Stará pracovní Octavia je dnes jedním z nejkrásnějších exponátů muzea Svět Škodovek

Škoda Octavia je ikona a legenda. Je to mnou nejčastěji řízený typ auta, ale vždy šlo jen o čtyři novodobé generace. Na tu úplně první Octavii jsem si musel dlouhou dobu počkat. Takže něco k ní. Její výroba začala v roce 1959 v Mladé Boleslavi, ale tato karosářská verze vznikala v Kvasinách. Sedan byl pouze dvoudveřový, kombi zase třídveřové.

Základ vycházel z předchozích typů 440 a 445, které většinou všichni označují přezdívkami Spartak a vizuální změna nebyla na první pohled nápadná. Jen na zadních blatnících se objevily elegantní ploutvičky, které má i kombík. Na kolech jsou krásné velké chromované poklice, vpředu zase příplatkové mlhovky.

Celkově byl design velmi hezký a líbí se mi dodnes. Tedy až na tu pozdní hranatou masku, původně byly modely i zepředu s kulatou maskou ještě krásnější. Jméno Octavia mělo vyjádřit, že se jednalo o osmý poválečný model.

Uvnitř byla proti Spartaku nová palubka s jinými přístroji a rádiem, po modernizaci se dočkala opatření, aby se neodrážela ve skle. Kontrolka dálkových světel je červená a jejich přepínání je pod spojkovým pedálem. Také pásy byly postupně modernizované na tříbodové. Volant je dost velký a sahá až ke stehnům.

Výhled z auta je dobrý, i když mi nejdřív okna připadala velmi malá. Kvůli nim a i kvůli poloze volantu máte tendenci sedět v předklonu. Ono tedy pocitově je celý interiér malý, byť tehdy to bylo normálně velké rodinné auto.

Po modernizaci se dočkalo nové elektroinstalace. Startuje se klíčkem vlevo a tahacím startérem. V případě třídveřového kombíku byla karoserie protažená do svislé zádi s třemi bočními okny, na které jsou třetí dveře. Ty jsou dělené vodorovně, kdy se okno vyklápí nahoru a spodní panel dolů a usnadní nakládání přes nárazník.

Zadní řada sedadel měla sklopné opěradlo, takže se dala vytvořit ložná plocha o délce jednoho a půl metru s objemem 1 050 litrů. Základní objem byl 690 litrů. Sklopením do opačné strany vznikla pro změnu lůžková úprava.

Ještě pod podlahou kufru je další prostor na rezervu a povinnou výbavu, přístupný je otevíratelnými dvířky, takže v případě defektu nebylo nutné vyskládat celý kufr na silnici. Bohužel, v roce 1969 o toto chytré řešení Octavia přišla, stejně jako o ploutvičky, kvůli zadním svítilnám ze Škody 100. Do prostoru pro rezervu se ale už od té doby nedostávala zvenčí vlhkost, to byla asi jediná výhoda.

A proč pořád mluvím o kombíku? Jednak je vlastně stejný jako dodávka, jen má skleněná okna a alespoň se u nás prodával. Dodávek vzniklo jen pár desítek aut, šly pouze na export a tahle se do Čech vrátila od známého britského dealera S. K. Distributors ve stavu vraku.

Proto má také volant na druhé straně, za ním budíky v mílích za hodinu a gumový kobereček vlevo má zaslepené díry pro pedály. Potřebovala kompletní renovaci, kterou zvládli u Car Brothers, kteří nám již pár aut do této rubriky také půjčili. Při renovaci se na auto vrátila i vzácná levandulová šeď.

Pod kapotou je čtyřválec OHV o objemu 1 221 ccm a k němu patří manuální čtyřstupňová převodovka se synchronizací třetího a čtvrtého stupně, v tomto autě je řadička umístěná již na podlaze. Řazení jde krásně zlehka, ale zrádná je zrcadlově otočená kulisa, kde jednička je tam, kde jsme zvyklí na pětku a pak postupně řadíte směrem k sobě. Na místě jedničky je zpátečka. Původní exempláře ale měly ještě řazení na sloupku volantu.

