Škoda Kodiaq nastupuje do dlouhodobého testu: Stojí český bestseller za ty prachy?

Také jste si všimli, jak se to v poslední době začalo všude hemžit novými kodiaqy? Pokud tedy novinku od první generace spolehlivě odlišíte, což třeba mně chvilku trvalo, ale k vnějšímu designu se ještě dostaneme.

Můj dojem potvrzují registrace – za první čtyři měsíce letošního roku totiž přibylo celkem 3646 nových kodiaqů, což je na dostřel ještě o kousek úspěšnějšímu Karoqu (3893 registrací) a vůbec nejúspěšnějšímu Kamiqu (3959 vozů). Jen pro představu, za stejné období se v Česku prodalo 6544 octavií. Také jste čekali ještě větší odskok nejprodávanějšího auta českého trhu?

Tato otázka je určitě namístě, za SUV od Škodovky s délkou 4 758 mm totiž zaplatíte nejméně 995 000 Kč, to se ovšem bavíme o benzinové patnáctistovce s výkonem 110 kW. Pokud chcete naftu, což v případě už dost velkého SUV Kodiaq smysl nepochybně dává, připravte si minimálně 1 070 000 Kč. Za tyto peníze ale dostanete slabší verzi vznětového dvoulitru TDI s výkonem 110 kW a pohonem pouze přední nápravy.

Že byste raději silnější naftu a čtyřkolku? Velmi vám rozumím, to je Kodiaq, který za ideál jistě považuje většina zákazníků. To už se však dostaneme na částku 1 215 000 Kč za výchozí stupeň Selection. Málo to není, opravdu ne, ale takový Kodiaq nabídne už velmi slušnou výbavu. V základu nechybí sedmnáctipalcové liťáky, vyhřívané přední sedačky, třízónová automatická klimatizace, LED přední světlomety, LED zadní svítilny, tempomat, parkovací senzory vpředu i vzadu, parkovací kamera vzadu, sedm airbagů, desetipalcový infotainment, světelný a dešťový senzor nebo deštník ve dveřích řidiče. To je moc příjemná věc. Nebo ta podobně profláklá škrabka ve víčku nádrže. Možná se vám už tohle opakování simply clever prvků zajídá, ale ono stačí jednou zapomenout deštník nebo si dvakrát v roce připomenout, že v zimě může i mrznout, a jak budete za tyhle vychytávky vděční!

Asi je vám jasné, že u 1,2 milionu nekončíme. Pokud si dopřejete a ukážete na Kodiaq všech Kodiaqů (trochu výstřední benzinové RS nechme pro tuto chvíli být) se silným TDI, pohonem všech kol a top specifikací Exlusive Selection, pak vám Škodovka vystaví fakturu na 1 460 000 Kč. Vzpomínám (pardon, už zase vzpomínám), jak se kdysi začaly škodovky přibližovat milionu, a teď tu máme částky kolem milionu a půl.

Tuhle pálku ovšem Kodiaq skutečně vyváží už bezprecedentní výbavou. K výše zmíněnému základu totiž přidává osmnáctipalcová litá kola, interiér v černé nebo umělé kůži, adaptivní podvozek DCC+, ergonomické přední sedačky s ventilací a masáží, vyhřívané zadní sedačky, akustická boční okna, head-up displej, Matrix-LED přední světlomety, boční airbagy vzadu, třináctipalcový infotainment, audio Canton, roletky zadních oken, dvojitou podlahu v zavazadlovém prostoru nebo dojezdovou rezervu. Uf… uznávám, že toto byl poněkud suchý výčet jednotlivých prvků, ale pokud jsme si na začátku položili otázku, jestli za to Koudy opravdu stojí, toto je jedna část odpovědi.

