Toyotou po Turecku: Benzin za třicet korun vyvažuje brutální drahota a bizáry na silnicích

Ještě v 90. letech bylo Turecko zemí politických krizí, vysoké inflace, zásadních společenských změn, ale i otevírání trhu a rozvoje soukromého sektoru. Smlouvalo se snad skoro všude, zlato bylo životně nutnou komoditou.

Dnes zůstala například vysoká inflace, která se podepsala i na některých základních položkách, což jsme spolu s ostatními výletníky zjistili nedlouho potom, co jsme si na letišti v Istanbulu převzali klíče od modernizované Toyoty Corolly Cross a vyrazili do provozu.

Abyste mohli v Turecku legálně řídit, postačí vám podle našeho Ministerstva dopravy český řidičák, protože je vydaný v souladu s vídeňskou úmluvou.

Pro jistotu a zvláště, jestli míříte do autopůjčovny, je doporučené zajistit si mezinárodní řidičák (stojí 200 Kč a potřebujete průkazovou fotku). Ten se vydává podle ženevské (platnost rok) a vídeňské úmluvy (platnost 3 roky), Turecko akceptuje obě.

Jelikož náš výlet zahrnoval cestu z Istanbulu do Ankary a zpět, koukli jsme nejprve na ceny paliv, byť hybridní Corolla Cross vyniká tím, že zbytečně nežere. Benzin stál bezmála 65 lir, nafta 67 lir (29,6 Kč a 30,5 Kč) za litr. Fantazie! Tyhle cenovky na českých pumpách už budou spíše sci-fi, takže se zdálo, že Turecko je pro nás Čechy levnou destinací.

Další domnělé potvrzení láce přišlo ve chvíli, kdy Booking ukazoval pěkně nafocené hotely blízko turistických oblastí za příjemnou cenu okolo tisícovky na noc pro dva, včetně snídaně a parkování. Pokoje byly sice starší, malé, klimatizace hučela a snídaně stála za nic, nicméně za ty prachy… Jenže netrvalo dlouho a přišel obrazně řečeno náraz do zdi, asi tak rychlostí 150 km/h a několikrát.

Zaprvé automobilová doprava v Istanbulu je peklo. Turci zde častokrát jezdí jako bezmozci, podjíždějí pravým pruhem, nebezpečně kličkují, cpou se bezhlavě všude a povětšinou řídí starší auta. To logicky vyústí ve dvě věci - jednak jsou všude kolony kvůli nehodám a také kvůli porouchaným autům.

Nehledě na to, že potkat káru bez šrámu na karoserii bylo asi stejně reálné jako ochutnat pizzu Hawaii v pravé italské restauraci.

Rychlostní limity, obvykle 50, 90–110 a 130–140 km/h, jsou mimo radarové úseky spíše doporučené a dohled nad pravidly typu zákaz jízdy v odstavném pruhu, zákaz jízdy v pětimístném autě v šesti a více osobách, zákaz parkování kdekoli, zákaz řízení lidem bez řidičáku, to všechno je pro tamní policii úkolem jen na papíře.

Corolla Cross naštěstí nabízela solidní pohodlí a hybridní pohon preferoval v nízkých rychlostech elektřinu, proto jsme courání po metropoli s takřka 16 miliony obyvateli zvládli za pět litrů na sto.

Jako taxíky zde jezdí naftové Fiaty Egea (u nás Tipo) nebo Hyundai Accent. Cesta z letiště do centra (hodinu jízdy) vyjde přes místní aplikaci Bitaksi na necelou tisícovku, couračky z hotelu do města (15 min) asi na 160 Kč. Pokud chcete něco lepšího, po městě jezdí Mercedesy Vito, leckdy vybavené logy Maybach a vyzdobené lacinými cetkami, majícími navodit dojem luxusu.

Jestli vám stačí místní tramvaje, stačí u turniketu přiložit kartu/mobil a za 28 Kč se po trase vezete relativně moderní soupravou.

