Hlavní obsah

Normální auto pro normální lidi: Ojetý Opel Crossland X s tříválcem není žádný průšvih

Foto: Dalibor Žák
čtvrtek 05:00

Ojeté Crosslandy si velmi dobře drží cenu. Praktické auto kompaktních rozměrů se slibovanými nízkými provozními náklady a poměrně jednoduchou technikou si vždycky najde své zákazníky. Jak moc „francouzský“ ale tenhle Opel po letech je? A co ten tříválec? Není to náhodou pořád takový průšvih?

Článek

Ano, Opel Crossland jsme tu už měli. A dokonce ve stejné specifikaci. Úplně jsem totiž zapomněl, že jsem s touhle věcí už jednou jezdil. Skutečnost, že se mi podařilo Crossland X se základním atmosférickým tříválcem a tou tragickou pětistupňovou převodovkou ze svých vzpomínek doslova vytěsnit, o něm mnohé vypovídá.

Jenže já naprosto chápu, že si lidé tahle auta kupují. Jsou praktická, docela prostorná a vliv francouzského koncernu PSA, se kterým Opel tento malý crossover vyvíjel, přinesl mnoho pozitivních věcí. Dnes už je Opel plnou součástí obrovského koncernu Stellantis, kam patří vedle francouzkých gigantů také ještě Fiat.

Crossland měl v portfoliu nahradit kompaktní MPV Meriva a vzhledem k prodejním úspěchům se mu to docela podařilo. Určitě víte, že Crossland sdílí základní techniku s modely Peugeot 2008 a Citroën C3 Aircross. V současné době se nejvíce hovoří o potenciálních problémech tříválce 1,2 l, tak si to vše pojďme připomenout.

Ceny ojetin pevné jako skála

Na test jsme si v Auto ESA opět půjčili Opel Crossland s atmosférickým tříválcem 1,2 l o výkonu 61 kW a s pětistupňovou manuální převodovkou. Vůz z roku 2019 měl v době testu najeto 73 000 km a prodejce za něj chtěl 339 000 Kč.

Foto: Dalibor Žák

Opel Crossland X je velice oblíbené auto. Slibuje totiž nízké provozní náklady a vlastně dobrou provozní spolehlivost. Za skoro tři roky ceny ojetin prakticky vůbec neklesly

Crossland za skoro tři roky zdražil o skoro sto tisíc. Pravda, stačil prodělat facelift, ale když jsem tu měl na test Crossland X v červnu 2020, stál základní Crossland 378 tisíc, dnes pořídíte základní verzi za 460 tisíc korun v akční slevě. Ani se moc nepohnuly nejnižší ceny. Dříve začínaly Crosslandy na 280 tisících, po třech letech a vyšších nájezdech začínají ceny ojetin u 260 tisíc korun. Nicméně kolem 300 000 Kč už je mnohem širší výběr než dříve.

V inzerátech převažují benzinové verze, dieselů je velmi málo. Ale aktuálně jich je pár dokonce do 400 000 Kč. Opel prodává Crossland i s automatem, k dispozici je jen u tříválce 1.2 Turbo. Takové ojetiny začínají u 330 000 Kč. Ale spíše musíte mezi nová auta po faceliftu, která stojí od 470 tisíc. To, že Crossland s tříválcem a automatem je lepší si koupit jako nový, si ještě napíšeme podrobněji.

A jak si Opel Crossland stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA: „Crossland X je první model značky Opel vyrobený ve spolupráci s ostatními značkami z koncernu PSA. Na stejné platformě vyjíždějí z továren vozy Peugeot 2008 a Citroën C3 Aircross. Podobnost s těmito SUV kompaktní velikosti není na první pohled patrná, ale technika je stejná. Výběr mezi nimi je tedy spíše otázkou vkusu. Malé rozdíly ve výbavě však přece jenom nalezneme. Crossland X má na rozdíl od svých sourozenců častěji vyhřívaný volant. Nabízí podobnou variabilitu vnitřního prostoru, jako jeho předchůdce MPV Meriva. Také zákazníky má podobné. Je oblíbenou volbou mladých rodin nebo starších párů. Ti oceňují především úsporné benzinové tříválce, dobrý výhled z vozu, nízké kilometrové nájezdy a příznivé ceny.“

Dojem kazí hlavně převodovka

Opel Crossland patří do kategorie aut, která já moc rád nemám. Ještě beru taková ta malá MPV, jako byl třeba praktický Roomster, zmíněný Opel Meriva nebo třeba Kia Venga, ale jakmile z toho někdo začne dělat „SUV“, tak se mi to příčí. Tady naštěstí našel Opel s koncernem PSA společnou řeč v tom, že auto musí zůstat praktické. Crossland tak sice vypadá divně, ale je v něm spousta místa a to černé oplastování má asi jen proto, aby nevypadal jako pařez.

