Škoda Kodiaq v dlouhodobém testu a definitivní verdikt: Stojí za ty prachy?

Už jsem to sice psal několikrát, ale pojďme si to připomenout – klasický týdenní test je taková povrchní seznamovačka, až dlouhodobější užívání odhalí skutečné kvality auta. A kromě toho i to, jestli vám auto jako celek vyhovuje. Ne že byste si během týdenního testování nedostatků nevšimli, ale je dost dobře možné, že je v delším časovém horizontu přestanete vnímat, nebo naopak nabobtnají. Opět se budu opakovat, ale v tomto je pro mě nejtypičtějším příkladem plug-in hybridní kombík třídy E od Mercedesu. Na první, druhé i třetí svezení naprosto fantastické auto s dokonalým pohonným systémem a úžasným podvozkem. A stejně jsem ho po půl roce vracel s tím, že bych si ho nekoupil. A to mám kombíky rád! Tento byl ale navzdory vnějším rozměrům uvnitř vlastně dost stísněný, baterka zabrala velký kus zavazadlového prostoru, jízdní asistenti mě xkrát vylekali tak, že jsem začal koktat, a nádherné podsvícené vnější kliky bych nechtěl ani zadarmo. Ony by určitě nakonec ty prsty nerozdrtily, alespoň tedy doufám, protože několikrát jsem tedy ucukával na poslední chvíli.

A jak to bylo nakonec v tomto směru se Škodou Kodiaq, která u nás působila skoro rok? Nezměnilo se původní převažující nadšení (hlavně vnitřek se mi líbil od prvního setkání) ve vystřízlivění jako v případě éčka? No… pojďme na to! A začneme těma prachama…

Takže stojí za ty prachy? Ano, ale… Kodiaq je skutečně velmi dobré auto (dobře, pár věcí mu vytknu), i přesto si však tou investicí ve výši minimálně 1 460 000 Kč za testovanou vrcholnou specifikaci úplně jistý nejsem. Ještě dejme tomu základní stupeň Selection, který s naším silnějším dvoulitrem TDI o výkonu 142 kW přijde na 1 215 000 Kč, ale skoro milion a půl…

Víte, co bych udělal já? Koupil bych si škodovky dvě. Za Octavii Combi 2.0 TDI/110 kW bych v top verzi Exclusive Selection zaplatil 989 900 Kč, na Fabii 1.0 TSI/85 kW DSG Top Selection by mi stačilo 519 900 Kč. Celkově bych tak u prodejce nechal 1 509 800 Kč. Ano, neměl bych to nejvíc od Škodovky, velké SUV pro vyšší management, ale opravdu bych si s Octavií tak pohoršil? Nemyslím si. Během ročního působení Kodiaqu u nás v redakci jsem do Octavie přesedl několikrát (mimochodem, opravdu si připojistěte čelní sklo, já jich za rok v Kodiaqu zvládl pět…), jednou i do jedné z nejlevnějších verzí, ani tady mi však nepřišlo, že bych si výrazně pohoršil. Ale tak o své oblibě kombíků jsem vám taky už párkrát něco málo napsal.

Samozřejmě rozumím statusové hodnotě Kodiaqu a popravdě i tomu, proč byste dali přednost vyšší výbavě Exclusive Selection za zmíněný 1 460 000 Kč. Kromě těch statusových doplňků v podobě rozšířenějšího matného chromu po karoserii nebo luxusnějšího koňakového interiéru jsou tu i vysloveně funkční prvky, jako adaptivní podvozek DCC+ (velmi dodává Kodiaqu na plavnosti), elektricky nastavitelné přední ergonomické sedačky (naprosto fantastické), vyhřívané sedačky, vyhřívané čelní sklo, panoramatický kamerový systém, head-up displej, Matrix-LED přední světlomety, elektrické páté dveře… skutečně to není jenom pozlátko, top Koudy smysl dává, jenom zkrátka stojí to, co výbavou rovněž nabušená (na své poměry) Octavia a Fabia dohromady.

Já bych měl jasno, ale Kodiaq vám vymlouvat nebudu. Jak jsem už několikrát napsal – a vlastně v každém díle našeho dlouhodobého testu, je to velmi dobré, praktické, pohodlné, svižné a úsporné auto. Tak si pojďme všechna pozitiva připomenout.

O tomto jsem se rozepsal v posledním článku o našem dlouhodobém Kodiaqu. To auto je zkrátka prostorné a praktické. Že je to u Škodovky samozřejmost? Na jednu stranu ano, na tu druhou i na Garáži často píšeme o tom, že SUV jsou velká často jen zvenku, uvnitř významnější prostorový benefit nepřinášejí. Častěji jsou na tom v porovnání se srovnatelně velkým kombíkem hůř.

