Hlavní obsah

Škoda Forman Black Line– Český sen roku 1993

Foto: Archiv Garáž.cz
29. 4. 2018

Škoda Forman je takový obyčejný, občas přeceňovaný kombík z přelomu 80. a 90. let z produkce naší automobilky. Jenže právě on probudil v Češích znovu onu lásku ke kombíkům, která nás drží dodnes!

Článek

Podařilo se mi přesvědčit Michala, abych vám mohl představit jeho perfektní Škodu Forman Black Line. Kombík je z doby po druhé modernizaci (tenkrát se ještě neříkalo facelift) z roku 1993, kdy měl těch 548 nových vylepšení (a tady, a tady a tady…). Když budu jmenovat alespoň některé: nová maska chladiče se znakem uprostřed, jiné nárazníky, hladké kliky a víčko nádrže, nová rozteč kol (standard VW 4x100 nahradil dřívější 4x98) a kompletně černý interiér místo dřívějšího hnědého, který byl z mnohem kvalitnějších materiálů a nabízel i pohlednější prvky, například tvarované výplně dveří. Pod kapotou je ovšem ještě stále osvědčená třináctistovka s karburátorem Jikov a výkonem 58 koní.

Foto: Archiv Garáž.cz

Akční edice ale vždy byly o výbavě. Nejinak tomu bylo u Black Linu, který se představil v Paříži 1993 a vycházel z lépe vybavené verze GLX. Zde je tedy stručný výčet toho, čím se Black Line odlišoval od běžných Formanů a čím vzbuzoval v jejich majitelích závist – litá kola Ronal Centra, kožený volant a řadicí páka, střešní okno, autorádio Blaupunkt Paris se šesti reproduktory se zlatými parabolami a nápisy Black Line na krytkách, centrální zamykání, odkládací středový kastlík, zatmavená zadní světla a tónovaná okna, digitální stropní hodiny, mlhovky, ozdobná koncovka výfuku, ostřikovače světel, speciální látka na potazích sedadel (dle mého názoru nejhezčí, jaké kdy ve Fáčkách byly), zamykací kastlík, akustická signalizace zapnutých světel při otevřených dveřích, výškově stavitelné bezpečnostní pásy a zapalovač. Já vím, cuká vám v koutcích, protože většinu z toho dnes považujeme za samozřejmost, ale tehdy to zkrátka byly známky luxusu. Unikátní byla černá metalíza Eben, dále jste Black Lina poznali dle nápisu na C-sloupku a malé samolepky pod bočním blinkrem. Vyrobilo se 6500 aut, některé již s motorem se vstřikováním, které stály v rozmezí 210 až 269 tisíc korun.

Foto: Archiv Garáž.cz

Dnes není rok 1993, aby vás Forman dostal do kolen. Jenže… Jenže když se rok 1993 psal, byl jeden tmavě modrý Forman LX s karburátorem Weber v naší garáži. Tehdy jej měl nahradit Black Line se vstřikováním, ale nehoda těsně před obměnou zapříčinila, že modrý kousek byl následně vyšperkován celou tou skvělou výbavou akčního modelu (vyjma kol, která nehodu nepřežila). Těch zážitků z cest doma i z dovolených na Makarské Riviéře je v mé hlavě spousta.

Foto: Archiv Garáž.cz

Ať se sebevíc snažím o objektivitu, neustále narážím na růžové klapky nostalgických vzpomínek (Jé, to cvakání blinkrů, jů, ten tvar clonítek). Neustále mám tendence Formanu něco odpouštět a pořád ho chválit. Ale víte, jak je těžké hanět auto, u kterého jste poprvé drželi volant? Byť to bylo ještě tátovi na klíně, ale stejně už mne tenkrát naučil jezdit do garáže.

