První masově rozšířené předokolky s napříč umístěným motorem vpředu vyráběla v Evropě značka, která už dávno zanikla

Nevím, kolik z vás zná značku DKW. Byla založena v roce 1916, a to Dánem Jorgenem Skafte Rasmussenem ve Zschopau v Sasku, aby vyráběla parní automobily (to je i význam slova Dampfkraftwagen), později motocykly a od roku 1928 auta se spalovacími motory. V roce 1932 pak byla včleněna do koncernu Auto Union spolu se značkami Audi, Horch a Wanderer. Značka DKW byla vybrána právě proto, že její motorky patřily ke světové špičce. Po válce se ovšem DKW stěhovalo na západ a v původní továrně se nadále vyráběly i u nás známé motorky MZ. Ještě před tím DKW vyrábělo auta i ve Spandau a Cvikově. Portfolio bylo široké, od lidových aut po velké šestiválcové limuzíny.

Nejtypičtější modely značky DKW ale vznikaly právě ve Cvikově a měly interní označení F1 až F8. To F označovalo koncepci vše vpředu (front). Auta vznikala mezi roky 1931 až 1942 a pak znovu po válce v roce 1945. Šlo vlastně o první masově vyráběné předokolky s napříč umístěným motorem vpředu v Evropě. Jejich dvoutaktní motor tehdy použil i Saab pro svůj první model 92. Nás dnes zajímá hlavně tehdy dostupný rodinný model F7 z let 1937 až 1938. Startér je dohromady s dynamem, což je dnes běžná technologie u hybridů.

Jak už jsem říkal, poháněl jej vždy dvoutaktní řadový dvouválec s termosifonovým chlazením, nejprve šestistovka, ale tady v modelu 700 už má větší objem 692 ccm s výkonem 20 koní (15 kW) ve 3 500 otáčkách. K motoru je připojený třístupňový manuál s pákou trčící z palubky. Model F7 se objevil v roce 1936 v základní verzi Reichsklasse, o rok později jako tento lepší Meisterklasse, a navíc přibyl ještě kabriolet a dodávka. My máme klasický dvoudveřový sedan vážící 750 kilogramů.

Když se podíváte na karoserii, něco vám jistě bude připadat divné. Je totiž z koženky natažené na dřevěném rámu, takže ji budete konzervovat krémem na boty, aby byla stále voděodolná. Z kovu je jen přední kapota a blatníky. Na masce je už logo se čtyřmi kruhy, auto má dodělané blinkry a zadní světla z Wartburgu 311. Dveře se otevírají protisměrně a pustí vás do zrenovovaného interiéru. Karoserie se dopředu zužuje, a tak spolu s tímto otevíráním se do auta neuvěřitelně snadno nastupuje.

Na čelním skle vidíte dva stěrače, ale nemají spolu nic společného. Ten řidičův má motorek, zatímco spolujezdcův je jen na ruční ovládání. Chvíli by mě to asi bavilo si s ním hrát. Mezi stěrači je klapka na sání náporového vzduchu do kabiny. Na palubce najdete jen minimum velmi prostých spínačů. Zavazadlový prostor v autě je, ale je přístupný jen zevnitř po sklopení zadního opěradla.

Karoserie byla u modelu F7 delší u všech verzí, dříve tomu tak bylo jen u lepší Meisterklasse. V této generaci už se tedy auta lišila jen motorem, kdy základ měl o dva koně méně. Námi testovaný kousek zvládne rychlost 80 km/h, ale jistě chápete, že tak už se s ním nejezdí. Auto z roku 1938 už chcete šetřit, a tak třeba já s ním jedu velmi opatrně, maximálně čtyřicítkou. Prostě mám respekt k tomu, že jde o vůz v zachovalém stavu, kde je vše na exteriéru ještě původní, a tak by to mělo ideálně zůstat.

Přední zavěšení je nezávislé na dvou příčných listových perech nad sebou. Vzadu je tuhá náprava také na listovém peru. Toto řešení zajistí slušný jízdní komfort, ale přitom DKW netrpí na přílišné boční náklony. Je ale drncavější než třeba pozdější Trabanty a Wartburgy, přesto je to vlastně velmi příjemná jízda. Na obou nápravách jsou mechanické bubnové brzdy. Elektroinstalace je ještě šestivoltová. Nádrž najdete v motorovém prostoru a vedle ní jsou úložné schránky.

Modelů F všech generací vyrobili u DKW přes 218 tisíc a většina se prodala na domácím trhu. Zhruba 80 tisíc aut připadá právě na model F7, který se tak stal nejúspěšnějším DKW v historii. V roce 1934 obsadilo DKW díky tomu druhé místo v žebříčku prodejů. Od roku 1938 se vyráběl nástupce F8, který měl po válce i svou východní obdobu IFA F8. Pro rok 1939 vznikl prototyp auta s aerodynamickou karoserií a tříválcovým dvoutaktním motorem, který dosahoval rychlosti 115 km/h. Ten se ale do výroby dostal až po válce pod názvem F89. Měl i východní obdobu a vy ji z našeho magazínu už znáte – IFA F9. V šedesátých letech pak značka DKW zaniká.

Na našich silnicích byla tato auta vidět ještě v sedmdesátých letech a její zkratku lidé překládali jako „do kopce vytlač“. To bylo právě kvůli slabším dvoutaktním motorům, které již tehdy nestačily provozní rychlosti moderních škodovek. Jenže nebýt DKW a jejich licence, nebyla by ani naše Jawa 700. 

Jako nové stálo DKW přes 1 999 říšských marek, lepší verze dokonce 2 350 marek. Dnes za hezké auto dáte půl milionu, za kabriolet klidně až 800 tisíc. Když ho někdo chce, tak ale ví, za co své peníze utrácí. Sice je to na pohled staré auto, ale s mnoha moderními řešeními. A pokud si jej nechcete koupit, vyrazte alespoň do plzeňského muzea Příběhy dvoutaktů, toto auto je právě z jejich expozice.