Hlavní obsah

Veteráni: IFA F9 – Elegantní předchůdce Wartburgu dělá dodnes parádu

Foto: Mikka
19. 7. 2020

Východoněmeckou automobilku IFA bude mít asi řada z vás spojenou hlavně s nákladními auty, třeba s ikonickou W50. Ale my se v této rubrice podíváme na něco mnohem menšího, na osobní typ F9, který se vyráběl v Eisenachu. Ano, to je rodiště slavných Wartburgů a IFA F9 je jejich přímý předchůdce.

Článek

Vývoj auta začal už před válkou pod taktovkou DKW a hotové auto se poprvé představilo v Lipsku v roce 1948. Ostatně pokud si najdete DKW F89, je velmi podobné. Poválečná výroba běžela původně ve Cvikově (později známém jako rodiště Trabantů), další výrobní závod v Drážďanech začal vyrábět kabriolety. Na výrobních linkách v Eisenachu bylo totiž obsazeno velkým automobilem EMW 340 (podobnost jména s BMW není náhodná, ale to je jiný příběh). Ten se odporoučel v roce 1953, a výroba devítky se tak na poslední tři roky přesunula tam, než ji vystřídal Wartburg 311.

Poslední dva roky výroby se Ify dovážely i k nám do Československa, a tak k nám doputoval i tento kousek z roku 1955, který můžete obdivovat v plzeňském muzeu Příběhy dvoutaktů. Majitel muzea vozu kompletně zrenovoval interiér, chromované díly a auto i nalakoval. Předělána byla i původní elektroinstalace z původních šesti voltů na dnes běžných dvanáct. Namontovány byly i blinkry místo výklopných páček ze sloupku, aby si auto mohlo ponechat původní registrační značky. A znalec si jistě všimne zadních světlometů z pozdějšího Wartburgu, které nahradily ty původní, dnes prakticky nesehnatelné. Jen ty přední, které údajně velmi špatně svítí, zůstaly na svém místě.

Foto: Mikka

Dvoubarevný lak jí sluší

Elegantní IFA je vážně krásná a možná je jedním z nejhezčích aut vyráběných ve Východním Německu. Je na ní krásně vidět pochopení zákonů aerodynamiky a snaha jím tvar auta přizpůsobit. Ostatně se její tvar ještě před válkou ladil ve větrném tunelu. Navíc je karoserie celokovová, i když v Německé demokratické republice byl velký nedostatek plechu. Právě to vedlo k vývoji duroplastu, který se později v tamní automobilové produkci prosadil. V době výroby typu F9 ale ještě nebyl hotový. Od roku 1951 se dělené čelní sklo změnilo na panoramatické, stěrače na něm mají ale jen jednu rychlost.

Uvnitř jako v pokojíčku

Interiér je krásný a nové proužkované čalounění mu velmi sluší. Jednoduchá sedadla mají krátký sedák i opěradlo, ale přesto jsou hezky měkká, a díky tomu pohodlná. Vzadu je místa méně, spíš pro děti než pro nějaké dospělé dlouhány, ale vešel jsem se tam. Na delších cestách bych tam ale sedět nechtěl. Slušně velký je ovšem kufr. Výhodou je i rychlé topení, takže se interiér hned prohřeje, i pokud vám na výletě nepřeje počasí.

Foto: Martin Tolar

Elegance a útulnost autu neschází

Koncepce motoru vpředu, který pohání přední kola, nebyla tehdy v padesátých letech ještě tak běžná. Tady je dvoutaktní devítistovka s výkonem 30 koní. Na svou dobu a na hmotnost 900 kilogramů ale tento skromný výkon stačí, a díky charakteru motoru působí IFA dost svižně. Automobilka uváděla maximální rychlost 110 km/h a tenhle exponát z muzea se i dnes občas prohání stovkou. Samozřejmě jen tam, kde to jde a je to bezpečné, protože jednookruhové hydraulické bubnové brzdy mají své limity.

Foto: Mikka

Možná už chápete, proč zní jako Wartburg

Zvukově připomíná pozdější Wartburg, východoněmecké motory si prostě nespletete. Krásně starobyle působí i zvuk klaksonu. Docela moderní je nezávislé přední zavěšení na trojúhelníkových ramenech. Vzadu je stará dobrá tuhá náprava na listových perech, přesto ale auto nepůsobí za jízdy nějak archaicky a velmi příjemně zvládá nerovnosti. Asi už budu mít auta z Eisenachu navždy spojená s velmi komfortní jízdou.

Řadí se tu trochu jinak

Stejně tak je pro auta z Východního Německa typické i řazení na palubce, IFA ale má schéma jiné než třeba Trabant. Musím se na něj chvíli soustředit, než si jej osahám. Poslední vyrobené exempláře se dočkaly řazení na sloupku volantu. Auto dostalo při modernizaci v roce 1954 větší palivovou nádrž a nově ji mělo umístěnou vzadu. Míchal se do ní benzin Speciál s olejem v poměru 33:1, dnes kvalitnější Natural stačí 40:1. Spotřeba je jen kolem osmi litrů a i IFA už má volnoběžku, kterou majitelé aut z NDR znají.

Podobně, jako IFA překvapila svým zvukem jednoho pána cestou k místu focení, až se přišel poptat a podívat na auto blíž, překvapila vlastně i mě. Několik zkušeností se starými auty už mám a třeba jízda se Škodou Spartak byla zážitkem plným nervozity. Pořád jsem se bál, že staré Škodovce nějak ublížím.

Oproti tomu IFA F9 se řídila příjemně, vlastně skoro stejně jako novější Wartburg. Navíc je krásná i na pohled a navzdory době vzniku nebyla vůbec zastaralá. Dnes s ní vzbudíte rozruch, protože jde o neokoukané a v našich podmínkách netradiční auto. Sice je z Východního Německa jako Trabant, ale vtipy o ní byste asi hledali marně. Tak neváhejte a vyrazte si ji do muzea prohlédnout i vy.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.