Vyrazili jsme do kolébky světové hudby hledat The Beatles, Pink Floyd nebo Joy Division. Netušili jsme, o jakou autoškolu nakonec půjde

Není to poprvé, co jsme zamířili za poznáním do Velké Británie, tedy do země, kde jezdí na špatné straně a se špatně umístěným volantem. Tentokrát nás nezlákal Harry Potter jako minule, ale místa spojená se známými hudebními kapelami, leckdy světového formátu.

Jako parťáka jsme zcela strategicky zvolili elektromobil, protože jde o nákladově přijatelnou dopravu, navíc vzhledem k tamním silničním předpisům příjemně efektivní.

Cestovní výzva začala hned při převzetí vozu, černého Fordu Capri, a to jednak jízdou vlevo a také odhadem na levou stranu. Totiž přišlo nám snažší zde jezdit autem s levostranným řízením (minule) než nyní s volantem vpravo.

Silnice mimo dálnic tu nebývají úplně široké, navíc je tahle země zamořená rychlostními radary, proto jsme zde vysloveně ocenili asistent pro hlídání načtené rychlosti a jízdních pruhů. Tedy systémy, které u mnohých aut ihned po startu vypínáme.

Ale místní řízení je jen otázkou tréninku, proto zkušený šofér bude po čtyřech až pěti intenzivních dnech v britském provozu jezdit jako starý Londýňan. Plus minus.

Nikoli masově známou, přesto historicky důležitou, to je kapela Joy Division, která definovala styl nazvaný Nová vlna. Ten byl populární na přelomu 70. a 80. let a čerpal z rock and rollových a funky principů, navíc přidával elektronické zvuky.

Hlavou kapely byl Ian Curtis, nezapomenutelný pro svůj hlas i pohyby. Skupina prvně pod názvem Warsaw začala hrát od roku 1976, aktivní hraní ukončila o čtyři roky později kvůli sebevraždě frontmana.

A právě Ianovi je v jeho rodném Macclesfieldu a vedle ležícím Manchesteru věnováno několik vzpomínek. Navštívili jsme hřbitov v prvním jmenovaném městě, kde má Curtis vlastní památník.

Jde o nenápadný kus kamene se jménem umělce, který je různě dekorovaný věcmi od fanoušků. My na místě viděli cigarety (byl kuřák), obal na telefon, gramo desku, fotky, květiny nebo mince pro štěstí. Pro fanoušky Joy Division jde o poutní místo.

Druhým místem v Macclesfieldu je dům na ulici 77 Barton Street. Jde totiž o místo, kde Curtis žil a kde se také nakonec oběsil. Dříve odtud startovaly komentované prohlídky, dnes má nemovitost jiného majitele a splývá s okolím.

Jestli se vydáte do Manchesteru například na fotbal a půjdete okolo nádraží Piccadilly nebo po ulici Fairfield Street, uvidíte na zdi jednoho z domů vzpomínkovou malbu zpěváka, na mapách označovanou jakožto historickou památku.

Asi hodinu cesty od Manchesteru leží město Liverpool, znovu známé především pro úspěšný fotbalový klub. Jenže taky jde o rodiště kapely The Beatles, tedy o uskupení, které skutečně dobylo svět.

Zde fanoušci míří především na dvě místa. Prvním je ulice Mathew Street, kde leží klub The Cavern. Před ním najdete sochu Johna Lennona, za ní zeď s cihlami se jmény kapel, které v onom slavném podniku hrály. Mezi nimi i The Beatles, celkem 292krát.

Ve stejné ulici leží i muzeum brouků, ale my doporučujeme zajít si o 15 minut chůze dál až k dokům, kde najdete The Beatles Story Museum. A to vám za 550 Kč na osobu během 27 audioslotů převypráví (anglicky) historii skupiny a prozradí řadu zajímavostí. Tady jsou některé z nich.

Podívejte se na galerii pořízenou v The Beatles Story Museum

Ačkoli je Ozzy Osbourne už v rockovém nebi, tak v britském Birminghamu, odkud kapela Black Sabbath pochází, najdete věčný odkaz. Jde o most a lavičku pojmenovanou po průkopnících heavy metalu.

Kromě podobizen členů jsme na místě našli i upomínkové předměty od fanoušků. Vzhledem ke smrti Ozzyho šlo hlavně o květiny, ale nechybělo ani pivo, čtyřlístek pro štěstí, paličky k bicím, trsátko na kytaru, ručně psané vzkazy, kresby, plyšáky nebo netopýry v různé podobě, odkazující na zpěvákův exces s ukousnutou hlavou.

Navíc pokud načtete QR kód umístěný na lavičce a na web stránce vyplníte svůj email, spustí se naproti umístěná kamera, která vám udělá perfektní selfie a snímek odešle do vaší elektronické pošty.

