Hlavní obsah

Zemřel Bohumil Staša, nejúspěšnější český závodník v Brně

Foto: Muzeum Czech Road Racing

Bohumil Staša (vlevo), patří mezi nejlepší československé jezdce. V Brně zatím nikdo nezajel lépe než on

23. 5. 2019

Psal se rok 1971, Jawa a její závodění je na dně, komunisté definitivně utahují šrouby a osud brněnské Gran Prix je nejistý. Slavný československý závodník Franta Štastný skončil kariéru, na jeho místo se dere dvojice Bohumil Staša a Peter Baláž, o nějaké velké podpoře nemůže být ale řeč. Jenže pak se v Brně dějí věci…

Článek

Patřil ke generaci Franty Šťastného a Gustava Havla. Byl nejen talentovaný jezdec, ale i nadaný konstruktér. A závodil, i když se závoděním už oficiálně skončil, ostatně motorky ho provázejí celý život… Bohumil Staša, legenda českého motocyklového sportu, zemřel v pondělí ve věku 75 let.

Ale ne, tohle nemá být smutné čtení. Tohle má být vzpomínka na československého motocyklového jezdce, který zajel nejlepší výsledek na domácí trati. Protože Bohumil Staša skončil v roce 1971 na okruhu v Brně na fantastickém druhém místě! A přitom ještě tři hodiny před startem nebylo jasné, jestli vůbec odstartuje.

Psal se 18. červenec, ale počasí bylo aprílové. Den předtím v tréninku se hodně padalo, několik jezdců končí s vážným zraněním v nemocnici, mezi nimi i Phil Read, jeden z největších konkurentů favorizovaného Agostiniho. A padá i Bohumil Staša, a i když on je v pohodě, tak o jeho Čezetě se to říct rozhodně nedá. Kliková hřídel vypovídá službu u ostrého i náhradního motoru, Staša přesedává ze čtyřválce na jednoválec a z boxů vyjíždí černá šestsetrojka na otočku do Strakonic do fabriky pro nový závodní motor. Nově budovaná dálnice D1 má nějakých dvacet kilometrů, zbytek se jede po okreskách. Je jasné, že řidiče a pak i mechaniky čeká hodně práce…

Foto: Muzeum Czech Road Racing

Bohumil Staša jako první na stupních vítězů v Hořicích 1971

Druhý den dopoledne, když startují slabší kubatury, se do motocyklu montuje úplně nový motor a Staša se chystá na start. Usmívá se, před chvílí se totiž dozvěděl, jak Read v noci tajně utekl z nemocnice a za pomoci svojí ženy zmizel za hranice, že prý se bál české zdravotní péče. Co na tom, že šlo jen o klíční kost.

Hned od startu jede Staša těsně za první pětkou, a i když zajetí motoru proběhlo na silnici v boxech, tak za to slušně tahá. Je rychlý a má štěstí, zatímco soupeřům nepřeje. Teprve podruhé za posledních pět let má problém Agostini se svou MV Agustou, odešla převodovka. Odstupuje i Grasetti, Staša jede jako z partesu a najednou je na druhém místě za finským rychlíkem Jarno Saarinenem a dál zrychluje. Přírodní okruh v Brně měl tedy nějakých čtrnáct kilometrů a Staša mohutně stahuje, v posledním kole v zatáčce Hanse Baltisberger jej od prvního místa dělí jen sedm vteřin!

Jenže pak v motoru začíná zvonit a Staša musí ubrat plyn. Ví, že má náskok, a ví, že by byla škoda o tyhle body přijít. Nakonec je z toho životní úspěch a dodnes nepřekonané umístění českého závodníka v české velké ceně. A i když někteří škarohlídi tvrdí, že za normálních okolností by Staša dojel maximálně pátý, pravda je taková, že historie se neptá, a vy už víte, že chybělo málo, a že Staša nemusel vůbec odstartovat. Tohle je totiž motorsport. A zatím nejblíž vyrovnání byli jezdci Lukáš Pešek a Jakub Kornfeill, kteří v Brně dokázali dojet na třetím místě.

Nicméně nikdo nemůže Bohumilovi Stašovi odpárat ani tohle druhé místo, ani dvacet titulů mistra republiky. Na závodních tratích se objevoval od roku 1961, to mu bylo čerstvých sedmnáct. Talentu měl na rozdávání, a to jak jezdeckého, tak konstruktérského. Uměl nejen řídit, ale věděl jak chce mít motorku postavenou a uměl se i sám postavit k ponku. V roce 1967 vyhrává svůj první titul mistra Československa a stává se továrním jezdcem strakonické Čezety.

Tady je na místě zmínit, že Jawa tehdy byla slavnější značkou, ale to se začínalo měnit. František Štastný sice se čtyřválcem vyhrává v českém mistrovství a nakonec dojíždí v roce 1969 i na úžasném třetím místě v brněnské Gran Prix, ale nespolehlivost motoru a pak smrtelný pád dalšího továrního jezdce Billa Ivyho znamená pro Jawu faktický konec a ČZ přebírá žezlo.

Ale ani to netrvá věčně… Bohumil Staša jezdil za strakonickou továrnu do roku 1972, ale československé motocykly už se zahraniční špičkou nedokáží udržet krok, nejsou peníze na vývoj.

S výjimkou roku 1977, kdy se zkusil vrátit do mistrovství světa na Jawě, už jezdí Staša jako soukromník a na zahraničních strojích. Soupeří prakticky jen s Balážem, v ČR jsou k neporažení, na velké závody v zahraničí to už ale není. Poslední závod mistrovství světa jede Staša v roce 1987 na německém Hockenheimu, v ČR končí o dva roky později ve věku 43 let.

Nicméně motorkám se věnuje dál, dál závodí pro radost na přírodních okruzích, staví motorky pro mladší závodníky, svého syna Bohumila mladšího nevyjímaje. Motocykly ho bavily do poslední chvíle, pečlivě sledoval mistrovství světa, české jezdce a nikdy si nebral moc servítky…

Foto: Profimedia

Bohumil Staša v roce 2006

Jenže každý závod má svůj cíl. Bohumil Staša zemřel v pondělí 20. května, necelý měsíc po svých pětasedmdesátých narozeninách. Příběh generace Franty Šťastného a Gustava Havla tím definitivně končí.

Fakta 

Bohumil Staša získal dvacet titulů mistra Československa v různých kubaturách a startoval i mistrovství světa silničních motocyklů, ani jednou však nejel všechny závody v sezóně. O to větším úspěchem jsou jeho dvě osmá místa v celkovém pořadí z let 1968 a 1969.

Celkově odjel 827 závodů, z toho jich 215 vyhrál. Dvakrát stál na stupních vítězů seriálu MS, pokaždé v Brně při Velké ceně Československa. V roce 1969 byl třetí (kategorie do 500 cm3), o dva roky později druhý (kategorie do 350 cm3).

„K závodění mi přivedla táta, který sám závodil, neuměl jsem si představit, že bych to měl mít jinak.“

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama