelze se automaticky spoléhat na to, že vám každý prohřešek projde jen proto, že se budete vymlouvat na krajní nouzi. Ostatně, už jsme o tom také psali v samostatném článku.