Foto: Archiv Garáž.cz

Jak jistě víte, tvary Favoritu navrhnul Nuccio Bertone. Ten opravdu neměl lehkou práci, kterou mu zaostalé hospodářství socialistického státu ještě komplikovalo. Například historka o příliš velkých světlometech je již notoricky známá. Bertone si neprosadil ani lakované nárazníky, dalších drobných kompromisů bychom pak na autě napočítali asi stejně, jako těch pověstných vylepšení. Ovšem hranaté tvary Formanu mají stále své kouzlo, ostatně geometrie jde v designu zase trochu do módy. A pak ta genialita, s níž ve škodovce zkonstruovali kombi, jehož záď se tvarově shodovala s hatchbackem.  Díky tomu tehdy škodovka a dnes každý majitel ušetří spoustu peněz. A možná bych i řekl, že Forman vypadá lépe, působí totiž trochu vyváženěji.

Foto: Archiv Garáž.cz

Nárůst rozměrů se uvnitř projevil pouze v kufru, který dodnes platí za velice prostorný. Jen neumí sklápět opěradla do roviny a nemá dvojitou podlahu, jak to bývá zvykem dnes. Posádka si pohoví stejně, jako v kratším Favoritu, vpředu lépe, vzadu hůře, ale zase se tady třem lidem bude sedět lépe, než v moderních autech. Dveře jsou totiž hodně tenké a nekradou tak drahocenné centimetry. Stejně tak sloupky, které nezaclání v dobrém výhledu posádky.

Foto: Archiv Garáž.cz

Startování motoru provází typický zvuk a já si připadám jako doma. Stačí zařadit jedničku a vyrazit. Rázem se ocitám v zavalení svými vzpomínkami, jak sahám na povědomé spínače, koukám na známé tvary a poslouchám ty typické zvuky. Například cvakání ve volantu nebo v páčkách blinkrů. Sedačky ve verzi Black  Line jsou tvarově shodně s lepšími modely GLX a i když to nejsou žádné skořepiny, v zatáčkách je vzhledem k houpavějšímu podvozku oceníte. Dvouramenný volant je příjemně velký a navíc v této verzi obšitý kůží. Jedinou neoriginální věcí v autě je madlo ruční brzdy s číselným kódovým zámkem. Inu Black Line byl holt úzkoprofilovým zbožím. Řazení je trochu tužší než jsme čekal, prošlo ale celkovou repasí poměrně nedávno.

Foto: Archiv Garáž.cz

Houpavější charakter podvozku jsem již zmínil. Je to dáno tím, že naladění auto bylo hlavně komfortní, protože na nějaké sportování stejně vzhledem k omezeným možnostem nabídky motorů nebylo ani pomyšlení. Do Formanu se totiž nikdy nedostal jiný motor, než přepracovaná třináctistovka, která měla svůj prapůvod již v embéčku. Nejprve za to mohla zaostalá ekonomická situace socialistického hospodaření, poté asi zhrzená pýcha Němců, když zatrhli šestnáctistovku OHC, která se vyrobila v několika málo kusech a počítalo se s ní hlavně do Felicie. Tady mi ale karburátorová třináctistovka vůbec nevadí, spíš naopak. Je příjemně živá a dynamická, navíc karburátor funguje víc setrvačně než vstřikování. Otáčky mu po uvolnění pedálu nepadají tak rychle a jízda v kopcovitějším terénu je pohodlnější.

Foto: Archiv Garáž.cz

Kombík Forman má samozřejmě nižší hmotnost než Favorit, díky většímu zadnímu převisu je ale stabilnější, zejména při vyšších rychlostech. Víc než 120 km/h jsme si ale s autem netroufl, zvukový komfort se v téhle rychlosti už trochu zhoršoval. Asi už jsem ze všech těch moderních aut zblbnul, že mi takovéto drobnosti začínají vadit.

Foto: Archiv Garáž.cz

Já se osobně doznám, že se mi edice Black Line líbí nejvíc ze všech verzí Formanu. Trumfne u mě i luxusnější Solitaire, protože v té černé je zkrátka elegantnější. Kousek v originálním stavu vypadá perfektně a je stejně elegantní jako při svém uvedení na trh. Řídit ho je zkrátka povznášející pocit, i když je to jen Forman. Na mě to tedy zapůsobilo hodně.

Za zapůjčení fotek děkujeme fotografovi Ondřejovi Kroutilovi

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.