Hlavní obsah

Motocykly ČZ nás proslavily po celém světě!

Foto: Tomáš Hyan

Naděje konce šedesátých let, ČZ 175 modernizovaný typ 477.1 s odděleným mazáním vyjel před 50 lety

14. 10. 2019

Česká zbrojovka ve Strakonicích oslavila 100. výročí, bohužel motocykly ČZ, které ji nejvíce proslavily, už ve výrobním programu nejsou. Přesto se nadále těší obrovské popularitě, i když jejich výroba skončila před více než dvaceti lety. Na oslavu století se do Strakonic sjely stovky všech možných typů motocyklů ČZ...

Článek

V roce 1919 z iniciativy Karla Bubly, strakonického rodáka a plzeňského architekta, byla založena Jihočeská (později Česká) zbrojovka, spol.s r.o., která zahájila výrobu v září téhož roku, a to pistolí ráže 6,35 mm.

Od zbraní k motocyklům

V roce 1922 se po fúzi s firmou Hubertus z Vejprt přeměnila na akciovou společnost a kromě zbraní (včetně kulometů) v rámci poválečné diverzifikace rozšířila záběr na pletací stroje (1924), stroje na česání příze, jízdní kola (1930), motokola (1932) a nakonec motocykly (1934), pro něž zvolila značku ČZ (Česká zbrojovka). S výrobou motocyklů byla zavedena také produkce řetězů, nástrojů, obráběcích strojů apod.; v roce 1936 byl postaven závod v Uherském Brodě, který převzal celou zbrojní výrobu a pokračuje dodnes v produkci úspěšných ručních palných zbraní.

První byl Kaktus... 

Od výroby jízdních kol nebylo daleko k motocyklům, i když první vznikly pouhou montáží malého pomocného motoru na rám velocipedu. Zrodila se tak ČZ 76 ve dvou verzích, a to s dvoudobým svislým jednoválcem přímo v předním kole, a pak další verze s ležatým jednoválcem na rámu, který podle tvaru žebrování válce dostal přezdívku Kaktus. Oba motory měl objem pouze 76 cm3 při vrtání 48 mm a zdvihu 42 mm, výkon dosahoval 1,5 k (tedy 1,1 kW) a uděloval motokolu největší rychlost 35 km/h.

Foto: Tomáš Hyan

Pomocný motor ČZ 76 pro motokolo, podle tvaru zvaný Kaktus (1932)

Další motokolo ČZ 98 (od 1933) už tvary připomínalo klasický motocykl s novým rámem, byť nadále se šlapadly podle předpisů pro motorová kola. Dvoudobý jednoválec 98 cm3 o výkonu až 2,5 k (1,8 kW) se pak stal typickým výrobkem se značkou ČZ, v roce 1937 uvedený model s vylepšeným motorem už měl třístupňovou převodovku. V té době však ČZ vyráběla také opravdu dospělé motocykly, po prototypu ČZ 150 vyjela v roce 1934 slavná ČZ 175, první „číza“ v typické černé barvě, už bez pedálů. Černá barva zpravidla odlišovala stroje ČZ až do šedesátých let, zatímco Jawy sázely na svoji jáwskou červenou...

Foto: Tomáš Hyan

ČZ 175 Special, jeden ze základních typů konce třicátých let

Záhadný Vatikán

Ještě v šedesátých letech se psalo, že strakonická ČZ vyrobila v roce 1938 malou sérii čtrnácti motocyklů 250 a 500 v barvě slonové kosti, kde místo chromovaných dílů byly některé dokonce zlacené! Měly být určeny pro papežskou gardu ve Vatikánu (údajně tři tam jezdily ještě v roce 1966), ale jiné zprávy tvrdí, že se zakázka nerealizovala a jde jen o pověsti. Jisté však je, že se objevily vatikánské repliky v bílé barvě, jež vyjely po válce na veteránské akce (a je jich víc).

V každém případě dvouválcový půllitr ČZ 500 byl vyvrcholením předválečné produkce České zborojovky, z objemu 494 cm3 dával výkon 15 k (11 kW), klikový hřídel měl uložen na šesti válečkových ložiskách a stroj dostal čtyřstupňovou převodovku. Jak bylo tehdy zvykem, odpružení mělo pouze přední kolo s vahadlovou vidlicí, zadní poháněné částečně zakrytým řetězem bylo uloženo pevně ve dvojitém rámu, sešroubovaném z typických lisovaných profilů. Standardní stroje byly ovšem černé! ČZ pro ně vyráběla rovněž lehké a dobře odpružené sidecary podle licence lipské firmy Stoye.