Druhý šok přišel tehdy, když jsme koukli na ceny zboží v obchodech. Ty se totiž brutálně liší podle toho, kde jste. A není to tak, že by centrum města bylo automaticky nejdražší, tady se ceny liší i podle ulice.

Někdy tak koupíte vodu v sámošce za 10 Kč, o ulici vedle stojí 50 Kč. Máte rádi brambůrky Pringles? Vyjdou klidně na 150 Kč, ale i na polovinu. Chcete půllitrové pivo? V běžném podniku i 140 Kč, prosím. Dali byste si Cheeseburger z McDonaldu? Pak musíte být bohatí, protože stojí v přepočtu 130 Kč.

Netoužíte třeba po iPhonu 17 Pro, který u nás stojí asi 33 tisíc? V Turecku za něj kvůli nutné registraci IMEI do státního systému zaplatíte o dvacet tisíc víc. Vysoké ceny se týkají veškeré dovozové elektroniky, včetně mobilů, herních konzolí nebo televizorů.

Co je naopak levné, to jsou zmrzliny. Kvalitní McFlurry z „mekáče“ vyjde na 30 Kč, takže půlka toho, co u nás. Chcete něco lokálního? Zajděte SEM do Sallouraoglu (oblast Faith), tady dostanete za 46 Kč dvě porce luxusní zmrzliny, jen si vystojíte frontu.

Co by bylo Turecko bez kebabu, že? Tak i tady jsou velké rozdíly v kvalitě a chutích. V rámci fastfoodů se nám osvědčil řetězec HD Doner na kebab a Pidem na tradiční turecké pity. Kvalitu a autentický zážitek přinesl rozhodně podnik Flavory Restaurant v oblasti Faith. Za kebab talíř s luxusní rýží, tortillu a dvě coly totiž dáte asi 270 Kč a chutě vás vystřelí na Měsíc.

Vedle kebabu má smysl vyzkoušet talíř s masem, rýží/těstovinami a zeleninou. Stejně jako kebab, tohle jídlo prodávají na každém rohu. Cenově vyjde podobně.

Pokud vás nakupování ve velkých obchoďácích typu Zorlu Center nebo Mall of Istanbul úplně nebere a máte raději památky nebo místní tržnice, pak se vyplatí navštívit Grand Bazaar. Jde o velkou tržnici (4 000 obchodů) se vším možným zbožím, v našem termínu byla však tržnice zavřená.

Alternativně se můžete projít po okolí Velkého bazaru, kde najdete řadu podobných obchůdků. Koupíte zde vše od koření a oblečení přes levné padělky značkového zboží až po příslušenství pro mobily nebo potřeby pro domácí mazlíčky.

V rámci trhů má smysl chodit a porovnávat ceny, kolikrát se liší krám od krámu. S trhovci (někteří umí trochu česky) se také dá smlouvat, mají na to připravené ceny (když říkají, že už nemohou níž, tak ještě mají rezervu) i náturu. V ostatních běžných kamenných obchodech, včetně jídelen i pekáren, se s vámi o cenovce nikdo bavit nebude.

V okolí Grand Bazaaru neminete monumentální stavby, například Hagia Sofia nebo mešitu sultána Ahmeda.

Dost bylo courání po Istanbulu, volalo nás hlavní město Ankara, vzdálené asi pět hodin jízdy. Tam byla cesta v pohodě, dálnice řešené formou mýta (lze platit kartou), rychlosti 130 a 140 km/h, dostatek pruhů… Cestou zpět zrovna končily svátky, proto nás čekání v kolonách stálo o čtyři hodiny života navíc.

Každopádně v Ankaře mají taky velké obchoďáky, například Ankamall, kde se dá bezplatně zaparkovat. Řada průvodců vám doporučí ikonický hrad, v jehož okolí se parkuje za 70 Kč na hodinu, ale upřímně, stavba za to nestojí. Kromě výhledu vám neposkytne vůbec nic, ani informační ceduli. Aspoň jsme si na místě koupili magnetku za v přepočtu 14 Kč.

Daleko zajímavější je památník Mustafy Kemala Atatürka (Anıtkabir), což byl zakladatel moderního Turecka. Po jeho smrti se mu dostalo mnohých poct, byl uložen v dočasném hrobě, dokud mu země nepostavila monumentální komplex posledního odpočinku.

Dovnitř se dostanete zdarma, zaparkujete (také zdarma) na ulici, uvidíte vůdcovy pancéřované americké vozy a když budete mít kliku, tak i ceremoniál střídání čestných stráží (něco jako naše hradní stráž). Součástí areálu je rovněž muzeum pojednávající o turecké historii.

Během toulek městem možná minete gigantický Wonderland Eurasia (Ankapark), monstrózní zábavní centrum, které v březnu 2019 slavnostně otevřelo a za necelý rok definitivně zavřelo (technické problémy, nízká návštěvnost, covid). Je to obrovský zmar peněz, snahy a potenciálu, pro vyznavače Urbexu pak jasný pěší cíl (pro auta jsou cesty zavřené).

Doprava v Ankaře, hlavním městě Turecka, je o poznání klidnější než v přeplněném Istanbulu, lokalita je celkově modernější, stejně tak auta jezdící po ulicích.

Toyota Corolla Cross se nám jako cestovní parťák osvědčila na dálnicích i ve městech, kde dominoval úsporný hybridní pohon složený z čtyřválcového motoru 1,8 litru a planetové převodovky pojmenované e-CVT (nejde o variátor).

Motorizace umí pracovat tiše a co nejvíc využívat potenciál elektropohonu, na hluk se připravte jen v zátěži, kdy si čtyřválec drží otáčky a SUV zrychluje. Nejde o závadu, nýbrž o vlastnost hybridního agregátu Toyoty.

Na cestách přišly vhod úložné prostory pro pití a svačinu, bezdrátová nabíječka mobilů, USB porty, dvouzónová klima nebo prosklená střecha. Rovněž kufr o objemu 473 litrů bez problémů pojal bagáž pro čtyři cestovatele.

Líbí se nám, že Cross Corolla stále sází na fyzická tlačítka a nenechává všechno na dotykovém displeji. Jde ještě o vůz klasické koncepce, naštěstí s rychlým vypínáním asistenta pro hlídání načtené rychlosti, který je jinak extrémně otravný.

Vedle praktičnosti a vysoké míry bezpečnosti (5 hvězd Euro NCAP) jsme ještě ocenili výbornou kombinovanou spotřebu. S nájezdem převyšujícím tisíc kilometrů, převážně po tureckých dálnicích, se náš průměr ustálil na hodnotě 5,6 litru na sto kilometrů.

Cenově v Česku Corolla Cross startuje od 800 tisíc korun, v Turecku dáte za základ se stejným pohonem v přepočtu 1,25 milionu korun. U nás Crossku koupíte také s dvoulitrem nebo ve čtyřkolce, Turci si musí vystačit s osmnáctistovkou a předokolkou.

Turecko tak už není levné, někde spíš naopak. Abyste se vyhnuli turistické pasti, musíte pečlivě vybírat, srovnávat ceny a nezaplout do prvního podniku nebo k prvnímu stánkaři. Hotovost v Istanbulu ani Ankaře nepotřebujete, platíte kartou.

Koukněte na dopravní galerii níže, najdete tam zajímavá auta i bizarnosti:

Z hlediska dopravy je Istanbul spíše zasekaný a nebezpečnější, Ankara lépe průjezdná a s mentálně vyspělejšími šoféry.

Taky se musíte připravit na to, že Turci hodně kouří cigarety, proto můžete narazit například na vyhulený zverimex, tabákem nasáté hotelové lobby či videoherní centrum. Na druhou stranu ulice bývají obvykle čisté, až na výjimky bez podivínů, na které můžeme běžně narazit třeba v Praze.