Pamatujete album Animals od britské kapely Pink Floyd založené v Londýně? Je na něm uhelná elektrárna Battersea Power Station, nad níž se vznáší nafukovací čuník. Tato dnes už historická památka leží v centru Londýna, svůj provoz skončila v 80. letech, avšak později byla přestavěna a od roku 2021 slouží rezidentům.

Dne 14. října 2022 byla budova otevřena pro veřejnost jakožto luxusní nákupní centrum. A slovo luxusní není přehnané, je to Pařížská ulice, jen v bývalé elektrárně. Po překonání dopravního pekla jsme na místo dorazili i my a byli doslova ohromeni.

Značky jako Ralph Lauren zde nebyly výjimkou, stejně tak galerie s uměleckými obrazy za statisíce. Mimo záplavy kaváren nás zaujal obchod specializovaný na předměty ze seriálu Prasátko Peppa (Peppa Pig), který mimochodem skvěle parodoval youtuber Kovy (Prasátko Slezina).

Nechyběl ani oficiální LEGO obchod, Apple Store nebo dvě automobilová studia. Jedno patřící značce Polestar, kde na nás nebyli zvědaví, a druhé náležící korejské značce Genesis (ta nejspíš vstoupí i do Česka), kde se naopak asistenti zajímali a představili nám vystavené modely.

V Londýně můžete najít ještě třeba pamětní zeď s portrétem Davida Bowieho, sochu Amy Winehouse na alternativním trhu Camden Market či třeba 100 Club, kde odehráli svůj první punkový koncert Sex Pistols.

Náš cestovní parťák nás vysloveně potěšil hned dvakrát. Prvně jízdním komfortem, který si SUV zachovává i přes nasazení velkých 21palcových disků osazených nízkoprofilovými pneumatikami 235/45 R21 vpředu a 255/40 R21 vzadu.

Na druhou stranu britské silnice nejsou tak rozbité jako ty naše, takže podvozek nemusí žehlit tolik nerovností.

Dále jde o spotřebu. Námi testovaná specifikace byla 286koňová zadokolka s akumulátorem 77 kWh a velkými koly, proto jsme očekávali spotřebu okolo 20 kWh na sto a výše, jenže jsme se sekli. Průměr za takřka 1 200 ujetých kilometrů byl 16,8 kWh na sto, což znamená reálný dojezd zhruba 450 km na jedno nabití.

Příznivá čísla ovšem mají možné vysvětlení. V Británii bylo po dobu našeho cestování přes den okolo 14 stupňů, byť s neustálým deštěm. Nebylo tak potřeba tolik tepelně obhospodařovat jak kabinu (22 stupňů), tak trakční akumulátor.

Další věcí jsou rychlosti. Ve Spojeném království platí na dálnici nejvýše 70 mil za hodinu (112,6 km/h), na okreskách obvykle 60 mil za hodinu (96,5 km/h) a ve městech 20 nebo 30 mil za hodinu (32,1 nebo 48,2 km/h). A díky tomu, že se zde nejezdí rychle, tak elektro tolik nežere.

Do toho sice Capri mělo velká kola (snižují dojezd), ale stále letní gumy s menším valivým odporem proti zimním. To všechno mohlo přispět k překvapivě nižšímu energetickému apetitu.

Co se týče nabíjení, opět jsme z ekonomických důvodů zvolili síť Tesla Supercharger. Jelikož máme členství (250 Kč za měsíc či 2 500 Kč za rok), vyšla nás 1 kWh na nějakých 11 Kč. S průměrnou spotřebou 16,8 kWh na sto se pak bavíme o nákladech 185 Kč na sto kilometrů.

Pro srovnání. Benzin v menších městech stál v přepočtu 37 Kč za litr, nafta 39 Kč za litr. Moderní vůz se zážehovým motorem o 300 koních bude v podobném režimu jezdit za zhruba 6 litrů na sto, tedy za 222 Kč, zatímco nafta za 5 litrů na sto, tedy za 195 Kč.

Jestli vyrazíte do centra Londýna, tak možná i za více, protože tamní provoz je nekonečná odysea od kolony ke koloně. Tam má elektromobil násobně větší smysl než spalovák.

Velká Británie za návštěvu stojí, počítejte ovšem, že je tady na naše poměry drahé úplně všechno, dopravní předpisy striktní, radary všude. Na druhou stranu jsou zde lidé nápomocní, vstřícní, silničních pirátů potkáte málo. A pokud poprvé usednete do vozu s pravostranným řízením, dost možná půjde o takovou druhou autoškolu, kde se vám návyky typu správné držení volantu nebo časté sledování zpětných zrcátek tisícinásobně zužitkují.