Hlavní obsah

Ohlédnutí na slavné automobily značky Wanderer!

Foto: Tomáš Hyan

V roce 2003 vznikly tři repliky aerodynamického speciálu Wanderer W25 (původní vozy vyrobeny 1938)

28. 11. 2019

Málokdo ví, že čtyři kruhy na přídi Audi vznikly coby znak automobilového koncernu Auto Union a symbolizují čtyři spojené značky 30. let — Audi, Horch, DKW a Wanderer! Přežila z nich jen jediná, a to právě Audi, ale není bez zajímavosti, že wanderery a dvoutakty DKW byly za časů Auto Unionu mnohem rozšířenější.

Článek

U nás jezdily vozy značky Wanderer ještě dlouho po válce, když nových automobilů bylo málo a přidělovaly se většinou jen za zásluhy. Naopak předválečné vozy byly poměrně dostupné, jak svědčí pohled třeba do řádkové inzerce tehdejšího Světa motorů...

Byla to dlouhá historie

Značka Wanderer se zrodila v roce 1896, kdy ji firma Winklhofer & Jaenicke poprvé použila pro jízdní kola. Mechanici Johann-Baptist Winklhofer a Richard-Adolf Jaenicke se pustili už v roce 1885 ve východoněmeckém Chemnitzu do oprav jízdních kol v malé dílně, ale krátce nato začali vyrábět bicykly vlastní. Podnik se proměnil na Wanderer Fahrradwerke AG.

Foto: Tomáš Hyan

Dobová reklama na jízdní kola, motocykly a automobily Wanderer (1913)

Další rozvoj přineslo zahájení výroby motocyklů (1902) a konstrukce prvního automobilu Wanderermobil v roce 1904 s dvouválcovým motorem 1,9 litru, který se však nevyráběl sériově; k tomu došlo až s lidovým čtyřválcem Wanderer W3 Puppchen o devět let později. Puppchen se těšil neobyčejné popularitě a jako jediný model v průběžně vylepšovaných verzích se vyráběl až do roku 1921, kdy jej nahradil nový W8. Mezitím se v říjnu 1920 představil větší W6, u něhož objem motoru vzrostl z 1,2 na 1,6 litru. Následovaly další typy, v říjnu 1928 byl uveden první šestiválec W8 10/40 HP, s nímž značka zamířila do vyšších sfér.

Foto: Tomáš Hyan

Originální Wanderermobil číslo 2, dvouválec dochovaný v Muzeu dopravy v Drážďanech

Výroba just-in-time už v roce 1928!

Poptávka po solidních automobilech Wanderer klasické koncepce vzrůstala, a tak firma Wanderer-Werke AG postavila v roce 1928 tehdy supermoderní továrnu v Siegmaru na předměstí východoněmeckého Chemnitzu (za časů NDR Karl-Marx-Stadtu), kam do finální montáže vozů z původního závodu přicházely díly systémem just-in-time, a to z železničních vagonů přímo na výrobní linku!

Foto: Tomáš Hyan

Wanderer W3 Puppchen, první sériový typ se čtyřválcem 1,2 litru (rok 1913)

Závod měl totiž zásoby pouze na 25 automobilů, tedy na produkci jediného dne! V dubnu 1936 tam oslavili výrobu 50 000. automobilu Wanderer, což v té době byl opravdu velký úspěch. Jubilantem se stal W50 Cabriolet, poháněný řadovým šestiválcem 2,3 litru o výkonu 50 koní (37 kW), jehož konstruktérem byl Dr. Ferdinand Porsche! Image značky pozdvihly vysoká kvalita a spolehlivost Wandererů, jenže za vyšší ceny, a tak se automobilka dostala do finančních problémů, které skončily jejím oddělením a prodejem do koncernu Auto Union, který již vlastnil Audi, DKW a luxusní značku Horch.

Foto: Tomáš Hyan

Jubilejní Wanderer s pořadovým číslem 50 000 na lince v Siegmaru (typ W50 v roce 1936)

Výroba motocyklů byla tehdy prodána konkurenční NSU, licence na čtyřdobou pětistovku československému podnikateli Františku Janečkovi, a tak se v roce 1929 zrodily motocykly Jawa (Janeček-Wanderer). Samostatně pokračovala úspěšná produkce psacích strojů, nářadí a obráběcích strojů.

Foto: Tomáš Hyan

Motocykly Wanderer se těšily velké oblibě, v roce 1929 se pětistovka stala základem první Jawy (Janeček-Wanderer)

Koncentrace 30. let a kouzlo čtyř kruhů

Wanderer se tak v roce 1932 stal součástí impéria Auto Unionu, na jeho přídi se vedle stylizovaného písmene W objevily známé čtyři kruhy, jaké dnes vozí Audi. Základní modely přešly od hliníkových motorů OHC konstrukce Porsche na podstatně levnější unifikované čtyřválce a šestiválce s litinovým blokem a spodovými ventily (rozvod SV), přičemž tyto nové vozy Wanderer W24 (čtyřválec) a W23 (šestiválec) přinesly značce od počátku roku 1937 největší proslulost a v hojném počtu sloužily dlouhá léta také v Československu.

