Hlavní obsah

Jakou hodnotu má Ferrari 400 přestavěné na limuzínu?

Foto: Garage Dream Auctions

Ferrari 400 přestavěné na limuzínu se vydražilo za zlomek ceny originálu

12. 11. 2021

V dnešní době už se dá udělat limuzína prakticky z čehokoliv – ze sporťáku, z terénního SUV… nebo dokonce z luxusního 2+2 kupé z osmdesátých let. Ferrari typ 400 je v dnešní době poměrně ojedinělý úkaz, ale co teprve v přestavbě na limuzínu? Jeden takový „vzácný“ kousek se prodal v americkém státě Illinois za překvapivou cenu.

Článek

V sedmdesátých letech už měla automobilka Ferrari ve světě závodů poměrně slušné renomé, a to jak ve Formuli 1, tak i ve vytrvalostních soutěžích, třeba v Le Mans. Dařilo se pochopitelně i silničním vozům Ferrari. Někteří klienti však chtěli jezdit ve svém Ferrari do práce nebo vozit děti do školy – pro takové vznikla série typů 365 GT4 2+2, typ 400, 400i a nakonec typ 412. Vozy všech těchto označení k sobě měly velmi blízko, a měly dokonce i stejnou karoserii, šasi i motor.

Foto: Garage Dream Auctions

Ceny poměrně ojedinělého Ferrari 400 se dnes pohybují od cca 1,5 milionu Kč výš. Cena této přestavby je však zhruba třetinová

Původní verze 365 GT4 2+2 nahrazovala čtyřsedadlové kupé jménem 365 GTC/4. 365 GT4 2+2 se posléze vyvinulo v typ 400 a 400i, ze kterého vznikla i limuzína na fotografiích. Ferrari 400 bylo prvním Ferrari, které nabízelo automatickou převodovku, a byť se má často za to, že šlo o vůz určený pro americký trh, ve skutečnosti se tam nikdy oficiálně nedovážel. Samotný Ferrari to tehdy zdůvodnil tím, že vzhledem k tehdejším regulacím a rychlostnímu limitu 55 mph neboli cca 90 km/h budou dosavadní osmiválcové modely pro trh stačit.

Částečným důvodem byla pochopitelně také ropná krize, neboť pod kapotou vozu zpíval 4,4l a později dokonce 4,8l atmosférický dvanáctiválec Colombo, což je i tento případ. „Naše“ Ferrari je zároveň pozdější verze 400i se vstřikováním paliva, která nabízela o chlup ekonomičtější provoz. Výroba pozdějšího typu 412 byla ukončena v roce 1989, šlo o nejdéle vyráběné Ferrari.

Pomocí takzvaného šedého importu se tento exemplář z roku 1981 dostal přes velkou louži, kde byl po dobu 11 let součástí sbírky Ferrari Orange County. Vůz pochopitelně nezůstal v původním stavu, ale i po přestavbě na limuzínu mu byla věnována péče – „čtyřstovka“ byla kompletně zbavena rzi a nosné části karoserie byly nově svařeny.

Foto: Garage Dream Auctions

Vůz pohání ikonický dvanáctiválec Colombo. I přes fakt, že jde o nejdéle vyráběný model Ferrari, je typ 400 poměrně vzácným úkazem

Vůz byl posléze kompletně zbaven původního laku až na kov a nalakován znova. V interiéru je nové čalounění, a to jak vepředu v kabině, tak i vzadu v prostoru pro pasažéry, přibyly i obrazovky multimediálního systému uchycené ve stropě.

Vůz nedávno prošel servisem, což znamená výměnu všech provozních kapalin, dostal nové svíčky, nové rozvody, novou baterii, revizí prošel i chladič, kola nebo brzdy. V historii vozu není doložena žádná kolize, nájezd navíc činí pouze 15 tisíc mil neboli 24 tisíc km. Celkově je vůz ve velmi dobrém stavu, a to jak povrchově, tak i v interiéru.

Motor Colombo zůstal zachován – zadní kola tedy pohání 315 koní atmosférického 4,8l dvanáctiválce, spotřeba tedy bude jistě velmi… zajímavá. Podle inzerátu automatická převodovka řadí i po letech hladce.

400i sice nepatří k těm nejcennějším Ferrari, přesto je možná trochu škoda z takového vozu udělat zrovna limuzínu. Na druhou stranu cena odpovídá – pěkná „čtyřstovka“ začíná cenově někde na 1,25 až 1,5 milionu korun. Tento vůz však jeho nový majitel pořídil se značnou slevou – vydražil se za rovných 20 tisíc dolarů, tedy asi 440 tisíc korun. Zda to však za tu slevu stojí, to už je na pováženou. Výhodu to však má – originální Ferrari 400 nemá obrazovky ve stropě!

Ferrari 365 GT4, 400/ 400i a pozdější 412 zhotovoval karosář Pinin Farina (dnes už se název firmy Pininfarina píše dohromady) v Turíně. Karoserie jako taková byla z oceli, takže i když podlaha byla ze sklolaminátu, vozy vážily přes 1 800 kg.

Tato luxusní čtyřmístná kupé měla kromě charismatického motoru všechny moderní prvky nezbytné pro luxusní vůz té doby – podvozek se skládal z dvojitých lichoběžníků, stabilizátory byly na přední i zadní nápravě, ta zadní měla dokonce hydraulický samovyvažovací systém. Jízdním vlastnostem pomáhal i samosvorný diferenciál na zadní poháněné nápravě. Motor měl hliníkovou hlavu i blok. Řízení mělo posilovač a kotoučové brzdy byly na všech kolech.

Reklama

Sdílejte článek