Stopětasedmdesátky jedou  

Klasický motocykl ČZ 175 Standard v typické černé barvě přežil ve výrobě v letech 1934 až 1946. Původně jej vyvíjeli s motorem 150 cm3, ale podle požadavků Československé armády jej pro sériovou výrobu upravili na 175 cm3. Vzniklo téměř dvacet tisíc strojů (všechny verze), vyráběl se i krátce po válce. Další slavný strakonický motocykl byl ČZ 125B, s nímž se v roce 1947 rozběhla poválečná výroba. Existovala řada verzí, po první ČZ 125A následovalo Béčko, pak nahrazené typem 125T (vpředu teleskopická vidlice místo vahadlové).

Foto: Tomáš Hyan

ČZ 125T, kde T značí přechod na přední teleskopickou vidlici (model 1949)

Výkon vzduchem chlazeného dvoudobého jednoválce 124 cm3 činil 4 k (3 kW) při 4600 otáčkách za minutu a motocykl o hmotnosti 76 kg se třístupňovou převodovkou dosahoval rychlosti 80 km/h a měl spotřebu 2,5 l/100 km. Další vývoj znamenal ČZ 125C s odpružením zadního kola (dříve neodpružené) a zvýšeným výkonem motoru až na 6,5 k (4,8 kW), který se pak objevil v první Kývačce.

Kývačky a reorganizace  

Motocykly Českou zbrojovku nejvíce proslavily, byť po druhé světové válce utrpěla znárodněním a centrálním plánováním po spojení s konkurenční Jawou, přesto však dobyla tituly mistra světa v motokrosu a vyvážela motokrosové stroje ČZ i na nejnáročnější trhy včetně USA.

Foto: Tomáš Hyan

ČZ 400 typ 514 z posledních sérií motokrosových speciálů (1984)

Jednotná řada motocyklů Jawa-ČZ vznikla roku 1953 jako populární Kývačka, třídy do 175 cm3 dostala na starost ČZ, vzhled strojů byl unifikovaný. Nástupci typů 351/355 (125) a 356 (175) se staly modernizované 453 (125) a 450 (175), prakticky se stejnými motory, ale se zvýšeným výkonem. Vrátily se k výhradnímu označení ČZ už v roce 1960, kromě jáwské červené se objevily v černé barvě ČZ. Jednoválce 124 cm3 a 172 cm3, tedy rozdělené dvouválce Jawa-ČZ 250/350, měly výkon 7,5 a10,5 k (5,5/7,7 kW); později přibyl ještě jednoválec 250 (typ 455). Samozřejmě, jak Jawy, tak ČZ a Jawy-ČZ byly nejrozšířenější na našich silnicích...

Foto: Tomáš Hyan

Černá Kývačka ČZ 125/175 Sport (typ 473 nebo 470), typický produkt unifikované řady ze šedesátých let

Zánik pod italskou taktovkou

V devadesátých letech, kdy se z Českých závodů motocyklových, n.p. (ČZM), stala ČZ Strakonice, a.s. (nyní ČZ, a.s.), došlo ke společnému podniku s italskou Cagivou. Ještě v roce 1991 na Velké ceně Československa v Brně hýřil Claudio Castiglioni optimismem, ale nová firma ČZ-Cagiva, a.s. vydržela jen krátce, výroba čtyřdobých modelů ČZ 180 záhy skončila. Castiglioni skoupil i řadu jiných značek, dostal se ale do finančních problémů, a tak je prodal či jednoduše zrušil. Do té druhé skupiny patří ČZ, do té první Morini, Ducati a Husqvarna, jež se však podařilo obnovit. Po intermezzu s italským partnerem tedy výroba motocyklů ČZ do roku 1997 zanikla.

Produkci ve Strakonicích nyní reprezentují dceřiné společnosti ČZ Řetězy, s.r.o., a ČZ Strojírna, s.r.o., a to především díly pro automobilový průmysl, odlitky, řetězy, turbodmychadla, obráběcí stroje, nářadí a další. ČZ také převzala výrobu vysokozdvižných vozíků Desta. Motocykly značky ČZ se podobně jako Jawy (zbyla malosériová produkce u nás a výroba vlastních typů v Indii a Argentině) těší velké popularitě na celém světě. Příznivci značky vzpomínají na vynikající výkony Bohumila Staši na čtyřdobém čtyřválci ČZ 350 v závodech silničního mistrovství světa, ale i na motokrosové tituly mistrů světa, na něž dosáhli tovární jezdci ČZ Strakonice ještě v šedesátých letech.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama