Hlavní obsah

Rozvoz novin v Norsku je naprostá kovbojka

Foto: Svatava Hueberová

Rozvoz novin v Norsku zní jako pohodová brigáda, jenže to byste k tomu nesměli mít jeden sotva pojízdný vehikl a bojovat s nelogičností země

2. 1. 2021

Představte si, že už jste otráveni z několikaměsíční intenzivní práce na jedné norské farmě a dostanete příležitost rozvážet noviny. Co se může pokazit? Satirický příběh mladé cestovatelky vám ukáže, že úplně všechno. Následující řádky také prozradí, jak se dobrodružné děvče popasovalo s věčně rozbitým autem nebo totožně značenými schránkami.

Článek

Hrdinkou našeho příběhu je 28letá Ing. Svatava Hueberová, která má v krvi dobrodružství, cestování, ale i umění. Život ji postupně zavál na zkušenou až do Norska, kde po dobu sedmi let pracovala vždy několik měsíců na místní jahodové farmě. Když měla tohoto ovoce po krk, objevila se spásná příležitost začít rozvážet noviny. Jenže to odvážná slečna netušila, jaká legrace na ni teprve čeká.

Foto: Svatava Hueberová

Svatava Hueberová byla z práce na jahodové farmě krapet unavená, a tak se rozhodla, že vyzkouší doručování denního tisku

Norsko je skandinávská země, takže na severu to vypadá asi tak, že je šest měsíců v kuse takřka tma a po zbytek roku permanentní světlo. Svatava byla předloni po několika měsících dřiny na jahodové farmě značně unavená. Šéf jí občas dopřával pouze čtyři hodiny spánku denně a zadával netradiční úkoly, například výměnu kola na traktoru za pomocí cihel nebo noční deštivou jízdu v autě bez světel či stěračů. Ano, chápete správně, bezpečnost především.

Příležitost k rozvozu novin, balíků a časopisů naplnila Sváťu optimismem. Bude přece jen jezdit v autě a rozvážet denní tisk do schránek – na tom není nic těžkého. Zkušená šoférka zvládá řídit dodávku s celkovou hmotností nad 3,5 tuny, které z nádrže pravidelně uniká nafta, projíždět pod fjordy tunelem za volantem automobilu s mrtvým turbodmychadlem nebo manipulovat s naloženým vozíkem na prostoru dvou metrů čtverečních. Nic horšího se už stát nemůže, že?

Foto: Radka Chalašová

Norsko je královstvím tunelů. Svatava je musela umět zdolat i za volantem vozu s nefunkčním turbodmychadlem

První absolvovaný rozvoz donutil Svatavu si zapsat pár spontánních postřehů. Níže vám přepisujeme jejich znění v lehce upravené redakční formě:

  • Rozvoz novin probíhal v noci. To není problém, stejně jsem několik měsíců pořádně nespala. Spánek se přeceňuje, je jen pro outsidery
  • Rozvážela jsem trasu dlouhou zhruba 100 kilometrů. Miluji noční řízení!
  • Naložit auto denním tiskem, časopisy, balíky a stavět u schránek, kam z okénka vložím noviny? Pche! Jsem inženýr, tohle není výzva pro můj vysokoškolský intelekt

U některých adres však bylo nutné zastavit, zatáhnout parkovací brzdu, s ladností gazely v nejlepší formě vyskočit a čtivo doručit do schránky, ke které nešlo zajet autem. V tomhle byznysu jde o sekundy, čím rychleji trasu zvládnete, tím delší budete mít spánek. Práce je tedy vhodná pro sportovce trpící nespavostí.

Foto: Marek Mačinec

Rozvozy začínaly zhruba ve 23:00 hodin večer a končily asi v 7:00 hodin ráno

Hledání ztracené logiky

Zásilky se distribuují pomocí navigačního systému pro rozvoz, který ovšem nefunguje logicky. Občas přeskakuje položky nebo vynechává zastávky. Potíže nastanou také se špatně zadanými adresami. Svatava však tvrdí, že v Norsku neexistuje logika, proto je to v pořádku.

Další zkušenosti získala naše hrdinka na poli jmen. Dle poznatků má zhruba 25 % obyvatel Norska příjmení Johansen, dalších 25 % Christiansen, následujících 25 % Olsen a posledních 25 % Larsen. Jiní lidé tam nejspíš nežijí. Mezi úsměvné fakty patří to, že občas všichni bydlí v jedné ulici a často nemají jména na schránkách.

Foto: David Keňa

A teď tipujte, který z přítomných Larsenů nebo Johansenů si vlastně objednal noviny a kde má dotyčný schránku...

Náhle tu máme problém, jaký že Larsen má dostat předmětný balíček? Je to ten, který bydlí tady, nebo onen, co žije o dům vedle? Situaci vyřeší jen dětské rozpočítávadlo ententýky. A co teprve schránky? Jeden dům, pět boxů a na všech napsáno Johansen. Proč si tam dávat křestní jméno, když přece každý doručovatel ví, jaké zboží komu patří. Řešení? Osvědčila se křišťálová koule z Aliexpressu.

Další poznámky, tentokrát o vybraných doručovacích vozech:

  • Některá auta určená pro rozvoz mají zrcátka zafixovaná lepicí páskou a občas upadnou. Oukej, stane se, nikdo není dokonalý. Dovézt tenhle díl v třeba v kufru taky není žádná ostuda
  • Škrábance, promáčkliny, chybějící díly? Nepřekvapuje mě to, v Norsku jsem neřídila pracovní vozy, které by nebyly potlučené
  • Jak neustále běhám jako gazela, začínám cítit svoje sedací svaly. Kam se hrabou posilovny
Foto: Svatava Hueberová

Ukázka norského tisku

Útok na bílého bavoráka

Motorizovaná distribuce novin není žádná pohoda, především když se náhle rozbije ruční brzda. V Norsku prakticky neexistuje rovná plocha, téměř všechny domy stojí v kopcích a značka 12% stoupání či klesání by byla zbytečná. V téhle zemi mají jen 60% stoupání. Trable s ručkou nejvýstižněji popíše tento autentický přepis vyprávění od Svatavy:

„To, že nefunguje ruční brzda, jsem zjistila velmi originálním způsobem. Zhruba ve dvě hodiny ráno u domu jednoho odběratele novin přišla na řadu klasická choreografie za deset bodů – brzda, vyřadit, ručka, dveře, výskok, salto, sprint ke schránce, vhození denního tisku, otočka a …?“

Foto: David Keňa

Stoupání jsou v této skandinávské zemi běžná, ale ze silnice číslo 666 bychom měli přece jen trochu strach

„Můj notně hrdý francouzský vůz se rozhodl, že nebude jen tak stát a čekat, načež se pozvolna vydal vstříc zaparkovanému bílému BMW X6. Ve vteřině mi proběhl celý život před očima, rozloučila jsem se s příbuznými a sepsala závěť. Jenže na poslední chvíli převzal vládu nad mými činy můj mozek, který vyhodnotil, že strávit zbytek života v norském nápravném zařízení pro velmi vzdělané silniční deviantní inženýrky není zrovna zářná kariéra.“

„Hnaná oprávněným strachem jsem pospíchala mezi ohrožené BMW a rozjetý peugeot. Gazela v nejlepší formě, navíc s gepardem v patách, by vedle mě byla rychlá jako želva po obrně. Naprosto hrdinsky, se zarytýma nohama do štěrku a rukama na kapotě doručovacího vozu se mi povedlo katastrofu odvrátit, ladnými skoky posléze dohopkat na místo řidiče a prudce zadupnout brzdy. Chybělo pár centimetrů, ale zvládla jsem to. Zítra nastupuji jako profesorka přemisťování do školy čar a kouzel v Bradavicích.“

Foto: Radka Chalašová

I takhle může vypadat norská vesnička

Poznatky z krizových situací:

  • Naučila jsem se parkovat šikmo, případně využívat přírodní zádržné zdroje (kameny)
  • V Norsku intenzivně prší, klidně i několik dní. Mokré je pak úplně vše a prodlužuje se rovněž brzdná dráha potřebná k zastavení u schránky. Zjištění? Moje tenisky nemají ABS
  • Uhodit se o schránku s jmenovkou Larsen bolí úplně stejně, jako když se to stane u Johansenových
  • Bezpečnost především je blábol
Foto: David Keňa

Trollové jsou národním mytologickým symbolem. Najdete je všude po zemi

Další série krátkých a výstižných připomínek hodnotí několikátý den rozvozu:

  • Olsen, Johansen, Olsen, Olsen, Johansen
  • Nesnáším déšť
  • Nesnáším noviny
  • Nesnáším řízení
  • Nesnáším všechno

Zachránce kolabujícího vesmíru

Zhruba po sto letech (nebo to bylo méně?) praxe se ze Svatavy stal doručovací matador, který zná všechny Olseny i Larseny nazpaměť, nepotřebuje zpětná zrcátka, elektricky ovládaná okna nebo topení. Jen ten každodenní balanc na hranici života a temnoty se dostavil. Právě v těch nejkrizovějších momentech, kdy je cílem člověka už jen podpálit auto i s denním tiskem, potřebujete malý zázrak. Jeden se dostavil, jmenoval se Tumnus.

Foto: Marek Mačinec

Výraz milovat noviny nabírá při tomto pohledu úplně jiný význam

V tu dobu už vzteklá inženýrka si na jednu šichtu přibalila ještě kolegu Tumnuse, který měl zabránit zhroucení celého vesmíru tím, že jí bude dělat společnost. Všeobecně skvělou atmosféru však pokazila zeseknutá řadicí páka – ejhle, bez ní to nejede. Celou situaci ještě okořenil telefonát s vedoucím rozvozu (ten samý člověk, co Svatavu proháněl na jahodové farmě), který dobrodruhům rozespale oznámil, že náhradní auto nemá a ať si poradí.

Foto: Marek Mačinec

Noviny se kolikrát stanou vaším spolujezdcem

Užitkový Francouz byl už zřejmě na cestě do automobilového pekla (do nebe prý určitě nepatří). Nervové pochody naší cestovatelky změnily směr, protože se s ďábelským pohledem v očích vydala pro benzin a sirky. Jenže celý plán překazil pan Tumnus tím, že satana ztělesněného do ženské podoby přemluvil k hledání příčiny problému.

Foto: Svatava Hueberová

Takhle nějak vypadá (zoufalý) člověk, který se chystá zapálit kurýrní vůz i se zásilkami

Představte si tu situaci – je jedna hodina ráno a nad rozbitým autem lamentují dva lidé, kteří tuší pouze to, že dieselový motor potřebuje k chodu naftu. Zbytek je pro ně neprobádaná hvězdná mlhovina. Intimní seznamka s peugeotem však odhalila mechanismus řazení a vypadlou součástku.

Předmětný díl tak stačilo už jen nasadit zpátky, jenže k tomu bylo potřeba hodně násilí, kopání do pneumatik, řevu, vynalézavých českých nadávek a jeden opětovný odchod pro sirky a benzin. Nebudeme vás napínat, chirurgická práce obou dotyčných přinesla své ovoce, rozpadlý peugeot se dal znovu do pohybu. Ta radost, to štěstí!

Stačilo však pouhých 200 ujetých metrů a páka se zasekla znovu. Nebýt tehdy pana Tumnuse, jeden starý rozvozový stroj by skončil v plamenech a česká inženýrka ve výkonu trestu. Pokud by tedy někdo z vás zatoužil vozit denní tisk do norských schránek, máme vlastně jen jednu radu – nedělejte to.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata:
Potíže
Fejeton