Foto: Dalibor Žák

Z některých úhlů vypadá Crossland opravdu zvláštně, ale tady jde hlavně o praktičnost. Někteří řidiči jistě ocení vyšší pozici za volantem a opravdu velkou nabídku vnitřního prostoru

Stejně ho ale asi nikdo neoznačí za hezké auto, z některých úhlů vypadá opravdu jako krabice na barové židličce. Jenže když pak otevřete kufr nebo zadní dveře, bude vám to jedno. Na to, že je vůz dlouhý jen 4,2 m, tak uvnitř je reálně prostornější než kdejaké obří prémiové SUV za skoro tři miliony. Jestli potřebujete prostorný a praktický vůz kompaktních rozměrů, naprosto chápu, že po těchto autech koukáte.

Ačkoli technika pod kapotou pochází od francouzského koncernu PSA, tak Opel použil naštěstí vlastní řešení interiéru a některých detailů. Má tak naprosto normální „velký“ volant a konzervativní rozvržení palubní desky s příjemnou ergonomií a klasickými tlačítky. Z té trojice aut právě tenhle interiér považuji osobně za nejpříjemnější. Na druhé místo bych dal Citroën. Pak bych nechal asi 18 světelných let mezeru a pak teprve na třetí příčku umístil to katastrofální řešení od Peugeotu, které je s tím pidivolantem příšerné, špatné, neergonomické a nebezpečné.

Foto: Dalibor Žák

Opel naštěstí zachoval konzervativní řešení interiéru. Jestli je vám, stejně jako mně, to ztvárnění od Peugeotu protivné, kupte si tenhle Opel. Tady je vše v „německém pořádku“. Nečekejte ale prémiovou kvalitu, tohle je prostě budgetové auto

Foto: Dalibor Žák

Takhle oloupaný volant jsem na ojetých Opelech nikdy neviděl. Ani na staré Vectře s reálným nájezdem půl milionu kilometrů. Jen bývalé taxikářské Insignie první generace před faceliftem občas vypadají podobně. Ale to mají najeto pětkrát tolik

Osobně mě ale u testovaného Crosslandu překvapil stav interiéru, který si tedy u ojetých Opelů nepamatuji. Sloupaný volant po 70 000 km? To neměla ani první generace Insignie (u které se úpadek kvality interiéru dost diskutoval) po 250 000 km. Je ale dost dobře možné, že testované auto za sebou nemělo zrovna lehkou minulost a pečlivého majitele. Stav některých detailů by tomu odpovídal. A když tak vidím, na jakém místě je ten volant sloupaný, tak s tímhle autem asi jezdil zase nějaký „pěstitel“, který ho křečovitě držel právě pěstí nahoře. Ano, takové jedince bohužel pořád potkáváme v provozu a také to podle toho tak na silnicích vypadá.

Ale zpátky k autu. Atmosférický tříválec 1,2 l se sice na papíře netváří moc atraktivně (61 kW, 118 Nm a 0–100 km/h za 14,5 s), ale v reálném provozu jede docela slušně, aspoň tedy při tom příměstském přesouvání. Na dálnici je to samozřejmě očistec a utrpení, kdy v levém pruhu auto prakticky vůbec nezrychluje a už jen rozparádit ho v pruhu připojovacím vyžaduje hodně trpělivosti.

Foto: Dalibor Žák

Zatímco tříválec je překvapivě živý a působí silnějším dojmem než co by napovídaly tabulky, tak pětistupňový manuál je jedním slovem tragédie. A to si údajně Opel musel kulisu řazení sám upravit, protože původní francouzská převodovka byla ještě rozbředlejší

Přesto je jednotka pružná, pohotově reaguje na plyn a působí docela živě, což je zřejmě dáno palivovou mapou, která i na jemné přidání plynu reaguje dost ostře. Když pak prošlápnete pedál plynu dál, už se neděje nic. Motor je docela slušně odhlučněný a dojem z pohonného řetězce kazí jen rozbředlá a nepřesná „francouzská“ převodovka. Trefit z čtyřky pětku nebo podřadit rychle na trojku není moc jednoduché a řadící páka působí dojmem, asi jako když ponoříte šoufek do přeplněné jímky a snažíte se jím ty splašky zamíchat. U šestistupňového manuálu verze 1.2 Turbo je to lepší. Opel si prý dokonce vydupal úpravy, aby převodovka tak rozbředle nepůsobila. No, nevím, jestli se to povedlo.