A teď ještě ty příplatky, to se určitě podíváme pomalu ke dvěma milionům… nebude zdaleka tak zle, vzhledem k výše popsanému už vlastně ani moc není za co připlácet, extras se tedy omezují prakticky jen na větší kola (pozor, ne nutně na barvu, třeba naše zlatá metalíza je pro Exclusive Selection v základu) a příslušenství (tažné zařízení, nezávislé topení…). Připlatit si lze také za třetí řadu sedaček, místa šest a sedm přijdou na dvaadvacet tisíc.

Nový Kodiaq je pro mě jedno z těch aut, na které si musím zvyknout. K tomuto SUV jsem si cestu chvilku hledal – od prvotního spíše nadšení z premiéry po následné výrazné ochlazení vztahů, kdy jsem první kousky na českých silnicích nedokázal spolehlivě odlišit od předchůdce, až po aktuální návrat k nadšení. Stále však trvám na tom, že Kodiaq potřebuje minimálně osmnáctipalcová kola, ideálně naše devatenáctky. Na menším rozměru působí karoserie podivně zavalitě, hlavně při pohledu zezadu.

Asi to bude i tím, kolik nových Kodiaqů se už po Česku pohybuje, ale s rozpoznáváním generací už problém nemám. Stoprocentní jistota je to hlavně při pohledu na zadní partie, kde sice pořád přemýšlím, jestli ta spojovací lišta mezi svítilnami neměla být podsvícená, ale zde je druhá generace skutečně osobitá. Předek se minulému Kodiaqu blíží víc, ten nový je ovšem zaoblenější.

A kontrastní sloupek v zadní části karoserie? Popravdě, já už jej ani nevnímám, vlastně mě vůbec nedráždí. Co vy? Také jste si zvykli? Nebo byste radši černé provedení, které najdeme u Sportlinu a Kodiaqu RS?

Chválil jsem nedávno v testu Superbu, interiér Kodiaqu se mi však zamlouvá snad ještě víc. Zvlášť testované provedení Suite Cognac (pro Exclusive Selection bez příplatku) působí nesmírně luxusně, hnědá kůže se objevuje i na prošití přístrojové desky, velmi vkusně působí rovněž zvolený šedivý dekor. Tady se pohybujeme vysloveně v intencích osobního vkusu, jak jsem se přesvědčil v diskuzi u zmíněného Superbu, interiérový styl nejnovějších škodovek se nelíbí každému. Většina z nás se však nejspíš shodne na tom, že kvalitou materiálů a celkovým vyzněním Kodiaq skutečně vyniká. A nejen v mainstreamu, kdo se už stačil posadit třeba do nového BMW X3, ten byl jistě překvapen, jak plastově může dnešní prémie vypadat. Tohle SUV zmiňuju poněkolikáté, ale tady to BMW s některými detaily opravdu nepěkně přepísklo.

Líbit se vám vnitřek nového Kodiaqu nemusí, o jeho praktičnosti však spory asi nepovedeme. Spolujezdec si může vybrat hned ze dvou přihrádek, středový tunel pojme pití nejrůznějších velikostí, schránka v loketní opěrce je prostorná a rozdělená tak, abyste si mohli odložit i drobnosti. Úplně nejlepší je však domeček hned pro dva telefony přímo pod simply clever ovladači, který díky chlazení váš přístroj nabije velmi rychle.

Takto rozměrný tunel si Škodovka mohla dovolit hlavně díky absenci voliče automatické převodovky, ten najdeme nově pod volantem. Manuál se Kodiaqu už netýká.

Ke zmíněným Smart Dials, tedy těm „simply clever ovladačům“. Ano, to jsou ta tři kolečka uprostřed, kterými budete nejčastěji ovládat ventilaci. Krajními ale také vyhřívání sedaček, případně jejich ventilaci. Je to úplně jednoduché – ovladač zmáčknete jednou, objeví se vyhřívání sedaček, otočením pak zvolíte intenzitu. To samé platí pro ventilaci sedaček, pouze musíte na začátku kolečko zmáčknout dvakrát. Prostřední ze Smart Dials je ještě multifunkčnější – ovládá třeba hlasitost multimédií, intenzitu proudění vzduchu, jízdní režimy, umí také přiblížit mapu na hlavním displeji… Zkrátka, co si na prostřední ovladač nakonfigurujete.