Jenže Koudy takový není. Víc než dost místa nabídne i ve druhé řadě s posuvnými sedačkami, v populární disciplíně „sedni si za sebe“ jsem si ve druhé řadě mohl dát nohu přes nohu, jak už jste se taky dozvěděli. Zavazadlový prostor o základním objemu 910 litrů je tedy takto rekordní se zadními sedačkami posunutými dopředu (to se na nich už za sebe fakt neposadím), ale i bez toho je stále dostatečně obří. Díky několika rodinným dovoleným vyzkoušeno několikrát a důkladně.

Kdybych chtěl být trochu škodolibý, tak zrovna v nabídce motorizací se většinově koncernová liknavost a zdlouhavé procesy vyplatily. Než se totiž ve Wolfsburgu stačili rozhodnout podobně pitomě jako třeba ve Stellantisu, stala se široká paleta nabízených motorizací naopak předností. Nezmizely tak ani vznětové motory, které to sice aktuálně mají ještě těžší, ale do SUV typu Kodiaq se zkrátka perfektně hodí.

Dynamika je díky výkonu 142 kW přesvědčivá úplně vždy, ani při složitějších předjížděcích manévrech jsem pod plynem nepostrádal víc síly. A na oplátku za to chce něco přes sedm litrů.

Spotřebu jsme si podrobně rozebrali v samostatném materiálu, já připomenu, že se nejčastěji pohybuji na dálnici a v Praze, neloudám se, Koudy se u nás zdržel i přes zimu a přesto se dlouhodobý průměr držel pár deci nad sedmi litry. Velmi málo kolísá spotřeba tohoto vznětového dvoulitru. A navíc je ještě skvěle odhlučněný, abych nezapomněl.

Ale tak… trošku bych si přece jenom postěžoval, že z pohledu řidičského zážitku toho Kodiaq moc nenabídne. Vím, vím, velké, rodinné SUV, proč by mělo? Ale škodovky – vždy hlavně praktické, toto uměly, poslední generace jsou rozbředlejší, uhoupané, ale ano, velmi, velmi pohodlné.

Jako náš Koudy. Podvozek DCC+ jsem si tedy přepnul do nejsportovnějšího módu, toho houpání na mě bylo už moc, i takto přitvrzený však Kodiaq zůstával v prvé řadě komfortní. Stále ovšem řidičsky plošší…

Vidíte, to jste mi připomněli, do individuálního režimu, kde jsem měl vybrané tvrdší adaptivní tlumiče, jsem musel přepínat po každém nastartování, Koudy moji preferenci neudržel a vždy se zlomyslně vracel do normálu. Je to prý kvůli homologaci. Zvláštní, některé volkswageny toto udrží…

A ne zcela stoprocentní tlumení na sérii nerovností nás však už pomalu přenáší do sféry méně příjemných vlastností druhé generace velkého škodováckého SUV.

… ten přednárazový systém, to bylo fakt peklo. Ostatně, stěžovala si i Ochranná služba policie, když druhou generaci Kodiaqu testovala. Budu se opakovat, ale ne všichni jste pravidelnými čtenáři našeho seriálu o Koudym – antikolizní asistent je vlastně jediný, který zásadně nevypínám, opravdu vám může zachránit minimálně nárazník. Ale tady jsem měl k vypnutí skutečně nakročeno. Kodiaq naštěstí sám nevyžádaně brzdil jen minimálně, ale s pípáním se nežinýroval. To teda vůbec. Mohl to být třeba klasický brzdný manévr ale jakože úplně na pohodu, auto před vámi zastavilo plynule, vy jste slušní, jezdíte s dostatečnou mezerou, takže brzdíte podobně plynule. Podle Koudyho je to ale málo! A šup tam agresivní zapípání. Zvlášť po Praze to bylo o nervy. Nepochybuji, že se na tuto mimořádně otravnou vlastnost Škodovka v rámci faceliftu zaměří, ale opravdu něco takového muselo projít až do sériové výroby?

A zeptám se ještě jednou – opravdu vám těch ušetřených pár korun stálo za to, abyste zákazníky naštvali při každém nastupování? Bezklíčový vstup je totiž omezen na přední dveře. Máte plné ruce a chcete si věci odložit na zadní sedačky? Tak nejdřív sáhnout po přední klice, prosím! Pochopil bych u levnějších škodovek, ale tady od začátku řešíme, jestli je ten jeden a půl milionu adekvátní, nebo ne, tak bezklíček i pro zadní dveře vůbec neměl být ve Škodovce předmětem dohadů. Ten v Kodiaqu prostě měl být a hotovo!

Kodiaq druhé generace je bezesporu velmi dobré auto, o tom se v diskuzi pod článkem nejspíš s většinou z vás shodnu. S těmi penězi je to na zvážení, zde bychom debatovat mohli. Ale ještě bych, úplně nakonec, připomněl opravdu krásný a luxusní interiér Koudyho v nejvyšší verzi Exclusive Selection. Ten se mi za celý rok neokoukal, neomrzel. Dobře se v Koudym žilo, dobře…

A teď už je to na vás, otevíráme diskuzi! Jaké jsou vaše zkušenosti s Kodiaqem druhé generace? A pořídili byste jednoho nabušeného Koudyho, nebo nabušenou Octavii a Fabii k tomu?