Motor je slušný, ale potřebuje servis

O tříválci řady EB 1.2 PureTec původem od francouzských automobilek (pro který Opel používá zjednodušené označení jen 1.2 nebo 1.2 Turbo pro verzi přeplňovanou) se říká mnoho nepěkných historek. Všechny se ale týkají převážně prvních ročníků a hlavně přeplňovaných verzí. A navíc se ukazuje, že za problémy nemůže ani tak nekvalitní konstrukce jako nevhodný styl jízdy a zanedbávaný servis. Jenže když automobilky nastavují servisní intervaly dost benevolentně, aby se zalíbily fleetovým manažerům a jejich nákladovým tabulkám, nemůžeme se divit, že to pak vypadá tak, jak to vypadá.

Foto: Dalibor Žák

První ročníky tříválce 1.2 PureTec přinesly mnoho problémů. Do Opelu Crossland X se už ale dostala vylepšená verze s odolnějším rozvodovým řemenem. Přesto chtějte u ojetiny znát její servisní historii

Malý motor v autě s velkými odpory se nadře. Ale to by mu nemuselo vadit, kdyby dostal nový olej každý rok a po nějakém rozumném intervalu a ne po třeba 25 až 30 000 km jednou za dva roky. V malém tříválci je 3,5 litru oleje, tak není divu, že malá náplň rychle degraduje, zejména pak u přeplňované verze s přímým vstřikováním, která při krátkých trasách navíc ředí olej benzinem. A to i přes to, že má motor výfukové svody integrované v hlavě a měl by se rychleji ohřívat.

Nejdiskutovanějším problémem těchto francouzských tříválců byl rozpad rozvodového řemenu. Ten je totiž máčený v oleji, což mělo původně snížit jeho opotřebení a prodloužit životnost a také snížit hluk a tření. Ale ve skutečnosti to způsobilo jen to, že se řemen benzinem v oleji naleptával a rozpadal. Kousky řemenu pak kolují motorem, nejčastěji ucpou sací koš olejového čerpadla a motor ztratí tlak oleje a schopnost se mazat. Výsledkem jsou silně opotřebené vačkové hřídele (hlavně jejich ložiska), ale také samozřejmě klikový mechanismus a válce.

Verze s nepřímým vstřikováním a atmosférickým sáním na ředění oleje benzinem netrpí, ale nevhodný olej může rozvodový řemen zničit i u ní. Je nezbytné dodržet olejovou normu výrobce. Olej musí odpovídat předpisu PSA Peugeot-Citroën B71 2312. Ideální je značkový olej Total Quartz Ineo Xtra First 0W-20 pro přeplňovanou verzi (alternativně 0W-30 pro atmosférickou). V atmosférické verzi je jen 3,25 l oleje, v přeplňované 3,5 l. Doporučený interval výměny oleje je u atmosférické verze maximálně 15 000 km nebo jeden rok, u přeplňované 10 000 km.

Problémy s rozpadem rozvodového řemenu vedly výrobce k modifikaci tohoto dílu. Opel měl „kliku“ v tom, že model Crossland X mířil do prodeje až v červnu 2017, koncern PSA však s novým řemenem přišel už v dubnu 2017. Zatímco francouzské značky musely volat vozy ke kontrole a nápravě, Opelu se tohle vyhnulo a pokud máme správné informace, tak se tohle prostě řeší jen v záruce. A v té se to většinou projevit stejně nestihne. Buďte hlavně u prvního ročníku Crosslandu opatrní. V roce 2020 došlo také ke zkrácení intervalu pro výměnu řemenu z původních 180 000 km a deseti let na 100 000 km a šest let. Zničený řemen se totiž týkal především aut s vyššími nájezdy. V rámci koncernu Stellantis to ale jednotlivé modely a značky mohou mít jinak, takže to u svého auta ověřte. Tím opatrnějším intervalem určitě nic nezkazíte ani v případě, kdy výrobce trvá na dlouhém intervalu.