Že je toho na tři kolečka až moc? Takto napsané to může působit překombinovaně, ale věřte mi, reálné používání je nesmírně jednoduché a uživatelsky přívětivé. Tak snad máme to nejhorší v tomto směru za sebou, alespoň k určité míře ovládání prostřednictvím tradičních prostředků se vrací více automobilek. Škodovácké Smart Dials ale rozhodně patří k nejpovedenějším řešením.

Peklo prvních generací moderních infotainmentů skupiny VW je snad už zapomenuto, nejnovější verze je neporovnatelně přehlednější a svižnější. Ještě jednou odbočím k BMW – po nějaké době jsem měl opět tu čest s jejich nejnovějším systémem, a to je tedy vynález… Menu se skládá ze stejně „velkých“ ikon naházených bez jakéhokoliv ladu a skladu po displej. Nepochopím.

Škodovácké prostředí je daleko intuitivnější, parádní jsou ikonky pro rychlé volby v horní části středového displeje. Třeba já tam mám vypínání stop-startu (naučil jsem se, rozebereme u motoru), autohold (automatická ruční brzda, také vypínám) nebo rychlý vstup do nabídky bezpečnostních asistentů (klasika, před každou jízdou vypínám hlášení překročení rychlosti, udržování v pruhu a nově také sledování únavy).

Úplně všechno ale růžové není, čas od času mi spadne CarPlay a zaboha se nechce znovu aktivovat. Neděje se to programově, opravdu jednou začas, párkrát do měsíce maximálně. Ale otravuje to, ne, že ne.

Úplně nejvíc je však přecitlivělý asistent proti čelní kolizi. Ten se umí hystericky rozpípat v naprosto běžných situacích, kdy auto před vámi plynule zpomaluje, vy stojíte na brzdě, ale Koudymu je to málo, tak vám tam ještě pro sichr pošle pořádného pípáka. Nebo dvakrát pro sichr dupne na brzdy, a to už se pak o mě pokouší infarkt. Tuto pomoc se snažím nevypínat, v opravdu kritických situacích totiž může být jako jedna z mála asistencí řidiče skutečně přínosná (s reakční dobou antikolizních asistentů člověk soupeří dost těžko). Ale pokud by se ve Škodovce na nastavení tohoto systému podívali ještě jednou a trochu ho obměkčili, vydrží mi zbytky duševního zdraví o něco déle.

A když už budou v tom, ještě by se mohli mrknout na asistenci bdělosti, sledování únavy nebo jak se to jmenuje. Neodhalil jsem, na základě čeho se toto varování spouští. Může to být klidně už po hodince a kousek za volantem, kdy jedete ale naprosto normálně. Ani pohledem nikam neuhýbáte, volant držíte oběma rukama, jízdní pruh neopouštíte… Jak píšu, opravdu nevím, čím jsem ho párkrát naštval. Takže i tuto asistenci zařazuji do své předstartovní rutiny a vypínám!

Na tomto místě se však zavazuji, že v rámci některého z dalších výstupů dlouhodobého testu vyrazím na delší cestu se zapnutým úplně vším. Pokud přežiju, napíšu!

Nebo víte co? Na první seznámení je toho textu víc než dost, k jízdě mám za těch pár týdnů také už hodně co napsat (v drtivé většině budu chválit), takže si úvodní díl dlouhodobého testu rozdělíme na dvě části.

Vy zatím můžete přemýšlet, jestli jsem vás v první kapitole přesvědčil, že Kodiaq za ty peníze stojí. Argumentů bylo dost – bohatá výbava, luxusní a praktický interiér, až na drobnosti skvěle fungující infotainment. Nestačí vám to? Tak v pokračování nějaké ty – tentokrát jízdní - argumenty určitě přidám!