Motor je umístěný podélně a až za přední nápravou, takže je vlastně uprostřed. Výkon je 50 koní (37,5 kW). Před chladičem je vytahovací roletka, která se manuálně zavírala, když jste v zimě chtěli omezit chlazení. Auto váží 950 kilogramů. Maximální rychlost činí 110 km/h, ale takhle s autem už asi dnes nikdo nejezdí.

Spotřeba se pohybuje kolem 8,5 litru, do nádrže se vejde 30 litrů. Na brzdy to chce s rozmyslem, mají pozvolný nástup. Díky vnějším rozměrům se ale na naše úzké silnice dobře vejdete, takže vlastně můžete jet plynule. A jízda je příjemnější než třeba se starším Spartakem, i když je Octavia trochu houpavější.

Přední lichoběžníková náprava byla zcela nová a šlo o největší konstrukční změnu od Spartaku. Měla totiž vinuté pružiny místo listového pera a nechyběl ani příčný stabilizátor. Vzadu listové pero zůstalo (pár prototypů s vinutými pružinami vzniklo, ale do výroby se nedostaly), ale u kombíků a dodávek je zesílené, měly totiž o 50 kilogramů větší nosnost (celkově 400 kilogramů). Jízdní vlastnosti jsou mnohem lepší a ještě přibyla možnost seřizovat snadněji geometrii. Přesto dnešní řidiče překvapí vůle v řízení a vlastně ve všem ostatním.

Vzadu se také zkoušely vinuté pružiny, ale nakonec zůstaly jen na prototypu. Mezi obě nápravy je ale téměř rovnoměrně rozložená hmotnost. Je tu nezávislé zavěšení všech kol a světlá výška je 175 milimetrů, což by Octavii mohlo závidět kdejaké SUV. Spolu s vysokým profilem diagonálních pneumatik je Octavia díky tomu docela pohodlná.

Karoserie sedí na páteřovém rámu s centrální nosnou rourou, uložení je na rozměrných siletblocích. V zatáčkách to znamená větší náklony, ale ne nijak nepříjemné. Jízda s Octavií je opravdu zážitek, který si jen musíte trochu odpracovat.

Octavia nakonec přežila opravdu dlouho, celou dekádu a ještě kousek k tomu. Navíc se postupně zlepšovala kvalita výroby. Přežila i svého nástupce, typ 1000 MB. Výroba byla ukončena 17. prosince 1971 a do té doby vzniklo 286 tisíc kusů. Je ale pravda, že sedan to zabalil už v roce 1964, aby uvolnil kapacity pro nástupce. Kombík nástupce neměl kvůli nevhodné koncepci em-béčka pro tuto karosářskou variantu, proto kombík od Octavie vydržel v Kvasinách déle. 

Přežil tedy em-béčko a když končil, vyráběl se už nový model Škoda 100. Nakonec ale ani tak přímého nástupce nedostal, Škoda Forman se na trhu objevila až o dvacet let později.

Celkem vzniklo 54 086 kombíků. Dost z nich zamířilo na export, v zahraničí bylo auto velmi populární. K tomu pomáhaly i časté výhry závodní Octavie Touring Sport v rallye ve své kategorii. Technika posloužila i pick-upům pro dopravu materiálu uvnitř automobilky, modelu Trekka na Novém Zélandu a Skopak v Pákistanu. To, že auta přežívají dodnes, je dobrou známkou jejich výrobní kvality.

Staré modely už za desítky tisíc nekoupíte, spíš za stovky, nejvzácnější verze i za milion. Ještě generace našich rodičů se v ní nejspíš alespoň jednou svezla a mají na ni vzpomínky, pro tu mou už jde o vzácnou relikvii, kterou na srazech obdivujeme za nádherný design.

Tahle ale na prodej nebude. Tahle konkrétní je totiž exponátem soukromého muzea Svět Škodovek u Čerčan, které nám laskavě umožnilo vytáhnout ji z expozice, vyfotit a trochu provětrat po okolních silničkách. Pokud se vám líbí, rozhodně ji vyrazte do muzea obhlédnout, ostatně, podobně krásných exponátů tady mají víc než dost. Tak třeba vám ještě někdy nějaký další představíme.