Foto: Dalibor Žák

Stav řemenu lze zhodnotit snadno pohledem. Stačí otevřít víčko pro nalévání oleje. Značkové servisy na to mají postup, kterým se určí, jestli není řemen narušený a na výměnu

Dalším doporučením je zkrácení intervalu pro výměnu svíček na pouhé dva roky nebo 30 000 km a to především u přeplňované verze. U atmosférické nepřekračujte ale interval 50 000 km nebo čtyři roky. Ještě k tomu řemenu: výhodou je, že lze v servisu snadno zkontrolovat, protože je přístupný pod víčkem hrdla pro nalévání oleje. Značkové servisy hlídají, jak řemen vypadá.

Vadná série z prvních let s nadměrnou vůlí axiálních ložisek klikové hřídele se Opelu vůbec netýká. Zůstává tak jen riziko ničivých samozápalů LSPI u přeplňované verze. Vedle schváleného oleje pomůže verzi 1.2 Turbo také benzin s vyšším oktanovým číslem s aditivy. Ačkoli riziku tvorby karbonu zcela nezabrání, tak aspoň udrží čisté vstřikovače a ty budou lépe a přesněji rozprašovat palivo.

Foto: Dalibor Žák

Jestli jezdíte často krátké trasy a spíše po městě, kupte si tuto atmosférickou verzi. Celkově je to méně náročný motor: ať už na kvalitu paliva, tak i na styl jízdy a servis

Když to ale shrneme, tak Opelu Crossland X se ty první zlobivé ročníky motoru 1.2 PureTec vyhnuly, takže při dodržování výše uvedených servisních intervalů by vás žádná katastrofa neměla potkat. U kupovaného auta každopádně nahlédněte do servisní historie. Jestli nebude historie zcela transparentní, tak se určitě vyhněte autům s vyššími nájezdy, což platí hlavně pro zmíněnou přeplňovanou verzi a s automatem. Jestli to dovolí rozpočet, kupte raději úplně nové auto. Pokud je tenhle tříválec zanedbaný, tak po 100 000 km už hrozivě bere olej.

Pokud jde o další věci, tak poměrně často se u těchto jednotek objevují závady škrtící klapky a problémy se zapalováním (pozdě měněné svíčky a problémy s cívkami). Pohonná jednotka nemá hydraulické vymezování ventilové vůle, ale obvykle není potřeba ji vůbec seřizovat, ani u vozů s vyššími nájezdy.

Velmi lákavá bude verze s klasickým automatem s hydrodynamickým měničem. Ten je ve srovnání s robotizovanými převodovkami velmi komfortní. Ovšem dodáván je jen k přeplňované verzi, která se právě kvůli riziku ředění oleje benzinem moc nehodí pro krátké trasy v městském provozu. Pokud ale jezdíte delší trasy, tak budete spokojení. Tento plynulý automat uhladí trochu schodovitý průběh výkonu malého tříválce. V automatu to chce ale každých 60 000 km nebo tři roky vyměnit olej. Ačkoli je v převodovce asi 7 litrů oleje, tak obvykle se daří vypustit jen asi tři litry. Do 100 000 km také vyměňte olej v manuální převodovce, používá se klasické mazivo plnící SAE 75W a je ho jen 1,9 l.

Na Opel Crossland už bylo vyhlášeno devět svolávacích akcí, což je tedy docela dost. Jsou to většinou drobnosti, ale některé se týkají i pohonu, tak přes VIN auta ověřte, jestli se právě na váš vůz svolávací akce nevztahuje. Auta jezdící pravidelně do odborných servisů budou mít všechno vyřešené a nějaký bubák by na vás vybafnout neměl.

Celkové hodnocení: Ojetý Opel Crossland X 1.2

Malý tříválec nemá moc dobrou pověst, ale za to mohou především zlobivé první ročníky, které se do tohoto Opelu vůbec nedostaly. V modelu Crossland je už vylepšená verze dokonce i s odolnějším rozvodovým řemenem. Přesto tento motor potřebuje pečlivější servis. Atmosférická verze je ale poměrně jednoduchá a vlastně spolehlivá. Když jí dáte včas nový olej správné specifikace, nic by vás potkat nemělo. S autem se dá jezdit dlouhodobě za 6,5 litru benzinu na 100 km, klidně i za méně. Celkově není Crossland špatné auto. Sice je na něm vidět šetření, ale korozi nezná, s elektronikou problémy nemívá a docela odolný je i jeho podvozek.

Reklama