Foto: Tomáš Hyan

Wanderer W24 na ulici v pražských Strašnicích v dobré společnosti, modernější polokabriolet z roku 1939 má novou převodovku (synchronizace na druhém až čtvrtém stupni)

Sám mám k tomuto vozu osobní vztah, v 70. letech jsem koupil celkem tři automobily W24 z let 1937 – 1939, s nimiž jsem získal své první řidičské a mechanické zkušenosti, protože jsem z nich vždy sestavil jeden pojízdný! Vzhledem k objemu motoru 1 767 cm3 a výkonu 42 koní (31 kW) na českých silnicích za octaviemi a spartaky s motory 1 089 nebo 1 221 cm3 rozhodně nezaostávaly, výkon byl prakticky shodný a průběh točivého momentu lepší!

Foto: Tomáš Hyan

Autor článku na trati závodu Zbraslav–Jíloviště 1973 s Wandererem W24 ročníku 1939

Sportovní legenda W25K s kompresorem

Třešničkou na dortu se ovšem stal tvarově spřízněný sportovní roadster Wanderer W25K, představený na autosalonu v Berlíně již v roce 1936, který dostal opět motor konstrukce Porsche, hliníkový řadový šestiválec 1 963 cm3, ale s přeplňováním mechanickým kompresorem typu Roots, což zvýšilo výkon na nevídaných 85 koní (63 kW), čímž značka Wanderer o pět koní překonala další legendární roadster BMW 328!

Foto: Tomáš Hyan

Wanderer W25K při představení na autosalonu v Berlíně (1936)

Ještě v 70. letech jezdily tři vozy v Praze, ale žádný z majitelů je nechtěl prodat! Na základě typu W25 (verze bez kompresoru s výkonem 68 koní) vznikly tři prototypy Wanderer Stromlinien-Spezial, v roce 1938 nasazené v evropském silničním závodě z belgického Liège do Říma a zpět. Měla to být příprava na velkolepý závod z Berlína do Říma, který se však nakonec nejel, ale Wanderery neměly štěstí.

Foto: Tomáš Hyan

Wanderer W25 Stromlinien-Spezial pro závod z Liège do Říma a zpět v roce 1938

Známý závodník August Momberger odpadl s poruchou zadní nápravy, Wilhelm Krämer vedl ještě 30 km před cílem, ale prasklý šroub v rozvodu motoru byl příčinou zastavení stroje, a tak jen Fritz Trägner dojel do cíle se ztrátou, když cestou zabloudil. Následující rok tam tři nová aerodynamická kupé, ale na základě sériového šestiválce W23, vyhrála Pohár konstruktérů.

Foto: Tomáš Hyan

Karel Breze na trati Zbraslav–Jíloviště 1973 s kompresorovým Wandererem W25K (1938)

Reinkarnace po pětašedesáti letech

Vzpomínkou na Wanderer se stala v roce 2003 stavba tří replik W25 Stromlinien-Spezial s otevřenou karoserií podle vzoru 1938. Vznikly v dílnách Audi Tradition a zúčastnily se vzpomínkové jízdy Liège–Řím–Liège v červnu 2004!

Foto: Tomáš Hyan

V roce 2003 vznikly tři repliky aerodynamického speciálu Wanderer W25 (původní vozy vyrobeny 1938)

Výrobu osobních automobilů Wanderer ukončila druhá světová válka, poslední W24 byly vyrobeny v lednu 1941, poslední W23 v prosinci 1942, jejich produkce dosáhla od ledna, resp. února 1937, celkem 22 488 (čtyřválce W24) a 8 411 (šestiválce W23). Krásných roadsterů a kabrioletů W25K (a W25) se vyrobilo pouhých 260 kusů, pěkný uchovává Museum August Horch (Audi) ve Cvikově, zatímco v Drážďanech v Muzeu dopravy najdete druhý vyrobený originál Wanderermobil z roku 1904!

Foto: Tomáš Hyan

Wanderer W25K v expozici Museum August Horch (Audi) v německém Cvikově

Kupodivu továrna v Siegmaru přežila druhou světovou válku bez úhony, ale sovětská okupační správa odvezla všechno výrobní zařízení do Sovětského svazu (nynějšího Ruska). Po válce se Wanderer nikdo nepokusil oživit, Auto Union se rozpadl a po přestěhování do bavorského Ingolstadtu vyráběl lidové vozy DKW s dvoudobými motory, než s technickou pomocí Mercedes-Benz v roce 1965 obnovil osobní automobily Audi. Ale to už je jiná historie.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama